A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Autem do Egypta aneb cesta do neznáma (či známa?)...část 2.

2.část naší cesty z Čech do Egypta...

Autem do Egypta aneb cesta do neznáma (či známa?)...část 2.

Den 4. - pondělí 24.9.2007

Začíná se rozednívat, když přijíždíme do Pamukkale, tak trochu objíždíme dokola…zdálky už vidíme bílé vápencové útvary…vypadají, jako by tu byl sníh. Je ještě brzy, tak se chceme porozhlédnout, třeba najdeme ještě nějaké místo, kde si můžeme na hodinku zdřímnout…vyjíždíme po silnici do velkého kopce, projíždíme jednou vískou, pod sebou máme celou krajinu jako na dlani a mezi poli se klikatí silnice, po které jsme právě přijeli…nádherný výhled…každopádně vhodné místo na spaní tu žádné není, tak se vracíme zpět dolů. Je 6 hodin (podle místního času 7) a akorát vidíme přijíždět dva minibusy…následujeme je…zjišťujeme, že už je otevřeno, tak parkujeme v areálu a jdeme se podívat. První, co míjíme, jsou trosky antického chrámu, v dálce vidíme zbytky amfiteátru, procházíme palmovým hájem a přicházíme k vápencovým jezírkům. Ty jsou v několika stupních nad sebou a plná teplé vody. V létě se v nich lidé koupou, teď je ale dost chladno, tak se v nich jenom procházíme. Dole na silnici vidíme stoupající počet autobusů a i počet návštěvníků začíná stoupat. Chvíli se procházíme hájem okolo jezírek, o kus dál jsou i starověké lázně, kam ale začínají proudit skupiny turistů, když už je zima na koupání v jezírkách, jdou se koupat alespoň tam…ještě se jdeme podívat k amfiteátru, ten je trochu stranou na kopci, ale když už jsme tady…je tady už menší skupinka turistů, jeden okamžik mi stačí, abych zjistila, že jsou to všichni Češi…tak alespoň žádám jednoho pána, aby nás s Mahmoudem spolu vyfotil a pak už skupinka musí běžet, mají sraz u autobusu…my se také pomalu vracíme k autu, parkoviště je už plné autobusů, tak jsme rádi, že jsme to takhle dobře vychytali…sjíždíme dolů do vesnice, kupujeme si vodu a zastavujeme o kousek dál u silnice, abychom si uvařili čaj a konečně se nasnídali…v 9 hodin pak vyrážíme na další cestu tentokrát směr Antalya. Mahmoud chce pokračovat v řízení, prý se ani necítí unavený. Po pár km na něj ale únava už dopadá, tak se měníme a pokračuju já, přece jen jsem měla možnost alespoň trochu podřimovat, když řídil v noci. Po krátké době ale cítím, že se mi taky začínají klížit oči. Chvíli s únavou bojuji, ale je čím dál silnější, začíná mě přepadat mikrospánek. Parkuji tedy na nejbližším parkovišti nedaleko nějakého bufetu a na chvíli si zdřímám…probouzím se asi po 20 min., kdy na přední okno začíná svítit sluníčko…tak jo, cítím se lépe, zkusím pokračovat…celkem to jde, těch 20 min.pomohlo. Kromě těch 20 min. spánku jedeme už 3 hodiny, opět projíždíme přes kopce a hornatá území, a jak postupujeme více na jih, stoupá i venkovní teplota, konečně je teplo cca 28C. Kolem poledne zastavujeme na benzínce natankovat benzín a odskočit si…během doby, co jsem na WC, zastavuje na parkovišti i autobus plný turistů…jaká náhoda…zase Češi…někteří si hned všímají auta s českou SPZ, pomalu si ho začínají fotit (možná, že i jo, když jsme byli uvnitř v obchodě ), jeden pán se dokonce odvažuje a ptá se, jak dlouho jedeme a kam máme namířeno…ještě kupujeme něco na zub, krajané nám přejí šťastnou cestu a vyrážíme… V jednu odpoledne konečně přijíždíme na tureckou riviéru - před námi se rozkládá město Antalya se svými slunečnými 32C…chceme si jít alespoň na chvilku odpočinout k moři, ale usuzujeme, že Antalyi raději jen objedeme po hlavním tahu a nebudeme zajíždět do centra, dále bude více možností zajet přímo k moři mimo velké město….Jedeme tedy ještě asi půl hodinky a vjíždíme do letoviska Manavgat…hledáme cestu na pláž, naštěstí i není velký problém najít…Hned u pláže je i možnost zaparkovat, dokonce tu stojí i nějaký stan, takže by tu určitě byla i možnost přenocovat, ale nechceme ztrácet celý den a noc, jsou teprve 2 odpoledne…jdeme se tedy alespoň vykoupat do moře, konečně voda!!! Možnost se osprchovat a smýt tu špínu předchozích několika dní…pak si ještě na chvíli schrupneme na dece na pláži, převlékneme se, koupíme vodu a něco k jídlu v obchodě a ve 4 hod.vyrážíme na další úsek naší cesty…ze začátku je cesta fajn, dvouproudá silnice po pobřeží, občas prochází nějakým městečkem nebo letoviskem, postupně se silnice zužuje, ale pořád vede po pobřeží, akorát začíná zapadat slunce, tak na chvíli zastavujeme a děláme pár fotek…další úsek cesty je podle mapy také po pobřeží…je, jenže mapa neukazuje, že se silnice šplhá do hor a zase padá dolů do údolí…čeká nás asi 200 km stoupání a následně klesání, samá zatáčka a serpentíny, kdy na jedné straně je sráz a pod ním příboj hází vlny o skály a na druhé straně kopec pokračující strmě nahoru…v některých místech máme strach kouknout se dolů z té výšky, není to příjemný pocit, když víte, že drobná chyba a zřítíte se dolů se srázu (svodidla tu na většině míst nejsou)…do toho buď chytíte náklaďák šplhající se před vámi do kopce s téměř nulovou šancí ho předjet nebo se proti vám vyřítí z některé zatáčky, (dolů přece jen jede o dost rychleji a na své straně má jen kopec ne sráz jako vy…). Ale když si odmyslíme to příšerné řízení, které tentokrát „odnesl“ celé Mahmoud, krajina je to úchvatná a při pohledu na ten sráz a divoké moře v hloubce pod ním, se nám tají dech. Cestou jen asi třikrát sjíždíme až dolů k moři, kde se většinou v zálivu nachází menší městečko, na jednom místě zastavujeme a kupujeme si místní banány a jednou nás zastavuje kontrola, už se začínáme děsit, že bude průšvih, když řídí Mahmoud, ale kontrolují zase jen pasy…jaké štěstí…nebo že by opravdu něco zařídil ten Mahmoudův známý z Egypta, s kterým Mahmoud mluvil před odjezdem řekl, ať se ničeho na cestě nebojí, že nás nic neohrozí??? Asi jenom náhoda… Původně jsme přemýšleli, že budeme pokračovat až do Sýrie, abysme překročili hranice v noci, kdy není takový provoz a všichni jsou takoví „vláční“…já ale už pospávám po cestě a Mahmoud je už taky dost unavený a začínají se mu klížit oči, vždyť jediný spánek, kromě těch dvou hodin včera v noci, měl za jízdy, a tenhle úsek je opravdu dost náročný a ještě nejsme na konci… proto kolem 10. večer, když zase jednou sjíždíme dolů k moři, nacházíme celkem dobré místo kousek od silnice, ale stranou dole na pláži…zajíždíme tam, „usteleme si“ a jdeme rovnou spát…snad ta dnešní noc bude lepší než ta včerejší?!….

Den 5. - úterý 25.9.2007

Noc je naštěstí bez zvuků či jiných nepříjemných probuzení, takže se budíme kolem půl sedmé ráno, v rychlosti něco posnídáme (moc toho stejně nemáme) a v 7 zase vyražíme dál. Mahmoud chce zase řídit, asi mu to včera ještě nestačilo…asi hodinu nás čeká podobná cesta jako večer, šplhání nahoru a sešup dolů, pak už hory ustávají a jedeme po pobřeží, projíždíme několika městy a letovisky, v jednom z nich zastavujeme natankovat benzín a koupit si něco k jídlu, míjíme i policejní hlídku, která zastavuje auta, policajt stojí připravený na nás mávnout, ale nechává nás projet a staví další auto, to máme teda zase štěstí! Nebo je to opravdu zařízené?? Před jedním z větších měst Mersin zase konečně začíná dálnice, tak se trochu „pohneme“ dál. Zastavujeme jen jednou na odpočívadle u dálnice, abysme skoukli znova mapu a rozhodli se, kterou cestu do Sýrie zvolíme. V tu chvíli jsme bez 10 přesně 4000 km od domova!!! Dle mapy máme na výběr dvě cesty…jedna z města Antakya (to je jiné město než Antalya!!) na východ na hraniční přechod Bab al Hawa, pak jednoho z největších měst Sýrie Aleppa (Halabu) a dál dolů na jih po dálnici až na hranice s Jordánskem. Tenhle hraniční přechod vypadá, že je hlavní, většina lidí cestuje do Aleppa a i cestovatelé na netu o něm píší jako o rušném mumraji…Druhá cesta vede z Antakye na jih, hranice se překročí na přechodu Yayladagi, od města Latakia už začíná dálnice dále na jih po pobřeží a následně se stáčí k východu podél hranic s Libanonem až do města Homs, kde se obě trasy spojují a pokračují stejně dál na jih. Z několika důvodů, ať již zmiňovaný rušný hraniční přechod na první trase, jako i možnost vyhnout se jednomu velkému městu, kde je velká pravděpodobnost zabloudit, a cesta vedoucí po pobřeží, se nám jeví jako lepší zvolit trasu druhou. Proto v Antakyi míjíme ukazatel Halab a pokračujeme dále na jih…ukazatele tady trochu ubyly, ale snad jedeme správně…silnice se najednou zužuje a opět začíná šplhat do kopců, ale pokračujeme…najednou konec asfaltu, potkáváme akorát buldozer a dělníky vytvářející novou silnici…co to? Že bysme někde špatně odbočili? Otáčíme se chceme se vrátit zpátky, akorát nás míjí auto…po chvíli se vrací zpět a zastavuje u nás…Evropan a jeho manželka asijského původu, jak nám sdělují, žijící v Sýrii, takže to tu znají a ptají se, zda jsme zabloudili…jedete správně, tahle cesta vede na hranice, jen ji upravují, tak je na některých místech rozkopaná, pojeďte za námi, my jedeme stejným směrem…následujeme je, silnice je na některých místech dost hrozná, ale je vidět, že už pracují na nové široké a přímé silnici, která cestu na hranice o mnoho urychlí. Po několika km naši průvodci zastavují, loučí se s námi, oni už jsou na místě, a radí nám, ať pokračujeme dál po této silnici, že nás dovede až k hranicím. V posledním městě před hranicemi úspěšně míjíme benzínku, kde jsme chtěli utratit poslední turecké peníze…tak snad bude možnost je vyměnit na hranicích jako vždy… Kolem 1.odpoledne konečně přijíždíme na syrské hranice…ani to tu jako hraniční přechod moc nevypadá, vede sem je úzká silnička, kde neprojedou dvě auta vedle sebe, takže jedno musí počkat, on tu tedy ani moc velký provoz není, stojí tu zhruba pět aut…tím lépe, snad to bude tím rychleji vyřízené. Zřejmě stejně jako silnici sem vedoucí i hraniční přechod a jeho budovy teprve upravují pro budoucí větší využití. Zatím to tu vypadá jako velké staveniště s jednou budovou a jednou budkou na turecké straně a to samé na syrské straně…tak uvidíme v budoucnu… Na turecké straně získáváme poměrně rychle potřebná výstupní razítka jak pro nás, tak pro auto, jen nás ženou do budky a z jedněch dveří budovy do druhých a zase zpátky, a znovu do budky, ale jinak je vše v pohodě a přejíždíme na syrskou stranu… Ještě než budu pokračovat story na syrské straně, nesmím zapomenout na několik shrnujících slov k Turecku…jak už jsem naznačila dříve, Turecko nás dost vzalo…musím se přiznat, že předtím, když by mi někdo řekl, pojeď na dovolenou do Turecka, ohrnovala bych nos, nikdy jsem o něm neměla extra mínění…o to víc nás překvapilo a uchvátilo…je to země, která má veškeré možné přírodní krásy, tři moře, úchvatné hory, nepřeberné množství památek, z kterých jsme ani neměli možnost jich mnoho poznat, přírodu místami téměř nedotknutou, na druhou stranu vyspělou kulturu a poměrně vysokou životní úroveň…a jen doufáme, že se nám podaří se do Turecka vrátit a poznat ho ještě lépe… A teď již zpátky s syrským hranicím…první, že jdeme do budovy vyřídit razítka do pasu…já mám vízum na 1 měsíc již z Čech a Mahmoudovi na ambasádě řekli, že s arabským pasem vízum nepotřebuje…ptali jsme se dvakrát…jednou telefonicky, podruhé přímo na ambasádě, když jsme šli vyřídit moje vízum…Úředník si bere naše pasy a dává nám vyplnit vstupní karty…úředníci jsou tu dva a druhý si bere Mahmoudův pas a začíná s ním mluvit arabsky…já si mezitím vyplňuji svou kartu, takže se ani nesoustředím, jinak bych možná pochytila nějaké slovo…najednou Mahmoud říká: „Tak co teď?“ „Co jako?“, ptám se…„Oni mě nechtějí pustit, protože mám v pasu jako povolání „industrial diploma“, ne majitel firmy.“ „WHAT???!!!“ Kolonka v pase se navíc týká vzdělání, u nás by to bylo něco jako maturita na průmyslové škole, ale oni z toho udělali, že je nějaký dělňas…Mahmoud vysvětluje úředníkovi, že má v Egyptě turistickou kancelář a pobyt v ČR a že jedeme z Čech 4000 km a projeli jsme řadu zemí a najednou v arabské zemi mu chtějí dělat problémy…to se do toho vkládám i já, a rozhořčeně na něj spouštím, že proto jsme byli na ambasádě a ptali jsme se, zda potřebuje taky vízum a řekli nám, že ne…on na to, jestli viděli jeho pas? Jo, viděli a hned řekli, že jako Egypťan vízum nepotřebuje…nejlepší na tom bylo, že pokud by nás nepustili, byli bychom v pasti…do Turecka měl Mahmoud tranzitní vízum na 1 vstup a na tři dny, které ten den vypršely, takže by si nás museli nechat na hranicích a živit nás tam, nevím, jak dlouho, než by se tato situace vyřešila, a to si pište, že bych jim z toho udělala dost velký problém!!!…Nakonec tedy milý úředník bere telefon, volá svému nadřízenímu a vysvětluje mu situaci…ten mu nakonec milostivě dává souhlas, že nás může pustit, vždyť chceme jen projet…„ale je to výjimka, poprvé a naposledy, příště už tě nepustíme, pokud si nezměníš povolání v pase, a jenom kvůli tvé manželce, aby si nemyslela, že arabské země jsou špatné“…následně, když jsme už venku, mi Mahmoud přiznává i jakým stylem mu úředník na začátku řekl, že ho nechtějí pustit…něco ve smyslu „Ty sem ale nevstoupíš!“ „CO??!!“ „Jo, ty sem nevstoupíš, vem auto, otoč se a jeď zpátky…“ OK, tak tohle bysme měli…pak jdeme ještě vyřídit vstup pro auto…tady už zelená karta neplatí, takže musíme uzavřít pojištění…mají jen jednotné na 1 měsíc za 45$, karnet neboli celní prohlášení vozidla máme už z Čech, kromě toho platíme 100 syrských liber tj.cca 2$ jako poplatek za vstup a používání silnic apod. Pojištění dělá chlapík ve směnárně, takže rovnou měníme i peníze, chceme vyměnit i těch zbývajících 20 tureckých lir, ale co to, ve směnárně na turecko-syrských hranicích tureckou měnu nemění! No nic, holt nám zbydou, je to něco jako 25$, třeba se ještě do Turecka vrátíme a využijeme je…(nebo narazíme na někoho, kdo se chystá do Turecka a budou se mu hodit). Alespoň nám tenhle chlápek pomáhá, že říká celníkovi, ať nás pustí rovnou, že nám nemusí kontrolovat auto…takže jedeme, je čtvrt na tři., tj.strávili jsme tu asi hodinu a čtvrt, to jde…UF UF… V Sýrii nás čeká jen něco kolem 550 km, navíc po této nepříjemnosti se nám nechce tu zůstávat déle než je nezbytně nutné, což by i znamenalo přespat do dalšího dne, protože už je odpoledne a než se někam dostaneme, bude to taky trvat…proto chceme projet Sýrii přímo do Jordánska. Zastavujeme jenom natankovat benzín, u benzínky zjišťujeme, jaký mají benzín…normal a super…a kolik má oktanů? Mahmoud chlapíkovi vysvětluje, že benzín má různá čísla…ten super je 90, 92, 95? Chlápek zřejmě nemá o oktanech ani páru a pořád opakuje normal a super…v celé Sýrii je to takhle…no bereme samozřejmě ten lepší, snad to alespoň 90 bude…pak se s ním ještě chvíli dohadujeme, když nám nechce vrátit všechny peníze zpátky a chce si nechat sám od sebe bakšíš za natankování benzínu, já ale trvám na vrácení celé částky, když budu chtít dát někomu dýžko, tak to udělám sama, ne že si ho nechá sám…potom už pokračujeme dále na jih…cestou si fotíme západ slunce a pak už začínáme pociťovat dost velký hlad…tak se rozhodneme, že zastavíme v nějaké restauraci u silnice a dáme si konečně pořádnou večeři. Samozřejmě v tu chvíli jako by všechny restaurace a kafeterie zmizely…když už tam jedna je, tak ji míjíme, protože vjezd je zakrytý stromy…konečně nějaká…zastavujeme, ale vypadá dost příšerně, všude hodně lidí, teda jenom chlapů, kteří zastavili na jídlo, je právě západ slunce, takže o ramadánu čas na „snídani“, vysílám Mahmouda, aby ji omrkl uvnitř a čekám v autě…přchází s tím, že je to tam děsné, tak pokračujeme dál a hledáme jinou…Další restaurace už vypadá na úrovni, tak parkujeme a jdeme dovnitř…konečně po několika dnech se pořádně najíme ne jen chlebem se sýrem či oplatkami…ještě píšu sms domů a vyražíme dál… Po 7.večer se přibližujeme k Damašku, hlavnímu městu Sýrie, a provoz začíná houstnout…co jsme vyjeli z restaurace, řídí Mahmoud a zaplaťpánbu…přece jen už má zkušenosti z Káhiry, kde je obdobný dopravní chaos jako tady, pro Evropana naprosto nepochopitelný, kdy by podle všech zákonitostí musela už všechna auta být nabouraná v hromadné dopravní nehodě, ale tady žádné zákonitosti neplatí…tak já se jenom zhluboka nadechám, držím se sedačky a snažím se alespoň sledovat zřídkajaké cedule…samozřejmě odbočku opět, jako vždy ve velkém městě, míjíme a když po pár kilometrech zjišťujeme, že jedeme na opačnou stranu města, vracíme se zpět…tentokrát se už správně odbočit daří a postupně naštěstí vyjíždíme, takže dopravní chaos ustává a opět se dostáváme na dálnici…pomalu se začínáme blížit k hranicím… Podle mapy jsou tu dva hraniční přechody kousek od sebe, jeden přímo navazuje na dálnici a v Jordánsku dálnice pokračuje až do hlavního města Ammanu a druhý menší jen pár km dál, kde by nás silnice v Jordánsku měla dovést k jiné dálnici, která se Ammanu vyhýbá po obchvatu. Ze stejných důvodů jako u hranic se Sýrií volíme druhou variantu a proto před hranicemi sjíždíme z dálnice podle ukazatele na město Dar´a. Podle mapy je to zřejmé, pojedeme kousek po vedlejší silnici, která nás na vede na hlavní a po ní přímo až k hranicím…skutečnost je ale samozřejmě jiná (neveřte mapám!!!) a za chvíli již bloudíme v nějakém menším městě…Mahmoud se jde zeptat místních na cestu…ti ho posílají kousek zpět a tam je nájezd na hlavní…jedeme tam, ale vypadá to, že jsme zpátky na té dálnici, ze které jsme předtím sjeli, no nic, pokračujeme po ní…v jednom místě je silnice svedená do protisměru a po pár km je tam benzínka…po minulé zkušenosti s nepodařenou výměnou peněz na hranicích, chceme za zbytek syrských peněz natanovat benzín…ještě že sem zajíždíme…dozvídáme se, že jsme před chvílí zaměstnáni přemýšlením, zda jedeme správně, minuli odbočku z protisměru zpět do našeho pruhu a pokud bysme pokračovali, nemuselo by se nám to vyplatit, o kus dál to prý policie vybírá a dost draho…Chlápek na pumpě nás i varuje, že v Jordánsku je benzín dražší, takže bereme víc než jen za syrské, zbytek v dolarech…zároveň se ho ptáme i na hraniční přechody, údajně v Dar´a jsou dva, nový a starý, ale jestli je to ten, na který se podle mapy chceme dostat, to stejně nevíme…tak pokračujeme po této silnici a uvidíme… Ve 21.45 konečně přijíždíme na syrsko-jordánské hranice. Ty vypadají o dost civilizovaněji než poslední turecko-syrské hranice…mají tu „normální“ budovy s různými přepážkami podle činností a není to jen „bouda“ uprostřed lesa. Na syrské straně vyřizujeme pár nezbytných papírů pro odjezd ze země, jednak razítka do pasu a jednak kvůli autu…a přejíždíme na jordánskou stranu. Všímám si, že auto před námi najíždí nad nějaký otvor v zemi a jeden celník nebo kdo leze dovnitř a zřejmě kontroluje auto zespodu. Nevěnuji tomu moc pozornost a projíždím okolo. Nikdo nic neřekl, takže jednu důkladnou kontrolu jsme úspěšně obešli…to už nás ale čeká jiná…z aut před námi jejich cestující museli vyndat téměř všechno…no to bude něco, první země, kde budou prohlížet i auto…zřejmě přece jen naše černé auto s tmavými skly a mé evropské rysy, a možná i stav našich zavazadel v kufru, způsobují, že úředník po nakouknutí dovnitř se ptá jen na velké věci navrchu, co je tohle, co je tohle a píše do formuláře seznam věcí, které musíme zase doložit při odjezdu, že je odvážíme, jinak by se za ně muselo zaplatit (upřímně je při odjezdu nikdo nekontroloval)…tak to vypadá, že zase prolezeme celkem v pohodě…pak ale přichází nějaký jiný celník a u toho už tak lehce neprojdeme…bere si od svého kolegy formulář a začíná ho kontrolovat a hrabat se v autě…co je v téhle tašce?…kosmetika…otevřete tenhle kufr…prohrabává ho uvnitř…naráží přesně na naše spodní prádlo…co je tohle?…rotoped, na sport…a tohle?…ukazuje na vyndanou tyč s displejem rotopedu…to je část rotopedu…aha…a co je v těchto krabicích?…paintballové kuličky…paintball to je hra…tak otevřít jednu krabici, vyndat kuličku, zkoumá ji podrobně…třeba jsou v nich zatavené drogy…uvnitř je jenom barvivo…ok, kolik krabic tu je? 5? kde jsou všechny?…hledáme po celém kufru, abysme našli všech 5 krabic…ok, ok…píše všechno na seznam a propouští nás… Tak jedna část úspěšně za námi…Mahmoud mě posílá zaparkovat o kus dál na parkoviště, že pak půjdeme vyřídit papíry…za chvíli mě zase volá zpátky…proč znova? Aha, ještě je potřeba dostat na ten seznam razítko a to dává někdo další, zřejmě šéf, a ten musí auto taky zkontrolovat…tak couvám zpátky…otevíráme opět kufr, zřejmě ho akorát zaskočily paintballové kuličky, tak se koukne a posílá nás pryč…ok…ještě jednou a už mi asi dojde trpělivost… Tentokrát už je to opravdu ok a můžeme jít vyřídit razítka do pasu a papíry pro auto…na přepážce, kde vyřizují vstup pro auta, nás posílají vedle nejdříve si sjednat pojištění pro auto…tam nám radí počkat čtvrt hodiny, to už bude po půlnoci a budou to počítat jako nový den a bude levnější…(ne že bysme už byli na hranicích tak dlouho, asi hodinu, podle našeho času bude 11, ale je tu vlastně o hodinu víc). Zatím jdeme vyřídit razítka do pasů…já potřebuju vízum, to tu naštěstí dávají přímo na hranicích jako v Egyptě, takže to je otázka 2 minut…Mahmoud vízum nepotřebuje, tomu jen dávají vstupní razítko…akorát to vyšlo, je po půlnoci, jdeme sjednat pojištění, a s ním se pak vracíme na přepážku pro vstup auta…úředník hází data do počítače a vše je hotovo…jen si ještě říkám o razítko na karnet a aby si odtrhl jednu část, asi to neví, no problem…teď už je to vše a můžeme vyrazit…je 23.25, když opouštíme hranice, takže hodina a 40 minut… Za hranicemi se vyměňujeme v řízení a řídí Mahmoud…jedeme po dálnici, takže cesta rychle ubíhá až k Ammanu…je už jasné, že jedeme po té trase, která vede přes Amman přímo, ne po obchvatu…tím, že je už pozdě v noci, podle místního času 1.30, ulice nejsou příliš ucpané, i když provoz tu pořád je…navrhuji, že když už jsme tady a není už takový provoz, mohli bysme obhlédnout centrum města…tak se vydáváme po ukazatelích centrum…na jednom místě se něco děje, auta zpomalují, pouštějí výstražná světla a vidíme světla majáků hasičů, záchranky a policie…přibržďujeme a koukáme, co se tu děje…vypadá to, že kousek od silnice spadla nějaká budova, podle vzhledu ostatních budov možná tržnice…projíždíme dále a dostáváme se dále do středu města, okukujeme místní domy, ulice a mešity, na focení je už tma, takže i když to zkoušíme, z fotek nic moc není, takže to vzdáváme…při hledání úplného centra města se trochu ztrácíme a začínáme se motat po městě…ukazatele tu nějaké jsou, ale není to žádná sláva…pak už Mahmoud ztrácí trpělivost a že jestli chci centrum vidět, ať jdu řídit, že už je unavený a má toho dost…beru řízení a říkám si, ok, kašlu na centrum, jedeme dál, ať už se vymotáme z města….Jsou dvě místa, která chceme v Jordánsku navštívit, opět jsem získala inspiraci z článku již zmíněných cestovatelů…a to Mrtvé moře a skalní město Petra…podle mapy silnice k Mrtvému moři vede přímo z Ammanu, tak chceme dojet někam poblíž, přespat pár hodin na vhodném místě a ráno se jít vykoupat do moře… Vracím se tedy zpátky po silnici, po které jsme přijeli do centra, tam byly nějaké ukazatele a vypadá to na obchvat kolem města…raději nebudu dopodrobna popisovat následující zhruba hodinu bloudění sem a tam, kdy jsme se dostali do nevímjakých částí města, zase se vraceli, a vždy jsme z nějaké strany přijeli k tomu místu, kde spadla zmiňovaná budova…sakra, vždyť tentokrát jsem najela na jinou silnici, jakto, že jsme zase tady??!! Mahmoud skoro celou tu dobu vedle spal, občas otevřel oči, koukl, kde jsme a zase pokračoval ve spánku…když už jsme kolem toho místa projeli asi po páté, říkám si, musím se znovu podívat do mapy…podle mapy je silnice k Mrtvému moři přesně na druhé straně Ammanu a musí se projet skrz něj…takže se vracím stejnou cestou, kterou jsme jeli úplně poprvé, když jsme hledali centrum, žádné cedule tu nejsou, tak instinktivně volím jednu z ulic…zase křižovatka bez ukazatelů…tak třeba tudy…konečně cedule…hurrá, jedeme správně…ještě párkrát znovu volím na křižovatce bez ukazatele trasu, naštěstí vždy správně a brzy se dostáváme z města…Mahmoud už se mezitím probouzí a pomáhá mi s „chytáním“ ukazatelů….
Za městem nás čeká pěkný sešup dolů, sotva udržím nohu na brzdě…náklaďáky se brzdami nezabývají…vždy kolem nás nějaký prosviští a potom se v zatáčce naklání na jednu a druhou stranu, jenom čekáme, kdy se nějaký z nich převrátí…pod kopcem vidíme otevřený obchod, tak si chceme koupit něco k jídlu a vodu, padl na nás celkem hlad a nic už nemáme…mám sice co dělat, abych auto ubrazdila z kopce a obchod nepřejela…kus musím zacouvat zpátky, ale ok…žádám Mahmouda, aby teď řídil, už jsem taky unavená a chci si odpočinout…pokračujeme dál, opět z kopce, až nás zastavuje kontrola…není to ale policie, ale armáda a naštěstí chtějí jenom pasy…uvědomujeme si, že jsme vlastně dost blízko od hranic s Izraelem, takže kontroly tu budou určitě častější…tak se raději zase měníme, co kdyby je napadlo kontrolovat i řidičák…tak jsem si moc neodpočinula…každopádně už chceme co nejdřív najít nějaké místečko a trochu se prospat…už se blížíme k Mrtvému moři, ještě jedna kontrola…a pak už jedeme po pobřeží…k samotnému moři je to dost daleko, to necháme až na ráno…tak kde tu můžeme zaparkovat?…vedle silnice je na některých místech ještě jedna cesta, jako odstavný nebo spojovací pruh, a je tu několik parkovišť z ní vedoucích…zastavujeme na této odstavné cestě a jdeme ten kousek na parkoviště, které je zakončené zídkou s výhledem na moře…přemýšlíme, že teda zajedeme na parkoviště a přespíme tady…mezitím sem přijíždí jiné auto, dělá kolečko, na chvíli zastavuje a zase odjíždí…no na turisty to nevypadá…spíš kontrola podezřelých individuí potloukajících se v půl čtvrté ráno kolem Mrtvého moře u hranic s Izraelem….
Vracíme se k autu a chvíli řešíme, jestli zajet na parkoviště, Mahmoud chce zkusit jet o kousek dál a podívat se po jiném místě, to ale odmítám…já už nikam nejedu, už jsem mrtvá jako tohle moře…tak si nakonec ani „neustýláme“ a usínáme na místě přímo v sedě na předních sedačkách….

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
9
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Ppajinka 20.07.2009 10:25
 

s petangovými kuličkami to bylo dobrý...jdu rychle na další článek ;-)

  • Anonym (2)
  • Anonym (1)
Jaruš mushkela 04.09.2008 10:07
 

Skvělé čtení! Vrhám se na pokračování :-D ;-)

Hanina 02.09.2008 23:46
 

jo jo, už rychle na třetí část :-D

  • Anonym (2)
ZdenaB 30.05.2008 21:49
 

Léňo...ty dobrodruhu, je to síla. :-D :-D ;-)

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Zuzka123 27.05.2008 08:38
 

Asi by si mala zmeniť zamestnanie a dať sa na spisovateľskú dráhu! Nejdem z toho tvojho cestopisu oči otrhnúť! :-D :-D

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
ferdyš 22.05.2008 20:55
 

:-( já fakt beru dovolenou, to se nedá, ale bomba, bájo díky ;-)

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Lida2 10.05.2008 22:13
 

:-D Výborný,jdu číst třetí část,abych mohla usnout. :-D

  • Anonym (2)
Lida2 10.05.2008 22:13
 

:-D Výborný,jdu číst třetí část,abych mohla usnout. :-D

  • Anonym (2)
hojsadlo 05.05.2008 15:27
 

:-D ;-) :-D

  • Anonym (1)
Zpět na všechny diskuze