A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Chybami se člověk učí

Název je dost vystižný.

Chybami se člověk učí

Včera jsem si po prvním dnu potápění dala volno. No raději si odpočinout, když člověk po té přestávce neví, co to s ním udělá . Bylo to ale super a na pláži jsem se jen podivovala nad našimi bývalými bratry. Tedy vlastně pardon, nešlo o bratry ale o sestry. Nevím, jak je to možné, ale ženskou populaci tohoto národa poznám na dálku. Stačí si jen chvilku počkat, až promluví, a jsem opět přesvědčena, že jsem se nemýlila. Neházím je všechny do jednoho pytle, ale minulé dva pobyty v Egyptě a dvě špatné zkušenosti. Loni, když jsem se zamilovala do Rudého moře, jsme se vypravily s Míšou na výlet do El Gouny se šnorchlováním. Jely jsme s místní cestovkou a když jsme dostaly na výběr s jakou národností chceme jet, vybraly jsme Rusy. Říkala jsem si, těm bych mohla rozumět a nic proti nim nemám. Navštívili jsme El Gounu, která na mne působila moc dobře při projížďce vodními kanály. Mořské akvárium na mne tedy velký dojem neudělalo. To jsme toho při šnorchlování viděly s Míšou daleko víc. Tedy kromě malých krokodýlků. Při procházce městem jsme nepotkali ani živáčka. Vypadalo to jako totálně opuštěné město. Necítila jsem se tam moc dobře a tak jsem byla ráda, když jsme odjížděli. Na zpáteční cestě jsme zastavili uprostřed moře na nádherném korálovém útesu. Dnes mne mrzí, že jsem se nezeptala jak se jmenuje. Byli jsme tam úplně sami, a ať mi Small Giftun promine, ale tohle bylo daleko úžasnější. Je tedy pravda, že žádný ostrov, tudíž žádná pláž, jen tento korálový reef, ale ten byl nádherný a úžasný. Nebylo tady vidět na dno jako u Giftunu. Dno se ztrácelo v tmavomodré hlubině. Asi pro někoho, kdo se ve vodě necítí dobře, dost deprimující, ale ten život okolo byl nádherný. Reef končil asi dva metry pod hladinou, takže se dalo krásně šnorchlovat i nad ním a to, co tam bylo vidět bylo úžasné. Zdržela jsem se na šnorchlovačce dost dlouho. Občas jsem koukla nad hladinu, jestli už není čas jít zpátky, ale nedaleko ode mne se pohyboval jeden průvodce z lodi, tak jsem byla klidná. Když ukázal, že se máme vrátit, poslechla jsem a plavala na loď. Tam jsem se od Míši dozvěděla, že jsme tam byli o půl hodiny déle, než ostatní. No jo no, vždyť to znáte, člověk ten čas pod vodou vnímá trochu jinak. Loď vyrazila okamžitě a vydali jsme se do přístavu. Když jsem se trochu rozkoukala a povyprávěla Míše, co vše jsem viděla, tak jsem si všimla několika horlivě diskutujících Rusů a jednoho, který se dost rozčiloval a skoro křičel na jednoho průvodce. No nemělo by se to, ale mne zajímalo, co se děje a tak jsem poslouchala a porozuměla. Dotyčný Rus se trochu odřel o korál, opravdu jen trochu, ani mu to nekrvácelo ale rozčiloval se a nadával, jako by při nejmenším přišel o půl ruky. Vydrželo mu to hodně dlouho. Ve stylu: vy za to můžete, vy jste na mne měli dávat pozor, peníze za výlet mi vrátíte, já si na vás budu stěžovat a můžete s výlety skončit. Bylo mi za něj trapně, když už nadával a to dost nevybíravě asi dvacet minut. Egypťané se ho snažili uklidnit a ošetřit to, co vůbec žádné ošetření nepotřebovalo. Ale na konec se na Egypťany sesypali ještě další výletníci a já jsem se musela sebrat a jít pryč, protože mi z nich bylo špatně. Oni jsou prostě princátka, kteří si zaplatili výlet a všichni ostatní musí dělat prostě úplně vše. Jsem člověk, který za své peníze chce také odpovídající služby, ale abych někoho ponižovala… Prostě jsem si o nich udělala mínění. Nezklamali mne ani na jaře, to byla ale parta mladých Rusů okolo 25 – 30 lety, které jsem za celou dobu svého krátkého týdenního pobytu nepotkala ani jednou střízlivé. To ale nebylo na moři, tak to sem nepatří. Se svými zkušenostmi koukám trošku podezřívavě na ruskou partu, která se s námi dnes jede potápět. Jsou to manželé Máša a Andrej a Andrejovo sestra s manželem a asi čtyřletým synkem Nikitou. Zdají se být v pohodě, no uvidíme, co nám den přinese.
Když vyjedeme, tak se dovídám, že na ponor jdu sama s Janinou. No tak to bude něco. Jsou tu ještě další Češi, ale ty jdou pouze na intro ( zkušební ponor), tak ty si bere na starosti Pája. Je tu také Tomek s polskými potápěči. Naše polská rodinka ráno odletěla směr Varšava, takže už bez nich. A také je tu dnes Omega, maďarský divemaster se svými klienty. Na briefingu jsem seznámena, že jedeme na El Fanadir. Tak to je jen půl hodinka cesty. Je to asi nejbližší reef od hotelu Sahara. Už jsem tady byla na jaře a vím, že se mi tu líbilo. Potápění s Janinou je opravdu zážitek. Tím že jsme jen dvě, tak jen občas kouknu, jestli jsem se neztratila, ale vím, že určitě ne, že jsem v dobrých rukou. S Janinou se nemusím vůbec ničeho bát. Vím, že v případě potřeby udělá vše pro mou bezpečnost. Snažím se také chovat se tak, jak se to má a tak, abych nepřivolávala nějaké nepříjemné okolnosti. Hned asi po pěti minutách mi Jana ukazuje sépii. Je to má první asi čtyřicet centimetrů dlouhá bílá kráska. Jana ji fotí a já se bojím přiblížit, abych ji nevyplašila. Velkým obloukem ji obeplouvám a chci ji Janě trochu nadehnat, ale nedaří se mi to. Asi ve mně poznala začátečníka a místo toho, aby plavala k Janině, tak k mému úžasu plavala od ní rovnou ke mně. Proplavala těsně okolo mě a já si jí mohla z blízka prohlédnout. Prý jsme měly štěstí, jsou tu vidět málo kdy. Také je tu krásně otevřená zéva, řekla bych, že jí bylo vidět až do žaludku. Jana něco objevuje a ukazuje, ať se připlavu podívat. Ukazuje mi místo, ale já nic nevidím. Krčím rameny. Jana mi znovu ukazuje a teď už menší prostor. Soustředím se a snažím se něco vidět, ale znovu nechápu, co mi ukazuje. Teď už Jana ukazuje jen ukazovákem. Má se mnou práci. Připadám si jako největší pitomec, ale pořád nic nevidím. Až najednou se mi to vyrýsuje. Stounfish! Odranec pravý! Ty brďo, ty jsou teda maskovaný. Mám strach podívat se očima někam jinam, že už ho potom znova nenajdu. Kývám na Janinu, že už ho vidím a kroutím hlavou úžasem. Během ponoru mi Jana ukazuje ještě další dva odrance, kteří leželi skoro hned vedle sebe. Že by páreček? Také mi ukazuje ropušnice, ty jsou také krásně maskované, ale mají přece jen nějaké zbarvení a tak je rozlišuji trochu rychleji než odrance. No, bude mi to ještě dlouho trvat, než začnu mít potápěčské vidění. Jestli ho tedy vůbec někdy budu mít. Po obědě si za mnou přijde hrát malý Nikita. Je to docela roztomilé dítě a dokážeme si spolu i povídat. Má jen strašně spálená zádíčka už s popraskanými puchýřky. Udivuje mne, že ho to evidentně nebolí. Asi jsem si tím získala i trochu důvěry od jeho tety Máši a ta se se mnou dává do hovoru. Vysvětluje mi, že anglicky neumí a mně to chvíli trvá se přehodit na ruštinu. Přece jen jsem dvacet tři let nemluvila a mnoho zapomněla. Po chvíli jsem se ale rozpovídala a až na slovní zásobu, to docela šlo. Druhý ponor máme proudový z druhé strany reefu. Zase samy dvě s Janinou a je to úžasné. Plaveme a já v klidu sleduji nádheru Rudého moře. Korály všech možných barev a tvarů a ryby, aby nebyly pozadu, tak jsou také nádherně vybarvené a s tvary také nezůstávají pozadu. A hle, najednou vidím svojí prví želvu. Jana ji obeplouvá a želva je teď mezi námi. V klidu si chroupá korál a nás si nevšímá, až když Jana fotí z blízkosti, že by si ni mohla sáhnout, popoplave asi o metr výš, chvíli přemýšlí a potom se s chutí pouští do dalšího korálu. Jsme jí fuk. Nemůžu se na ni vynadívat. Není to žádný obr, ale šedesát centimetrů má v průměru její krunýř. Tak a mám v lahvi zase už jen padesátku. Signalizuji Janě. Chce mi udělat radost a trochu mi to pod vodou prodloužit. Ona má vždy vzduchu nadbytek a tak se domlouváme, že mne vezme na octopus a ruku v ruce plaveme dál okolo útesu. Je to krásné a já mám jen chvilkami strach, abych jí někde nepřitlačila na korál, přece jen se ještě neumím pod vodou tak dobře pohybovat a ovládat své tělo. Ale zvládám to dobře. Potkáváme Páju s klientem a ta nám ukazuje, kterým směrem je loď. Nějak jsme to neodhadly a loď přeplavaly. Janina signalizuje, že jdeme na hladinu. Můžeme v pohodě i bez bezpečnostní zastávky, protože tu jsme vlastně dodržovaly posledních 15 minut, když jsme plavaly v pětimetrové hloubce. Na hladině zjišťujeme, že jsme loď přeplavaly. Janina rozhodne, že půjdeme k lodi už každá se svou automatikou, máme obě padesát a to nám bohatě vystačí. Nevím, co mne to napadlo, ale mně už se dolu nechce a domlouvám se s Janou, že poplavu k lodi na hladině se šnorchlem. Janina nic nenamítá s tím, že ona poplave hned pode mnou. Vrazím šnorchl do pusy a nadechnu se. Obličej pod vodu a znovu se nadechnu, ale co to? Do plic mi vniká voda z Rudého moře. Asi nějaká vlnka. Profukuji šnorchl, abych dostala ven vodu a znovu se nadechuji. Cítím ale, že to je opět voda a ne vzduch, který by mi měl proudit do plic. Naštěstí jsem se nenadechla z plných plic a tak jsem další vodu do plic nepustila. Znovu se snažím se zbytkem vzduchu profouknout šnorchl, ale to nějak nejde. Krucipísek, co to je? Proč nemohu šnorchlem dýchat. Nahmatávám rukou konec šnorchlu a je mi něco divné. Jak to, že ten konec není nad hladinou. Zvednu hlavu a zjišťuji, že jsem asi metr pod hladinou. Nakláním se na pravobok, chmatem, který jsme se učili v kurzu nacházím automatiku a nadechuji se. To už je u mne Jana a nafukuje mi žaket. Během vteřinky jsme na hladině. Já kuckám jak starý tuberák a Janina vyčítavě říká: “ Regino, nemůžeš přece dýchat šnorchlem metr pod hladinou“. Já nevím, jak jsem se tam dostala a tak jen nechápavě krčím rameny. V klidu doplaveme na loď a na lodi se mne Janina ptá: „Co uděláme jako první, když se dostaneme na hladinu?“ A hned sama i odpoví: „Nafoukneme žaket, abychom se znovu nepotopili! Nejčastější příčina nalokání vody při ponoru je nenafouknutí žaketu při vystoupání na hladinu“. Styděla jsem se a vůbec jsem neměla odvahu mluvit. Dlouho mi to ale nevydrželo, jen do chvíle, kdy jsem si vzpomněla na želvu a už to ze mne jelo. Myslím, že po této zkušenosti, se mi dlouho nepřihodí, že si nenafouknu na hladině žaket. Vždyť se přece říká: “ Chybama se člověk učí“. Když jsme vystoupili z lodi, tak za mnou přišla Máša a pozvala mne, abych s nimi zašla do Praha café, že má Andrej narozeniny a že tam chvilku všichni posedí, ať jdu také. Neodmítla jsem a poprvé v životě jsem pila vodku kedrovku. Není to vodka z kedrů, jak se tady u nás říká pořádnému krajíci chleba, ale je to vodka z cedru a byla dobrá. S Mášou se fajn povídalo a já si měla další dny na lodi s kým povídat.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
8
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
želvík 18.03.2009 07:33
 

super-četla jsem to jedním dechem! :-)

vlíčátko 23.09.2008 21:49
 

Super, nejvíc závidím/ v dobrém/ tu želvu!!!!!! To je můj sen!!!!!Hrozně hezky se čteš, dík

Lida2 28.04.2008 12:35
 

Musí to být nádhera se potápět. :-D

Gina 24.09.2007 17:20
 

Mileno, nemůže být lepší smrt, než s pusou od ucha k uchu a s dobrým přítelem :-D :-D :-D
Koukej udělat ten kurz!!!

Milena 23.09.2007 22:22
 

S Tebou Gíno půjdu jednou pod vodu s pocitem bezpečí a očekáváním velké srandy :-P no to jsem Tě uklidnila co ???? :-P

Milena 12.09.2007 14:59
 

Ahoj Gino,teprve teď jsem se dostalak přečtení a zase jsi mně nezklamala,tak hezky se to čte ;-) že jsem kvůli tomu zůstala i dýl v práci :-P a to už je co říct ! ;-)

Soptik-64 07.09.2007 11:25
 

Ahojky Regino, díky opět za Tvé zkušenosti s potápěním ;-) . Je vidět, že jsi bojovník a nezdarů (malinkých)se nebojíš a hlavně, že Tě neodradí. 8-) Těším se na Tvé další zážitky. :-D

Jaruš mushkela 06.09.2007 10:40
 

Ahoj Gino, tak jsi nakonec měla i příjemné zkušenosti s Rusy (když pominu ty odřené od korálů...). A polskou rodinku, viď... :-P Tak mě tak napadlo, že když jsem se já vrátila po šnorchlování na loď a někdo z výletníků mě upozornil, že mi krvácí noha docela dost pořezaná od korálů (v té vodě to pořádně ani nezaregistruješ), tak to bych tam ty Egypťany po vzoru tvého Rusa musela asi všechny do jednoho uškrtit a navíc požadovat vrácení poplatku za výlet. :-D :-D :-D
Jinak ještě štěstí, že ses v závěru nakonec neutopila (...), protože kdo by pak psal takové vtipné články... ;-)

Zpět na všechny diskuze