A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Egyptem jen tak

Po pár letech opět jako baťůžkář:-)

Egypt

9.5.2008-26.5.2008
Fotogalerie
http://www.kucera.yc.cz/galerie/thumbnails.php?album=6

9.5. V noci po dlouhé cestě opožděným vlakem z Přerova nasedáme na pravidelnou linku ČSA do Káhiry a zhruba před 3 hodinou ráno přistáváme na letišti v Káhiře. Letenky jsme koupili přes Click4sky za 3990,- na osobu včetně tax.

10.5. Na letišti se po odbavení a vyřízení víz rozhodujeme, že se nebudeme zdržovat v Káhiře a tak za necelých 500 LE kupujeme letenky do Asuánu s odletem v 6.30. Úředníci v Egypt Air si pěkně dávají na čas, nejprve prý nejdou počítače, pak se zase provádí generální úklid, podtrženo sečteno čekáme na letenky dvě hodiny. No rozhodně to není naposledy, kdy na něco čekáme nepřiměřeně dlouho. Welcome to Egypt. V Asuanu si odskočím na malou a ta chvilka stačí, abychom byli v celé hale sami. Jakmile se však ukážeme ve východu obklopí nás hrozen košiláčů (pojmenování Janči černochů v galabijích) a začne přeřvávání cen na taxíka. 15 je asi dobrá cena a tak nasedáme a po chvilce jsme v hotelu Keylany. Nic moc za 100 LE za pokoj s klimou a minikoupelnou, ale jsme totálně odvaření a nemáme náladu hledat něco lepšího.Hups do postele.
Odpoledne se jdem nadlábnout do jedné z pěkných restauraček na korníši s výhledem na Nil. Naháněči felůk jsou pěkně neodbytná cháska, nebýt jich tak procházky podél Nilu nemají chybu. Do večera ještě daleko a tak se rozhodneme i přes únavu podívat na ostrov Elefantina. Po malé snaze najdeme přívoz za libru a během chvilky jsme na ostrově. Janča je z místní nůbijské vesnice dost vyděšená, klasický bordel, všude plno zvířat a pobíhajících otrhaných dětí.Až tři malá lísající se koťátka jí spraví náladu.Lépe se cítíme v zahradách za vesničkou, je tu přece jenom větší klid, pěkné hliněné zídky lemují jednotlivé zahrady, do zahrad jsou vstupy starými dřevěnými vrátky s rozličnými motivy, přeskakujeme přes zavlažovací kanálky a dokonce najdeme výrobnu hliněných cihel, z kterých je postavena většina vesnice.Když už máme prozkoumávání ostrova dost, namíříme si to na opačný konec, kde by měl být dle LP přívoz k St. Simeon monastery. Ale dle všeho nic takového neexistuje a tak nám nezbývá než najít místní loďku a usmlouvat cenu na 30 liber i se zpátečním odvozem zpět do Asuánu. Kapitán je správnej chlapík, pouští Janču ke kormidlu a sám dělá disco show. Na západním břehu nacházíme pár velbloudů a tak si dva najímáme na cestu pouští ke klášteru, který je kousek za mauzoleem Agy Chana. Cesta se dá zvládnout i pěšky, ale za 30 liber je víc srandy na hrbáčích. Bohužel klášter už je zamčený, ale nejspíš se většina stejně dá zhlédnout zvenčí. Výhodou je že jsme u kláštera úplně sami a můžeme si vychutnat atmosféru prázdnoty a ticha pouště s krásným západem slunce. Již za tmy se procházíme barvitým asuánským bazarem, který rozhodně doporučujeme k prozkoumání, nikde jinde v Egyptě jsme již nezažili takovou orientální atmosféru a ceny jsou také nižší než kdekoliv jinde. Mluvíme z vlastní zkušenosti, za stejné náramky a galabíje zaplatíte v Káhiře či Luxoru o dost více.

11.5. Hned po ránu si nás odchytnou naháněči felůk a jelikož stejně plavbu máme v plánu, nedá jim moc práce nás ukecat. Půldenní plavba felukou nás stojí stovku. Jak čekáme na molu, kývají na mě čtyři mladé kočky, že prej si mám přisednou k nim ke stolu. Je tam jen jedna židla a tak pouštím Janču. Ona ne, ty si sedni. Otřepaná fráze o ženatém stavu mi od nich dává klid a pokoj. Na felůce se oba nůbijci převlékají do bílých galábijí, ty ušmudlané jsou asi jen pracovní do města. Chudáci už pár dní neměli žádný kšeft, tak jsou neskrývaně šťastní. Je vidět, že svou loď mají rádi, běhaj po palubě s hadrem a celou ji utírají. Plavba po proudu pěkně plyne, je to balzám na duši od shonu a otravování v Asuánu. Kolem prolétávají sněhobílé volavky, Nil je překvapivě čistý, na březích se střídají rákosové a palmové porosty s nůbijskými vesničkami s modrými domky, v pozadí nekonečná poušť, občas mineme stádečka skotu, oslíků a koz, kecáme o životě s kapitánem a plavba pěkně uplývá. Chlapík je docela ukecaný, takže za chvíli víme vše o jeho rodině, postěžoval si na nůbijky, prý před svatbou jsou svěží a půvabné a po svatbě se z nich stávají negery, z té jeho taky, takže prý jestli nedám Janču, jenže ta neumí anglicky, tak mám dotáhnout jinou, s kterou se líp dorozumí. Dohodnem se i na jídle, vaří se samozřejmě na lodi a překvapivě je žvanec (rýže s tuňákem a zeleninou, čerstvý sýr a placky) chutný. Pivko taky bodne. Janču utěšuju, že to prošlo varem, desetkrát si to zopakovala a dala se do jídla. No jak pak umývali nádobí v Nilu, to už vidět neměla. V Asuánu rovněž doporučujeme nevynechat Nůbijské muzeum, je opravdu krásné jak zvenčí tak zevnitř. Uvidíte pár mumií, spoustu pěkných sošek až po obrovskou sochu Ramsese, lebku s trepanací, kostru v hrobce, krásné výjevy z tradičního nůbijského života s rálnými modely v životní velikosti a spoustu dalších věcí. A je to jedno z mále muzeí, kde i můžete fotit, samozřejmě bez blesku. Kolem jsou rozlehlé zahrady s nůbijskými stavbami, jeskyněmi a budují se další části.

12.5.Na tento den jsem se obzvláště těšil, brzo ráno v policejní koloně vyrážíme v přeplněném minibusu směrem k Sůdánu, cíl je Abu Simbel. Celodenní výlet, včetně zastávek v Simbelu, chrámu Philae, Asuánské přehrady a obelisku Vás přijde na 70 liber. Bez vstupů samozřejmě. Abu Simbel nezklamal, je majestátní, s jeho polohou na břehu obrovského jezera, přesně tak jak jsem si ho představoval. Svatyně uvnitř mají tajemnou atmosféru, nikde jinde už jsem reliéfy tak intenzívně nevnímal. Samozřejmě je kolem spousta lidí, ale dá se to přežít, jelikož jsme na místě mezi prvními.
Výlet na novou přehradu jsou vyhozené peníze. Chrám bohyně Eset na ostrově Philae ( dnes je to ostrov Agilkai) uprostřed jezera naopak stojí za návštěvu, už ta plavba ( 5 EL na osobu ve větší skupině) k němu je moc pěkná. Obzvláště za povšimnutí stojí krásné kamenné reliéfy na stěnách a sloupech a romantický Trajánův chrám.
Na večer máme zaplacené lístky na vlak do Luxoru. Druhá třída je překvapivě pohodlná,dost prostoru pro nohy,klimatizace funguje příjemně, není třeba platit víc za první. Do Luxoru dojíždíme až pozdě v noci, samozřejmě se na nás okamžitě vrhne taxikářská a hotelová cháska. Máme vybranej Tutotel a nakonec i naháněč souhlasí s cenou 5 liber za taxík. V opravdu pěkném hotelu s bazénem na střeše, s balkonem s výhledem na Nil, velkou koupelkou platíme jen 100 liber na noc. Nesrovnatelné s tak opěvovaným Keylany v Asuánu. Možná je to tím že naháněč si myslí, že nám prodá výlet na západní břeh. Jdem se ještě projít k nedalekému Luxorskému chrámu, je pěkně nasvícený a uvnitř se právě koná veliká svatba místní smetánky. Po pozdní večeři v zahradní restauraci naproti chrámu, totálně vyčerpaní zaléháme do postele.

13.5. Byli jsme tak unavení, že jsme zaspali i snídani. No občerstvení v Mekáči to spravilo a jako bonus máme krásný výhled na Luxorský chrám. Ferry na západní břeh skutečně stojí jen libru. Tam nastane opět handrkování jak dál, oslíkáři, velbloudáři a koníkáři se snaží, ale už je pěkné vedro a tak nastupujeme do klimatizovaného taxíka, na půl dne za 60 liber. Jako první zastávku máme Údolí králů. Je to místo, které prostě turista v Egyptě musí vidět, ale až takový zázrak to není. Prostě vybetonované díry do země, uvnitř pár maleb a sarkofág. Abychom se vyhnuli davům, tak jsme si vybrali ty vzdálenější, hrobky Thutmose III, IV a Ramesse I, tyto mají daleko krásnější polohu v kaňonech, kde si užijete lození po žebříkách nebo na úpatí hor s výhledem na celé údolí. Vláček od pokladen ke vstupu je dobrý pro děti, ale v tom horku se hodil. Vypadá to, že se již nedá jít přes kopec do Der El Bahrí, všude jsou cedule se zákazem výstupu na okolní kopce. Možná za bakšiš, ale v tom horku stejně není nálada. Do Der El Bahrí (Hatšepsutina chrámu) se tedy přesouváme opět naším taxíkem. Umístění v klínu hory je nádherné, velice fotogenické, jakoby chrám vyrůstal přirozeně z kamenné hory. Výzdoba sama o sobě není nijak převratná, ale na druhé terase po bocích lze nalézt pár pěkných maleb. A Janča je spokojená za fotku s policajtem, za bakšiš samozřejmě.
Jako třetí si vybíráme Medinit Habu. Před tím se ale stavíme v kavárně naproti chrámu na osvěžení kerkadahem. Pod stolama se motá ochočený sokol, zajímavé zpestření. Do Habu nás nepouštějí, musíme se vrátit do centrální poklady nakoupit lístky. Je to naštěstí jen kousek.
Jestli máte čas jen na jednu památku, tak by to zaručeně měl být Medinit Habu. Je opravdu impozantní s mohutnou syrskou vstupní branou, vysokými hradbami, nádherně zachovalými reliéfy, obrovskými sloupy, tajemnými chodbami,kde panuje věčné přítmí. Okolí chrámu s roztroušenými polozřícenými stavbami, palmami a kulisou hor dotváří jedinečnou atmosféru místa. A není zde přeplněno, jako v předešlých památkách. Nádhera.
Samozřejmostí je zastávka u Memmonových kolosů. Je asi lepší navštívit je ráno, v protisvětle odpoledne se již špatně fotí. Kolem jsou celkem agresívní psi, musel jsem vzít párkrát šutr, abych je odehnal. Policajti stojící opodál z toho mají velkou srandu. Kéž by je kousl.
Při čekání na loď do Luxoru dávají Janě místní zahalené ženštiny pochovat mimino. Hned samozřejmě následuje natažená ruka na bakšiš.Dávám pero, ale prý je to Čína a tedy šunt, bakšiš je lepší. Nasrat.

14.5. Brzo ráno nás v hotýlku vyzvedává minibus. Máme zaplacený výlet horkovzdušným balonem nad památkami západního břehu. Cena je víc než dobrá, 300 liber na osobu. Na ferry přes řeku máme malé občerstvení, při čaji zabíjíme čas rozhovorem s indama z Londýna, kteří milujou shopingování . Další mikrobus nás vysadí kousek od Ramessea, kde už čeká několik balonů. Krátká instruktáž o bezpečnosti letu a už se sápeme do košů. Vlezlo se nás tam do čtyřech oddělení dvacet lidí. Fakt velký balon. Zapnout hořáky a už se pomalu vznášíme k oblakům. Nádhera. Pod námi se objevují zříceniny Ramessea, v pozadí Thébské hory prošpikované jako ementál množstvím hrobek, vítr nás nese ke kolosům, Medinit Habu a nakonec plachtíme nad hliněnými vesničkami, políčky a zavlažovacími kanály a v dálce vždy všudypřítomná poušť. Atmosféra celého letu je nádherná, žádné rušivé zvuky, jen vánek k nám občas zanese tlumené hlasy z okolních balonů. Konec cesty si už tak neužívám, dostihla mě faraonova pomsta a tak sedím v křečím a snažím se nevnímat zúčastněné pohledy spolucestujících. Myslí si, že je mi zle z výšky a z letu. Jakmile dosedneme na zem, vyskočím z proutěného koše a letím do nejbližšího porostu z třtiny. Kapitán mě za to pěkně seřval, prý bez jeho pokynu nikdo opouštět palubu nebude. Kdyby tak věděl. Ostatní cestující opouští koš až když pomocníci vyfouknou vzduch z balonu. Pak se spustí show na oslavení úspěšného letu, domorodci bubnují na bubínky a tančí jak o život. Samozřejmostí jsou certifikáty ztvrzující účast na letu a na památku dostáváme reklamní trička.
Několik návštěv na toaletě mě dokonale přesvědčí, že dneska už nemusím nikam a tak se válíme na střeše hotelu u bazénu. Není to špatné trávení času. Večer už ale máme dlouhou chvíli a tak se necháme hodit ke Karnaku na noční sound and light show. Bohužel jsme stihli představení v němčině, kterou ani jeden nijak obzvlášť nevládneme. Taky dojem a kouzlo nočního chrámu kazí kvanta lidí kolem nás. Ale chrám je pěkný a určitě stojí za prohlídku.
Na zpáteční cestě se necháváme vyhodit ve městě. Zkouším domluvit cestu do oázy Charga, ale taxíkáři nechtějí jít pod pět stovek. Až asi na dvacátý pokus domlouváme prostřednictvím místního mafiána celkem obstojných 300 liber za klimatizovaný minibus. Určitě ušetříme spoustu času, bo autobusy jezdí jen oklikou přes Asyut a vlaku jedoucímu jednou týdně to trvá až dvanáct hodin.

15.5. Dlouhá, dlouhá cesta čeká nás. Hned po snídani máme problém s placením hotelu. Dával jsem jako zálohu sto liber, ale ta se jim nějak vykouřila z hlavy. Nakonec ale uznávají svou chybu a vrací mi stovku zpátky. Už nás čeká minibusek na cestu do první oázy v novém údolí, do Al Chargy. Cesta je fakt pěkná a provoz veskrze žádný. Jen pár policejních kontrol dělá problémy řidičovi, tam musí nechat pár liber, těm musí na zpáteční cestě dovést kilo cukr a čaj, jiným zase tabák.Asi po čtyřech hodinách přijíždíme do Chargy, ale máme smůlu, navazující spoj do Dachly před chvílí odjel a tak nezbývá než se posadit na nádr a čekat do půl třetí. Zkouším taxíky, ale buď nerozumí, nebo chtějí víc peněz než se mi chce dávat. Neustále na nás pokukuje mladík, tak mu to usnadňujeme a dáváme se s ním do řeči, aspoň čas rychleji ubývá.Jeho věty, že potřebuje přátele z česka nás fakt dojímají. Ale jinak fajn klučík, pomohl nám s bágly do nedaleké restauračky a nakonec nás i usadí do autobusu. Zhruba další tři hodiny na cestě, ale tentokrát bez klimy a navíc si asi místní libují v dokonalém vedru a tak nikde není otevřené okýnko. Nicméně jsme i tentokrát přežili a máme ještě tolik síly, abychom v Mútu hned přestoupili na korbu pickupu, směr Al Qasr. Janča poprvé zažívá pocity cestování přeplněným dopravním prostředkem. My namáčkáni na lavicích podél korby, uprostřed hora pytlů a jiných zavazadel, včetně těch našich a vzadu samozřejmě visí na nárazníku dalších pár chlapíků. Co bychom chtěli za pár liber, že?
Bohužel Al Qasr nás vítá písečnou bouří. Ještě že hotýlek pana Mohameda(20EL) je hned u zastávky. Je to sice hrůza, všude písek, včetně na postelích, ale Mohamed je dobrej ukecanej chlapík a tak napravuje dojmy z ubytování. A hned se mě ujal léčit, jeho bylinné čajíčky, horké citrony a citrónová káva jsou mezi turisty s faraonovou pomstou, co navštívili zdejší místa dobře známé. Tak aspoň tvrdí zápisy v místní poznámkové knize. Podle datumů se dovídáme, že neměl tři týdny žádného cestovatele. Prý špatné časy. Večeře je taky dobrá, ale okořeněná zrnky neustále vanoucího písku. Nejde se před ním schovat. V noci bouře pomalu utichá. V pokoji je dusno, nemůžeme usnout a tak zkoušíme střešní terasu. Tady je sice vzduch svěží, ale na oplátku prudí komáři a tak se zase stahujeme na lůžka.

16.5. Dlouho spíme, dlouho snídáme, prostě dnešní den plánujem ve znamení klidu a pohody. Procházkou se dostáváme ke starému hliněnému městu, zde si nás samozžejmě odchytává místní samozvaný průvodce (5 EL). Ale moc toho nenamluví, stojí většinou opodál a neruší, takže je pro nás spíše přínosem, otevírá místa, která bychom zaručeně minuli, nebo jsou na zámek. Příkladem může být hliněný minaret se skvělou vyhlídkou na Al Qasr a okolí, mlýn na obilí, na olivový olej, staré pece, důmyslné dřevěné zámky na dveřích, zajímavé interiéry domů….město s jeho křivolakými uličkami je naprosto okouzlující a jeden z vrcholů návštěvy v Egyptě.
Hned u východu ze starého městečka je malé celkem pěkné muzeum mapující místní kulturu. A taky bazaar, jediný obchůdek se suvenýry. Zřejmě celé městečko ví o naší návštěvě ( jsme jediní turisté v městě), jelikož, když jsme ráno procházeli okolo, byly vyskládané rukodělné výrobky před obchůdkem a celé osazenstvo nás zvalo k prohlídce a nákupu, my jsme ale mířili na prohlídku městečka a odmítli jejich nabídky. Zklamání veliké. Nazpátek už vše bylo uklizené a jaké bylo překvapení, když jsme vlezli do obchůdku. Nikde nikdo, ale malá holčička co nás viděla vcházet utíkala pro majitelku a ta celá šťastná nechala všeho a utíkala uvítat cestovatele. Nešlo nic nekoupit.
Po dobré obědě u Mohameda jdeme na opačnou stranu města, směr palmové zahrady.Je to pěkná procházka písčitými pěšinkami, lemovanými udržovanými hliněnými zídkami, potkáváme povozy tažené oslíky, stařečky při práci zahrazování zavlažovacích kanálů, nahlížíme do zahrad a nakonec se i dostáváme do písečné pouště a užíváme si cestu písečnými závějemi.Z pouště je krásný výhled na útes vypínající se za starým městečkem.

17.5. Rychlá snídaně, spočítat útratu (vše včetně ubytování, vod, jídla a nepočítaných čajíků a bakšiše 150EL) a už sedíme v autobusu do Farafry. Zde nás čeká předem domluvený týpek na výlet do pouště. Bohužel cesta a ceny co jsme si domluvili prostřednictvím Mohameda najednou neplatí a tak nás čeká nové, dost nepříjemné smlouvání s Ahmedem z hotýlku Al Waha. Je to nesympatický chlapík, doporučujeme raději zamluvit výlet z Baharíje, kde má být daleko větší nabídka. To že nakonec výlet byl víc než dobrý rozhodně nebyla jeho zásluha. Nakonec upouštíme od plánu jet i do černé pouště a raději usmlouváváme za 400EL podrobnější výlet do Bílé pouště se zastávkami v Old White desert, White house a nocležiště ve vzdálené New White desert.
Než průvodce nakoupil vše potřebné stíháme se porozhlédnout po Farafře. Stará hliněná pevnost je úplně v troskách, ale palmové zahrady jsou opravdu krásné a stojí za prohlídku. V zavlažovacích kanálech dokonce plují hejna rybiček. Je právě sezóna meruněk, potkáváme oslíkový povoz a chlapík nás nepustil dokud jsme veškeré kapsy neměli plné meruněk. Jsou malé, ale dobré.
Ještě sprcha v hotýlku Al Waha a už přijíždí jeep, naložený chraštím, dekama, nezbytnou šíšou a jídlem.
Bílá poušt je jedním slovem nádherná. Celkem nezajímavá krajina asi dvacet kilometrů za Farafrou přechází v roztodivné formace ze sněhobílé křídové horniny. Rozpoznáváme nejrůznější zvířata, tvary, ale všemu vždy vévodí krásné útvary ve tvaru hřibů- odtud i název Mushroom valley. V nadšení lozíme po skalách, ale když se podíváme na bílé zadky držíme se raději opodál a jen fotíme. Křídové útvary jsou velice křehké, pod dotykem našich nohou se rozpadají a pokud se každý turista bude chovat tak nezodpovědně jako my, tak toho asi moc příštím generacím neuchováme. Zvláštní kouzlo má White house, sněhobílé plata, na kterých se cítíte jako uprostřed sněžné pláně. Bohužel i beduíni nemají ani páru o ochraně těchto vzácných útvarů a bez zaváhání parkují jeepa na jedné z těchto horninových desek. Nocležiště nacházíme asi dvacet kilometrů od cesty v Nové bílé poušti. Jsme tu úplně sami, ostatně jako celý den. Jen na jednom místě jsme potkali dva jeepy, ale ty záhy zmizeli za obzorem.
Je už navečer, ale nechce se nám sedět u auta a tak se vydáváme po okolí, Janča jen tak naboso. Je to nádherná chvíle, jen my dva a ticho a majestátnost místní krajiny. Zdejší útvary jou zdaleka nejkrásnější, z těch co jsme zatím viděli. Miniaturní sněhobílé hornaté krajiny obklopené žlutavým pískem, dokonalé obrovské hřibovité útvary a dokonce nacházíme i skálu ve tvaru velblouda. Západ slunce v takovém místě je dokonalou tečkou krásně stráveného dne.
Zpátky u auta nacházíme rozložené tábořiště, vaří se čajík a večeře, šíša je již zapálená, prostě pohoda. Oba beduíni toho moc nenamluví, ale o to je krásnější ničím nerušená atmosféra. A najednou se za padajícího šera ukázala. Tak moc jsme si ji přáli vidět a ona si nás našla sama. Pouštní liška, fenek. Drobná lištička s legračními velkýma ušima. A není tu sama , za chvíli se objevuje další. Jsou stále odvážnější. Máme štěstí, měsíc je v úplňku a dává krajině namodralý polární charakter a v jeho světle jsou foxy krásně vidět. Jedna se osměluje úplně a přichází až k naší matraci. Téměř z ruky a my jsme ti kdo cukli, si bere meruňky a zbytky rýže se zeleninou. V noci pak se dějí velké boje o zbytky naší večeře. Chlad zaháníme vrstvou tlustých dek a schouleni pod nimi unaveni usínáme.

18.5. Pane, sunrise, budí mě jednoduše náš průvodce a hned se zase zachumlává do deky. Poslední rozloučení s opožděnou liškou, nezbytný čajík a už to máme zase namířené zpět do Farafry na pozdní snídani a sprchu před další cestou.
Kolem desáté už sedíme v prachu na zastávce, popíjíme předražený čaj (5EL za jeden, nicméně jsem zaplatil jen 5 za dva) Za chvilku u nás staví autobus až do Káhiry, přes Bahríju. Opravdu dlouhá a vyčerpávající cesta, zvlášť když si zase místní libují v nevětraném vzduchu autobusu. V Bahríji zastavujeme na čtvrt hodinky, ale je to stejná prašná díra jako Farafra a nic nás neláká tu zůstat.
Už asi hodinu jedeme Káhirou a stále nevíme kde jsme. Je to skutečně obrovské město. Pak někdo v autobuse vykřikne a ukáže před sebe. Za panelákama se vynořují špičky pyramid. Tak aspoň víme, že jsme v Gíze. Za chvíli projíždíme přímo kolem planiny s pyramidama. Je to ještě pěknej kousek na nádraží Turgoman. Jenže nic není jak si myslíme, autobus znenadálí uprastřed nějaké rušné ulice zastavuje a prý máme vystoupit, že dál se nejede. Čára přes rozpočet. Stojíme opuštěni uprostřed blázince, totálně unavení a přemýšlíme co dál. Zkouším místňáky, ale nikdo na angličtinu nereaguje. Řešení je samozřejmě taxík, stačí mávnout a ukecat cenu. Sice nevím kde jsme ale za dvacet jsme oba spokojení. Turgoman je stále ve výstavbě, ale už teď je to krásné a hlavně čisté nádraží. Autobus do Dahabu jede až po půlnoci, tak se jdem najíst. Člověk by neřekl jaký je problém najít hospodu u tak velkého nádraží. Bloudíme uličkami a až asi po půlhodině najdeme čistou jídelničku na košarí.Vynikající. Zbylí čas trávíme při svíčkách v kavárně na nádraží.

19.5. Položiví, polomrtví, snad jsme i něco naspali přijíždíme po necelých jedenácti hodinách do Dahabu. Odporná cesta, odporné hajzlíky na ní a za nic vybírají všude 2EL. Kdyby aspoň tekla voda a trochu uklidili, za ty prachy.
Na nádru celkem vzdáleném od městečka klasická bitva o přijeté kusy turistů. Nabídky hotelů se jen hrnou. Usmlouváme taxíka za 5EL s přislíbením, že se podíváme do Bedouin hotelu. Pokoj s výhledem na moře, balkonem a klimou za 100 EL není špatný, ale pro Janču chci něco lepšího. Za ty útrapy si to zaslouží. Kousek narážíme na nádherný romantický hotýlek Nesima resort. Janča se do něj pomalu bojí vlézt, prý nás musí vyhodit, jak jsme špinaví a zaprášení. Nejenže nevyhodili, ale dali i krásný pokojík s výhledem na ještě krásnější bazén. No za 51 euro nádhera. Oba jsme nadšení, to přesně potřebujeme, malý ráj na zemi. A budem se válet a baštit a spát a znova válet.

20.5. Dahab je malé městečko, dle průvodce to má být oáza baťůžkářů, něco jako Ko Samui v Thajsku, ale dle mého dojmu převažují zájezdoví balíčkoví turisté, stejně jako se tomu stalo na Ko Samui. Spousta kempů se mění v hotýlky, takže jestli hledáte tu pravou free a cool atmosféru budete muset směřovat na sever do Nuweiby. Nicméně stále je to velmi příjemné neformální středisko s pěknou promenádou lemovanou obchůdky, hotýlky a pohodlnými restauračkami, kde můžete usrkávat drink a pozorovat život na moři i souši. Ceny srovnatelné s našimi. Je to balzám na duši sedět vyvalený v pohodlných lenoškách, obklopen spoustou polštářů, metr od vás šplouchá moře, usrkáváte vynikající čerstvé džusíky, občas se zastaví harantík nabízející pěkné a levné náramky, prostě skvělé místo pro relaxaci po náročném putování Egyptem. U bazénu v hotýlku je ještě větší pohoda, pohodlná lehátka pod palmami, vždy je dostatek místa, přes bazén koukáme přímo na moře, jednu stranu bazénu tvoří parádní bar, co víc si přát. Samozřejmě i v Dahabu otravují naháněči restauraček a obchůdků, ale vše je přátelštější, dá-li se to tak říct a místní hošani nejsou tak neodbytní jako jinde. Po pár dnech si vás všichni pamatují a přátelsky pokřikují pozdravy. Je to malé místo.

21.5. Ráno válečka, fakt dlouho vysedáváme u snídaně, pozorujeme žebrající kočky (Janča jim vždy zebere pár plátků sýra a salámů) a užíváme si klidu a pohody. Odpoledne si půjčujeme výbavu na šnorchlování a ani místní podmořský život nezklamal. Krom spousty barevných ryb a rybiček, nádherných korálů, mušlí, ryb ve tvaru jehel, vidíme i pruhovaného hada a perutýny, takže opatrně. Opravdu je na co koukat, podmořský život téměř snese srovnání s tím, co jsem viděl na Andamanských ostrovech, či ostrovech v Thajsku. Šnorchlovat se dá všude , pěkné to bylo přímo u útesu naproti hotelu, ale nejlepší vstup přes písečnou miniplážičku je v místě zvané Light House, všude jinde riskujete poranění o korály….ještě teď hojím rozseklé koleno.
Nákupy si nechte až na Káhiru, v Dahabu jsou ceny vyšší a spousta obchodníků se tváří uraženě, když navrhnete smlouvání o nižší ceny. Na arabského obchodního ducha hodně neobvyklé a pocitově hodně nepříjemné. Nicméně i tak přibyli v báglech CDéčka, galabíje a pár dalších blbostí.

22.5. A zase na cestě, ale tentokrát jedem na výlet do Barevného kaňonu, pak pouští přes údolí Ghazala se zastávkou u skály ve tvaru houby do oázy Ain Khudra a odtud pěšky do Bílého kaňonu (300 EL pro dva včetně obědu). Jede se hodně dlouho pouští a náš beduínský řidič si to zřejmě báječně užívá a honí se s druhým jeepem. Z toho, že my vzadu skáčeme jak na gumkách má ještě větší potěšení. Oba kaňony jsou krásné a doporučeníhodné, užili jsme si i akce při prolézání skalními puklinami a lehkými lezeckými vložkami. Ain Khudra má rovněž své kouzlo, čas se tady líně vleče, po okolí pobíhá spousta velbloudů a koz a atmosféru dokreslují palmové hájky s pozadím mohutných skalních útesů. Spousta motivů na dobré fotky.
Po návratu do hotýlku nás čekají jako vždy postavičky z ručníků. Tentokrát to hošani trochu přepískli, jasně identifikovatelné ručníkové postavičky si to rozdávají uprostřed postele.

23.5. Ještě naposledy se na pár hodinek nátáhneme u bazénu, zamáváme kočkám a už zase sedíme v autobusu do Káhiry. Dlouhá cesta (kolem 10 hodin)tentokráte končí na nádraží Abbasíja. Máme doporučení na hotel Victoria a ani tento nijak nezklamal. Dlouhé koberci pokryté chodby, vysoké stropy s křišťálovými lustry, prostorné pokoje s dřevěnou podlahou, centrální klimatizací a vybavené historizujícím nábytkem, škoda jen že není volno v pokojích odvrácených od cesty, kde je větší klid.

24.5.Metrem (1EL)do stanice Gíza a pak taxíkem (5EL) se dostáváme k pyramidám. Samozřejmě ani tato cesta není bez problémů. To že Janča jede jako jediná ženská v pánským kupé je ještě v pohodě, ale do taxíku si přisedá spolucestující, prý učitel a z toho se samozřejmě vyklube parchant dost neodbytně nabízející výlet na velbloudech okolo pyramid. Vstup do areálu stojí 50 EL,pro pohodlné krásný výhled na pyramidy v čele se sfingou je z třetího patra KFC hned naproti vstupu. Pyramidy jsou samozřejmě „musím vidět“ na seznamu Káhirských památek. Janča celý život snila o Sfinze a najednou stojí u ní a…. a prý je menší než si představovala. Gízská planina je obrovská, takže ani to množství turistů kolem nepůsobí nijak zvlášť rušivě, a když jsme popošli kousek za Chefrenovu pyramidu, tak jsme v podstatě široko daleko sami. Velbloudáři a koňáci samozřejmě otravují, ale tak nějak to nevnímáme. Obešli jsme všechny pyramidy, každá je trochu jiná a nezaměnitelná, dovnitř jsme se podívali pouze do Chefrenovy (25 EL), ale jde spíš o pocit, že jste v nitru kamenné umělé hory, nic zajímavého uvnitř nečekejte. Chodby jsou nízké, povětšinou se jde v úklonu, vzduch je horký a vydýchaný, ani se nedivím Janči, že to v půlce vzdala.
Odpoledne se pro změnu opět taxíkem vydáváme na průzkum islámské Káhiry. Chvilku se motáme v rušných uličkách a když nás to přestane bavit jdem si odpočinout do mešity Al Azhar. Na měkkých kobercích se to pěkně sedí, lenošíme a posloucháme modlitby věřících, ale za chvilku nás vyrušuje mladík odkud, že to jsme a když slyší z česka tak se zaraduje a prý, že má pro nás dárek. Odběhne a po chvilce se vrací s pár brožurami v češtině o islámu a Mohamedovi. O osmé se přesouváme do krásně zachovalé karavanseraje Wihara Al Ghouri, což je vlastně arabský hostinec, dole byly ustájená zvířata z karavan a zboží, po stranách nádvoří byly pokoje cestujících. Čeká nás představení tancujících dervišů (zdarma,středa, sobota v 20.30). Nevím nakolik v dnešní době tancem oslavují Alláha a praktikují meditace a modlitby, ale show sůfijských tanců a hudby je podmanivá, nádherná a bezesporu jeden z vrcholů naší cesty. Dostali nás tak do nálady, že se pouštíme do nočního chaosu trhu Chán Al Chalilí. V takové náladě si lépe vychutnáváme středověké křivolaké uličky, bezcílné bloudění a když jsme unaveni sedáme na mátový čaj do proslulé kavárny El Fisawi, která zabírá prostor v jedné z uliček trhu. Kolem nás proudí život, Janča si nechává pomalovat ruku henou, kecáme s jordáncem kouřícím šíšu, zažíváme tu správnou arabskou atmosféru. Do hotelu se dostáváme až hodně po půlnoci.

25.5. Poslední den v Egyptě, tak nějak se už od rána loučíme. Ještě stihneme navštívit příjemný ostrov Zamálek a projít pár obchůdků, zastavit se na jídlo v luxusně se tvářící restauraci Peking a na odpoledne se opět přesunout na poslední nákupy na Chan Al Chalilí. S taxikářem vezoucím nás do hotelu domlouváme i cestu na letiště ( 50 EL včetně cesty z Chalilí a placeného vjezdu na letiště)
Na letišti utrácíme poslední libry a jednodolarovky za výborné jídlo a čerstvé džusy, trochu způsobíme zmatek, když útratu platíme v obou měnách. Za pár hodin už sedíme na palubě lehce zpožděného letu ČSA, poslední zamávání Káhiře a dobrodružství končí.

Cestování po Egyptě je stejně náročné, resp. nenáročné jako v ostatních arabských zemích. Doprava je mimo pouště častá, levná, poměrně časově spolehlivá ( na delší časy samozřejmě téměř vždy zpoždění) a na kratší vzdálenosti spolehlivě zastoupí taxi. Těch je všude dostatek a není nutno podniknout sebemenší snahu, taxikáři si vás najdou sami. A když se vám zdá cena nepřiměřená, stačí kousek poodejít a na devadesát procent uspějete. Často se stalo, že jsme v autobusech platili jiné ceny než místní (podivné přirážky za zavazadla), ale to beru daň za to že jsme turisté a rozdíly nebyly až tak velké. Klimatizace někdy funguje až moc a někdy vůbec (specielně v pouštích) takže lekáte vedrem. Je dobré si pohlídat kam si sedáte, aby strana byla odvrácená od slunka. Rozhodně je příjemné si pobyt zpestřit projížďkou na koňských drožkách (Luxor, Aswan - ale pokud uvidíte zbídačelé koníky jděte prosím dál a podpořte majitele, kteří se ke koníkům chovají lépe), jízdou na velbloudech do pouště, na oslíkách, letem v horkovzdušném balonu, nebo se nechat unášet na feluce po nilu. Pro dobrodružnější povahy jsou tu cesty jeepem do pouště, ale pozor na arabské řidiče, jsou šílení a evidentně si užívají když vás mohou vystrašit zběsilou jízdou terénem.
Lidé jsou veskrze příjemní, milí a usměvaví a vždy ochotní pomoci. Turistická cháska (naháněči, taxikáři, felukáři, drožkaři…) jsou naopak drzí až agresívní, jejich slovo obvykle nemá žádnou váhu, mění podmínky a v takových případech doporučujeme nekompromisně ukončit obchod a odejít, vystoupit. Často se i z těhle parchantíků po ukončení smlouvání stávají skvělí společníci, my vždy zdůrazňovali, že obchod již byl vykonán, dost bylo diskuzí o penězích a nyní je chvíle zábavy, vždy je to rozesmálo a zlidštěli. Určitě se setkáte s pozváním domů, my možná bohužel, možná bohudík tato pozvání z časových důvodů nevyužili. V palmových zahradách vám zemědělci určitě nabídnou ovoce, v busech zase dostanete oříšky. Typické jsou pozvání na šálek čaje.
Jídlo je v Egyptě celkem dobré, překvapivě ne příliš ostré, nečekejte ale vyjímečné gurmánské zážitky ( a to jsme jedli od frekventovaných jídelen po doporučované restaurace, ať už průvodcem, nebo místními ) Vynikající jsou džusy z čerstvého ovoce( samozřejmě riskujete faraona :-)), ibiškový teplý i chlazený kerkadeh, osvěžující čaj s čerstvou mátou. Hodně nám chutnalo koshary, dobrá je i kofta, kebaby, grilovaná kuřata….
Ubytování najdete i v největších dírách , ale v takových čekejte jen špinavé díry:-) My bydleli v horších hotýlcích od 10EL na osobu (Al Waha,Al Qasr hotel s nezapomenutelným Mohamedem,Keylany) až po pěkné komfortní hotely(Tutotel, Victoria hotel a nádherný Nesima hotel)
Bohužel je Egypt oblíbenou destinací hromadných balíčkových pobytových a poznávacích rekreací, v oblíbených turistických místech je stále těžší cestovat individuálně a přijatelně levně mimo hordy spěchajících skupin, ale s trochou šikovnosti a plánování i tady zažijete pocity klidu a vychutnáte atmosféru míst. V oázách v pouštích je toto zatím samozřejmostí, ale dle náznaků se i zde turistická infrastruktura rychle vyvíjí a za pár let vše může být jinak.
Podtrženo sečteno je Egypt prozatím a stále ještě pár let bude báječná levná destinace na nezávislé cestování, je zde vše daleko jednodušší oproti např. Iránu, Pakistánu, Indii, takže pokud ještě váháte, setřepejte obavy a jako my se po hlavě vrhněte do dobrodružství.

další cestopisy
Komentáře
12
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Kory 27.01.2009 20:10
 

Zajímavé, čtivé, zábavné - moc hezky se mi to četlo ;-) Děkuji

  • Anonym (5)
  • Anonym (3)
Alica 27.01.2009 11:27
 

Guru, klobúk dolu. Fotky nádherné, čítanie super. Máš môj neskonalý obdiv. Vďaka za zážitok. :-D

  • Anonym (4)
  • Anonym (7)
Jaruš mushkela 18.10.2008 22:37
 

Krásné čtení - skvěle napsáno. Navíc jsem se u toho i pobavila :-D
Také bych ráda vyrazila nezávisle na cestovce, ale zatím jsem bohužel nenašla žádné spoluodvážlivce... :-|

  • Anonym (1)
  • Anonym (3)
Dadulka 21.07.2008 19:07
 

Opravdu dobře napsáno, člověk se tam přímo vidí...také se chystám na poznávací zájezd, obdivuji všechny, kteří se vydají na vlastní pěst, na to bych asi odvahu ani znalosti neměla ;-) :-D

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
guru 21.07.2008 09:20
 

Díky všem za pochvaly, ty vždycky potěší ;-)

  • Anonym (1)
norina 13.07.2008 19:42
 

velmi dobre napísané :-)

  • Anonym (1)
  • Anonym (6)
Mira 12.07.2008 10:02
 

Nádhera, jen tiše závidím. Skvělý vyprávěč. Díky

  • Anonym (6)
Lenka-D.G.I 10.07.2008 16:13
 

Super vypraveni, zajimave a vtipne napsane ;-) Ja jen doufam, ze se nam snad uz taky konecne podari se podivat do oaz a do Abu Simbelu - to jsou moje resty, ktere mi jeste utekly a na ktere se tesim...

  • Anonym (4)
  • Anonym (1)
evelyn 10.07.2008 12:08
 

Moc pěkné :-)

  • Anonym (4)
  • Anonym (1)
Samy 09.07.2008 18:53
 

Díky Guru,nádherné povídání a obrovská inspirace pro mé další cesty do Egypta... :-D

  • Anonym (4)
ZdenaB 09.07.2008 18:16
 

Nádherné povídání- skvělý vypravěč. :-D

  • Anonym (1)
  • Anonym (5)
Hoda
09.07.2008 16:54 85.160.20.***
 

Moc krásně se to čte a Egypt mi tak "dýchnul" až ke mě domů. :-D

  • Anonym (1)
Zpět na všechny diskuze