A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Hladový polský zájezd

Není to cestopis, spíš vyprávění jednoho dne. Doufám, že se budete bavit tak, jak jsme se bavili my. Vše je pravda.

Hladový polský zájezd

Srdíčko se mi tetelí štěstím. Jsem zase v Hurghadě a jedu se potápět. Krásné počasí, báječní lidičky z Lighthouse, na které jsem se moc těšila a kteří mne nezklamali.
Přivítali mne včera jako svou starou známou. Je to moc příjemné. I jejich místní pomocník si na mne pamatoval. Dovídám se novinu, že si našel nevěstu a už chodí do rodiny na námluvy. Má velikou radost, když na něj spustím pár frází v arabštině. Asi jeden z mála, který z toho má radost. Naučila jsem se na ulici, když na mne pokřikují obchodníci “ Zdrastvuj, guten tag, ahoj…“, no prostě když zkouší, na co se člověk chytne, chladným hlasem se zeptat “ Kajfa háluka“ nebo „Izajak“ . Neříkám, že vždy, ale ve většině případů je to odradí a dál si mne nevšímají. Mahmudovi se to ale líbí a je přátelský. Když mu řeknu v arabštině o láhev vody, má zase radost a dokonce mi nabízí collu, že je lepší. No vysvětlit mu v arabštině, že chci raději vodu rovnou vzdávám a sahám do svých 5 lekcí angličtiny.

Dnes to vypadá báječně. Krásné počasí, na lodi jsme jen dva Češi a polská rodinka se svým divemasterem Tomkem. Objednali si u Davida DVD z ponorů, což jim tedy tiše, ale o to víc závidím. Už jsem měla možnost vidět pár Davidovo DVD z potápění a jsou fakt nádherná, ač amatér - kvalita profesionála. Já se seznamuji s potápěčem Fandou, kterého si oblibuji během 5 minut, když zjišťuji, že máme rádi stejný humor. Budeme se potápět s Pájou. Super divemater z Liberce, moc hodná a tichá dívenka. Ještě se s Fandou tak trochu oťukáváme, když nás oba zaujme polská rodinka. Tatík tak 35 let, drobný, spíš hubený. Je vidět, že hlavou rodiny bude výhradně on. Mamina o něco málo mladší, přemýšlím, jestli jsem ji vůbec slyšela promluvit. Ano, teď si vybavuji, slyšela jsem od ní jednu větu. Mají 12-ti letou dceru, řádně oplácanou kilogramy navíc, ale ta snad, až dospěje do puberty, ztratí. No a pak přichází dáreček. 10-ti letý syn. Vypadá úplně normálně, na první pohled i sympaticky. Během několika minut ale poznáváme, že je to hyperaktivní dítě. Tedy dítě, moje babička by o něm řekla úplně normálně a jednoduše - spratek.

Když loď vyjela na moře, jdu si nastrojit flašku. Pomalu se sní mazlím po té čtyřměsíční přestávce. Dávám si záležet a vše si kontroluji a zkouším dvakrát. Ne proto, že bych musela, nebo že bych si nevěřila, ale proto že si to užívám a chci si to vychutnat. K mému nemilému úžasu zjišťuji, že mi někdo sebral můj nový, krásně žlutý opasek i se závažím. To už je podruhé. Poprvé se mi ztratil hned od bedny se závažím, kde jsem ho nechala již připravený, tak jak jsme to dělali na jaře. Pavla ho našla u Poláků a přinesla mi ho, ať si ho raději dám do bedny s výstrojí. Ani to však Polákům nebránilo si opasek znovu vzít. Že se hrabou někomu cizímu ve věcech, jim očividně bylo jedno. Tentokrát už se neobracím o pomoc k Páje, ale drze si jdu opasek najít do beden Poláků sama. Jsem trochu rozmrzelá, ale mám štěstí, nacházím ho brzy. Sleduje mne Tomek, jejich divemaster. Když si opasek nesu do své bedny, otočím se k němu a říkám: “ This is mine“. Když vyslovuji mine, říkám to hodně pomalu a důrazně a ukazuji při tom na sebe, aby bylo jasné komu to patří a aby to vysvětlil té rodince. Asi vysvětlil, protože už se mi opasek neztratil a ostatní věci také zůstaly na svém místě.

Mám nastrojeno, přichystáno. Jdu si sednout k Fandovi a vytáhnout z něj, kde že to vlastně bydlí, jak dlouho se potápí a tak. Prostě zvědavá ženská. Nemám k tomu však moc velkou příležitost, protože to co se děje naproti u stolu nás zaujme. Jsme na lodi ani ne hodinu a synáček už si jde pro třetí collu. Mamina se ho snaží zbrzdit, že to je moc, ale tatík ho podpoří krásnými slovy : “ Jen jdi, máme to v ceně“ . Podíváme se s Fandou na sebe. Fanda se mě nevěřícně ptá : “ Slyšel jsem dobře? Rozuměl jsem dobře?“ Já už pusu od ucha k uchu a nejsem schopná mu odpovědět, tak jen přikyvuji. Fanda jen s údivem dodává: “ Tak to bude zajímavý den. To se asi budeme dobře bavit“. Jasně že nám to nedá a synáčkovi začneme colly počítat. Ne snad pro to, že bychom mu je nepřáli, ale protože jsme zvědaví, kolik jich doopravdy zvládne.

Blížíme se k místu ponoru a tak nás Pája volá na briefing. Takže se budeme potápět na lokalitě jménem Carloss. Tak tady jsem ještě nebyla. Jsem zvědavá, jak to tady bude vypadat. Vypadá to velice slibně. Kromě nás je tu jen jedna loď. Super, žádný Václavák. Dole zjišťuji, že je to pro mne zase trochu jiné než lokality, které jsem do této doby viděla. Je to takové dost rozlehlé a korálové stěny nedosahují až k hladině. Plaveme v klidu a prohlížíme nádherné korály. Jsou tu pěkná hejna komorníků, kteří se nás nebojí a připlavávají si nás prohlédnout. Klauni také hájí své sasanky a jeden mne vyprovází možná deset metrů, než získá jistotu, že se nevrátím a tak se vrací on. Když vidím první murénu obrovskou, mám radost. Hned se otáčím na Fandu, abych mu jí ukázala. Ten ji ale již také objevil. Plaveme dál a hle, další muréna. Když použiji nadsázku, tak tady byly murény snad za každým druhým kamenem. Takovou koncentraci murén na jednom místě jsem ještě nezažila. Je tedy pravda, že tohle je můj teprve 13 ponor v Rudém moři, takže jsem toho zažila hodně málo a ještě spousta věcí bude pro mne hodně dlouho nová. Vždy jsem ale na ponoru viděla jednu, maximálně dvě murény, když teda jsem je vůbec viděla. Tady to bylo jako v murénovém údolí. Když vylezeme z ponoru na loď, zaujme nás David. Nerozumíme, co říká, ale je na něm vidět, že má z něčeho velikou radost. U oběda se dovídáme, že se mu podařilo natočit sibu skvrnitou. Dolujeme z něj, kde na ni narazili. Mrzí nás, že my jsme ji neviděli. Mrzí nás to ještě víc, když zjistíme, že jsme ji minuly jen o dvě minuty. David je Šťastný. Jana ji tu sice viděla před dvěma dny, ale on ani nedoufal, že by ji potkal, že by se mu ji dokonce podařilo natočit, tak to ho ani nenapadlo. Možná ve snu přece jen. Máme radost s ním a těšíme se až si ji prohlédneme. Poláci si jdou první nandat jídlo. Synek stihl do oběda osm coll. Nandává si jídlo a tatík přiběhne a začne mu toho nandávat jednou tolik. Synek protestuje, ale tatík mu něco šeptá do ucha. My se s Fandou na sebe podíváme a shodujeme se na tom, že mu určitě říká, ať mlčí, že to mají v ceně. Už se nad tím začínáme opravdu bavit. Po obědě máme asi hodinku na odpočinek před dalším ponorem. Jsem trochu unavená. Tak se natahuji, že si trochu chrupnu. Už se mi podařilo zabrat, když mne probral dupot a hlasitý hovor polských dětí. Začnou lítat a přelézat stoly skákat, honit se. Chvíli se to snažím ignorovat a pokouším se usnout. Nejde to. Balím si své saky paky a jdu na horní palubu se natáhnout. Zjišťuji, že už se sem ukryl i tatík před svými živými potomky. Zalehnu a zaberu. Netrvá to však dlouho a milé dětičky se přestěhují sem. Lítají po celé lodi a řvou jak paviáni. No, když si to vybavuji, tak řvou víc jak paviáni. Hlavně synáček. V duchu už zuřím, ale ještě to půl hodiny vydržím. Víc mi to nedá. Otočím se k Fandovi, který se uklidňoval cigaretou, dost nahlas nadávám se slovy, že je mi úplně jedno, jestli mi tatík bude rozumět, že bych byla dokonce ráda, kdyby mi rozuměl. Takovýhle děti mít doma, tak to, s odpuštěním, třískám hlava nehlava od rána do večera. To nejsou dvě děti, to je stádo rozčilených opic. Kdyby to byly malé děti, tak by to člověk pochopil. Tohle ale už byly dost velké děti na to, aby se uměly chovat. Ať si hrají, ale proč si nemůžou hrát normálně. Přesunujeme se s Fandou zase dolů. To pomůže opět jen na chvilku. Děti se prostě rozhodly nás terorizovat a přestěhovaly se za námi. Vzdáváme to a snažíme se je ignorovat. Hodně se nám uleví, když loď zvedne kotvy a zamíří na místo druhého ponoru. Je to druhá strana Carlosse . Tady vidím spoustu ryb, které jsem dosud neviděla. Je tu chňapal černoskvrnný, bodlok fialový, bodlok Desjardinův, bodlok krátkonosý, nádherný ostenec modrovlnkatý, ostenec arabský. Zatím můj největší kanic asi 50 – 60 cm. Na jednom místě je stěna porostlá jen jedním druhem žlutých korálů ode dna až k hladině. Je to moc hezké. Je tu také spousta ještěrohlavců a písečníků. Jedna korálová mohyla je obsypaná bradáči šupinoploutvými. Jejich červená barva prosvícená slunečním světlem vytváří nádherný živý obraz s úžasnou atmosférou. Cítíte tu krásu prostupovat až do morku kostí, do posledního nervu ve svém těle a vaší mysl prostoupí takový klid, že si v tu chvíli přejete, aby ten okamžik nikdy neskončil. Přála bych každému, aby ten pocit aspoň jednou v životě zažil. Nechce se mi ani na hladinu, ale co se dá dělat, vzduch v lahvi mizí a tak nastává konec prvního dne potápění. Na lodi už má David pro nás přetočené video se sibou a pouští nám ho na notebooku. Je nádherná. Vůbec se nesnaží rychle zdrhnout před Davidem. Naopak, chvílemi to vypadá, jako by kontrolovala, jestli ji ještě natáčí, V jednom okamžiku zahýbá čumáčkem, jako by mu dávala nějaké tajné znamení. Je fakt úžasná a já jsem moc ráda, že jsem ji mohla vidět aspoň v notebooku. Mezitím nám také kuchtík na velkém tácu přinesl oloupaný naporcovaný meloun. Všechny nás pěkně obejde a zbytek nechá na stole, ať si s tím poradíme. A už se zase s Fandou bavíme. Synek se snaží pobrat co možná nejvíce melounu. Moc se mu to k jeho nelibosti nedaří a tak se musí neustále vracet. Nevím, čeho se bojí, my mu meloun určitě nesníme. On však o nás pochybuje a vrací se stále v kratších intervalech, jak meloun ubývá. Nakonec si sedne k tácu (doufám, že vám to teď popíšu dobře, aby jste si to uměli představit ) a ukazováky a prostředníky obou rukou si cpe meloun do pusy. Koukáme na něj, jako kdybychom viděli pří nejmenším žraloka. Když si dáme dohromady to, co jsme za celý den viděli a co jsme slyšeli od tatíka, tak se shodujeme na tom, že jsme právě pochopili z čeho vznikl pojem hladový polský zájezd. To už se s Fandou neudržíme a smějeme se nahlas o sto šest. Naše heslo pro další dny potápění zní: MÁME TO V CENĚ.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
14
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
John
04.06.2013 20:46 37.188.225.***
Zvratky  

Větší jehovistickou srdceryvnou sračku jsem ještě nečetl....

  • Anonym (1)
Sayla 29.08.2010 21:05
 

Dobre som sa pobavila :-D
Bonusík v takejto podobe može byť dosť nepríjemný, no vy ste to zvládli z humorom. To je na obdiv ;-) Musel to byť pekný deň. Prajem naďalej krásne ponory...

  • Anonym (1)
Lenka-D.G.I 08.06.2008 21:11
 

Pekne vypraveni...s polskymi detickami jsem se opravdu pobavila ;-)

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Gina 30.05.2008 21:41
 

tady pridávám odkaz na další video od Davida. Je to z běžné lokality Shaab El Erg, kam vozí potapěče za skvělými zážitky. Takže když se vydáte s nimi, můžete tohle zažít.

http://www.deephurghada.com/view.php?cisloclanku=2008010002

koma 10.05.2008 10:43
 

Tenhle příspěvek nemá chybu a to video je taky skvělé do Egypta se chystáme poprvé a váš sloh se velmi dobře čte já oprasvdu valim oči 8-O

  • Anonym (1)
Danios 17.12.2007 18:24
 

Skvělý vyprávění! Dobře napsaný a fakt jsem se u toho zasmál :-D

sealife 12.10.2007 20:56
 

Gino,teprve se poznáváme,ale je to k neuvěření..máme toho společnýho víc,než jsem si myslela..nejen podmořskou "havěť";-) ale i - podrž se ..sedím v kanceláři s Polkou...zpočátku si ode mne denně půjčovala 10Kč do automatu na kafe..když ani jednou nevrátila...tvrdím jí ,že mince v Čechách už stáhly,že nejsou a nebudou...:-D

  • Anonym (1)
Fanda 03.10.2007 07:37
 

Video fantastické,opravdu nádhera!!!Až běhá mráz po zádech. No a článek,vím o čem to je.Taky jsem to zažil.

  • Anonym (1)
Gina 03.09.2007 23:48
 

Video se sibou skvrnitou,o které tu píši, už je na netu a tady si ho můžete prohlédnout:
http://www.prodive.cz./?q=eagleray
Krásný zážitek.

  • Anonym (1)
Gina 20.08.2007 17:15
 

Jaruš, tu rodinku jsme totiž měli v ceně :-P :-P :-P .

Mám velikou radost, že se povídání líbí. Všem děkuji.

Rabbit01 20.08.2007 14:33
 

Gino, Tvé vyprávění je super. Moc jsem se nasmála! Už se těším na další. :-D

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Milena 20.08.2007 10:18
 

Gino.... :-D :-D :-D
jako bych tam byla, vidím to v živých barvách ;-)
Opět se Ti to vydařilo , moc poutavé čtení a o úsměv na tvárí,neli řehot není nouze při čtení.
Pa

  • Anonym (1)
Soptik-64 20.08.2007 09:57
 

Gino nezklamala jste, opět vynikající. Nestálo by za to vydat knihu? Máte nějaké fota? Musím přiznat, že zatím všechny ty Vámi popisované rybky neznám, ale polepším se :-P Jakým fotíte foťákem? Já si nyní kvůli Egyptu koupila mjučko(do 5m) a už se nemůžu dočkat ;-)

  • Anonym (1)
Jaruš mushkela 19.08.2007 17:09
 

Gino, super vyprávění. Opět jsem se skvěle pobavila! :-D :-D :-D
A tu rodinku jste určitě měli jako bonus, aby ten výlet nebyl tak fádní, hahaha...

  • Anonym (1)
Zpět na všechny diskuze