A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Hurá letím do Egypta

balím první let tak to vidím já krásných 14 dní

Egypt 20.3.-3.4.07 Nefertiti Special

ODLET.
19.3.07 Každé cestě předchází přípravy jako jsou nákupy a následné balení, konzultace o volbě vhodného krému do Afriky. Vzorně jsem vkládala do kufru každou věc podle seznamu, úsporně zaplňovala každou skulinu. Od cestovní kanceláře jsme dostali pokyny k odletu, kde je také udán počet a váha zavazadel. Fajn, mám se čeho držet.

Na letiště jsme se dostali v předstihu. Jsme asi patnáctí ve frontě v zadní části haly, terminálu sever 1 u stánku cestovní kanceláře, kde nám její pracovník dá potřebné doklady. Jenže pracovník měl tolik času, aby nám začalo být krušno. Fronta narostla do obřích rozměrů. Hned, jak se otevřelo příslušné okénko, byli jsme srovnáni podle času letu a pracovník nám vydal vše potřebné.
Odbavení pak probíhá docela rychle. Označené kufry mizí v tunelu a tak se s tím svým
v ČR loučím s neskutečnou touhou opět ho spatřit v cíli. Pak nás čekala pasová kontrola a nakonec očistec v podobě kontroly příručního zavazadla. Mnozí, kteří zřejmě špatně četli pokyny, nebo zkrátka nebyli dostatečně ukázněni, byli obráni o nezabalené či v množství přesahující limit kosmetické připravky ap. Vše jde do koše. Množství je omezeno a ještě to musí být zabaleno do igelitových sáčků. Někteří muži musí sundat opasky u kalhot, když prochází rámem na kovy. Jedna paní musela projít naboso. Tato opratření dost dobře nechápu, vždyť to, co mám v pytlíčku před rámem, za rámem či v letadle už mohu vybalit. Možná je to jen takové divadlo pro nás, co již mají kontrolu za sebou, aby nám čas rychleji ubíhal pozorováním neodbavených.

Odlet v 00:05 se nejdříve opožďuje pro zpřísněná bezpečnostní opatření, pak nám kapitán sděluje zpoždění o 10-15 minut pro drobnou závadu. Další zpráva zní-porucha na signalizaci. Stále jsme v Praze. Nakonec dočerpáváme palivo. Je to můj první let. Nakonec odlétáme s hodinovým zpožděním. Než přistaneme v Hurghadě, dostáváme od letušek každý přihlašovací kartičku v angličtině k vyplnění podle instrukcí v rozhlase. Jenže rozhlas je rychlejší než letušky a tak začíná mírný zmatek. Mnozí ještě kartičku nemají. Vyplnit, připoutat, přistáváme.

V EGYPTĚ.
Je 6:10 místního času a jsme na letišti v Hurghadě. Je 14 st.C. Jsme v Africe. Odbavení probíhá docela rychle, jen místní úředníci jsou mírně nervózní, protože díky zpoždění v naší domovině, letadla přistála téměř současně.
Někdě jsem četla, že nás venku bude čekat smrad, hluk, množství otravujících nosičů zavazadel a taxikářů. Nosiče jsem zahlédla jednoho, vzduch čistý, taxikáři úplně jinde a jen pár aut. Jediný hluk dělali delegáti cestovních kanceláří, aby přilákali k sobě cestující k nim náležející. V 7 hod. sedíme v autobuse, teď nás čeká rozvoz do hotelů. Organizačně je to zabezpečené dobře a tak vyrážíme a nevíme kam.
My jsme se dostali do Gouny, hotel Panorama, kde strávíme několik dní, než se vydáme na další cestu.

Zajímavé bylo naše první setkání s egyptským delegátem, mluvícím česky. Instrukce v jeho podání se mu snažím odezírat z úst, protože mu rozumím každé páté slovo. Mé uši se pomalu podobají sloním. Přesto zachycuji asi 1/4 informací. Výhoda-jsme na to tří, nevýhoda-každý rozumněl něco jiného. No je tu ještě nástěnka s potřebnými informacemi.
Hurá.

NIL.
Plavit se po této řece a prokládat to návštěvami památek, to je úžasné, pohodové a relaxační. Vychutnávám si tedy plavbu. Za námi je vidět další lodě, které plují týmž směrem. Nic zvláštního, jsme přece na Nilu a turistů, kteří baží po poznání je hodně. Nic zvláštního, ovšem jen do té doby, kdy nás začaly dohánět a následně předjíždět. Lodní dostihy. Naše loď tedy nepatří k těm nejrychlejším. Nevadí, je čím se kochat.
Všechny ty lodě chtějí být co nejdříve u zdymadel v Esně, protože zde můžeme čekat i několik hodin. Pomalu se řadíme do fronty lodí, když se náhle kolem vyrojily loďky s prodavači různého textilního zboží, které za pokřiku začíná létat zabalené v igelitových sáčcích na palubu.
Než jsem stačila zavřít okno, přistála mi na hlavě velká osuška, ještě dva pytlíky spadly na zem. Vše vyhazuji zpět prodavačům a zavírám okno. Na palubě je to hustý. Spousta zboží končí v bazénu. Někteří dobrodruzi se pouští do obchodu. No dolar, ojro, ojro, vyjednává prodavač z loďky. Fajn je co nátáčet, fotit, sledovat. Postupně obkličují ostatní lodě. Připlouvá něco jako nilská policie, jen se tak projedou a zase mizí. Tahanice zboží-peníze trvá asi 40 minut.
Je 17:30 a stojíme v řadě u zdymadel. Měli jsme proplout někdy v noci, jenže jsme se dozvěděli, že Egypťan obsluhující zdymadlo stávkuje. Protože je špatně placen a má nárok na odpočinek, budeme proplouvat někdy kolem 5 hodiny ranní. Samozřejmě, že jsem si to nenechala ujít. Je zima, tma jak v pytli, téměř nic není vidět, fotit se nedá, jdu se tedy ještě natáhnout do postele.

FELÚKA
Jsme v Asuánu a na závěr nás čeká romantická projížďka plachetnicí, zvanou felúka. Nasedáme všíchni do jedné lodě. Osmahlý plavčík rozpíná plachtu a vyrážíme od břehu. Světe div se, nejdeme ke dnu. Protože jsem byla chvilku nepozorná, hledaje tu romantiku, nevím jak se to semlelo, ale náhle plavbonilci buší do bubínku a zpívají. Všichni zpívají, zpívám též. Opakujeme po nich nápěv, kterému nikdo nerozumí. I kdyby zpívali, že jsme banda pitomců, je to v tomto okamžiku jedno. Tleskáme do rytmu. Některé dámy jsou vyzvány k tanci. Kocábka je stabilní. Bum, bum tralala, bum bum tralala a už jedeme zpátky. Bubínek utichl. Do ticha je slyšet jiný bubínek, jiní turisté opakují tentýž nápěv na jiné felúce. Sluníčko zapadá.

CESTA VLAKEM Z ASUÁNU DO KÁHIRY
Kdo si co zaplatil, tak také pocestuje. Určili nám 3 vlaky, z toho dva lůžkové. Protože nám to doporučili, protože jsme pohodlní, připlatili jsme si lůžkový vlak. To bylo velice prozíravé, řekla bych přímo terno. Rozděleni jsme tedy do tří skupin.
Naši devítičlennou skupinu, nemluvící anglicky, natož arabsky, vyslali na cestu jako první.
Nemáme se prý čeho obávat, anglicky se ve vlaku i na nádraží domluvíme. Docela vtipný.
Když jsem obsluze vysvětlovala, že mi nejde vypnout ani ztlumit klimatizace, vzpomněla jsem si na českou soutěž Kufr. Dělat to, že mi je zima, mi šlo výborně. Pokaždé mluvil něco o 5 minutách. Nakonec mě odvedl k přístrojové desce na konci vagónu a cosi mi s úsměvem vysvětloval. Řekla jsem: aha. To jsme si pokecali. Pravda, klimatizace se ustálila na velice příjemné teplotě. Jak jsme byli ubezpečeni, lůžkové vlaky jezdí načas. Pojedeme tedy 12 hodin. Ty druhé prý meškají pravidelně. Jinak kupé čisté, jen okna ošmejkli nějak narychlo. Ona se nedají otevírat, aby se dovnitř nedostal písek. K našemu balíčku s večeří z lodi v 19:00 přibudla ještě večeře vlaková. Jídla a pití dost. Má sestra strkala ruce kam neměla a o něco se píchla. Těch nemocí, které v tom okamžiku dostala, byla celá plejáda. Přiběhla a dostalo se jí odborné desinfekce 65 % slivovicí českou. Protože byl švagr zvědav o co se píchla, píchl se též a znovu tekla krev i slivovice a to na prst a do krku. Zdá se, že již bude klid.

Jsem druhý den ve vlaku, ležím si a přemýšlím nad zvláštními pokyny, které jsme dostali před odjezdem vlaku. Třeba, že budeme vystupovat na předposlední zastávce před Káhirou, zvanou Gíza. Jako pomůcka nám měla sloužit vysoká červená zeď, nacházející se 5 km před stanicí a to po levé straně. Buzeni na snídani budeme ve 4:30, což je půl hodiny před onou zastávkou. Podle jízdního řádu bychom měli vystupovat tedy zhruba v 5:00 hod. Rozednívá se, jsme stále ve vlaku a popojíždíme. Sledujeme dění kolem kolejí, i oslíci jsou mnohdy rychlejší než náš vlak. Díky světlu také vidíme to, na co se nedá zapomenout. Bordelu velký výběr a veliké množství jeho. Vyhlížíme velkou červenou zeď. Nevím, jak by jsme poznali ve tmě, že je červená. Nakonec zeď nebyla vlevo, ale vpravo. No obsluha byla vzorná a tak nás upozornila, že ona očekáváná zastávka je již tu. Je 9:15 hod. a na nádraží, druhém nástupišti nás opravdu čeká egyptský zástupce
cestovky. Původně dvanáctihodinová jízda se pěkně protáhla, no hlavně, že jsme tu. Nosiči zavazadel nikde. Egypťan chvátá. Klušeme za ním se zavazadly do té doby, než se před námi objeví schody. Dolů a nahoru. Po zdolání podledního schodu se objevují nosiči. Teď by se strhali. Jo pitomci nás mají za pitomce.
U připraveného mikrobusu jen kontrolujeme, zda jsou všechna zavazadla naložena a vyrážíme. Egyptský průvodce spustil anglicky. Jen jsme na něho koukali a zdvořile se usmívali. Zřejmě se něco ptal. Koukal na nás. Když se mu nedostávalo odpovědi, teprve se zeptal, zda umí někdo anglicky. Ne, zaznělo jednohlasně. Vzdal to. Po hodinové jízdě Káhirou, dokonce kolem pyramid, jsme zastavili v klidném předměstí před hotelem Novotel. Zase jdeme na snídani. Ani jsme nedojedli a už tu byli naši známí z druhého lůžkového vlaku. Nakonec dorazil zdeptaný zbytek, který si nezaplatil lůžka. Odpoledne hurá k pyramidám.

KÁHIRSKÉ MUZEUM
Nádhera. Ovšem dostat se dovnitř, to vyžadovalo ozbrojit se trpělivostí, širokými lokty a mírnou dávkou drzosti. Ono by to nebylo nutné, leč kvůli chování ostatních turistů, je jedno z které země pocházejí, se musíme také proměnit v prodírající se tanky, jinak se nepohneme vpřed ani o metr. Útěchou je, že tahle tlačenice národů stojí za to. Těch exponátů je tu tolik, že není možné, vzhledem k časovému omezení prohlídky, všechny patřičně prozkoumat. Tak nejdříve vybíráme ty nejznámější a pak ten zbytek. Obrovský krokodýl, tedy jeho mumie, mi vyrazil dech. Ta mohutná hlava, délka, to už je seschlý. Muzeum to je taková třešnička na dortíku našeho putování.
Jen jeden poznatek. Foťáky a kamery ani náhodou nepašovat dovnitř. Hle, někteří jedinci mají dokonce foťáky pověšené na krku. Inu za bakšiš je v této zemi možné snad všechno.

další cestopisy
Komentáře
12
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
papoušek 15.04.2009 21:50
 

Pěkně jsem si zavzpomínala na okruh Ramses.Díky. :-)

  • Anonym (1)
  • Anonym (2)
Yasmin 10.07.2008 20:50
 

Velmi zajímavé.Děkuji.

  • Anonym (1)
Lenka-D.G.I 02.06.2008 16:24
 

Suprove napsane...moc jsem se pobavila ;-)

  • Anonym (1)
  • Anonym (2)
moby
29.04.2008 11:27 78.102.69.***
 

ty by si měla psát cestopisy profesionálně.hezky a vtipně napsané :-D

  • Anonym (1)
  • Anonym (2)
alush 20.04.2008 14:16
 

Skvělý sloh :-D

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
hojsadlo 16.04.2008 22:27
 

:-D :-D :-D

  • Anonym (1)
ZdenaB 16.04.2008 17:02
 

Já myslím, že ti ty vzpomínky stály za trochu nepohodlí.... ;-)

  • Anonym (1)
kesus 15.04.2008 23:04
 

Máš to hezky napsané, líbí se mi tvůj popis dovolené, díky.

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
nadka 12.04.2008 12:54
 

pro Jana22: měli jsme fajn delegátku, ale do vlaku, jak jsem psala, jsme byli rozděleni do tří skupin.Delegátka jela s tou poslední.

  • Anonym (2)
Tana 09.04.2008 20:05
 

Krásně jsem si s tebou zacestovala, díky moc, bylo to nádherné ;-) :-P

  • Anonym (2)
  • Anonym (1)
Bumbikm 05.04.2008 20:09
 

Výborné, skvělé :-D Ještě mi tečou slzy od smíchu.

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Jana22
05.04.2008 12:26 89.173.57.***
 

Nadka, vy ste na poznávacom zájazde nemali českého delegáta, ktorý by vás sprevádzal?

Zpět na všechny diskuze