A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

I takové ponory jsou

Pod vodou se dá zažít a vidět všechno možné.

I takové ponory jsou

Dnes už jedu pátý den na potápění.Tak nás nějak na lodi s každým dnem přibývá. Dnes je nás tolik, že centrum přizvalo místního instruktora Ahmeda. No a kdo se dostal k němu do skupiny? Já. Jdeme jen ve čtyřech, což mne těší. Čím menší skupina, tím si to člověk dole víc užije. Aspoň mně to tak vyhovuje - čím méně, tím lépe. Asi mám v sobě zakořeněno, že musím dávat pořád na všechny pozor. Takže i když se nejedná o mého budda, tak mám stejně přehled o ostatních ze skupiny, i když nejsem instruktor ani vedoucí skupiny, kde se nacházejí a co dělají, jestli nemají nějaké problémy,. Skupina přece musí držet při sobě. Takže při briefingu, který vede Ahmed v angličtině a já mu ku podivu rozumím, vysvětluje a detailně popisuje jak budeme při ponoru postupovat. Několikrát opakujeme veškeré signály a podrobnosti při potížích pod vodou. Chvilku si myslím, že je to až moc precizní, ale jen do chvíle, kdy se dovím, že Olga jde pod mořskou hladinu poprvé. Je krátce po kurzu a otevřenou vodu dělala jen v Čechách na nějaké přehradě. Jirka, její partner, se už potápí sedm let a má AOWD. Tak si v duchu říkám, jak je to určitě super, když dva mají takového skvělého koníčka a na chvíli se mi zasteskne po mém Mírovi. Po cestě opouštějí loď dvě skupiny, které jdou na proudový ponor. Pokračujeme k Small Giftunu, ze kterého mám velikou radost, protože tady jsem se loni zamilovala do Rudého moře při šnorchlování. A potápění, tak to musí být ještě krásnější v této lokalitě. Čekáme až loď zakotví a jdeme se oblékat. Když jsem oblečená, tak jdu zjistit jak jsou na tom Olga a Jirka. Oni se ale neoblékají protožeje jim špatně. U Olgy si myslím, že zapracovaly nervy, ale když vidím Jirku, který je bílý jako stěna, tak si říkám asi mořská nemoc. Ahmed jim radí, ať si sednou na palubu a já ať doplňují tekutiny. Je krásně a horko. Olga nás přesvědčuje, ať jdeme bez ní, že nechce zdržovat. Já navrhuji, že chvíli počkáme, že nemáme kam pospíchat. V duchu mě hlodá trochu červíček, že se jí pod vodu nechce a že má strach. Napadá mne, že jestli to dnes vzdá, tak že to tak může být i příště a bude to odkládat a odkládat a pod mořskou hladinu se třeba nikdy nepodívá. Jsem rozhodnutá ji nenápadně k tomu ponoru přimět.Domlouváme se s Ahmedem že počkáme dvacet minut, jestli je to přejde. Po dohodnuté době je jim opravdu lépe a tak jdeme na ponor. Když už stojím nastrojená s flaškou na zádech a s naplivanou maskou v ruce, tak koukám, že Jirka s Olgou si teprve oblékají neoprén . No nic, nemůže být každý tak vycepovaný jako já. Když ale zjišťuji, že nemají ještě nastrojeno, tak se zase svlékám a rozepínám neoprén, to by mne asi z toho horka trefilo. Olga má trochu problémy, ale nepomáhám jí. Jen dohlížím, jestli vše dělá dobře. Musí si to přece udělat sama, v takových věcech si myslím, že je třeba nepomáhat. Ahmed je nervózní, protože už je také oblečený a nachystaný, připravený skočit do vody a pěkně na něj pere slunce. Jirkovi je horko a na Olgu nečeká, i když jsou buddy team a skáče se ochladit do vody. Trochu mne to zaráží a můj pud sounáležitosti mi přikazuje Olze pomoci. Když je tedy oblečená a nastrojená, tak ji celou zkontroluji a vysvětluji jí, jak má zkontrolovat mne. Možná pro někoho prkotina, ale podle mne je třeba, aby si toto začátečníci (mezi které samozřejmě počítám i sebe) zafixovali od samého začátku. Prevence je důležitá. Na hladině nám Ahmed ukazuje, že se máme zanořit a počkat na něho a Olgu, kdyby potřebovala doplnit závaží. Jak jsem psala, je tu dnes poprvé a tak ještě neví, kolik závaží přesně potřebuje. Zůstávám viset v šesti metrech pod hladinou a koukám na Olgu s Ahmedem. Vidím, že Ahmed je u lodi a tak usuzuji, že závaží bylo málo a tak plaval k lodi pro cihličku. Ohlížím se, kde je Jirka a vidím, že plave ještě dolů. Přemýšlím, jestli mám jít za ním, už je mezi námi docela odstup. Zůstávám na místě. Určitě se zastaví a počká. Koukám zpátky na Ahmeda a Olgu. Vidím, že se jí nedaří zanořit. Nevadí, počkáme. Chvilku pozoruji její snažení, ale opravdu jen chvilku, snad dvacet vteřin. Mysl mi káže kouknout, kde je Jirka. Koukám, koukám a nevidím ho. Otáčím a rozhlížím se okolo své osy o 360° a nic. Koukám pod sebe a nic. Chvíli jsem v klidu, ale když už se rozhlížím dvacet možná pětadvacet vteřin, tak už začínám být nervózní. Kouknu na Olgu s Ahmedem, ty jsou na stejném místě a hned se otáčím zpět směrem dolů, kde myslím, že by měl být Jirka. Vidím tři potápěče. Dva jsou asi pět - šest metrů pode mnou a jeden je kousek pod nimi. Na tu vzdálenost ale nepoznávám, jestli některý z nich je Jirka. Dva potápěči v menší hloubce přeplavali a pokračovali dál. To už jsem se soustředila na toho, který tam zůstal. Opět letmá kontrola Ahmeda a Olgy. Olga je asi metr pod hladinou. Potápěč pode mnou zůstal na místě. Říkám si to bude určitě Jirka. Popoplavu asi o dva metry hlouběji a poznávám Jirku. Hlavně podle ploutví, má totiž stejné jako já, proto jsem si jich všimla. Padá mi kámen ze srdce, ale zase o to víc mne přepadává zlost. Koukám na něj možná minutu a on nic. Ani jednou se nepodíval, nezkontroloval mne, prostě nic. Přijde mi to teda od něj dost unfér. Asi si říká: Co bych se o ní staral, vždyť to není můj buddy a o mého budda se stará sám instruktor, tak co. Jsem nasupená a kdyby se dalo pod vodou křičet, tak bych asi na něj křičela, ale takhle můžu akorát tak v duchu nadávat a myslet si své. Tak s tebou bych se hochu potápět nechtěla, na tebe by tedy nebyl žádný spoleh. Ještě chvíli to trvá, než se Olze podaří zanořit a vyvážit. Pak připlavou ke mně a je to zázrak, připojuje se i Jirka. Vydáváme se kolem krásné korálové stěny, která padá do hloubky 18-ti metrů. Má to jednu skvrnku na kráse. Ahmed mění buddy teamy a já jdu s Jirkou a on s Olgou. Nic nenamítám, je to rozumné řešení. O Olgu se musí starat někdo zkušený a zodpovědný. Držím se trochu vzadu, abych měla Jirku na očích a nemusela ho hledat. Pokaždé, když se na mne podívá, se ho ptám, jestli je OK. Připadá mi, že sice otráveně, ale odpovídá OK. Možná mi to ale jen otráveně připadalo.
Hned na začátku ponoru je dost zábavné dívat se směrem na hladinu. Nad námi se totiž pohybují šnorchlaři. Napadá mne, že chlapci a chlapi si to musí tady ze zdola docela užívat. Obzvlášť zajímavý pohled je na ženy v tangách, které si v poloze stojmo, či v polosedě, jen s hlavou a rukama nad hladinou vypráví, cože to je vše v tom moři vidět. Možná že podobný pohled dal vzniknout mořským pannám. Hezký a zajímavý úkaz pánové. Pokud jste to ještě neviděli, doporučuji. Myslím, že nebudete zklamáni a JE TO ZADARMO!

Ve svých poznámkám mám napsáno, že jsem zde viděla dva středně velké ježíky obecné, trnuchu modroskvrnnou, klipky, klauny, komorníky. Co si ale úplně přesně vybavuji je mořský jazyk a hlavně – rozpoznávám tady sama poprvé ropušnici. Mám z ní obrovskou radost a nemůžu se na ni vynadívat. Jirka také něco našel a mává na mne, ať se jdu podívat. Já mám strach, že už pak ropušnici nenajdu, ale plavu se podívat, cože to Jirka objevil. Byl to pěkný zploštěnec. Pochopitelně mu chci ukázat mojí ropušnici. Mám štěstí, našla jsem ji znovu. Jirku ale nijak nenadchla. Kouknul, zakýval a odplaval. Tak mi tak jen blesklo hlavou, trhni si, už ti nic neukážu. Nemohli jsme doplavat daleko, plavali jsme jen chvíli, tak deset - patnáct minut a Ahmed ke mně připlouvá a ukazuje mně a Jirkovi, že má Olga málo vzduchu a že se s ní vrátí na loď. My ať v klidu pokračujeme a dokončíme ponor. Ukazuji mu OK a Jirka také. Zkontroluji množství vzduchu, mám osumdesát, tak to stejně už na moc dlouhé putování není, za chvíli se budeme muset otočit. Asi po pěti minutách vidím Jirku, jak se zmateně rozhlíží. Koukám, jestli se okolo něj nepřehnalo něco neobvyklého, ale nic nevidím. Okolo nás klasika Rudého moře. Plaveme k sobě a já z Jirkovo výrazu a gest vyrozumím, že se shání po Ahmedovi a Olze. Prolétne mi hlavou myšlenka, proč tedy ukazoval Ahmedovi OK. Ukazuji mu ať je v klidu, že plavali na loď. Nerozumí. Znovu používám potápěčská signály , ale Jirka stále nerozumí. Hlavně nerozumí signálu, který je pro loď. Už jsem zase rozmrzelá. Tenhle člověk má AOWD? Co se to v kurzu teda učil? Dnes už to přičítám tomu, že z obav o Olgu zmatkoval, ale tenkrát bych mu nejraději jednu bacila. Koukám, že jsme v patnácti metrech, takže na hladinu ani náhodou abychom si promluvili. Musí to chlapec vydržet. Ukazuji mu vše ještě dvakrát. Nevím jestli pochopil, ale bylo vidět, že se uklidnil. Ukazuji mu, že pomalu vystoupáme a poplaveme zpátky v pěti metrech. Tak nějak jsem se sama pasovala do vůdce. Směšné a troufalé, že? Já začátečník, můj teprve dvacátý druhý ponor. Jirka souhlasně přikyvuje a ukazuje OK. Nějak už ani nevnímám tu nádheru kolem sebe. Stále pozoruji Jirku, jestli je v pohodě. Nevím, ale jsem jako ostříž, aby náhodou něco nepředvídaného neudělal. Také pořád kontroluji množství vzduchu a hloubku, jestli náhodou nepadáme dolů. Vše je v pořádku, Jirka je také klidný a myslím, že si ponor zase začal, na rozdíl ode mne, užívat. Já jsem ale také hodně klidná, když vidím, že je Jirka v pohodě. Když mám už jen padesát v lahvi, tak se rozhlížím po hladině. Asi jsme ještě dost daleko od lodi, protože zde nejsou vidět žádní šnorchlisté, ani potápěči ani loď. Tak mne tak napadá, abychom tu loď vůbec našli.Trochu přidám na tempu a plaveme dál. Když už mám jen čtyřicet a pod hladinou se nic nemění, ukazuji Jirkovi, že jdu na hladinu. Jde také. Na hladině vidíme kotvící lodě. Jirka v jedné poznává na dálku tu naši. Je to k ní ale ještě pěkný kousek. Protože mám málo vzduchu v lahvi, tak říkám Jirkovi, že poplavu se šnorchlem na hladině. On chce plavat pod vodou. Říkám mu proč ne, ať plave pode mnou, abychom na sebe viděli. Plaveme tedy zpátky. Asi po třech minutách se mi Jirka ztratí. Hlavou mi běží myšlenky. Do Prčic kde zase je? To mi snad dělá schválně. Tak s tebou už pod vodu nejdu, to raději vrátím potápěčský průkaz. Jak se ho snažím pod tou vodou najít a rozhlížím se všude možně i pod sebe, tak si naberu do šnorchlu vodu a pěkně se zakuckám. Zvednu hlavu nad hladinu, abych to rozdýchala. Vidím loď už jen kousek před námi, aspoň malá útěcha. No a kdo to neplave za mnou - Jirka. Na jeho větu: “ Já jsem si to rozmyslel a plavu na hladině za tebou“ už neodpovídám. Promluvím až při výstupu na loď, kde už na nás čekal Ahmed. Na otázku, tak jaký byl ponor odpovídám NO COMENT. Musím to jít rozdýchat. Hlavou se mi toho honí hodně, ale asi nejvíc myšlenka, že člověk by měl mít svého budda, na kterého se může pod vodou spolehnout a od kterého ví, co může čekat. V jedné písničce se zpívá: I takové dny jsou, já si dnes zpívám: I takové ponory jsou. Nehodnotím ho ale negativně. Zase jsem o něco zkušenější a vím, že pod vodou si musím dávat pozor nejenom na rozedrance, ropušnice, či perutýny, ale i na potápěče a dokonce i na buddyho.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
20
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
eddy258 01.06.2010 23:32
 

Moooc hezké, závidím, chystám se na kurz, tak to snad taky budu moci brzo zkusit. Alespoň mám představu "ze sucha" co mne může potkat... ;-)

Gina 10.04.2009 22:22
 

ahoj kacenko, moc dekuji za pochvalu :-)

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
kačenka21 10.04.2009 22:06
 

MOC KRÁSNÍ POVÍDANÍ :-D :-D :-D :-D

Babi Lála
23.12.2008 22:03 83.208.69.***
 

Víš, Gino, Jyrkou Paroubkem by jsi se prostě potápět neměla 8-)

janek028 12.11.2008 12:36
 

Pěkně napsané

vlíčátko 23.09.2008 21:40
 

Moc hezké počteníčko!Nejsem potapěčka,jsem šnorchlistka a to ještě začátečnice, ale mám dva dospělé potomky, kteří se oba rekreačně potápějí. Oba sní o společném potápění, protože si maximálně důvěřují a věří, že by si ponor spolu užili mnohem víc, než když se potápějí s někým, koho sotva znají. 8-O

Filip 21.07.2008 21:54
 

Poučné a zajímavé počtení. Ale nevím nevím jak bych reagovala po tom všem na Jirku. :-|

koma 10.05.2008 11:07
 

Fakt krásné počteníčko až se mi tají dech tiše závidím ale přeji hodně dobrých ponorů ;-)

Gina 18.04.2008 21:33
 

no tak to je paráda, když jsi vyzkoušela a funguje, tak to Kubase taky poslechnu. Jinak óóóbrovská závist, ale v dobrém slova smyslu. Já letos asi až na podzim, nějak to všechno zachází. ;-)

Luvík
18.04.2008 16:23 195.122.200.***
 

Ano, Kubasi - to je to správné - zrovna jsem se vrátila po 12 ti denní dovče, z toho 6 dnů pod vodou... nádhera, boží, báječné, úžasné... a šátek pomohl!!!!

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Kubas
17.03.2008 19:22 90.183.248.***
 

co takhle zkusit šátek ? ten by pomohl.Jak sem se potápěl měl ho náš divemaster a všechno bylo v pohodě ;-)

Luvík
29.12.2007 22:06 62.24.89.***
 

Gino... ostříhat se? Nu, potápění mě fakt vzalo, ale svoje pěstěné dlouhé vlasy mu neobětuju.. Snad jedině ta kukla, ale v té se škrtím... a jinak fakt nevím (culík fakt nepomáhá, naopak - překáží masce...)... Tak asi zůstaneme Jezinky kombinované s Rusalkou...

Gina 29.12.2007 18:20
 

Luvík, se směji, když to čtu. To že vypadám jak Rusalka, by mi nevadilo, ale štve mne to vytahování vlasů z masky a vylévání vody. Takže teď vypadám jak Jezinka, protože si nechávám narůst vlasy, abych je mohla dát do culíku. Tvoje praxe mne ale nějak dává na jevo, že můj úsudek se neubíral tím správným směrem. Takže : Co s tím budeme dělat? :-D

  • Anonym (1)
Luvík
28.12.2007 17:03 195.122.200.***
 

Gino, super... skoro se slzou v oku vzpomínám na naše poslední ponory v listopadu... Možná hloupý dotaz "také začátečníka" (i když ty toho máš za sebou víc, než já...) - sakra, nevadí ti ty vlasy?, mě totiž hrozně - kulku nesnesu, culík se mi vždycky rozmotá, lítá (tedy plave) to všeude kolem a pak člověk vypadá jak Rusalka bledá... co s tím děláš?

Gina 09.10.2007 20:34
 

Sandro, neboj, ohlídají si tě.
Všem děkuji, motivujete mne k dalšímu psaní :-) .

Zpět na všechny diskuze