A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Individuálně autem po Egyptě

Pár postřehů z cesty autem po Egyptských oázách. Říjen 2009

Cesta Egypem a neb autem na konec světa.

V prosinci 2007 jsme projeli pronajatým autem kus Tunisu. Po návratu v nás dřímala touha vrátit se ještě jednou do Afriky a znovu okusit nezapomenutelný pocit svobody a nezávislosti. Prostě cestování autem po Sahaře nás zcela pohltilo.

Dlouho jsme vybírali cíl další naší cesty. Nakonec za nás rozhodla náhoda a naše pohodlnost. Ono možnost koupě zpáteční letenky do Káhiry za 2780,- Kč od click4sky nenechá člověka moc klidně spát. A tak skoro rok po návratu z Tunisu padlo rozhodnutí vyrazit do Egypta.

Letenky byly vyprodány 10 měsíců dopředu což nám ale kvůli rodinným důvodům nevadilo. V listopadu 2008 jsme koupili 3 letenky na termín 9-19.10.2009 a přípravy mohly začít.

Nejdřív jsme rozhodili sítě mezi známými a přáteli zdali by někdo nevyrazil s námi. Žádného dobrodruha jsme však nenašli. Ono zažité představy o ozbrojených konvojích a teroristech v Egyptě se nám vyvrátit nepovedlo. Nezbylo, než se pokusit zalovit i na internetu, ale všechno marné.

Čas ubíhal a my nelenili. Pročetli jsme snad všechny cestopisy na internetu a sháněli informace kde se dalo. O půjčení auta a cestě Egyptem jsme však nenašli nic. A právě proto chceme popsat zážitky a zkušenosti s tímto způsobem cestování.

Přípravy na cestu:

Po dost dlouhých úvahách jsme se rozhodli pokusit se navštívit většinu míst v Západní poušti. Vyhrála to cesta z Káhiry do Alexandrie, podél moře na západ do Marsa Matrůh, pak jižně do Siwy, projet pouští do Bahariye a dále Farafra, Charga, Dachla a podél Nilu zpět na sever do Káhiry. Celkem jsme napočítali cca 4.300 Km. Dnes můžeme prohlásit že je to pěkná blbost.

Nejdřív půjčení auta. Existuje spousta Autopůjčoven a tak jsme si zadali kritéria pro výběr: 1/ Chtěli jsme větší, nejlépe nadnárodní společnost, u které se dá předpokládat novější autopark. 2/ Půjčovna na letišti - abychom ji nehledali někde po městě. 3/ Auto s klimatizací 4/ Neomezené kilometry 5/ Havarijní pojištění 6/ Rozumná cena 7/ Pobočka v ČR pro přímý kontakt 8/ Možnost úhrady před odjezdem Budete se asi divit, ale zůstala jen jedna a i tady jsme museli ustoupit od požadavku úhrady před odjezdem. Nakonec jsme vybrali společnost HERTZ.

A jak to funguje? :

Na stránkách www.hertz.com provedete rezervaci. Je třeba EMBOSOVANÁ platební karta, která je na jméno řidiče a stejná karta musí být použitá na místě pro vlastní úhradu. V Káhiře na letišti musíte najít kancelář. Pozor je na terminálu 2 a lety z Evropy přistávají na 1. Vzdálenost mezi nimi je cca 2 km, ale vyjíždí se z letiště. V půjčovně si obtisknou kartu na šek a telefonicky ověří platnost a zablokují na ní peníze. POZOR!!!!! Na kartě je nutné mít nejméně dvojnásobek předpokládané ceny půjčovného. V našem případě mělo být půjčovné 7.200,- Kč a oni zablokovali 14.500,- Kč. Je to částka blokována jako spoluúčast při případné autonehodě, vracení poškozeného auta, skla, pneu,nádrže bez benzínu a nevím co ještě. Po úspěšném vracení téměř nepoškozeného auta nám týden po návratu odblokovali peníze a stáhli jen domluvených 7.200,- Kč

Ubytování: O ubytování v Egyptě nemusíte mít strach. My jsme to řešili s pomocí průvodce od společnosti Loney Planet se kterým jsme byli nadmíru spokojeni již v Tunisu a Maroku.Jsou v něm u každého místa vypsány možnosti ubytování, včetně cenových kategorií a základního hodnocení.Údaje v něm docela sedí. Ubytovacích kapacit je dostatek a tak není třeba dopředu nic rezervovat. Udělali jsme jen vyjímku v Káhiře, protože jsme měli přílet kolem 2 hodiny ráno a nechtěli se plahočit noční Káhirou. Na doporučení jsme vybrali hostel Dahab. Úroveň nás trošku zaskočila, ale člověk si rychle zvykne. Ceny ubytování se pohybují od 150,- Kč do cca 700,- Kč za dvě osoby se snídaní. Ono dost záleží co od ubytování člověk očekává. Dá se přespat klidně pod širákem, ale není ani problém sehnat super luxusní ubytování v komplexu u středozemního moře za 2.500,- Kč pro dva na noc.

Strava: Tak to je zásadní problém. První tři dny jsme se omezili na Egyptské placky s českou konzervou střídanou polívkou ze sáčku / varná spirála je super věcička/ . Zásoby se rychle vyčerpaly a tak nezbylo než přisednout k domorodcům. Pomineme-li absenci jídelních lístků v angličtině a využijeme výhody znakové řeči, hlady určitě neumřete. V každém i sebe zastrčenějším „restaurantu“ vám udělají kuře, špagety, koftu a snad všechno co si budete schopni objednat. Tím myslím, že nesmíte být překvapení když budete mít k večeři něco úplně jiného než jste původně chtěli. Co vás ale upřímně varuji! Nikdy nechoďte do kuchyně! Jídla jsou opravdu výborná, ale nepátrejte kdo kde a z čeho je dělal. Příkladem buď Siwa, kde je na náměstí „centrální gril“ a ať si sednete do kterékoliv restaurace dostanete stejně pochoutku odtud. Klobouk dolu, pokud pomineme hygienu, je kofta a kuře fantastické. A cena? Za 100,- Kč prasknete oba !

Doprava: Taxi: Používali jsme v Káhiře - velice levné, staré Žigulíky a polské Fiaty 125 vzhledově jako na rodeocrossu Jediné co platí - smlouvat, smlouvat,…. ale je to docela únavné. Ceny najdete v kdejakém cestopise. Co poradit? - mapu nechte doma. Stejně se v ní nikdo nevyzná. Co pomůže - nechte si napsat od někoho cíl cesty v arabštině . Pomůže to vaším nervům Autobus: To neporadím. Ten jsme viděli, ale nedoběhli. Metroooo: Tak to je zážitek za 3 Kč. Vagony vyhrazené ženám, ale klidně cestujte v ostatních spolu,1/2 cestujících s rouškami, docela čisto . Jen po bílé ženské tam hledí jak na marťana. Problém nastal až jsme chtěli dojet na tržiště Chan… v mapě trasy metra krásně zakresleno, všichni věděli kde to je, ale až jsme po 1/2 hodině vyšli z metra, zjistili jsme že ho ještě nestihli dostavět. Chodci: Kdo to nezažil neuvěří. Přejít cestu je sebevražedný úkol. Lidé skáčou mezi troubícími auty, nastupují a vystupují uprostřed cesty, přechody pro chodce nikdo nerespektuje. Doma jsme pak zavedli pokřik na loudající se chodce na přechodu - DO KÁHIRY S TEBOU!!!

Konečně půjčené auto: Půjčení auta v Egyptě je pro průměrného řidiče pohodová záležitost. Jediné co bych doporučil, je vyhnout se řízení v Káhiře a prý i Alexandrii. Dá se sice časem zvyknout, ale je to něco neskutečného a šíleného. Tady neplatí žádné předpisy. Jezdí se na červenou, pruhy na silnici nikdo nedodržuje, zastaví klidně v třetím pruhu čtyřproudovky a jde si někam pokecat. Obrovský provoz, všichni se tlačí a troubí. Blázinec. Jakmile vyjedete z města, provoz opadne. Cestou na západ jsme před Siwou nepotkali stovky kilometrů ani auto. S čím je třeba počítat , jsou obrovské vzdálenosti mezi oázami. Při výjezdu do pouště je třeba dobrat benzín a počítat s tím, že další pumpa může být až 600 km daleko. Silnice jsou nádherné bez dírky, rovné a široké. My jsme měli na tachometru stabilně 120 Km/hod. Průměrnou rychlost uděláte mezi oázami klidně 100km/hod , ale jakmile chcete vyjet z většího města, klidně připočtěte dvě hodiny. Směrovky převážně neexistují a než se domácích doptáte na cestu a budete přesvědčeni že opravdu ví kam chcete jet uběhne spousta času. Platí pravidlo - pětkrát se zeptáte a dostanete čtyři různé odpovědi. Až se dvě shodují můžete jet. Nepochopitelné, ale praktické. Co člověku udělá radost je určitě cena benzínu. 3 - 5 Kč/l v závislosti na oktanech. Měli jsme sice na papírku napsaný název benzínu v arabštině, ale co tam ve skutečnosti kdo načepoval jsme netušili. Po nabrání benzínu ve Farafře nám začaly tak „zvonit“ ventily, že jsme přestávali věřit že s tím dojedeme zpět do Káhiry.

A ještě krátký cestopis: Nalodění v Praze a cesta do Káhiry proběhly bez problémů. Jen naše těla po spánku ve tvaru paragrafu po přistání trošku zlobila. Koupení víza a odbavení proběhlo přesně podle harmonogramu nastudovaného na internetu a my se vydali kupředu nepoznanému. Přílet byl kolem 2 hodiny a tak jsme měli pro naše pohodlí zarezervovaný hotel Dahab a vyzvednutí na letišti. Po půlhodině nikdo nepřišel a tak jsme přistoupili na cenu 70 TDN kterou nám vnucoval naháněč. Neměli jsme sílu smlouvat. Taxi nás odvezlo šílenou rychlostí až do hotelu. Cestou nám sice stály vlasy při pohledu na řidiče, který něco řešil se svým vpředu sedícím kolegou . Vypadalo to, že auto jede samo a oni bezstarostně rozebírají fotbalový zápas. Hostel Dahab je docela zvláštní, ale člověk si zvykne. Po čtyřech hodinách spánku, ve kterém nás jen vyrušilo ranní UÁLL- LLAAÁÁHÚ jsme se vydali do ulic. Koukli jsme na Nill u Eg.muzea a vydali se na metro. Jak už jsem psal, nějak ho nestihli dostavět, takže polovinu cesty jsme museli po svých. Prošli jsme kus ulice Al Azhar, ale někde jsme se ztratili , prošli celou islámskou Káhirou až ze zadu k Citadele, kolem parku Al Azhar až na tržnici. Tržnice „Chan…“ nás zcela zklamala. Otravní prodavači, samé nevkusné tretky a spousta turistů. Hrůůůůza. Po 20 minutách jsme sedli do taxi a chtěli zpět na hotel a odpočnout si. Taxikář ale nějak nemohl pochopit kam chceme. On o Egypt Museum asi v životě neslyšel a ani dalších 20 minut krkolomné angličtiny nepomohlo. No a mapu taky viděl zjevně poprvé v životě. Vysvobodil nás až Katčin nápad vyhrabat v batohu vizitku hotelu v arabštině. Řidič vykřiknul “ OK „a zavezl nás přímo k zastrčenému domu s hotýlkem v 7 patře. Večer po odpočinku jsme vyrazili pro auto na letiště. Najít kancelář autopůjčovny je problém i když stojíte 15m od ní. Nikdo o ni neslyšel a nic takového tu určitě není. A to tvrdila i ochranka stojící před dveřmi půjčovny. Praxi v půjčovně jsme již popsali tak jen dodat, že jsme dostali Mitsubishi Lancer a pro auto se musí mimo letiště. A tak jsme vyrazili zpět do hotelu. Bylo to něco nepředstavitelně šíleného. Připadali jsme si jak na závodech rodeocrossu. Všichni blikají ,troubí a bezhlavě do vás najíždějí a každou chvíli skáčou pod kola nějací lidé. Šílené, šílené, šílené. Kačka nejdřív hrůzou pištěla a syčela. Když už začala jen sýpat, souhlasil jsem, aby si i v autě zapálila. 25 km cesty nám trvalo dvě a půl hodiny a ujeli jsme něco přes 90 km. Trošku jsme se ztratili a do hotelu dorazili v 1/2 jedné ráno. Chvíle spánku, v 8 jsme naložili věci do auta a hurá do Egypta. Můj velký sen byl a je vidět velbloudí trh. Nepovedlo se. I přes všechny mapy a dvě hodiny snahy se nepovedlo. S radostí a očekáváním jsme vyrazili pryč z Káhiry. Cíl cesty SIWA. Abychom se vyhnuli zácpám, tak jsme vybrali Desert road a frčeli po dálnici na Alexandrii. Cestou jsme okoukli a otrhali pomerančové a banánové plantáže. Alexandxrii jsme se obloukem vyhnuli a dojeli až do El Alamejn. Unavení jsme začali hledat místečko u moře na koupaní a přespání. Pobřeží nám vyrazilo dech. Dva kilometry široký a padesát km dlouhý pás podél moře Novostaveb hotelů před dokončením. Co je bomba? Když vidíte bilboard „hotel Grand Vilage“ 10 km, po ujetí 10 km grandiózní slavobrána „hotel Grand….“ , krásná asfaltka obsazena palmami a zastřihnutým trávníčkem recepce s obsluhou a u moře teprve vykopané základy hotelu. Nepochopitelné!! Uleháme až za tmy a ujetí 180 km v Marsa Matruh. Krásný hotel na promenádě u moře, ale cenu raději ani neřeknu - natáhli nás. Ráno snídaně a zase dál. Nejdřív se ale chceme vyčvachtat v moři . Když už tu jsme. V říjnu je už středozemní pobřeží liduprázdné, ale i tak jsme hledali zastrčenější místo. Opět se nepovedlo. Našli jsme ale Alexandřinou pláž a ta nás tak ohromila, že jsme si zalezli za vzdálenější útes a do 14 hod. si užívali. Doma zrovna napadl sníh a mrzlo. Škodolibě jsme rozeslali MMS-ky. Do Siwy je 300 km pustiny bez života / až na přejetého velblouda/ to uteklo a po setmění jsme dorazili to nefalšovaného středověku. Siwa je nezapomenutelná oáza na konci světa. Hliněné staré město Shalli a oslici táhnoucí povozy zanechají nezapomenutelné vzpomínky. Nádherná atmosféra na nás dýchla i díky ubytování v centru u tržiště - hotel El Kaline byla dobrá volba. Okolí oázy obklopené palmovými zahradami, solnými jezery a nekonečnými dunami Lybijské pouště. Prostě pohádka. Kdo pojedete Egyptskými oázami zajeďte až sem. Nebudete litovat. I my se sem určitě ještě jednou vydáme. Problém je jen jeden - a to vzdálenosti. Chtěli jsme pokračovat dále do Bahariye. Je to jen kolem 400 km,ale všichni tvrdili že s osobákem neprojedeme. Jinak na průjezd je třeba zakoupit „termit“. My jsme od průjezdu nakonec ustoupili a prožili následující dva dny v autě zpět kolem moře přes Káhiru do Bahariye,1000 km pouští. Cesta v pohodě jen z Káhiry není trasa vůbec značená a tak nám nezbylo než riskovat a jet 360 Km naslepo. Povedlo se - dojeli jsme do Bahariye. Zde jsme zůstali dva dny ubytování na okraji oázy v hotelu Old Oasis. Čisto , klid a krásné prostředí. Myslím že docela dobrá volba. Druhý den jsme vyrazili do Bílé pouště. Hodně jsme o ní slyšeli a opravdu nás nadchla. Je to místo, které by měl určitě člověk vidět. Jeden den toulání po oáze a zahradách. Konečně parádní relax. Poslední den jsme strávili návratem do Káhiry, cestou kolem pyramid v Gize a Sakaře. Přijeli jsme jak je nám zvykem po uzavíračce a pokus se propašovat do areálu v Sakaře skončil fiaskem. Přiznávám se - měli jsme strach nechat auto s věcmi v Sakaře ve městě a projít do areálu pěšky. Takový „Bruklin“ a hrůzu jsme nikde jinde v Egyptě neviděli. A to nejsme žádní srabi. Neskutečný smrad, odpadky spalované uprostřed města, hromady špíny, chcíplý hnijící oslík uprostřed ulice a spousta lidí v úzkých uličkách. Tak to jsme opravdu nedali a odjeli o dvě hodiny dříve na letiště vrátit auto a stopnout tryskáč domů.

Na závěr: Individuální cestování po oázách Západní pouště je zcela bezpečné. Nesetkali jsme se s žádným nebezpečím nebo nepřátelstvím. Cesta autem je úplně pohodová s provozem mnohem menším než u nás / s výjimkou Káhiry/ , a parádníma rovnýma cestama kde se dá v pohodě jet stabilní rychlosti 120 km/hod. Cesta autem má obrovské výhody. Odbočíte kde vás napadne, zastavíte kde chcete … Když vezmete v úvahu vzdálenosti a odlehlost míst které budete chtít navštívit, je to výborné řešení. Ke všem zajímavým místům vede docela pěkná cesta a na západ slunce do pouště si domluvit „džíp“ není problém. Tak jsme to také řešili v Siwě. Před cestou ale v klidu uvažte vzdálenosti které chcete ujet. Je lepší vybrat „třešničky na dortu“ , než se stále někam hnát. Další nebezpečí je dostupnost benzínu. V oázách jsou výhradně terénní auta a ta jezdí na naftu. My jsme řešili obrovský problém v Bahariyji. Neměli vůbec natural!!!! Takže když naberete benzín na kraji Káhiry, musíte vydržet až do Farafry./ 560 Km a totéž pokud by jste se vydali pouští ze Siwy do Bahariye naberete benzín opět ve Farafře /600 km/, nebo v Káhiře / 760km/ . Rada je jen jedna - v každé vzdálenější oáze dobrat benzín a vědět docela přesně dojezd auta. My jsme v těchto místech docela dost riskovali.

Závěrem: držíme palce všem cestovatelům ,kteří vyrazí do těchto nádherných končin, aby si cestu vychutnali tak jako my.

Pokud Vás zajímá něco o naší cestě klidně písněte : vlada-katka@seznam.cz

Pár ukázek videí z této cesty:
/všechny v pravém sloupci jsou z naší cesty/
http://www.stream.cz/?m=profile&a=main&user_domain=seznam.cz&user_name=Vlada-Katka&video_id=379864

A také pár fotek:
http://cestovatele.orbion.cz/profil-cestovatele/fotogalerie/?nl_image_album_id=11877&se_nl_user_id_profil=8534&s_nick_profil=Vlaďa-Kačka

další cestopisy
Komentáře
5
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Jaruš mushkela 11.01.2010 13:22
 

Krásně popsané! Musel to být super zážitek :-) :-) :-)

  • Anonym (4)
Jana VW. 10.01.2010 14:00
 

Moc zajímavé čtení :-)

  • Anonym (3)
  • Anonym (2)
Momihárek 05.01.2010 20:31
 

Úžasné. Také smekám. M. 8-O ;-)

  • Anonym (5)
  • Anonym (1)
drakous03 02.01.2010 18:32
 

Super :-P smekám před vaší odvahou a dobrodružným duchem

  • Anonym (1)
badawi 01.01.2010 16:07
 

díky za cestopis, jsem ráda, že se vám líbilo

  • Anonym (6)
Zpět na všechny diskuze