A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Jeruzalém 8/2010.

"Cesta z Hilton-Nuweiba do Jeruzaléma a zpět léta páně 2.8.2010."

- Cesta z Hilton-Nuweiba do Jeruzaléma a zpět léta páně 2.8.2010. - Hned druhý den po příjezdu do HN jsme dopoledne měli schůzku s delegátkou Lucií.
Mimo jiné jsme si tam domluvili a koupili výlet do Izraele,do Jeruzaléma s koupáním v Mrtvém moři.Moc jsem se na ten výlet těšil,před 3 lety jsme už v Tabě byli,ale to jsme podnikli výlet do Jordánské Petry.
Hned na začátek ale chci napsat,že z celé Jéruzalémské výpravy jsem byl trochu rozladěn,to budu postupně popisovat ve svém cestopise.
Jak jsem už psal,má žena v buse vrhne a ani slib norkového kožichu,nebo můj svůdný usměv ji od této její „kratochvíle“ neodrazuje.Proto si hned to páteční dopoledne s delegátkou Lucií sjednala,že ji bude rezervováno místo na předním sedadle.Zde bych chtěl delegátce Lucii i její kolegyni Renatě,která naši výpravu vedla poděkovat,sedadla byla rezervována a tak má žena nemusela potupně vrhnou do pytlíku.
Z HN jsme vyjeli busem asi tak ve 3h.místního času.Cesta proběhal bez nějakého vzruchu,jen řidič musel občas zpomalovat,neb se po noční cestě promenádovali divocí psi,či šakalové,to jsem nerozeznal,a ven jsem se jich ptát nešel, co jsou zač.Cestou na Eg – Izrl hranici jsme se stavovali ve dvou dalších hotelích,kde přistupovali další cestovatelé.Delegátka Renata nás podrobně seznámila s libůstkami spojenými s přechodem této tak frekventované hranice.Cesta na ni trvala asi 50 minut,sem tam nějaká policejní prohlídka,chápal jsem to,noc je dlouhá,služba nudná a tak si Eg ruka zákona ráda svou náročnou službu zpestří tím,že otravuje Evropany.Přijeli jsme před hotel Hilton-Taba a nikde nebyl žádný jiný bus s turisty,jen ten náš.V buse zavládla předčasná radost,neb jsme byli připravováni na to,že tam bude dalších 100 busu s EU turisty se stejným cílem cesty,jako máme my.Ale já,má žena a delegátka,protože jsme seděli vpředu jsme viděli něco jiného,něco děsivého z čeho nám okamžitě zmrzl úsměv na obličeji i když venku bylo asi 27C“.
Na chodníku mezi našim busem a Eg-Izrl přechodem se tetelila poměrně velká skupina Arabských turistů.Zkušený cestovatel ví,že na ničem si Izrl celník/ce nesmlsne tak,jako na Arabských turistech a upřímně,já se jim ani nedivím.Kdo neviděl, jak se tito lidé přepravují a s čím,jen těžko to chápe.Hromady tašek s kolečky i bez,všech možných i nemožných tvarů a velikostí se kupily na cestě, s nimi se lopotily ženy,chlapi jim ukazovali cestu,celé to podivné divadlo doplňovaly houfy dětí různého stáří,velikosti a pohlaví.To se prostě musí vidět na vlastní oči.Renatě se obrátily oči vzhůru,až jsem si myslel,že je ve střeše busu díra a ona ji teď poměřuje očima,ne,nepoměřovala,jen se asi tiše modlila.
Nastal náš bleskový přesun přes hranice.Všechny osobní věci jsme si museli vzít s sebou,Egyptský bus s námi dal nejel,na druhé straně hranice v Izraeli nás bude čekat jiný.
Tak daleko zase „sbratření“ Egypťanů a Židů nedošlo,aby Egyptský bus mohl jezdit v Izraeli a naopak.
Každý popadl bágl a hnal se nechat se odbavit Eg celníky.Před námi byla již zmíněná Arabská skupina,bohužel ne však celá,mnoho se jich zamotalo do naši skupiny a tak se vše ještě zhoršilo.Kdo zná jen trocho Arabskou mentalitu ví,jak Arab pohrdá Evropskými manýry a obzvláště dodržováním „frontového“ pořádku.Cpali se přes nás hlava nehlava,kufr nekufr,dítě nedítě.Bylo veselé pozorovat,jak někteří naši nelenili a ze všech sil jim v tom bránili.Nastrčený loket,taška hozená na zem,nebo pozorování krajiny,jen aby se ti druzí neprocpali dál.Oni sice nevraživě vzhlíželi,obzvláště jejich do šířku rostlí chlapi,ale blízkost Izraelců je držela ne uzdě,sice pořád něco brebentili,ale protože jim nikdo nerozuměl,nikoho neštvalo co si o nás povídají.Eg.odbavením jsme prošli bez větších problému,ale poslední v řadě Eg.kontrolórů si zrovna mě a mou ženu vyhlédl jako podezřelé osoby,neb v našich pasech nemohl najít Eg.víza,nejspíš proto,protože tam žádná nebyla.Postavil nás rozmáchlým gestem bokem a kontroloval další.Bylo zajímavé pozorovat reakci našich krajanů,začali se od nás odtahovat,jako že snad k nim ani nepatříme,“to jste Češí?“ vzpomněl jsem si na jednu známou repliku z cz filmu.Po krátké chvíli to celníkovi asi v hlavě seplo,znovu se jukl do našich pasů a gestem granda nás propustil.A byli jsme v zemi nikoho.Mezi Eg a Izrl celnicí je to pár metrů chůze,prošli jsme to rychle,ale Arabové ještě rychleji.Když jsme došli k Izraelcům,zacpali Arabové doslova celý prostor celnice.Chvíli jsme postupovali kupředu bok po boku jak Sparťanští válečníci,ale to netrvalo dlouho,Izraelci se naštvali a odbavovací prostor uzavřeli.Uvízli jsme v prostoru před odbavením,mezi provazy.Ještě bych chtěl vzpomenout,že na Izrl celnici je opravdu kvalitní WC a tak jsme tam všichni zanechali svou biologickou stopu.
Arabové,kteří uvízli mezi námi na nás nevraživě zahlíželi a my jsme si je zase prohlíželi,jako nějaké exoty,ale zas takový exoti to nebyli,mnozí svým vzhledem,chováním i oblečením připomínali naše nepřizpůsobené občany.Měli s sebou i velmi malé děti,některé ten přesun snášely dobře,ale některé občas brečely,podezříval jsem jejich příbuzné,že je občas šťouchly prstem,aby atmosféra ještě více zhoustla.Posléze se fronta trochu pohnula,ale ne zase moc. A čas běžel a my stály na Izrl celnici dál.
Tady mám jeden obzvláště „zajímavý zážitek“ a kdo je trochu cimprlich,ať tento odstavec prostě nečte.V řadě vedle naší řady,oddělené zpomalovacími provazy stali dva statní arabští junáci,cosi mezi sebou brebentili,má žena stála vedle mě,kde byli i další naši,já jsem byl duchem někde jinde,zapomněl jsem už kde,když tu náhle mě z mého duchovního cestování něco vytrhlo,byl to příšerný smrad,ale když říkám příšerný,tak byl opravdu příšerný.V životě jsem nic takového necítil,takže jsme zprvu nevěděl, co se děje a kam ten odér zařadit.Pohled na mou ženu mě ale rychle probral a já jsem pochopil,že jeden z těch bohatýrů vypustil pravého a nefalšovaného arabského džina z pr_dele.Bylo to děsivé,lidé začali měnit barvy tak rychle,že by chameleón,kdyby to viděl,zbledl závistí.Jen dotyční arabští junáci se jen tak trochu mezi řečí pousmáli a vesele brebentili dál,jako by se kolem nich nikdo nedusil.
Ale teď,v tuto tak krizovou a o život jdoucí situaci,se ukázala rychlost a síla Izraelských zbraní.V místnosti mírně vrněly ventilátory,ale jestli ti Židé mají nějaká speciální čidla či co,najednou všechny ventilátory zahučely jako trouba u Jericha a džin,ač byl mohutný a košatý,byl v momentě nasán a odsán a jen JHW ví kam.Tady jsem poznal sílu Izraelských zbraní,které si lehce dokázaly poradit i s takovou mocnou bytostí jakou je arabský smrdutý džin.
Vzduch se vyčistil,my se hluboce nadechli a hle,najednou byl dán pokyn a my se začali posouvat k Izrl celničkám,aby nás už konečně odbavily a my mohli vstoupit do svaté země nadupanou historií. Celá ta „sranda“ trvala 2 hodiny.
Ještě v buse nás delegátka upozornila,že nemáme fotit v prostorách celnic,zabavily by nám prý digiťák.V prostorách celnic na focení nikdo neměl náladu,tam šlo o přežití,ale hned jak jsme opustili Izrl celnici,byli jsme se ženou 3 páry,hned jsem foťák vytáhl a začal jsem fotit naše první kroky a hotel v pozadí.Mladší pár si zase fotil vycházející slunce nad mořem.
Z ničeho nic ke mně rázně přistoupil pán,trošku taková karikatura Luďka Soboty,se svou ženou byl první venku,doslova těsně a důrazně mi promluvil do obličeje řka „víte že se zde nesmí fotit,může vám za to být zabaven foťák!“Ztuhl jsem,žádný Izraelský policajt se v dohledu nevyskytoval,to jen ten pán byl tak aktivní.Moje reakce mě překvapila samotného,podíval jsem se mu na ruce,zda tam nemá pásku PSVB,to víte,pamatuji časy starých pořádků a podvědomí bylo silnější než já.Pásku pomocníka VB neměl,bleskově mi proletělo hlavou,že bych ho měl poslat do zadku,ale nakonec zvítězila má profesionální slušnost,pěkně jsem poděkoval za upozornění,řka ať případné riziko nechá na mě.“Sobota“ nesouhlasně pozdvihl jedno obočí a s mručením odcházel ke své ženě,ta měla ve tváři chápavý výraz,jen nevím jestli tím výrazem chválila svého „Sobotu“,nebo chápavě nechápala mě,člověka,který nedodržuje pravidla.Ptát jsem se ji nešel,je to nepěkné,vím,ale bylo a je mi jedno, co si o mě takoví lidé,byť i bez pásky PSVB myslí.
Z celnice se hrnuly další „naši“, zjevila se už i naše delegátka Renata,rukou dala pokyn a my jsme se za ní vydali ke svému busu provázení nevrlými pohledy „našich“ arabských turistů.
K celnici přifrčelo auto plné Izrl vojáků s plnou polní až po zuby,kde kdo si je fotil a oni pózovali jak při natáčení movie action,jen já jsem očkem spatřil „Sobotu“ jak mě sleduje a snad jediný jsem bez fotky.Nastoupili jsme do Izrl busu a ten s námi vyjel vstříc svaté zemi.
Do přístavního města Eilatu je to asi 10 min,je to typicky přímořské, jako Evropské město,vše tu vypadá jak v EU,úplný rozdíl oproti Arabským městům.
Na jedné straně moře,přístavy a vše co souvisí s námořním obchodem,na druhé straně město s dominantami hotelů a kina IMAX v podobě pyramidy.Eilat má letiště tak říkajíc v centru města,takže vám občas nějaké letadlo přejede podvozkem po střeše busu.Až později ten den jsme se od delegátky a z SMS dozvěděli,že krátce před tím,než jsme projeli Eilatem,dopadly na město dvě rakety vypálené teroristy,jen se neví kterými,žádní se dodnes nepřiznali.
Delegátka nás seznamovala s programem,za dvě a půl hodiny máme být u Mrtvého moře,kdo chce může pozorovat Izrl krajinu,nebo spát,sama si lehal na sedadlo,přehodila přes sebe deku a okamžitě usnula.Já jsem koukal ze všech oken busu z kterých to jen šlo,nepřijel jsem přece do Izrl,abych ho prospal,no ne?Krajina byla pořád stejná,ne však nudná,pískovcové skály,písek a drobný porost,celé se to jmenuje Negevská poušt.Občas jsme minuli nějaký kibuc,občas uměle vysázené palmové háje,občas autobusové zastávky a nad tím vším vycházelo Izraelské slunce.Po dvou hodinách,jako mávnutím kouzelného proutku se Renata probudila,vzala mikrofon a začala nám povídat obsah románu zvaného „Starý zákon“,bylo to fakt děsně zajímavý a krajina kolem tím dostala jiný rozměr.Pak řekla, že napravo našeho busu je už Mrtvé moře,všichni jsme se tím směrem otočili a měla pravdu,bylo tam,hustá voda plná soli a kolem jen mrtvá nasolená krajina s pískem.Když Renata mluvila o zániku Sodomy,úplně živě jsem si to představoval.Je to zvláštní pocit,poslouchat zápletku ze Starého zákona a být tak říkajíc in.Ještě jsme se dozvěděli různá data o M.m. a potom nám pověděla,kam se pojedeme vykoupat a informace kolem toho.To už bus zatáčel na malé parkoviště k jakémusi stavení,Renata řekla,že je to obchod s kosmetikou Ahava spojený s restaurací,tou projdeme a jsme na pláži Mm.V budově jsou WC a sprchy.Od Orbioňáků,kteří se na cestě do Jeruzaléma v Mm také koupali jsem viděl jejich fotky, kde se koupají na pěkné,velké hotelové pláži s čistou vodou.Tady však byla „pláž“ dlouhá tak 50m. ohrazená na každé straně vysokým plotem,zaskládaným neprůhlednou vysokou plachtou,OHRADA,napadlo mě okamžitě.V ohradě se krčilo asi 10 lehátek tak na 80 turistů z různých národů.Voda byla podivně neprůhledná a i když hloubka byla tak žábě po pupek,na dno vidět nebylo,muselo se popojít asi 10m,než bylo voda nad pás.Ve vodě různě postávali lide a byli „celí pryč“ z toho Mm.
Ve vodě,ale lepší je označení emulze,pobyl každý tak 10-15min., vysprchoval se na pláži sladkou vodou a šel do budovy,vysprchovat se pořádně a převléct se.A to byl teprve ten pravý zážitek.V šatně bylo tak,že čínská prádelna je oprati tomu doledova vyklmatizovaná místnost.Bylo tam na chcípnutí,každý se rychle vysprchoval,přemýšlejíc,zda najde své osobní věci ve skříňkách bez zámku a rychle z té prádelny vypadl.Venku před tím barákem už stepovala většina našich,nikdo nenakupoval,nasedli jsme do busu se smíšenými pocity. Bus se rozjel a delegátka nás dorazila oznámením,že na tomto místě se zastavíme ještě na zpáteční cestě,hlavně prý zase na kosmetické nákupy.Nikdo nejásal.
Jeli jsme dál,cestou jsme minuli starobylou židovskou pevnost Masada,mihla se za okny busu,tak tak jsem stihl mačkat spoušť digiťáku.Zase jsme se ponořili do starozákonných dějin a cesta rychle ubíhala,ráz krajiny se pomalu měnil a bylo znát,že se blížíme do obydlených míst.Zhoustl provoz,silnice se zvětšila a zastavili jsme na kontrolním bodě Izrl armády.Náš řidič otevřel dveře,dovnitř se nasoukala Izrl vojačka drobného vzrůstu,výšky asi tak 158cm.Přes krk měla zavěšený samopal obrovských rozměrů,takže samotná zbraň se ji motala mezi nohama.Ze zadu ji jistil její kolega,u toho se Uzina nejvila tak obrovská.Děvče se soukalo do schodů busu tak nešťastně,že Uzina celou svou vahou udeřila do vnitřní stěny busu pod čelním sklem,řidič vytřeštil oči a naposledy zavzpomínal na své příbuzné.
Kolega voják změnil barvu v obličeji tak,že byl k nerozeznání od své košile.Rána naštěstí nevyšla,potvrdilo se,že Uziny jsou spolehlivé i když jsou zajištěné.Slečna vojačka se zatvářila provinile a vystoupila si z busu,když se dozvěděla že jsme jen Češi a ne nepřátele státu.
Zálibně jsem na ni koukal a představoval jsem si ji JEN v kuchyňské zástěře s vařečkou přiměřených rozměrů a ta představa mě dlouho neopouštěla,vím,jsem šovinista i sexista zároveň,ale nestydím se za to.
Míjeli jsme mnoho Beduínských osad,ale to je silně přehnané označení pro chatrče ala Romcity z Východního Slovenska.Na stráních jsme viděli tzv. Židovské osady na Západním břehu,oblast Hebronu,snad jsem to napsal správně,ale i to je nepřesné označení,protože tzv.osady jsou vlastně malá města.No a potom už jsem sjížděli z kopečku a pod námi bylo starobylé,dějinami zkoušené město Jeruzalém.Široké ulice,křižovatky,semafory,pouliční ruch skoro „jako v Brně“.Vjížděli jsme do města a já pořád čekal,kdy už uvidím pejzaté židy v kaftanech,ale pořád a pořád jsme projížděli „jen“ arabskými čtvrtěmi.To mě až zase tak nebralo,jedu přece do Izraele,abych potkával Židy,Arabů si užiju dost v Egyptě.Renatou jsem byl ujištěn,že Arabů je v Jeruzalémě mnohem víc než Židů a do míst kam se podíváme se moc Židů nevyskytuje a ještě dodala něco o historii zabydlení města těchto dvou národů.Ale to už bus šplhal na Oliveckou horu,kde se mimo jiné nachází nejkrásnější panoramatická vyhlídka na Jeruzalém.Stali jsme tam a koukali jako u vytržení,tak to je TO město,jak by řekl Nick Carter „ty dějiny na mě ale dejchly“.Je to taková zvláštní atmosféra,která se vznáší nad celým městem,stojíte na hoře Olivecké a říkáte si „tak sem tady“.Pokud vás na stáří nedožene demence,na tento pohled nezapomenete do své smrti.Digiťáky fotily jen se z nich kouřilo,SD karty se měly co ohánět.Doporučuji si prohlédnout fotogalerie cestovatelů,kteří už tam byli,nebo ještě lépe,zajet si tam sami.Z Olivecké hory jsme kousek popojeli a kousek došli do Getsemanských zahrad a zase ta atmosféra,když koukáte na ty (prý) tisícileté stromy,kolik magorů se na světě vystřídalo a ony si tu pořád rostou.Omlouvám se,prošli jsme několik kostelů Křesťanských směrů,já jsem nevěřící a nebudu zde komolit názvy těch svatostánků,kostely byly pěkné,ale já při tom myslel na Diokleciána.
Zase jsem popojeli,minuli hradby,to je pohled,Damašskou bránu,kousek od ní v ruchu města bus zastavil a my rychle vyskákali a v houfu s písní na rtech se vydali za delegátkou,která nad hlavou mávala cz vlaječkou a mě se v tuto chvíli v Jeruzalémě vybavila vzpomínka na vlaječky na prvního máje,no fuj.
Stádně jsme ji následovali,přešli rušnou ulici a zamířili právě k Damašské bráně,tou jsme prošli a byli jsme okamžitě pohlceni atmosférou arabského tržiště,které bylo všude kolem,v každé uličce, na každé cestě,dokonce i té Křížové,buďte si jisti,že kdyby vás na to delegátka neupozornila,ani by jste si nevšimli,že na ni už jste.Věděl jsem to,ale přece jsem se tomu divil,tak svaté místo a na něm jsou stánky jako u nás ty Vietnamské.Kdeže je ta atmosféra českých kostelíků a jejich křížových cest a zastavení,na to zapomeňte.Tady všude kolem je arabský svět,svět trhu,kšeftu a smlouvání.Jen těch turistů bylo jaksi málo.Renata poctivě povídala a kdo mohl poslouchal a kdo nemohl fotil.Obešli jsme několik „zastavení“ a došli do Křesťanského ortodoxního kostela a zase jsme byli na nádvoří a procházeli dál až k místu pro každého Křesťana nejsvětějšímu,k Chrámu božího hrobu.Už sama historie stavby je sama o sobě pohnutá,jak jen se ta Helena snažila,co teprve ta řeč Křesťanských symbolů.Kupodivu i tady bylo relativně málo lidí a tak jsme si mohli vše pěkně obejít a na nádvoří pobýt a popřemýšlet o tom,jak je člověk nádoba křehká a všemožným ideám věřiti náchylná.
Po krátkém rozchodu jsme zase všichni,jako to stádečko oveček šli dál,ale tentokrát jsme došli do malé místní restaurace na oběd..Nebylo to špatné místo,ale poměrně malé a určitě ne připravené na to,že se do něj nasouká 50 lidí najednou.Ale člověk má poznat vše a jídlo bylo dobré a cola chlazená.A pak se „konečně“ šlo ke Zdi nářků,neustále jsme byli Renatou instruování,jak,kde a co,takže jsme místní nijak nepohoršovali,stejně mi připadalo,že bychom je pohoršili,jen kdybychom si doma zapomněli peněženku.
Prošli jsem podchodem a bezpečnostní prohlídkou a byla tady,Zeď nářků,to byla teprve ta pravá atmosféra,doslova jsem jí nasával.Ženy vpravo,muži vlevo,zavelela Renata,ale osud tomu nechtěl,neb z tlampače se ozvalo,že v sektoru pro ženy se nachází kabela, ke které se nikdo nehlásí a že se přítomné mají ženy podívat,zda jim nějaká taška neschází.Zároveň byl ženský sektor uzavřen.Mužů se to netýkalo,ti mohli ke Zdi jít dál.Tak jsme tedy šli,to byl pocit,pánská záležitost,pěkně místo jen pro nás,Men Only.Došel jsem ke stěně,chvíli jsem čekal,díval se,fotil,bylo nás takových víc,ale byli tam také místní,bez problémů se dali rozeznat od nás turistů.Popisovat je nemá smysl,podívejte se do mé fotogalerie.Pak přišla ta chvíle,uvolnilo se místo a já s pokorou přistoupil ke Zdi,podíval jsem se na ni a okamžitě zavrhl strkat do ni papírek s prosbou,bylo tam přepapírkováno a než by na mou prosbu tam nahoře došlo,mohl by se ten nejvyšší už nudit.Tak jsem položil levou ruku dlaní na Zeď a své přání jsem nejvyššímu předal ve své mysli.Vím,nebylo to ode mě pěkné se předbíhat,ale tak už to na světě chodí a já jsem cítil,že mé přání bylo přijato.Pokorně jsem od Zdi poodstoupil a zase nasával atmosféru.Vlevo u Zdi byl malý klenutý vstup do jakoby sklepního prostoru.Tam chodili pravověrní Židé,váhal jsem jestli můžu i já dovnitř a vešel jsem,tu atmosféru popsat nedokážu,tady to „žilo“,prostory se dělily na několik místností s vysokými,klenutými stropy,Zeď zde pokračovala a teprve tady se u ní tlačili Židé,aby ke svému bohu byli co nejblíže.Hodně staří pánové i na vozíčku,ale i mladí hoši,tak 10letí,v černých kaftanech,s pejzy,vousem mohutných,zastřižených i bez.Někteří se hlasitě modlili,zpívali,někde jeden předříkával a druzí to po něm hlasitě opakovali.Jiní si četli a další jen tak rozjímali,ale hlavně se tam hodně povídalo,přelo i navzájem souhlasilo.Hebrejsky neumím,takže o čem se bavili nevím,ale bylo úžasné je pozorovat.Bylo 13,50a ve 14h jsme měli skupinový sraz,vydal jsem se sklepením k východu,míjel zajímavé lidi,vnímal atmosféru.Při východu ven řady místních nápadně zhoustli a když jsem došel k východu,pochopil jsem,že je malér.Železná mříž byla zavřená a nikoho vojáci,co byli venku,nepustili ven.V tu dobu kdy jsem byl vevnitř se majitelka zapomenuté tašky nevrátila a zavazadlo bez majitele je v Izraeli potencionální nebezpečí a Izraelci se naučili nenechat nic náhodě,nic nepodceňovat.V houfu čekajících jsem se dozvěděl,že vojáci vyklidili prostranství před Zdí a nás zavřeli.Museli jsme čekat.Do ženského prostoru vjel malý robotek a postupně kolem tašky nakladl malé nálože,obsluhoval ho z povzdálí borec ve „skafandru“.Pak se nic nedělo a pak to 2x bouchlo,ven jsme moc neviděli a to co zde popisuji vím z vyprávění lidí,co byli venku.Jenže to už bylo po 14h.nás pár, co jsme byli uvnitř,jsme jen doufali,že naše skupina na nás počká,vedle mě čekal chlápek, asi v mých letech,venku měl rodinu.Trochu jsme povídali,pak odpálili další 3 nálože a to už nebylo jen nějaké „bum“.Čekalo se dál,já jsem ještě chtěl na WC,tak říkám tomu,borcovi vedle,že až nás vypustí,skočím si vedle na WC na malou a ať to vyřídí,když to nestihnu.Ano,ano,říkal on.Pak se mříž otevřela, my byli volní,trochu bylo cítit střelný prach,či co,ale život šel zase klidně dál.Při čekání jsem pozoroval jeden zajímavý jev,snad všichni Židé jsou fandové do mobilů,hodně staří i mladí ho mají furt u ucha a já jsem se divil,proč si ho tam nenalepí,snad proto,že by s ním potom nemohli fotit.Vysel jsem ven,zaskočil na WC a šel jsem na místo srazu.Tam mě ovšem čekala jen má žena,zelená vzteky,“kde jseš, prosím tě“?A další zbytečné otázky,prý jsem se jediný nevrátil a nikdo mě neviděl.Pověděl jsem ji o té domluvě s tím chlápkem,ale byla naštvaná a moc mě nevnímala.Po chvilce jsme dohnali naši skupinu,štvalo mě to,teď teprve nastal ten „pravý“ poklus městem.Chtěl jsem se nechat vyfotit s nějakou fešnou Židovkou v uniformě,ale nebyl čas,doslova jsme se hnali k přechodu na Chrámovou horu a to jsem měli jen 10min.skluz.Dřevěným přechodem jsem se ocitli na Chrámové hoře a hnali jsme se dál,tak to teda ne,řekl jsem si a trochu si vyfotil mešitu. Tady jsem se také zeptal onoho pána,proč nevyřídil můj WC vzkaz u Zdi,jeho reakce mě překvapila,pochechtával se jak kretén.
Když stojíte na Chrámové hoře čelem k mešitě Al Axa a otočíte se stojíte čelem k Skalnímu dómu,Zlaté mešitě.Její nádherná zlatá kopule je nezaměnitelný bod v celém městě.Vyběhli jsme k ní,Renata odříkávala svůj výklad,pokud jsem chtěl nafotit nemohl jsem ji moc poslouchat,volno nám nedala a hned jsme šli zase dál uličkami plných arabských krámků.
Tady jsme se rozdělili,ženy se vrátili ke Zdi nářků a muži pokračovali dál na náměstíčko,kde jsme předtím obědvali,počkali jsme na ženy asi 15min.,potom byla hodina volna na nákupy.My jsem u jednoho staršího Araba koupili pohledy a nějaké dárky a suvenýry.Ženiny rodiče jsou věřící,tak jsme pro ně koupili růžence a sobě a zbytku rodiny malé sedmiramenné svícny a pár tretek.Vrátili jsme se do Chrámu božího hrobu,tam růžence žena posvětila na místě posledního Ježíšova pomazání,to bude doma radosti.
Napsali jsme pohledy a Renata zajistila jejich odeslání z Jeruzaléma,do CZ došly za 14dnů.Skupina se sešla na čas a šli jsme dál.
Zase jsme byli u městských hradeb,bylo 16.20 a byl konec prohlídky města,my stáli u starobylých hradeb,pod nimi byla nová široká magistrála,pěkný kontrast doby.K chodníku přirazil náš bus,my do něj nastoupili a sbohem Jeruzaléme. Jen škoda, že se ještě nekonala okružní jízda městem.
Rychle jsme se vymotali z odpolední městské dopravní špičky a vyrazili směrem na jih k Eilatu,měli jsme před sebou několik hodin cesty.Renata nám připomněla,že se zase zastavíme u Mm,tam co dopoledne,abychom si pohodlně mohli nakoupit místní kosmetiku,máme na to 30min.To mě mírně rozladilo,místo pitomé kosmetiky jsme opravdu mohli busem udělat okruh Jeruzalémem.
Cestou zpět jsem si připomínal,kde všude jsem byl a co jsem zažil.Zase jsme zastavili na kontrole,byla tam pořád ta samá párová hlídka jak dopoledne,jen tentokrát do busu strčil nos voják,to už nebylo tak zajímavé..Cesta ubíhala,zase jsme koukali na Mm.Zastávka na nákupy by stačila na 15min,na WC,kupovalo se málo,ceny nepříznivé.Do Eilatu jsme přijeli už za tmy,řidič trochu bloudil,ale na celnici nás nakonec dovezl.Batohy byly téměř prázdné,před Izrl celnicí za dohledu Izrl celničky jsme sborově odpřísáhli, že nevyvážíme ze země žádné zbraně ani střelivo,naším ujištěním byla spokojena a Izrl celnicí jsme prosvištěli jak vítr komínem.Na Eg straně dělali trochu dusno Ruští turisté,byli evidentně zkouření a nechtěli se řadit k prohlídce.Jedna opravdu zhulená Ruska se pořád cpala přede mě i když její Rusák stál až za ní a pořád nemohla pochopit,proč je její kabela na páse za mým batohem a ne naopak.V očích měla tak směšně trucovitý výraz, až mě to rozesmálo a ona pochopila,že zkouřený jsem já.
Egypťanům jsme pořád ukazovali všechny možné papíry, až jsem koketoval s myšlenkou jim ukázat rolu toaleťáku.
Bus čekal u hotelu Hilton-Taba,nastoupili jsme vydali se „domů“,do HN.Večeři jsme nestihli,ale sotva se za námi zavřeli dveře pokoje,někdo zaklepal a pikolík nám donesl večeři na pokoj.
Výlet byl pěkný,jen dvě věci se mi nelíbili,obzvláště jsem znechucen koupáním v Mm,ne samotným koupáním,ale místem,kde Exim vozí své turisty ke koupání.Jde především o předem domluvený kšeft o koupání až někde potom.
Nevím sice jak,ale i ten běh Jeruzalémem by měl vypadat trochu jinak,nebo aspoň udělat na konec okružní jízdu městem.Ale jinak je výlet opravdovým zážitkem a všem ho doporučuji.Možná,až někdy příště,do Jeruzaléma zajedu znova,ale ne už s Eximem.

další cestopisy
Komentáře
17
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Helena
20.08.2011 02:12 109.80.9.***
Taky jsem zažila...  

Musím zde napsat, že popsaný výlet je velmi podobný i s CK Fischer: na jedné straně zážitek, na straně druhé mírné rozladění. Místo ke koupání v Mrtvém moři nic moc a hlavně ta do výletu zakomponovaná nákupní akcička je trapná :-(.

  • Anonym (1)
959touareg 03.07.2011 18:50
 

Super napisane, tak som sa uz davno nenasmiala :-D :-D Tuto cetu sme absolovovali presne pred rokom. Vsetko to, co si napisal som si pripomenula. Ja osobne som bola rozcarovana z tohto vyletu, uz by som nesla...bolo to velmi vycerpavajuce, hotovy maraton a najhorsie boli tie presuny cez hranice.
Isla som tam najma kvoli Mrtvemu moru, to bol moj sen, ale to prostredie okolo, tie sprchy, satne, dusno, ze som myslela, ze tam odpadnem...no hroza, ked si na to teraz spomeniem, je mi zle. Boli sme presne na tej hroznej plazi, co aj ty...plazou sa to sice neda nazvat....jeden horor...a tiez, ked nam delegat zahlasil, ze sa tam na spiatocnej ceste este zastavime...no koniec...
Inak Jeruzalem bol krasny, to nemozem povedat, bohuzial som ateista, takze mi az tak nedal. A kedze sme tam boli s dcerkou, ktora cestu velmi zle znasala, hned po prvom kilometri v kuse zvracala,hadam aj 15krat, nezaberali ani tablety, nic... nemala som z vyletu nic, pretoze vsade museli za nami cakat, nic som z vykladu nepocula, takze som ani nevedela, kde sme, kde ideme....bala som sa o dieta,ze tak dehydrovane mi v tom upale skolabuje pretoze uz nevladala ani chodit, po kazdom 5-tom metri si sadala na zem...bola som s nervami v koncoch, uz som nevladala ani ja..psychika mi dala riadne zabrat + este to nevyspatie, pretoze sme isli takmer v noci...
Takze ja nemam dobre spomienky na tento vylet. Mozno a verim tomu,keby dcere nic nebolo, vychutnam si ho aj ja, neviem.... :-(

pemo 15.06.2011 13:27
 

Mohu se zeptat kolik stal tento vylet...

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Neregistrovaný uživatel
13.06.2011 10:00 85.207.28.***
 

Krásně a pravdivě napsáno, přesně tak jsme letos v lednu absolvovali tento jednodenní výlet, ale ničeho nelitujem, pouze u zdi nářků bylo vše OK.Děkuji za připomenutí zážitků. :-)

Milena 19.01.2011 19:59
 

krásně napsáno,taky jsem takhle jednodenní výlet absolvovala,ale nebylo to s naší cestovkou - s místní a nemělo to chybu a jak píše badawi, já se vrátím a na delší dobu a sólo :-)

  • Anonym (1)
ANNAZUZA 25.12.2010 11:45
 

Tak jsem si prima početla zopakovala v duchu svoji cestu přd dvěma roky. Sedí to. Letos jedu znovu - už po třetí do taby, respektive Nuweiby a zvažuju znovu Izrael. Bylo to nádherné a nezapomenutelné, ale ten přechod přes celnici taky a tak mě ten váš cestopis vrátil zpátky na zem a budu se válet jen na pláži.

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Dasuch 25.08.2010 18:54
 

tak jsem si početla a dost se pobavila, díky :-P ;-)

  • Anonym (1)
Kimi 23.08.2010 12:29
 

...diky za pripomenuti Svateho mesta...jj, papirky u Zdi narku stejne spali, takze jsem to taky hustila do zdi...kazda motlitba, myslenka je energie, ne? tak by se ztratit nemela:)

  • Anonym (1)
Begonia 21.08.2010 23:23
 

Hezké, to u Zdi jsem tak trochu předpokládala ;-) Škoda, že tyhle výlety jsou všechny jak přes kopírák, my to měli taky tak. Jen hranicí tam jsme přešli hned, zpátky to bylo horší, to tam byly tak dva autobusy Rusáků, kteří hnusně předbíhali 8-) Letos si to asi zopakujeme, mužovi se tam líbilo, já si alespoň naberu pár zrníček z MM :-D

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Ivetta 21.08.2010 21:52
 

Krásně napsané !!!!

  • Anonym (3)
badawi 21.08.2010 20:01
 

Deny, Indiano, nasmála jsem se...

toho egyptského ducha moc dobře znám. :-D

ach, sólo Izrael, jednou budu, jen nevím, jestli na to nebudu muset vyměnit manžela, moc se mu tam nechce. :-D ale jednou to bude. zase jsem procházela antikvariáty, že bych si koupila Izrael, ale nic moc :-/, LP ani Ikar v anticích nejsou.

cestopis fakt pěkný

Elvíra 21.08.2010 15:21
 

Deny, pokud by to vypadalo, že se nápad bude realizovat, tak na mě mysli ;-) Mám tam kámošku, protáhla by nás minimálně po Tel Avivu....no, asi po barech :-P

Deny 21.08.2010 10:14
 

Také si pohráván s myšlenkou na sólový Izrael,už i badawi něco naznačila,tak kdyby to vyšlo,bylo by to moc fajn,zatím je to jen myšlenkový nápad.
Opravdu nevím,zda místa,kam se turista s Eximem na poznávačce dostane vybírá CK,nebo sám delegát,že by měl delegát takovou pravomoc se mi nechce ani věřit,ale všechno je možné. 8-)
Každopádně,návštěvu Jeruzaléma doporučuji všem,dokonce i zavilým potápěčům,nakonec,člověk nemůže ustrnout na jediném bodě poznání,například voliči VV již určitě tuší že šlápli do …. ;-)

Ajaja 21.08.2010 07:22
 

Ani se Ti nedivím - také bych byla nas..ná, kdybych si měla užívat MM takto jen proto, že delegátka je chamtivá a chce provizi z nákupů... To samé se promítá i v některých info z klasických poznávaček... Zaplaťpámbu, že my kdysi měli arabské delegáty, takže jsme měli jen papyrusový institut či co a i tam byla převaha ve výkladu a předvedení výroby papyru, na nákupy bylo tak 15 minut...

Ale i tak - závidím Ti, žes to vůbec viděl. Já zatím zůstala jen u Petry (teda v této lokalitě) ;-)

Mart 21.08.2010 07:04
 

Perfektně popsané Zdeňku,ač nejsem tan pravý poznávácí typ a do Eg jezdím kvůli klidu a potápění,po tvém cestopisu bych cestu do Jeruzalému ještě zvážil

  • Anonym (1)
Zpět na všechny diskuze