A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

KÁHIRA 24.03. - 29.03.2010

Poznávací pobyt - jarní Káhira...

1)
24.03.2010 se scházíme na letišti Praha Ruzyně (19:30 hodin) a pomalu odbavujeme kufry, přebalujeme je, protože jsou přetížené a přesouváme se do prostoru pro odbavené cestující, v plánu máme nakpoupit alkohol a cigárka, tradičně přičichnout k nabízeným parfémům a vypít hlt vodky z placatky na dobrou cestu.
Podařilo se mi v obchodě rozbít lahev (Mystique), za 420,-Kč, která se roztříštila a její modrá náplň se rozlila přes polovinu obchodu…takže jsme se s vzniklým problémem vypořádaly a koupily jinou, kromě nějaké vodky a cigárek… Let číslo OK 0270, z Prahy do Káhiry…21:45 hodin, rolujeme, přesně na čas a let trvá cca 4 necelé hodiny, je bezproblémový a přistání nám rozbušilo srdíčka očekáváním něčeho, co jsme si mohly a zároveň neuměly představit…Žádná z nás ani netušila, co nám pobyt přinese (a vezme).
Přistání, check out, kufry, pasy, víza (fronta) a frrr do ulic metropole, která čítá 23,000.000 lidí…obrovskou historii, nespočet osvětlených minaretů, neustávajícíh zvuků muezinů a nikdy nekončícího troubení vozidel a 24 hodinový čilý, rušný život a ruch… Na letišti které má parametry moderního letiště (musíme docela nesouhlasit s informací, že Káhirské letiště je pouhou křižovatkou mezi arabským a ostatním světem), bylo mnoho taxikářů, naháněčů do hotelů a různých lapiduchů…Přesto jsme se cítily bezpečně a neměly jsme ani nepříjemné pocity nebo divná tušení, přestože bylo skoro 2,30 hodin, noc a my dvě, samy dvě. Zvolily jsme si jednohlasně taxikáře, který se nám zdál a jevil jako solidní a slušný, mluvil dobře anglicky a zdál se nám nějak lepší, čistší a celkově sofistikovaný… Adresu hotelu jsme si přeložily do arabštiny, pro případ, že nenarazíme na anglicky mluvícího taxikáře.Taxikář se hodně textem pobavil, slovosled byl docela opačný, tedy podaná informace byla zhroucená a nesrozumitelná, nicméně pochopil náš požadovaný cíl a jeli jsme z letiště Heliopolis do centra Káhiry, přes velké mosty, ukázal nám nejvyšší minaret v Káhiře, nejvyšší most, zastavil nám na mostě nad Nilem a ukázal nám Káhirskou věž, důležité budovy (vláda, ambasády, egyptské muzeum,a.j…), jeli jsme i přes Sallah Salem street na Tahrir square, centrum všeho dění. Pak nás odvezl do hotelu, který jsme museli ještě chvíli hledat. Byl ve čtvrti Zahradní město a jmenoval se stejně - Garden City House Hotel, ovšem v této čtvrti bylo, s podobným názvem víc hotelů a proto jsme trochu hledali, ikdyž jsme měly adresu, taxikář neznal čtvrť jako rodilý Káhiřan (přitom jím byl). Nakonec ve 4:30 jsme dorazily do našeho hnízda, lépe řečeno - jemně vybydleného hnízda.Vstup se podobal vstupu do činžovního domu v Praze Karlíně, žádní turisté, žádné zvuky (kupodivu ale, ani žádné nepříjemné pachy). Recepce byla ve 3.patře, k jejímu dosažení jsme použili výtah - se podobala spíš staré výpočetní stanici nebo velké spojovatelně hovorů. Bodrý, trochu ospalý starší muž s vynuceným úsměvem, nám dal klíč od pokoje č.29 a taxikář nám pomohl s přebalenými kufry do pokoje, který byl v patře 4, kam už výtah nejezdil. Dlouhými chodbami s omšelými koberci, osleplými zrcadly a vyžilými sedacími soupravami jsme se dostali okolo toalety (kde okolo WC byly pohozené prázné pet lahve a jiné odpadky) a koupelny, která byla pro ubytované, kteří neměli sociální zařízení v pokoji k našemu pokoji, pokoji číslo 29. Náš pokoj (byť měl WC a koupelnu s vanou, což jsme si vykomunikovaly předem), nebyl ničím jiným, než větším vazebním pokojem s toaletou a vanou a umyvadlem (ovšem voda vždycky netekla). Výhled z okna koupelny byl otřesný, vedl na jakýsi dvorek, kde na odložených kavalcích z hotelu bydleli lidé, věšeli tam prádlo a obývali kůlny z kartonů…Byly jsme hodně unavené a proto jsme přijmuly vazební kavalce a ulehly…Ještě než jsme usnuly jsme se trochu všemu smály, tak, že sousední pokoj, resp. jeho obavtel na nás hlasitě zaklepal a naštvaným tónem žádal klid na spánek (bylo skoro 5 hodin, venku svítalo a spát se nedalo, protože hrozně hluční ptáci už byli dávno vzhůru a měli asi sborově první ranní modlitbu, pořádně hlasitou!).První dojmy z pokoje vazební pokoj v ptačí voliéře…Pokoj měl k dobrému velké okno a balkon, což nám umožnilo vyhlížet do ulic všemi směry…Okno bylo i v předsíní a zmíněné koupelně a noc stála 165LE (noc / 2-lůžkový pokoj vč snídaní).

2)
25.03.2010 - Spánek, který trval asi tři hodiny nás úplně dobil energií, nicméně jsme si řekly, že tady asi bydlet nemůžeme. Rozhodla jsem, že rozhodujícím ukazatelem bude snídaně…Před podanou snídaní jsme se omluvily příchozivšímu předešlou noc rušenému sousedovi, který byl občanem Jordánska a přijel navštívit město, omluvu s úsměvem přijal tedy i tady platí ráno moudřejší večera…(byl to evropský tip muže, nevypadal jako arab). Zpět k tématu - Bylo brzy rozhodnuto - je třeba odejít…Vydaly jsme se přes banku, vzdálenou asi 200 metrů od hotelu, kde jsme chtěly směnit peníze (USD na LE) - (Suez Canal Bank) najít jeden z hotelů, který jsme navštívily při předešlém hledání, ale nepodařilo se nám to a vedro bylo větší a větší, úporné a tak pod nátlakem vedra jsme se rozhodly, že nakonec zůstaneme a nebudeme ztrácet čas stěhováním hledáním jiného hotelu, přesunem a dalším ubytováním…Nasměrovaly jsme si to do přes Tahrir square do Egyptského muzea, kde bylo milion lidí, skupin a policie, kde nám okamžitě odebrali fotoaparát a kde jsme zaplatily každá 60LE (cca 200,-Kč) a vyrazily jsme na prohlídku…Byly jsme uchváceny velikostí soch, mumiemi a zejména pak prostorem, kde byla posmrtná maska Tutanchamona, jeho sarkofág, šperky a cennosti, prostor byl klimatizován, byl potememnělý a měl zvláštní atmosféru a energii, která vstoupila do nás…Úplně nám přestalo tlouct srdce a my jsme byly najednou součástí té historie…Přes přísné zákazy pořizování snímků jsme nějaké snímky díky utajenému mobilnímu telefonu tajně pořídily. Po prohlídce jsme se odebraly do KFC (na Tahrir Square) na oběd, kde jsme jedly KFC jak ho známe, akorát celkový servis byl ponurý, zde jsme vytvořily další plán…Chtěly jsme navštívit okolní ulice, jedna s kavárnou, kterou navštěvovali m.j.známí spisovatelé, jiná ulice s obchody světových návrhářů…Špatně jsme se orientovaly, proto jsme oslovily mladíka na ulici s požadavkem na směr…Řekl stroze : pojďte za mnou je to můj směr, bydlím tam a zrovna jdu domů…Pochodovaly jsme za ním jako kachny, jemně jsme se orientovaly, takže jsme věděly, že nás nevede nikam do neznáma…Odvedl nás kam jsme chtěly a doporučil že místo známé kavárny a ulice, která vypadala jako cca naše Pařížská v Praze, bude lepší zajít za asi třetí roh do pravé Egyptské kavárny s šíšama a celkově Egyptskou atmosférou…Připojil se k nám s nabídkou - že nám ukáže kde je zmíněná kavárna, objednal nám Egyptskou kávu, karkade čaj, sobě taky, nápoje jsme vypili, měl pravdu, atmosféra tady se nedala rovnat s později navštívenými místy (J.Groppi,atd.). V kavárně nás vyfotil a odpojil se. Co čert nechtěl, shodila jsem fotoaparát na zem, během chvíle přestal fotit, nejprve nefungoval zoom, pak se s námi aparát rozloučil úplně a přestal fungovat docela…Málem jsem se zhroutila…Navštívili jsme opraváře, který fotoaparát přijmul, dal nám vizitku a řekl lámanou angličtinou, ať přijdeme až zapadne slunce. Pomalu jsme se smutně sunuly do hotelu, vysprchovat se, rozhodnuté sjednat si průvodce pro zbytek pobytu, protože nám bylo jasné, že samy nepochodíme. V recepci jsme si dojednaly podmínky, průvodce dorazil na sjednaný čas a ochotně nás odvezl zpět k opraváři, kterému se nepodařilo k naší smůle zprovoznit náš fotoaparát…Musely jsme si dát několik vodek na žal. Půjčily jsme si v hotelu aparát, který byl na filmy a vypadal omšele, ale jiný jsme neměly.Průvodce, který se jmenoval Nour Aldin nás vzal ten smutný den na košer večeři do košer restaurace (košer restaurace spočívala v tom, že se zde jedlo výhradně a pouze egyptské jídlo, především směs 2 druhů čočky, několika druhů těstovin, koření, olivového oleje, posypané opečeným česnekem, kdo chtěl, mohl si přikořenit pálivým tekutým dresnikem z čerstvého koření, ale hodně to pálilo, tak jsme se tomu vyhly…), jídlo bylo hutné a těžké, současně pak ale dobré. Pak jsme se odebrali na promenádu Nil, kde jsme nastoupili do loďky, kde hrála arabská hudba a lidi, které se plavili, se bavili tancem a zpěvem, zejména mladí lidé, ale na lodi byli i starší, milí a vstřícně usměvaví jedinci…Na lodi bylo cca 30 lidí…Mělo to příjemnou orientální atmosféru a výhled z lodě plovoucí po Nilu byl unikátní (Káhirská osvětlená věž, minarety, mrakodrapy hotelů Ramses Hilton, nebo Four Seasions hotel nebo Sofitel), zážitek velké Káhirské romance…Na vedlejším plavidle byla právě svatba, takže jsme mohli vidět i tradiční egyptskou veselici…První den končí před 2. hodinou ranní a vůbec nám nevadí, že uléháme na vazební kavalce a že v pokoji je asi 1000 komárů (arabsky námúz).

3)
26.03.2010 - Máme na obličeji a rukách asi 1000 růžolících kousanců od zmíněných komárů, vypadáme, jak když právě procházíme akutní formou neštovic…Jsme tedy krasavice… Po předešlém zážitku snídaně v hotelu jsme požádali našeho Noura Aldina, aby nás vedl Egyptem co se stravování týká, chtěly jsme jíst a pít výhradně egyptská jídla a nápoje, takže nás vyzvedl v 9,00 u hotelu a vezl nás na snídani tam, kam místní chodí snídat…Byly jsme centrem dění, protože kromě nás v tomto stravovacím zařízení, které bych přirovnala k bufetu, nebyl ani jeden turista. Snídaně byla hodně težká, jedly jsme falafel, plněné placky, různými náplněni zeleninovými, masitými, všechny byly dobré, vesměs všechny ostré a do jedné vydatné, hutné…Ale energii jsme potřebovaly, čekal nás dlouhý, náročný den…Byly jsme plné očekávání!!
Vyrazili jsme (tunelem!) směrem na Chán Al Chalili, kolem města mrtvých, první kontakt s touto oblastí byl hrozivý, ale když jsme ji míjely poněkolikáté, zvykly jsme si…Několik hodin jsme strávily na trhu Chán Al Chalili - nádherné, až mystické místo s nádhernou atmosférou, mnoha stánky, pouličními prodejci…Zde jsme shlédly i pohřeb, náš průvodce nás informoval, jak se s nebožtíkem nakládá, jak se za něho a kdo modlí, jak jej pochovávají…Prošli jsme celé tržiště, díky našemu průvodci jsme levně nakoupili drobnosti (když cenu vyjednává Egypťan, je minimálně 5x nižší než vyjedná sám turista). Tržiště je propojeno s Islámskou Káhirou, která je úžasná!! Byl právě pátek , den v týdnu pro myslimy významný, proto nás Nour Aldin ve 12,00 usadil do kavárny Fishawi (v areálu Chán Al Chalili), objednal kávu, karkade a odebral se na svoji pro ten den nejdůležitější modlitbu, která trvala cca 45 minut. Pak jsme společně všichni ještě poseděli, objednaly jsme si další chlazený čaj karkade (do kterého jsme si samozřejmě přidávaly vodku!), šíšu a nechaly do sebe nasakovat atmosféru a ruch tržiště, vdechovaly tabák šíši, bez přidané příchutě, vnímaly vůně a zvuky orientu. Atmosféra není popsatelná, ani přenosná, musí se prožít, vdechnout a nasát!! Navštívily jsme zde m.j. nádhernou mešitu Hussein´s Mosque, která měla nádvoří celé z mramoru a vnitřní část (modlitebna) měla atmosféru nevídaného klidu a míru, pokory a souznění.Tady jsme se zavřenýma očima odpočívaly a vnímaly a nasávaly tu nádhernou atmosféru, do prostor jako je mešita jsme chodily zahalené, požádal nás o to náš průvodce, jinak jsme chodily v dlouhých kalhotech a košilích s dlouhými rukávy pořád, do mešit pak zahalené vlasy do šály/šátku…Ukázal nám, jaké rituální kroky se dělají před modlitbou, jak modlitba probíhá a co sebou nese, uvedl nás do obrazu, jaké místo v mešitě komu slouží a k čemu, modlitební řád, naučil nás, jak pěkně odreagovat mysl (muslimský poklek) - k našemu úžasu to fungovalo…V této měšitě jsme pobyly docela dlouho, nechtělo se nám ji opustit…Ale čas se nechtěl zastavit, musely jsme se pohnout…Odtud jsme navštívily původní bránu Káhiry, která působila dojmem brány do pevnosti…Pak zpět,přes trh a různé zajímavé budovy, odpočívadla, poutní místa, vodojem města, atd, na večeři v blízkosti Chán Al Chalili, opět docela egyptské jídlo v podobě rýže, různých masíček v různých podobách (v zelném listu s citronem, nařezané jen tak pilkou, zapečené…), brambory zapečené s lilkem…Opět ostré a vydatné.Vždycky jsme zapíjely nealkem, alkohol se nepodává, ani víno! Naštěstí naše zásoby vodky byly dostsatečné! Odtud jsme se taxikem přepravily do parku Al Azhar, který je zelenou oázou nad tím vším, čím jsme přes den prošly. Osvětlené fontány, vodopády, chodníčky, travnaté prostory, parková úprava, zajímavé rostliny, keře i stromy, restaurace, velmi udržovaný, krásný areál nad Káhirou s výhledem na Islámskou část Káhiry…Házely jsme mince do vody přes ramena za sebe a potichu si něco přály…Až se nám blýsakly oči, bylo to dojemné…I náš Nour Aldin házel mincí a možná i on si něco přál. Cítily jsme se unavené a tak nás ochotně odvezl do hotelu, kde jsme se převlékly a dočerpaly alkohol a ještě vyrazily na Nil a promenádu kolem…Bylo chaldno a tak jsme si objednaly na ulici nápoj (původně jsem si myslela, že to bude obdoba svařáku), k mému (nemilému) překvapení to byl silný, vydatný kořeněný zeleninový vývar s cizrnou…Tento nápoj pijí Káhiřané,když je chaldno, zima…Opravdu nás zahřál a opakovaně zasytil… Před 1.hodinou ranní jsme se uchýlily do hotelu, k smrti unavené…a omámené všemi zážitky toho dne…

4)
27.03.2010 - Rozhodly jsme se zavřít oči nad podávanou snídaní a rozhodly jsme se pro snídani v hotelu, ale byly jsme posíleny malými moučníky,džusem a jogurtem z předešlého dne a s velkým sebezapřením jsme to zvládly.Čekal nás další velký den, hlavním cílem pro tento den m.j. Káhirská vež a Citadella!!
Vyrazily jsme v 9,00 od hotelu, kde nás Nour Aldin naložil a jely jsme do městské části Zamalek, moderní části Káhiry, kde nám nejdřív trochu vnutil návštěvu jakéhosi centra odpočinku, relaxace a vzdělávání, výstavu obrazů místních umělců a drink u Nilu, na který jsou po právu hodně pyšní! Pak jsme se přes směnárnu, nákup moruší a filmů přesunuly do arálu Káhirské věže, která zezdola vypadala, že padá právě na nás…Před věží a bránou nás zaujal zvláštní strom, který byl asi starší než věž, obvod kmenu byl několik metrů a měl kořeny i nad zemí…Výtahem jsme vystoupaly nahoru na samou špici věže…Zastavilo se nám srdce…klid…mír…náš výhled na pyramidy v dálce nás skoro dojímal, zase ty lesklé oči a přihlouplé úsměvy, dojemná scéna…Dostalo se nám výhledu nevídaného, Káhira jako na dlani a najednou malinká, se pod námi rozila i s Nilem i loďkami…Najednou jsme byly blíž nebi a letadlům, než lodím dole, na Nilu. Do restaurace ve věži jsme jen nahlédly, měli jsme jiné cíle a časy pro stravování se.
Autem jsme se přesunuly (tunelem) přes město mrtvých a městskou část, která nemohla mít jiný název, než část Odpadková, jsme se přesunuli k Citadelle. Museli jsme pochodovat kus pěšky a náš Nour Aldin se vracel do auta pro telefon nebo budnu a my jsme čekaly u brány, splečně pak jsme vyrazili směrem do vysněné Citadelly.Prošly jsme její venkovní část, spojené s výhledem na Káhiru Citadella původně sloužila jako strážní místo ochrana města, proto je vysoko na městem odevšud je vidět a z ní je vidět taky celé město…Navštívili jsme muzeum Muhammad Ali, policejní a armádní muzeum a hlavně vnitřní část Citadelly, místa se silnou spirituální energií, kde vás musí naplnit klid a mír. Skoro jsme se skláněly k motlitbě, jak silné to bylo. Ve všech měšitách jsme byly bosé a zahalené, takže nás zábly nohy, ale navadilo nám to, zážitek z toho prostoru vám neumožní uvědomit si vedlejší (podružná) fakta. Zase jsme se trochu zaslzely, ale rozdýchaly jsme to a nechtě jsme opouštěly tento nádherný prostor, který je v noci osvětlený a je víc než nádherný! Atmosféra navštívených ulic, mešit a podobných míst zajistí, aby vaše srdce tlouklo tak, jak má!
Odtud přes několik menších, neméně významných mešit jsme se přesunuly k autu a autem (a tunelem) na čtvrť Up Town Cairo, čtvrť nad městem.Tady jsme měly další egyptskou večeři (kdybych musela udělat přirovnání, ikdyž je to nepřirvnatelné byla to večeře v podobě nebo lépe obdobě plněné pizzy sýrem a zeleninou a další plněná masitou směsí se zeleninou, další sladká s exotickým ovocem, kokosem a pudingem), nevíme, která byla lepší nebo lepší všechny byly egyptské a výborné! Snědly jsme zde i ráno koupené moruše, které nám laskavě umyli v tekoucí vodě, takže jsme je jedly trochu s pocitem strachu, co nám tekoucí voda přinese…Měly jsme na stole i svíčky, ale byl trochu vítr a tak se jim nedařilo. Čekaly jsme na západ slunce za Káhiru, v dálce pyramidy, pod námi město jako na dlani, výhled na město zalité zlatem zapadajícího slunce a postupně se rozsvěcujícími světly ulic, domů a hotelů. Velký, silný zážitek…Jen jsme mlčely a nechali se docela prostoupit tím silným prožitkem. Přicházející chlad nás zvedl.
Z oblasti Ut Town Cairo jsme vyrazili dolů, k Nilu a jeho promenádě, kde jsme si zajednaly loďku s plachtou a vyrazili na Nil, půl hodiny jsme se mlčky plavili, byly jsme unavené a houpání loďky nás skoro ukolébalo, kapitán byl starý a bodrý (Hasan - podle mně Núbijec, možná pán od Aswanu), ohleduplný a příjemně nás houpal a dohoupal zpět do přístavu. Plavení nebylo vůbec drahé a je třeba ho rozhodně prožít, přijmete tak energii Nilu a pohled na město z vody má rovněž svoji sílu a nádheru. Cestou zpět jsme zastavili na Sallah Salem street a v boční uličce (vedle hlavní budovy banky Suez Canal Bank) si všichni dali čaj s mlékem na dobré spaní, čaj jsme trochu proložili vodkou, aby jsme se ujistili, že spánek bude pevný a kvalitní. Nápoje jsme podpořili šíšou (ovocnou). Dnešní den končí rovněž před 1.hodinou ranní.
Pokoj už nám nepřijde tak hrozný, zvykáme si rychle…Vlastně je skoro útulný a uspokojuje naše potřeby.

5)
28.03.2010 - V noci z 27.03. na 28.03. se v ČR mění čas a tak ani já nečekám na další výzvy a přeřizuji čas o hodinu vpřed. Ráno máme sraz s Nour Aldinem již v 8, ale místo v 8 jsme na stanoviši díky mojí agilitě a přeřizováním času už v 7 hodin času místního, máme sraz na Tahrir square, u kavárny, kde snídáme kávu a čaj s mlékem a nakoupeným pečivem vedle v krámku a jogurtem z předešlého dne.Nour Aldin hlásí zpoždění, takže ve zkratce trčíme u kavárny, vedle vstupu do metra Sadat (Tahrir Square) skoro 2 hodiny, protože v Egyptě se nemění čas dnes. Ale nevadí nám to, užíváme si a kocháme se šumem hlavní třídy a procházejících lidí… Když dorazí Nour Aldin, suneme se s davem do metra a cestujeme na stanici Giza, její název už určitě napovídá, kam asi cestujeme. Metro má parametry metra v Praze, působí a je čisté, přeplněné, jako v Praze, celkový dojem z metra dobrý. Ve stanici Giza nasedáme do taxiku a jedeme o kus dál, přímo do obce Giza, abychom si dojednali povoz k pyramidám, licitujeme o cenách, je to docela drahé, ale pěšky se nám nechce, je vedro a v poušti bude asi hůř. Nakonec jsme nakpoupily v krámku dobroty, brambůrky, nápoje a nasedáme na velbloudy a tradá přes přísnou kontrolu (monitoring) do areálu pyramid v Gize. Opakovaná zástava srdce, slzy na krajíčku. Nádhera, navíc ze hřbetu velblouda! Majitel velbloudů viděl, že zvládám řízení zvířete dobře a tak mi nabídl, jestli chci řídít sama, když jsem nadšeně souhlasila, odpojil druhého velblouda a stručně mně poučil jak zvíře řídit do prava, jak do leva, jak zní verbálně a manuálně pokyn pro „stůj“ a „jdi“ a hlavně, jak zvíře rozhýbat a rozklusat nebo položit…Takže mezi pyramidami - na hřbetě velblouda - v poklusu, daleko od lidí, je zážitek nevídaný, vnímala jsem jen sílu a mohutnost pouště a tudy prošlou historii skrzevá to nádherné zvíře…Ale majiteli se to moc nelíbilo, že mám tendence se vzdalovat a volal mne zpět…První pocity z pyramid - síla, nádhera, mír, klid a mohutnost…Vstoupily jsme i do hrobek a pyramid, navštívili jsme Sfingu. Těla pyramid jsou úchvatná, majestátní, nádherná. V Gize je jich 9, jsou různě velké a měly různý význam, celková doba výstavby byla 30 let. Energie a spiritualita toho prostředí je hodně silná a nenechá vás odejít, aniž by do vás nevstoupila…Je třeba vytvořit si dostatek času na postupné vstřebávání toho všeho, není vhodné jen projet a uhánět dál, pryč. Návštěvu Gizy jsme pomalu ukončili přijetím pozvání majitele velbloudů k němu domů na čaj po dohodě s naším Nour Aldinem, kterého jsme v počátku spolupráce požádaly, aby vždycky vyhodnotil a sám určil (okem a znalostmi prostředí Egypťana) vhodnost, bezečnost případných pozvání, plánovaných kroků nebo navštívených míst a případně aby sám určil a vyhodnotil vhodnost nebo nevhodnost a bezpečnost plánovaných kroků a plánů. Na několik minut jsme se zdržely, zaplatily mu požadované peníze, daly mu trochu vodky a taxikem jsme jely zpět na metro Giza (asi 0,5 hodiny taxikem), kde jsme si koupily čerstvé egyptské banány (3kg!) a tady jsme zjistily, že jsem tam zapoměla svetr…Nour Aldin zavolal majitele velbloudů, ten přiznal, že svetr má, a tak, i přes můj jemný nesouhlas (navrhovala jsem aby si svetr nechal), jsme sedly do taxiku a jely zpět do obce Giza, pro pruhovaný svetr, pak zpět na stanici metra Giza, tedy jsme ztratily cca hodinu. Vystoupily jsme z metra, kde Nour Aldin podle jeho sdělení byldel a měl zaparkované auto, neukázal nám přesně kde, jen nastínil místo a popsal dům. V této čtvrti, která je osídlena vyšší sociální vrstvou, jsme nakoupili tabák a drobnosti, směnili další peníze a prohlédly si krásné (koloniální) vily. Přesuny v Gize jsme ztratily čas pro převlečení se a upravení v hotelu, rozhodly jsme se, že tak, jak jsme, pojedeme na plánovanou večeři - do luxusní čtvrti, čtvrti, kde sídlí a žije prezidnet Husní Mubarak, podařilo se nám i přes všudepřítomné cedule se zákazy fotografovat - vyfotografovat palác prezidenta. Palác jsme míjely v době, kdy za něj zapadalo slunce, tedy prožitek byl umocněn zlatým přelivem zapadajícího slunce. Večeře v restauraci v této nádherné čtvrti - v ulici v přirovnání Pařížská Praha, kde jsme měly místo, jsme si pochutnaly na dalších chodech a užily si dalších zajímavách chutí, druhů a přísad. Restaurace byla honosná až luxusní, bylo to zřejmé na hostech kteří přicházeli i na prostoru restaurace a druhu podávanách dobrot.
Odtud s trochou smutku z příchozivší tmy a s ní i zvuk zvonce, který oznamuje konec, blížícího se času odjezdu jsme se odebraly zpět na Nil a promenádu, odbavit naše lety, což se nám nepodařilo úspěšně. Daly jsme si poslední plavbu po Nilu (0,5 hodiny), v přístavu pak ještě čaj, který už nám tolik nechutnal, měl příchuť zpětných letenek…Dojely jsme pro kufry do hotelu, dobalily poslední nezabalené věci a Nour Aldin nás odvezl na letiště v Heliopolis, kde nám pomohl vyložit kufry na vozík, ukázal, jakým směrem se vydat, kde jsme se asi navždy rozloučili (až skoro dojemně) a my se odebraly na check-in…Zpožděným letem číslo OK 0271 jsme se s mírnými turbolencemi dopravily zpět domů, do naší, České republiky, plné zážitků, dojmů a energie a s přáním vrátit se zase jednoho dne (když jsme házely mince do kašny v Al Azhar parku, přály jsem si to…) - a klidně do toho samého hotelu, protože jak se v průběhu pobytu ukázalo, nebylo vůbec podstatné a důležité co to je za hotel…

Na závěr : Poděkování : Díky průvodci jménem Mohamed Nour Aldin jsme se dozvěděly mnohé o historii i současnosti města a státu vůbec, o životě a mentalitě místních občanů a občanů Egypta vůbec, zakusily jsme tradiční pokrmy a nápoje, rovněž nám umožnil nahlédnout tam, kam běžně turista nenahlédne, zvětšil nám obzory vědění, posunul naše názory na jejic víru a celkově se o nás výborně postaral, za pár korun, které jsme sice neplánovaly vydat, ale vydání se nám 1000x vyplatilo.

Fotky z cesty:
http://cestovatele.orbion.cz/profil-cestovatele/fotogalerie/?nl_image_album_id=13624&se_nl_user_id_profil=8715&s_nick_profil=Aldin%B4s

Stravování : v ulicích, restauracích je bezpečné, dobré a odlišné, především pak levné a čerstvé!

Let : www.click4sky.com Hotel : zdroj internet (Garden City House Hotel)
Taxi : ve městě 2 - 5LE
Vstupy : od cca 40 do cca 70LE (někde méně)

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
3
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
ja-hoda 10.05.2010 12:41
 

Moc krásný počtení a nasátí káhirského vzduchu.
Kráááása. Děkuji.

  • Anonym (1)
  • Anonym (2)
Kimi 10.05.2010 09:28
 

hezke...akorat nechapu, proc jsou tady vlozeny dva totozne cestopisy za sebou 8-) 8-O

  • Anonym (1)
  • Anonym (2)
manura 12.04.2010 17:27
 

pěkné zazpomínala sem si děkuji

  • Anonym (1)
Zpět na všechny diskuze