A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Káhira březen 2012

Zážitky z cesty do "porevoluční" Káhiry

Již od ledna jsem odkládala další návštěvu Káhiry ale nakonec jsem se rozhodla pro odlet začátkem března. Sehnat letenku na termín krátce před odletem nebyl vůbec žádný problém a následně jsem v letadle zjistila proč tomu tak je. Letěla jsem s Egyptairem z Vídně, který má pro mne pohodlné a vyhovující časy odletů jak z Vídně do Káhiry, tak i následně zpět a navíc se mi zdají na palubě poskytnuté služby mnohem lepší než s Austrian, i když bych si to původně nikdy nemyslela.Jinak předpokládám, že Egyptair je celkem renomovaná společnost s dlouholetou tradicí, takže obavy z letu s egyptskou posádkou snad nemusí být na místě. Už na letišti krátce před vstupem do letadla bylo zřejmé, že nás tímto směrem moc nepoletí a když se našel k velké úlevě a málem za potlesku všech pas nějakého pana Habašiho, mohlo se vyrazit. Letadlo bylo opravdu poloprázdné, takže bylo možné pohodlně zabrat všechna sedadla, na nikoho se nelepit a využít veškerý komfort, který tato situace nabízela.Jako obvykle před startem je z reproduktorů puštěna výzva k Alláhovi, aby zajistil ochranu celého letu a až doteď to vždy zafungovalo..-:) Na rozdíl od cesty zpět byla krásná viditelnost, takže se daly seshora sledovat mimo jiné řecké ostrovy a vůbec různá zajímavá místa. Běhěm letu bylo podáváno moc dobré občerstvení - výběr byl ze dvou jídel,takže jsem si vybrala rybu s bramborovou kaší s nějakým zvláštním kořením, zákusek byl také moc dobrý a co se týče pití, bývá velký výběr asi z 10-ti druhů nealko nápojů. Ale protože colu apod. si můžu dát kdykoliv a kdekoliv, vždycky si vyberu moc dobrý guavový džus. Co mě ještě zaujalo, tak program nabídky filmů na palubě Egyptairu ( toto se ale týkalo jiného typu letů ) kde byl mimo jiné k výběru můj oblíbený film od Woodyho Allena Půlnoc v Paříži.Jen jsem nepochopila, že zrovna tento typ filmu může být zajímavý i pro arabskou klientelu, které na palubě Egyptairu létá obvykle nejvíce. Jinak se letělo na čas a za cca 3 hodiny klidného letu, bez jakýchkoliv turbulencí, jsme přistávali již za tmy před 7 hodinou večer káhirského času na místním mezinárodním letišti.Na letišti jsem si připadala jako v městě duchů, dlouhé chodby a téměř nikde nikdo. Proto ani při koupi víza nebyla žádná fronta a vše probíhalo naprosto v pohodě. Vizum se stále kupuje na letišti za cenu 15 dolarů, takže k žádným změnám v tomto směru zatím nedošlo a snad ani nedojde.
V letadle se mnou cestovala zahalená žena s dítětem, typická modrooká a blond Evropanka, jak jsem pak zjistila, byla to Maďarka s ani ne roční dcerou, u které byly tatínkovy geny opravdu dominantní - tmavooká, tmavovlasá hezká holčička, nicméně u přepážky jim nastal nějaký problém ( možná s vízem pro dítě ), zaslechla jsem jen dotaz, jestli je otec Egypťan ale pak už jsem šla dál a ani nevím, jak to dopadlo.
V Káhiře bylo již po příletu v noci chladno a toto studené noční počasí trvalo po celou dobu pobytu, dokonce jsme si doma i topili, nicméně přes den bylo slunečné počasí a teplo tak akorát pro příjemné vycházky po Káhiře, i když to chtělo nějaké oblečení s dlouhým rukávem. Původně jsem se obávala samostaného pohybu po Káhiře ale za chvíli jsem měla pocit, že je všude klid a pohoda ( možná zcela mylný ) a proto jsem se rozhodla opět sama cestovat po Káhiře, když byl známý přes den v práci.Chtěla jsem znovu navštívit Citadelu, oblíbený park Al-Azhar, poklidnou čtvrť Roxy a egyptské muzeum.Jediné, co mi nedoporučil bylo navštívit individuálně egyptské muzeum. Jak asi každý ví, toto se nachází v blízkosti Tahriru a pro samotnou Evropanku to prý nemuselo být bezpečné. Navíc říkal, že i když je klid, tamní situace se může změnit běhěm několika minut a pak nastane to, co už i tady známe z tisku i televize. Každopádně mi doporučil pohybovat se jen prostřednictvím místních taxi, což jsem porušila hned první den. Připadne mi totiž mnohem zajímavější cestovat místními busy a trochu si užít tamní atmosféry. Jenže problém nastane hned „na zastávce“, kolem které se řítí hromady autobusů bez označení „evropskými“ číslicemi, takže pokud nejsem znalá místních poměrů, nemám šanci se vůbec zorientovat.Proto jsem hned na zastávce požádala jednoho seriozně vypadajícího muže, jestli by mě mohl nasměrovat do správného autobusu směr Citadela. Asi se divil mému „rozmaru“ ale nakonec byl tak hodný, že ačkoliv mířil někam úplně jinam, zajel se mnou až k Citadele, sám zaplatil lístky ( 2 libry ) - cestovalo se totiž s přestupem, kdy jedna jízda stojí libru a u Citadely se se mnou rozloučil a ještě mi popřál příjemné zážitky.Celá nadšená jsem pak líčila známému svoje cestování ale místo „ocenění“ mé samostatnosti jsem dostala pěkný kartáč v tomto pořadí : 1) jak můžu cestovat s cizím chlapem 2) prý je to pro mne velmi nebezpečné, protože v Káhiře se teď dost krade a jako cizinka jsem docela snadný a zřejmě i zajímavý cíl. Dalším zážitkem byl příchod do Citadely - vzala jsem sebou orfi papír, protože již dříve jsem si tam v rámci tohoto papíru bez problémů kupovala lístek jako „manželka Egypťana“ , tj. za 2 libry, kdy normálně je vstup pro cizince 50 liber. U pokladny bylo vše ok, dáma se podívala na „papíry“ a prodala mi lístek pro místní. Jenže problém nastal hned při vstupu u bezpečnostního rámu do areálu, kde mi nějaký další pracovník řekl, že toto není možné a musím mít lístek normální. Vůbec mi nešlo o peníze ale spíš o to, proč když to dříve šlo, tak to nejde nyní a proto jsem chtěla mluvit s jeho nadřízeným.Chlapík byl sice velice příjemný ale nekompromisní, takže mě usadil u rámu a čekala jsem, až se situace prostřednictvím „bosse“ nějakým způsobem vysvětlí.Mezitím se k bráně přiblížila zajímavá postavička, a to stařík v ošoupaných tesilkách, svetříku co již zřejmě něco zažil ale určitě to byl „někdo“ protože se k němu všichni chovali velmi uctivě a titulovali ho profesorem. No a zrovna tomuto ukázali můj orfi papír a ptali se ho na názor. V ten moment jsem se zase málem propadla já, protože je mi jasné, jak se někteří místní dívají na tento druh papíru ( normálně je mi to úplně jedno, hlavně že to splní svůj účel třeba při ubytování v soukromí ) ale toto byla zrovna určitě nějaká náboženská kapacita. Samozřejmě se mu to moc nepozdávalo…-:) Nakonec se vše po příchodu „šéfa“ uzavřelo „logicky“ tak, že se jedná zřejmě o poloviční manželství a proto mi nabídnul lístek za poloviční cenu, tj. 25 liber -:) Toto řešení jsem zase odmítla já a nakonec si vzala vstupenku za normální cenu a konečně vstoupila do areálu, kde bylo hned znát, že je zde mnohem méně turistů než obvykle, což ale bylo na druhou stranu příjemné zjištění a celé jsem si to v naprostém klidu užila. Další den jsem vyrazila na dopolední snídani a procházku do parku Al-Azhar. Poučena známým, že musím jet taxíkem a v žádném případě ne místní dopravou jsem si jeden takový zastavila. Už jsem psala dřív, že je vhodné používat taxíky bílé - jednak jsou komfortní, mají funkční taxametr a nechytnou se v nich obvykle blechy.Postaršímu taxikáři jsem ukázala lísteček s arabsky napsaným názvem parku, kývl hlavou že ví a vyrazili jsme. Vím, že tato cesta netrvá od našeho bytu nijak dlouho, takže jsem se nestačila divit, když jsme se asi po 10-ti minutách jízdy vřítili do hodně dlouhého tunelu ( snad tunelu Opera??) kde jsem po chvíli měla pocit pěkné klaustrofobie, navíc jsem ještě věděla, že jedeme určitě špatně ale už jsem s tím mohla těžko něco nadělat.Nakonec jsme vyjeli z tunelu někde u centra, vůbec jsem netušila kde jsem ale dál jsem s ním už odmítla pokračovat a vystoupila. Tady jsem zase použila služeb a ochoty místních, kteří mi zavolali další taxík, řidiči vysvětlili kam potřebuji a ujistili se, jestli vážně ví, kam jet. Takže asi po dalších 15-ti minutách jízdy jsem se konečně dostala k bráně parku a mohla vejít dovnitř, kde je to v porovnání s hektickým ruchem káhirských ulic úplná oáza klidu.Jen bylo škoda, že ještě nebylo období, kdy by tam vše kvetlo, zdálo se mi to takové „obyčejnější“ než obvykle ale jako vždy tam bylo moc hezky a hlavně klid a pohoda. Takže ani snídaně s výborným zákuskem, dobrou kávou a fresh džusem s výhledem na Káhiru neměla chybu.Další zážitek s taxikářem jsem však měla ihned po návratu z parku. Hned u brány vás odchytnou, jestli chcete jet a protože jsem už spěchala, tak jsem na nic nečekala a vyrazili jsme. Jenže asi v půli cesty začal taxikář mluvit o extra price 30 liber, což bylo opravdu extra…Vím, že normálně stojí cesta od bytu do parku okolo 10 liber ( možná ani to ne ), navíc s tímto jsem ještě projížděli nějaké zvláštní místa na periferii, takže asi musel být následně překvapený, když jsem mu řekla, že znám cenu, dál s ním nepojedu, dala mu 5 liber a vystoupila. Samozřejmě se musí počítat s tím, že vás chce část místních jako cizince řádně po arabsky natáhnout ale pokud máte dopředu info co a jak, tak si to není třeba nechat líbit. Další cesta domů už proběhla v klidu a pohodě a když jsem taxikáři vykládala můj předchozí zážitek, alespoň navenek se nestačil divit. Když zastavil, ptala jsem se ho na cenu a sama byla zvědavá, o kolik si řekne.Nakonec mi řekl, ať mu dám, co sama uznám za vhodné, ještě zaparkoval na kraji silnice, vystoupil z vozu a pomohl mi přejít neskutečně rušnou ulici. A protože už bylo odpoledne, šla jsem si koupit jedno z místních dobrých jídel - mám moc ráda košeri ( nudle, cibulka, cizrna, čočka a vše je to polité takovou pikantní omáčkou ), pak si obvykle dávám kuřecí šawermu nebo mi moc chutnají kuřata na všechny způsoby s rýží, petrželí, tahinou, jejich chlebem…Jinak co se týče oblečení, úplně v pohodě je možné dát vše vyprat či jen vyžehlit do místních čistíren a není s tím žádná práce. Za vyčištění flaušového kabátu, vyprání svetru, kalhot a vyžehlení dalších asi 7 věcí jsem platila jen okolo 30 liber. Proto je úplně zbytečné tam tahat spousty věcí ( vždycky si říkám, že příště už skoro nic nepovezu…) navíc jsem zašla jeden den v rámci mé procházky po čtvrti Roxy úplně neplánovaně do obchodu s galabéjami, kde jsem narazila na dlouhý hábit, úplně lehký, moc příjemný chladivý materiál, nikde to netáhne, jen tak pro legraci jsem si to vyzkoušela a nakonec jsem nezaváhala a hned si ho koupila. Pod tím jsem pak nosila volné bavlněné indické kalhoty, takže i když se to nezdá a pro nás je to vážně nezvyk, je takové oblečení velmi pohodlné a můžu ho vřele doporučit -:) Když jsem pak přišla domů a oznámila známému, že jsem si koupila něco „opravdu extra“ na sebe, tak asi čekal cokoliv jiného jen tohle ne…. -:)

Jak už jsem psala dřív, z celého pobytu jsem měla pohodový pocit a až na pár taxikářských vyjímek jsem nezaznamenala žádný problém. Lidi byli milí a zdvořilí, určitě jsem se nesetkala s nějakou nesnášenlivostí vůči mně, jako cizinci. Samozřejmě že už to není ten pocit jako dřív ale i tak to určitě nebyl můj poslední pobyt v těchto místech, jak jsem měla dříve obavy.

Cestou zpět na letiště sice stojí vojenské hlídky ale to už bylo i před revolucí a s hektickým odjezdem v lednu loňského roku se to nedá vůbec srovnat. Letadlo bylo už cestou zpět zaplněno mnohem více než při cestě tam , zato cestující společnost byla skutečně různorodá - od egyptských rodin, místních obchodníků, případně Arabů, žijících v Evropě až po vegetariána s dlouhými dredy či biskupa ( předpokládám že koptské církve ), který působil velmi impozantně s obrovskými kříži na krku, bílými vousy a černým kufříkem - mimochodem jako jeden z mála cestoval v business třídě - a na vídeňském letišti mi jeho vítání s místní komunitou připadalo jako z filmu Dobrodružství rabína Jákoba, když dorazil do Orly.

Takže kdo se chystá do Egypta, může se těšit, hned bych se tam vrátila znovu -:)

další cestopisy
Komentáře
7
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
veru
08.04.2012 12:42 90.182.235.***
Re:  

* členové rodiny

  • Anonym (4)
Neregistrovaný uživatel
08.04.2012 12:42 90.182.235.***
 

pěkný článek.... doufám, že po přečtení si i ostatní členové uvědomí, že můžeme jet v klidu na dovolenou, protože já jinám jet nechci :-)

  • Anonym (3)
  • Anonym (1)
Jana VW. 14.03.2012 20:19
 

theo: třeba je měl pod kapucí, kdo ví... A jinak s austrianletušákama máš naprostou pravdu, měla jsem z nich úplně stejný dojem ;-)

dadulka: taky věřím, že tam bude potřebný klid a všichni, kdo máme rádi Egypt, tak se tam v nejbližší době vrátíme :-) .

  • Anonym (4)
Dadulka 14.03.2012 13:33
No vida :-)  

Jani, moc hezky jsi to napsala....a já jenom doufám, že si to přečte hodně Orbioňáků, zvláště těch, kteří mají pocit, že se v Egyptě nyní "morduje" na ulicích..... :-)...jsem denně v kontaktu s dcerou, která nyní žije v Hurghadě, takže mám informace z první ruky a jsem nesmírně šťastná, že i přesto, že samozřejmě politická situace není vůbec jednoduchá, vše zůstává v klidu a ve své podstatě při starém ;-)..všude se najdou jedinci, kteří člověku umí znepříjemnit pobyt, viz někteří taxikáři, to je v Cairu i v Hurghadě :-(...ale já pořád říkám, že je to o lidech....naopak, v některých hotelích či obchodech jsou nyní milejší a ochotnější, než kdy předtím.....prostě si držme palce, abychom se mohli do svého milovaného Egypta stále vracet O:-)...inchallah.... :-)

lovingegypt 12.03.2012 22:53
 

(((clap))) krasné počtení :)

theo2 12.03.2012 15:40
 

to jsem rád, že se dá (snad) relativně v klidu pohybovat se po Káhiře... s těma taxíkama do Al-Azhar jsme měli taky pech, takže asi všechno při starým...
Austrian air na mě taky nikdy moc nezapůsobili, jen mě docela pobavily ty jejich zaprděně- verpánkový valčíčky a převážně homosexuální letušci :-)
co se týká filmů v letadle, tak jsem si vždycky nechal zajít chuť, to hrůzostrašný QVGA rozlišení si můžou v 3.tisíciletí narvat do špic ;-)
škoda, že s Váma neletěl biskup s dlouhými dredy :-)

  • Anonym (1)
satusinka 12.03.2012 14:23
 

velmi pekne napisane, jani .)

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Zpět na všechny diskuze