A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Mé cesty do Egypta

Jenom takové povídání o mých cestách.

Mé cesty do Egypta

Moje touha po cestování začala už v dětství. Tehdy se moc nikam nemohlo, ale díky souboru, ve kterém jsem zpívala jsem hodně jezdila alespoň po naší republice. Když mně bylo dvanáct let, poprvé jsem vyjela do zahraničí, konkrétně do tehdejší NDR a byl to pro mě velký zážitek. Ještě před svatbou jsem se svým budoucím mužem navštívila Bulharsko a tak ve dvaadvaceti poprvé viděla moře. A to mě zcela uchvátilo. Tehdy jsem si asi uvědomila, že to je pro mě to pravé ořechové. Moře a teplo, tato kombinace na mě působí jako droga. Na rozdíl od hor, které opravdu nemusím a to zvlášť v zimě. Zasněžené pláně ve mně vyvolávají depresi. Vdala jsem se, narodili se nám dva kluci a na cestování nebyla ta správná doba. Teprve v roce 1994 jsme poprvé vyjeli k moři a to do Španělska. Byla to nádhera a odstartovala mou cestovatelskou vášeň. Každý rok musím alespoň jednou, lépe dvakrát někam do světa. Ovšem nejraději k moři. Jsem docela obyčejná ženská, ukecaná, naprosto nesportovní typ, mám ráda lidi, svou rodinu, šíleně ráda nakupuju. Tvrdím, že v minulém životě jsem určitě žila někde na jihu, protože tam je mně prostě dobře.Cestuji prostě moc ráda ,mám ráda historii, hlavně starověk je mou velkou vášní. Miluji Itálii a Řecko, několikrát jsem byla v Chorvatsku, které mně moc neučarovalo, byla jsem i v Turecku,, ale toužila jsem se podívat někam dál, než pouze do Evropy. Navštívila jsem Tunisko, konkrétně ostrov Djerbu a musím přiznat, že je to jiný svět.Říká se, že kdo navštíví Afriku už nechce jinam. U mě to tedy opravdu platí. Navštívila jsem už hodně zemí, ale tady to bylo nějak exotičtější. Mojí velkou touhou bylo podívat se do Egypta. Je to kolébka civilizace, kde je toho k vidění opravdu hodně.. Vidět pyramidy v Gíze a Sfingu to bylo mé velké přání Teď šlo pouze o to přemluvit někoho, aby jel se mnou. Mé jazykové znalosti nejsou nic moc a navíc do muslimské země se vydat sama jsem se bála. Mladší syn Péťa, který se mnou byl v Tunisu jet nechtěl, ale starší Tom ano. Manžela jsem se ani netroufala zeptat, nesnáší vedro a památky ho moc neberou.Takže hotovo, domluveno, pojedeme v dubnu, kdy ještě není takové vedro.Letěli jsme z Brna a v Hurghadě jsme se měli setkat s mým kamarádem Martinem, který čirou náhodou cestoval do Egypta ve stejném termínu. Martina jsme poznali na dovolené v Turecku a naše přátelství, přestože bydlíme téměř na opačném koci republiky přetrvalo. Přistáli jsme v podvečer a přivítal nás silný vítr a vedro. Hned, jak člověk vystoupí z letadla cítí ten rozdíl. Je v Africe. Nevím jak komu, ale mně Afrika voní. Pískem, větrem, já nevím čím přesně, ale voní.Vejdete do letištní haly a okamžitě cítíte, že jste v zemi, která se od té naší diametrálně liší. Všude zmatek, fronty, pokřikování, kontroly. Člověk se poprvé cítí trochu zmatený, ale to prostě k této zemi patří. Stejně jako to, že Vás okamžitě obklopí spousta vykuků, kteří Vám nabízí odnos kufrů, samozřejmě za bakšiš a kteří jsou velice neodbytní. Nesmíte se nechat. Cizinci jsou pro ně vítaným zdrojem příjmů a snaží se Vás oškubat pokud možno co nejdřív. Je to vyloženě na Vás, zda-li se necháte. Než jsme se dostali do autobusu, který nás zavezl do hotelu byli jsme docela tvrdě konfrontování s egyptskými zvyky. Ale mně se to nějakým zvláštním způsobem zalíbilo. Je to něco úplně jiného, než na co jsme my u nás zvyklí.Hotel, kde jsme byli ubytovaní byl přímo ve staré části Hurghady, v blízkosti bazarů a spousty obchůdků se vším možným. Hotel byl velice pěkný, s domáckou atmosférou a velice příjemným personálem. Co se týče pobytu u moře, místní kuchyně a návštěvy Káhiry a Luxoru, nemělo to chybičku. Seznámili jsme se spoustou místních lidí a zjistili jsme, že jsou velmi milí a přátelští. Jsou i dobrými znalci lidských povah a velmi dobře dokážou odhadnout co si ke komu dovolit. Jistě, jsou muslimové a žijí zcela jinak než my, žena je pro ně trochu podřadná bytost, i když pouze v určitém smyslu toho slova. Zvykají si, že jinde ve světě je to trochu jiné a i když je jim to mnohdy proti srsti, musí se učit vidět ženu i jinak, než jen jako manželku a matku, jak je zvykem u nich. Na druhou stranu jsou velice dvorní a pozorní k ženám, což se u nás zase tak často nevidí. Ale to je právě to kouzlo poznávání jiných kultur. Uchvátilo mě nakupování, naučila jsem se velice tvrdě smlouvat, což k nakupování v této zemi patří a mě úplně uchvátilo. Sice to trvá velice dlouho, nakupování je obřad a navíc v Egyptě se nespěchá, ale mě to strašně bavilo. Většina cizinců je z toho znechucena, nechápu to. No, asi jsem opravdu v minulém životě žila někde tady.Cítila jsem se zde velice dobře, jistě i proto, že jsem všude chodila se synem, kterého místní úplně zbožňovali, každý se s ním zdravil, bylo to úplně úžasné. Ke mně se chovali všichni velice dvorně a slušně a to i přes to, že jsem žena a to velice dominantní, což je pro ně dost nepochopitelné a nezvyklé. Většina z nich si myslela, že Tom je můj přítel, což mě samozřejmě lichotilo i když vím, že v přehánění, pochlebování a lichotkách jsou egypťani mistři. Navíc mi bylo vysvětleno, že jako matka dvou synů jsem pro ně hodna úcty. Dovolená to byla úžasná a já jsem už jistě věděla, že se sem určitě vrátím. Svoje nadšení z této nádherné země jsem přenesla na spoustu svých známých, můj syn tvrdí, že by mě měli platit cestovní kanceláře jako vábničku. Ale pravda je, že každý kdo mě poslechl a Egypt navštívil se vrátil stejně nadšený jako já. Prostě jsem se do Egypta zamilovala a to na celý život. Od návštěvy Egypta mě neodradí ani teroristické útoky, ke kterým zde dochází bohužel dost často. Ostatně při každé mé návštěvě se zde něco přihodilo. Ale já tvrdím, že kdo se má utopit se neoběsí a co se má stát se stane. K velké nelibosti mého bratra, který nechápe, jak může člověk cestovat do země, kde je vedro, které on nesnáší a ještě tam hrozí, že ho zastřelí nějaký fanatik.Myslím, že tak to není, je nutné poznat ty lidi a chápat taky je. Nejsou to fanatici, ale obyčejní lidé, kteří mají docela tvrdý život. Islámští radikálové ztrpčují život i jim, protože ohrožují jejich existenci. Pokud turisté přestanou navštěvovat jejich zem, přijdou o zaměstnání a živobití. Muslimská víra je pro nás neznámá, ale to podle mě neznamená, že každý muslim je terorista. Jak já jsem je poznala, jsou to lidi jako my, i když žijí jinak. Ale to neznamená, že hůř. Prostě jinak. Vyznávají jiné hodnoty a víra je pro ně hodně důležitá, ale právě proto, že to nechápeme neznamená to, že jsme lepší. Alespoň já to tak cítím.Myslím si, že stojí za to tuto zemi poznat, pro každého je tu něco k vidění a poznání. Za tři měsíce jsem zde byla znovu, tentokrát s kamarádkami, kterým jsem dělala průvodce a byla to báječná dovolená. I když se svým synem jsem více sehraná, máme stejné zájmy a cíle, teď jsem se musela přizpůsobovat více lidem, což není tak úplně ono, ale bylo to prima. Zase nová zkušenost, byla jsem na dovolené poprvé sama bez své rodiny a bylo to trochu zvláštní. Inu, musím si zvykat, kluci jsou dospělí. Naštěstí Tomáš se mnou zatím cestuje rád. Taky co by ne, když to mamka platí. Ale je to hodný kluk a já v něm mám perfektního parťáka a ochránce. Mladšího syna cestování k moři a po památkách moc nebere, takže aspoň, že Tom má pro svou trhlou matku pochopení.

Dalším mým snem bylo navštívit egyptskou Tabu, která leží u hranic s Izraelem. Tato oblast je úplně jiná, než Hurghada se svými bazary, spoustou hotelů a turistů. Zde nic takového není. Jen nádherné moře,u kterého rostou hotely jak houby po dešti a hory. Tabu jsem chtěla navštívit i proto, že odsud je blízko do Izraele a Jordánska, kam jsme se chtěli podívat.To byl další z mých snů. Cestovala jsem opět se svým starším synem Tomášem Tentokrát jsme museli letět z Prahy, kde jsme se setkali s Martinem, jeho maminkou a sestrou, kteří letěli s námi..Už přílet do Taby byl zajímavý. Letiště leží v horách,ve výšce 850 metrů nad mořem, takže bylo poměrně chladno, ale krásně svítilo sluníčko.Bylo pondělí velikonoční, u nás byla zima a tady už teď 20 stupňů. Po absolvování všech nezbytných formalit jsme nastoupili do autobusu a vydali se do hotelu. Krajina, kterou jsme projížděli působí velice nehostinně,nic než hory bez jediného kousku zeleně na jedné straně a moře na straně druhé. Nejsou zde žádná města ani vesnice, žijí zde pouze beduíni a Ti se často stěhují z místa na místo. Nacházeli jsme se v oblasti kudy Mojžíš vyváděl izraelity z egyptského otroctví do Svaté země, v oblasti, kde obdržel Desatero. Cítila jsem, byť to bude znít nadneseně posvátnost těchto míst, kudy se ubírala historie. Není tady tolik hotelů jako v Hurghadě nebo v Sharm Al Sheikhu, přestože moře je tu krásnější, s nádhernými korálovými útesy, ale turisté sem tolik nejezdí. Je to dáno polohou v blízkosti hranic s Izraelem a častou hrozbou teroristických útoků. Po ubytování v našem hotelu a seznámení se s okolím začala naše nádherná dovolená. Bylo překrásné počasí, teploty, přestože byl duben se pohybovaly okolo 40 stupňů, moře bylo nádherné a teplé. Když nebyl opar bylo krásně vidět Saudskou Arábii na protějším břehu. Služby hotelu byly na vysoké úrovni, kuchyně jako obvykle v Egyptě vynikající. Pomalu se blížil čas návštěvy Jordánského království, kde bylo naším cílem skalní město Petra. Vyjížděli jsme brzo ráno, cestou jsme nabrali ještě pár turistů z okolních hotelů a už jsme se blížili k izraelské hranici, která se nacházela necelých 40 km od našeho hotelu.. Přemýšlela jsem o tom, co by řekl můj bráška, kdyby viděl, kde se zase nacházím. Já mu to totiž pro jistotu vůbec neřekla. Věděl pouze to, že jsme v Egyptě a už to ho dost vytočilo. Kdyby věděl, že právě překračujeme izraelské hranice asi by ho kleplo a jelikož je diabetik, cukr by mu vyletěl alespoň na 25. No nic, povím mu to, až se vrátím. Byli jsme upozorněni, že prohlídky budou přísné a taky skutečně byly. Procházeli jsme po skupinách, tak, jak jsme spolu cestovali, byli jsme vyslýcháni, zda-li nevezeme nějaké zbraně, neobdrželi jsme nějaký balíček, který chceme provézt do Izraele atd. Vznikla u toho i humorná scénka, protože jsme byli vyslýcháni samozřejmě v angličtině, i když text otázek, na které se ptají byl v češtině. Martinova roztržitá maminka odpovídala úplně obráceně, takže přiznala, že veze zbraně i balíčky, ale pochopili to. Tato procedura nebyla příjemná, ale chápu jejich postoj a chovali se velice korektně, zvlášť, když jsme si nechali do pasů dát izraelské razítko. To Vám v doběnaší návštěvy před dvěma lety na požádání nedali, jelikož s izraelským razítkem v pase můžete mít spoustu problémů, pokud rádi cestujete po blízkém a středním východě. Pokud vím, dnes je to jiné a dostane ho každý rovnou do pasu.Na hranicích slouží hlavně ženy, ale ozbrojené vojáky můžete vidět všude okolo a hlavně když se podívate směrem do hor nad hranicí, kde jsou i se zbraněmi nachystaní v plné pohotovosti. Na izraelské straně jsme přesedli do izraelského autobusu a doprovázel nás i jejich průvodce. Projížděli jsme asi 30 kilometrovým úsekem přes izraelské území, přes přímořské letovisko Eillat k hranicím s Jordánskem. Na chvíli jsme se ocitli v jiném, než arabském světě, luxusní hotely, krásné silnice, dokonce jsme si všimli, že izraelská policie používá české octávie.Po příjezdu k jordánským hranicím jsme museli opustit izraelský autobus a pěšky přejít (samozřejmě až po nezbytné kontrole) na jordánskou stranu. Opět nás čekaly nezbytné pasové a celní formality, ale už jsme si začínali zvykat. Bylo po páté hodině ranní a už po několikáté jsme přecházeli hranice. Člověk v tom měl pomalu zmatek a zapomínal, na území kterého státu se vlastně nachází. Dělám si legraci, samozřejmě, ale trochu to tak opravdu působilo. No konečně jsme se nacházeli na území Jordánského Hašímovského království, přesedli jsme do dalšího autobusu a mohli se vydat směrem k městu Petra. Krajina tady v Jordánsku je úplně stejná, jako v části egyptské a izraelské, nic než pusté skály, žádná zeleň, prostě nic. Přesto je to oblast opředena mnoha pověstmi a bájemi o kterých můžeme číst v bibli. Po 3 hodinách jízdy jsme se dostali do městečka Petra a před námi už se nacházel vstup do bájného a tajemného skalního města stejného jména. Toto území království Nabatejců, bylo dlouho skryto a hlídáno mnichy, takže ho nikdo nemohl najít až do minulého století, kdy bylo znovu objeveno a zpřístupněno cestovatelům.Jedná se skutečně o skalní město, s nádhernými pozůstatky chrámů, zvláštní růžové barvy, takže se mu někdy říká i Růžové město. Nejkrásnější je samozřejmě Pokladnice, která se objevila i ve filmu Indiana Jones, kde se údajně ukrývá tzv. Archa úmluvy. Procházka tímto městem je zážitek nad zážitky a člověk si to musí opravdu vychutnat sám na vlastní oči. Po cestě zpět byla ještě zastávka v Aqabě, jordánském přístavu, kde má jachtu i jordánský král. Pokoukali jsme po třžišti, nakoupili tabák do vodní dýmky, později jsme zjistili, že zbytečně draze a už jsme nastoupili do autobusu a jeli zpět do Egypta. Výlet to byl nádherný a náročný, takže druhý den jsme odpočívali na pláži a sbírali síly na cestu do Izraele. Tento výlet se málem nekonal, protože jak je zvykem v těchto končinách, když jsem tu já, došlo v nedalekém Dahabu k pumovému útoku a izraelci zavřeli na 24 hodin hranice. Zoufalé sms zprávy z domova, zda-li jsme v pořádku jsme bagatelizovali tím, že jsme domů psali, že od Dahabu jsme velmi daleko (80 km) a ani o útoku nevíme. Nu postupně se situace uklidnila a cesta do Jeruzaléma mohla začít. Vyjížděli jsme opět velmi brzo ráno, takže na hranicích jsme byli ještě za tmy. Stejná procedura jako při minulé návštěvě se zkomplikovala tím, že mě a Tomáše vzali stranou a začala nepříjemná prohlídka. Nelíbil se jim totiž Tomův pas, má ještě ten starý. Pozorovali jsme, jak provádějí zkoušku na střelný prach, vyptávali se, kam jedeme, co vezeme, já jim nerozumněla, bylo to docela nepříjemné. Nakonec vrátili Tomovi pas, prohledali nám tašky a ke mně přistoupila taková vojanda a ptala se, zda-li vím, jakého původu je moje jméno. Tom mně to překládal, mluvili anglicky a jí odpověděla. že samozřejmě vím, že mé jméno je hebrejského původu. To ji velice potěšilo, popřála nám příjemný pobyt a mohli jsme jít. Tak a konečně jsme vyrazili k Mrtvému moři. Tím se mi splnil další můj velký sen a přání. Vykoupat se v Mrtvém moři je nepopsatelný zážitek, i když já měla trochu jinou představu. Myslela jsem si, že to člověka vystřelí na záda, ale tak to není. Musíte se na vodu položit a pak už Vás to krásně nese. Jenže já neumím plavat na zádech a bála jsem se položit na hladinu. No, nakonec jsem to zvládla a byla to paráda. V moři nemůžete být moc dlouho, po 20 minutách je nutno vylézt a osprchovat se od soli. Ale ta pleť potom je hebounká a vláčná. No a po osvěžení v moři už jsme nasedli do autobusu a pokračovali směrem na Jeruzalém. Popisovat zážitky z tohoto města to nejde. Úplně mě to uchvátilo. Olivetská hora, Křížová cesta, návštěva Chrámu božího hrobu, Zeď nářků, Crámová hora, je to neskutečný zážitek. U Zdi nářků jsem se rozbrečela, jak malá holka, přišlo mně líto, že už sem nemůžu vzít svou maminku, takovou cestu by už nezvládla. A i když nejsem věřící, tady Vás ta atmosféra pohltí. Jste opravdu ve Svatém městě, vnímáte to duchovno, cítíte se zvláštně. Alespoň já to tak vnímám. Splnil se mi obrovský sen a jak poznamenal můj syn, doufá, že už s tím Izraelem přestanu prudit. No rovnou říkám nepřestanu, musím se sem ještě někdy vrátit. Při zpáteční cestě na hranicích se mě ptala taková mlaďounká celnice, kdy zase přijedu, tak jsem jí slíbila, že určitě brzy. Takový tedy byl můj výlet do Svaté země. Zbytek dovolené uprchl jako voda a už při zpáteční cestě domů jsem věděla, že do Egypta zase přijedu. No, zatím jsem tam byla 5x, loni jsem přemluvila manžela a jeli jsme do Sharmu. Nalákala jsem ho na rybičky a skutečně i jeho Egypt nadchl. Podotýkám, že návštěva Káhiry na konci června je skutečně záhul, vedro je strašné, ale nádhera pyramid a Sfingy za to stojí. Na podzim jsem se vydala do Hurghady s kamarádkou a byla to perfektní dámská jízda spojená s nákupy, které obě milujeme. Dokonce jsem se tentokrát, sice omylem projela na velbloudovi, neskutečný odvaz a projeli jsme se ponorkou s proskleným dnem, abychom i my viděly krásu podmořského světa. Rudé moře je dokonalé a krásné. Určitě se zase vrátím, Egypt se stal mou vášní a láskou, ne arabové podotýkám, ale památky a nádherné moře. Chtěla bych se projet lodí po Nilu dolů k Asuánu a zhlédnout další památky této krásné země. Snad se mi mé další přání splní. Já vím, že někomu můžu přijít ujetá, ale co nadělám. Každý jsme nějak postižený. No a já jsem postižená cestováním. Pravda, leze to do peněz, ale já zase nejezdím autem,skoro nepiju, takže na tu dovolenou vždycky nějak ušetřím. A ve svém synovi mám věrného parťáka na cesty. I když návštěvu muslimských zemí už odmítá. Prý- mami, víš, že existují i jiné destinace. No pravda, že to vím, ale mě ten arabský svět svým způsobem fascinuje. Je to prostě něco úplně jiného a neznámého a to neznámé prostě láká. Je to ale i tím, že zrovna těmito zeměmi kráčely dějiny a je zde toho spousta k vidění. Takže zase někdy příště Egypte ahoj!

další cestopisy
Komentáře
7
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Love 22.07.2008 23:47
 

Nádherné povídání, pocity k Egyptu mám naprosto stejné jako vy, mnozí si myslí že je to kvůli příteli, ale Egypt jsem milovala než jsem ho poznala, tato země je pro mě láska na celý život ;-)

  • Anonym (1)
Bubalinka 19.07.2008 23:41
 

Krásné čtení,snad ještě hezčí než o Thajsku ikdyž to taky nemělo chybu!!!! :-D

  • Anonym (1)
Evelína 11.07.2008 12:38
 

Škoda, že já neumím tak krásně psát, ale pocity z návštěvy Jeruzaléma a vůbec Egypta mám úplně stejné. Takže díky za krásné počtení.

  • Anonym (2)
Tana 11.07.2008 08:58
 

Jedno z nejhezčích počteníček na webu, díky, mluvíš (píšeš) mi z duše ;-) :-P

  • Anonym (1)
ZdenaB 10.07.2008 18:29
 

Velmi pěkné, přeji Ti, aby ses brzy do Asuánu podívala. Mám Egypt taky moc ráda. ;-)

  • Anonym (1)
ferdyš 29.06.2008 06:58
 

uf,to mi dalo zabrat :-P
:-D :-D :-D

  • Anonym (1)
Lenka-D.G.I 28.06.2008 22:36
 

Moc pěkné povídání ;-) ;-) A jak se říká, méně je někdy více, tak tady to platí...ne dlouhé, ale výstižné :-D

Zpět na všechny diskuze