A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Nefertiti 5 - 3.díl

Pokračování.

Neděle 5.4.2009 - 5:20 nás steward budí zaťukáním, ale my už byli vzhůru a mžourali na ubíhající změněnou krajinu, ale klidně bychom pospávali dál. Po snídani (pečivo, sýr, džem, čaj) jsme se nachystali na výsadek, který nastal 6:10 na nádraží v Gíze.
Z perónu jsme se vydali po několika schodištích dolu a nahoru (někteří využili nosiče za 5 LE) k přistavenému autobusu. Projeli jsme Gízou k hotelu Oasis (dle nás by mohl mít i o hvězdu víc, než ofic. ), kde díky předem připravenému seznamu jsme obratem dostali klíče od bungalovů. Ty jsou umístěny v nádherných a pečlivě udržovaných zahradách, kde si odpočine tělo i duše. Po krátké (km), ale dlouhé (min.) cestě jsme pak dojeli k hotelu Cheraton, kde byla možnost vyměnit LE, a který byl prý kdysi vystavěn z loveckého zámečku těsně pod pyramidami v Gíze.
Po takřka osobní prohlídce (omakal si mne) a kontrole busu, zda nepřeváží výbušniny na podvozku (někde na to kašlou a někde to zase přehánějí), jsme byli vpuštěni do areálu pyramid. Nejprve jsme zajeli na nedaleké návrší, odkud se daly udělat snímky všech tří pyramid najednou. Odtud jsme se vydali k Cheopsově pyramidě, kde jsme dostali krátký výklad. Po uděleném volnu, kdy jsme si ji obešli, jsme se ukryli v našem autobuse, který stejně jako ostatní a jako vždy byly stále nastartované a s funkční klimatizací a tam si vytvořili lehký oběd ze zbytků večeře a snídaně. Smog, který se nacházel původně na okraji Káhiry se pomalu, ale jistě dostává k nám a způsobuje zhoršenou viditelnost.
V 10:30 se přesouváme ke Sfinze, kde je sice půl světa, ale co potřebujeme vidět, to vidíme.
Po doplnění vody v obchůdku v Gíze (10 LE/3×1,5 l) se přemisťujeme do papyrusového institutu, kde nám je předveden způsob výroby papyru a je zde možnost zakoupit různě veliké exponáty s 30-ti % slevou (střední velikost za 120-180 LE byla po slevě k mání za 80-120 LE), dále zde bylo možno si na zakoupený papyrus s kartuší nechat napsat jméno obdarovaného za 15 LE. V ceně návštěvy bylo občerstvení chlazenými nápoji a použití WC.
Je zde opět dobře spojen zájem domorodců s našimi potřebami.
Po půlhodině jsme vyrazili do Káhirského muzea. Foťák a mobil jsme tentokrát nechali v buse a po pečlivé kontrole při vstupu šerify jsme vystartovali na „běh muzeem“. Ivanka nás během společné prohlídky trvající hodinku upozornila na (podle ní) nejdůležitější exponáty a pak nám dala 1 a půl hodiny rozchod. Už jsme toho měli plný brejle, tak jsme poslední půlhoďku vyseděli klimbajíc venku v parku, ve stínu.
V 15:45 jsme vyrazili zaplněnou Káhirou zpět do Gízy – našeho hotelu Oasis. Na recepci měl být v 17:00 slíbený welcome drink, ale jakmile jsme měli klíče od bungalovů, nečekali jsme a všichni vyrazili do sprch. Po zabydlení jsme pak od 18-té hodiny čerpali večeři ve formě ŠS, která bohatostí převyšovala i tak dobrou krmi na lodi. Po večeři, sedě v nádherně nasvětleném parku, důmyslně doplněném vodotrysky, jsme dovršili požitek o dobrou whisky a doutník maje bosé nohy uloženy na anglicky střiženém trávníku.
Za zpěvu beduínů z okolních minaretů jsme se po chvíli odebrali dohnat spánkový deficit, abychom mohli i druhý den v Káhiře načerpat ty spousty dojmů.
Pondělí 6.4.2009 budíček 6:30, snídaně 7:00, odjezd od hotelu 7:30 na FV směr Sakkara. Jeli jsme skoro všichni. (Ti, co si chtěli prohlédnout Káhiru na vlastní pěst, si objednali taxík, který jim zprostředkoval vše, o co měli zájem - prý s max.spokojeností za příznivou cenu.)
Cestou do Sakkary jsme opět viděli způsob zacházení s odpadky, zejména na periferii. Vše, jak je po staletí zvykem se odhazuje k vodě (vodním kanálům), aby se snad rozložilo i to nerozložitelné. Fotil jsem běžný život, který se pohledem s busu dal vidět – vypulírované děti jdoucí do školy, lidi čekající na ten svůj minibus, prodavače u jejich mobilních stánků, povozy tažené osli s různým nákladem… V návštěvnickém centru Sakkary jsme nejprve shlédli krátký film o způsobu pozdější výstavby chrámů Imhotepem a pak navštívili Mastabu (předchůdce pyramid), která vynikala reliéfy zaznamenávající tehdejší život s důrazem na místní faunu. Pak jsme sestoupili do podzemí Pepiho pyramidy strmou šachtou, která byla za shrbení a trochy zručnosti schůdná. K nejznámější sakkarské - Džoserově šestistupňové pyramidě jsme pak přejeli cca 1 km. Právě se zpevňuje její spodní základna a i v okolí probíhá čilý archeologický ruch. Před odjezdem jsme na parkovišti zakoupili suvenýry (pohlednice z hrobek, papyrové záložky a papyrový kalendář – vše 40 LE).
Jelikož má Ivanka dobré konekse, vyjeli jsme jako jedna z mála výprav do 10 km vzdáleného Dahšúru, kde se nechází Červená a Lomená pyramida a to na vojenském území. Do autobusu jsme proto dostali vojáka v civilu (abychom neprováděli špionáž). Některé z nás čekal průzkum před několika lety zpřístupněné Červené pyramidy (podle barvy vápence). Nahoru 30 m to šlo, pak vydýchat a úzkým šikmým tunelem (nejlépe pozpátku jako po žebříku) zase těch 30 m dolů, na dno pyramidy, kde nás čekala v kruhu sedící skupinka Evropanů vyvolávajících svým hučením (móm) asi faraona, ale zejména nesnesitelný zápach močoviny (nikdo prý pořádně neví z čeho pochází). Ze dna pyramidy se dá po dřevěné konstrukci vystoupat do pohřební komory, ale jelikož v ní byla tma nic z toho nebylo a zpocení jsme se vydrápali nekonečně dlouhou šachtou zpět na vzduch, abychom mohli pokračovat do Memfisu. Zde je na minimální ploše vystaveno jen několik exponátů, jelikož ostatní se nacházejí ještě několik metrů pod zemí v blízkém okolí a teprve snad za několik století dojde k jejich nálezu poté, co se najdou finanční prostředky na přestěhování současných obyvatel.
Ivanka opět svým nepřekonatelným způsobem stáhla cenu nabízených suvenýrů na rozumnou výši (stejně ale na letišti v HRG je vše nejlevnější…) a skoro všichni jsme si pak nakoupili skaraby, pyramidky, koberečky… Návrat do hlavního města odpoledne komplikoval dopravní kolaps, takže namísto do voňavkárny, jsme zamířili kolem města mrtvých (obrovské „čtvrti“ přízemních hrobek, v jejíž okrajových částech již dochází k nadstavování hrobek a k užívání těchto obydlí) k nejstaršímu tržišti Khan el Khalili. Busem jsme dojeli na Huseinovo nám., kde nám byl místní policejní ochrankou přidělen sympatický bodyguard v civilu, nenápadně vyzbrojený krátkou rychlopalnou automatickou zbraní za pasem, který jednak naši skupinu uzavíral a také odehnal min.2 skupiny mladých kapesních zlodějíčků.
Obdivovali jsme starou architekturu paláců a bran, sledovali čilý ruch v uličkách, ve starodávném kořenářství zakoupili kvalitní koření v ceně pro místní (jo, Ivanka je poklad) a pak si dámy z naší výpravy trochu zahrabaly v hadřících.
Za policejně přesně určený čas na procházku jsme nastoupili do busu a stihli zase již v Gíze navštívit tu voňavkárnu, kde po malém občerstvení na uvítanou (káva/čaj s mátou nebo bez), nám na ruce nanesli vzorky – základy voňavek používaných světovými výrobci. Za příznivou cenu si někteří zakoupili tyto nealkoholové parfémy s překrásně foukanými flakóny zdarma (stejně jako před několika lety Mir.Donutil, čímž se tento rodinný podnik chlubí).
Co nejrychleji jsme se pak neúspěšně pokoušeli dostat zácpou k hotelu, protože již v 17:00 byl odjezd na show Light&Sound, jejíž začátek byl v 18:30 pod Sfingou, a i když to bylo jen kousek, přesouvali jsme se hlemýždím tempem. Jelikož jsme již na Orbionu četli o co jde, nečekali jsme zázraky a tak nebyli na rozdíl od některých spoluúčastníků zklamáni. Šlo vlastně o převyprávění (v AJ) historie Egypta, kdy byly postupně osvětlovány pyramidy a Sfinga různými barvami, k tomu promlouvali faraoni a na pyramidy byly promítány laserové efekty. Po návratu na hotel nás čekala večeře a stejně jako na lodi jsme využili možnost založit si účet na nápoje a před odjezdem je zaplatit kartou.

Úterý 7.4.2009 Snídaně v 7:00, odjezd do HRG v 8:00 byl zdržen o 5 min., než si na recepci předali informaci o naší platbě kartou a pustili nás do busu. Cesta byla nekonečná, 1.zastávka u benzínky za Káhirou, pak přes Suez, 2.zastávka v oáze u Rudého moře a před 15.hod. jsme byli před Hurghadou. Překvapila nás krátká dešťová přeháňka, ale uklidnilo nás, že tamní autobusy mají stěrače. Ivanka nám taky vyprávěla, jak kdysi byla v Hurghadě, ještě když to byla malá rybářská vesnička.
V buse chvílemi jen 14 st., venku chvílemi až 29, a to jsme 2x úspěšně žádali o vypnutí klimatizace (bohužel vždy jen na chvíli – Ivanka dobře doporučovala dát si do příručního zavazadla ponožky).
Po příjezdu do HRG jsme se rozloučili s Ivankou. Šla načerpat síly do centrály Travel Ways (eg.partnera Eximu), aby mohla druhý den vyrazit nanovo.
Část spolucestujících byla ubytována v Sindbad Club Aquapark (), další v jeho vedlejší budově a jak se dověděli o nutnosti chodit někam daleko na jídlo, odmítli to jsme jeli zpět do Aquaparku (teď čtu na Orbionu jen kladné recenze, tak šlo možná o nedorozumění, protož s námi jel již jen egyptský delegát). 2 páry se vrátily do Prima Life v Makadi Bay a my se zbývajícími jako poslední do Tia Heights tamtéž.
Stejně jako nám již známý Prima Life je i Tia Heights (původně se jmenoval Le Meridien Makadi) obrovský komplex, který (zejména nábytek) má již něco za sebou, ale naprosto v pohodě (zlaté kohoutky v koupelně jsme opět nepožadovali).
Dveře od pokoje jsou na kartu, kterou je potřeba zasunout do čtecího zařízeni pro zapnutí osvětlení pokoje (při ztrátě, která se v naší skupině stala a karta se našla na pláži a byla odevzdána na recepci, se ale asi platí nějaký poplatek). Stejně tak osušky na pláž jsou vydávány v kioscích u pláží oproti kartě, kterou dostáváte při ubytování.
Je 17:30 a ještě před večeří se chystáme na průzkum.
Je 22:30 a zpětně rekapituluji, že průzkum zjistil: balená voda je pro AI k mání „na každém rohu“ i včetně ostatních nápojů, které jsou v rámci AI nabízeny.
Po krátké prohlídce pláže a centrální zahrady, která se rozkládá na okrajích největšího komplexu venkovních bazénů v Egyptě (6400 m2), jsme se usadili v baru hlavní haly a sledovali rostoucí frontu před hlavní jídelnou těsně před 19.hodinou. Kolem nás proběhl dětský maškarní průvod rusky hovořící. Vzhledem k tomu, že jsme posléze zjistili % podíl hotelových hostů (90% rusky hovořící, 5% češi, 3% Poláci, 2% ostatní), připadali jsme si, že nejsme v Egyptě, ale když jsme to vydrželi přes 22 let, ten týden snad zvládneme.
Při večeři jsme se raději kolem nedívali, protože by nás čekal pohled na plná ústa nad přeplněnými talíři, které pak zůstaly po odchodu zpola plné a ti co se před večeří potáceli, vystáli frontu na další dávku plných sklenic tvrdého alkoholu. Některé obezitou nešetřené strávnice si mj. stěžovaly, že na ně nezbyly zákusky.
Všeho by bylo pro všechny dost, ale ten národ je velký, má něco za sebou a před sebou… My měli všeho dost a po večeři jsme se vrátili do baru v hale na míchaný drink (podpis a číslo pokoje do jejich záznamu u AI nic neznamená, je to jen jejich vnitřní kontrola). Před spaním jsme si ještě udělali jednu krátkou procházku k pláži a šli na kutě.
Středa 8.4.2009 budíček jsme měl dobrovolně o trochu dřív, abychom si zabrali včera vyhlídnutá lehátka, ale zbytečně – stačilo pak v klidu po snídani dojít a vybrat si.
Ještě po osmé tam bylo jen pár lidí, protože většina ještě dospávala svoji včerejší jízdu.
Zato na snídani pak opět ruské matróny nakládaly na talíře a do sebe dávky jako po několikadenním půstu. Že po jejich odchodu to na stole vypadalo opět jako po boji, netřeba dodávat.
V 9:30 jsme se již začali opékat, teplota moře byla prý 23 st., budiž, hlavně že bylo teplejší než Jadran před třemi roky v Černé Hoře, kde jsme chytali křeče do nohou po vstupu do vody.
V poledne jsme zůstali na pláži pod slunečníky, tak jsme využili oběda, podávaného poblíž pláže v baru La Caravane (játra a steaky, hranolky). Tamtéž je možné vystát frontičku na nápoje nebo se nechat sedíc obsloužit. Pivo do 0,1 dl kelímků vypadá směšně, proto bylo lepší se nechat obsloužit, to donesli 0,2 dl v plastu.
V 17:00 jsme měli schůzku s místním delegátem (trochu česky mluvícím). Objasnil nám zdejší princip využití trezoru na pokoji (na recepci se oproti podpisu odebere zámek a ten se vloží do otvoru v trezoru), používání restaurací a barů v areálu hotelu, možnosti FV. Hlavní informací bylo, že pro návštěvníky západní Evropy (kam jsme byli zařazeni) byla otevřena další restaurace Safaga v patře, do které nechodí naší nejvýchodnější bratři.
Před večeří jsme absolvovali 30-ti min.procházku po pobřeží k hotelu Prima Life, kolem hotelů Sun Rise a Fort Arabesque.
Při večeři v Safaze hrál Beethoven a Mozart, žádná tlačenice a další negativa hlavní restaurace. Je to prostě o jiné kultuře stolování, přičemž je nabídka shodná s tou v hlavní restauraci, jen kvantita je menší (pro nás ale plně dostačující) a zavírá o půlhodinu dříve.
Čtvrtek 9.4.- Pondělí 13.4.2009 Po arašídech, které jsme dostali ke konzumaci v plážovém baru La Caravane jsem měl menší problémy, ale po dni s přísnou dietou a tabletách černého uhlí to bylo O.K. Vyzkoušeli jsme i vyhřívaný venkovní bazén, který je před vanoucími větry schován mezi bloky hotelu, ale třetí den pobytu se vítr uklidnil, takže se na pláži dalo přebývat. Vláčkem, který v pravidelných intervalech projíždí areálem hotelu jsme si vyjeli prohlédnout i jiné možnosti ubytování tohoto komplexu – bungalovy a v nejvzdálenějším místě od moře jsme viděli postupující výstavbu dalších budov, které se v budoucnu k areálu Tia asi připojí. Na procházce k na jihu sousedícímu hotelu (Iberotel) jsme obdivovali nádherně upravované zahrady a vtipně stříhané keře do různých tvarů. Molo na naší pláži nám bez nutnosti vstupu do vody nabídlo pohled na pestrobarevnou faunu zde v moři žijící a ve vodě jsme pak zažili osobní kontakt s těmito živočichy, kteří se takřka neostýchají si z Vaší ruky „zobnout“. Z dalších možností využití volného času zde jsou: beach voley, šipky, petanque, aquaerobic, lekce latinských tanců, stretching, stolní tenis a za úhradu minigolf, tenis, PC hry, billiard, masáže, krytý bazén, posilovna a disco club. Vedle hlavní haly jsou obchůdky se základním a předraženým sortimentem. V SAT-TV na pokoji si lze vybrat ze 38-mi kanálů, pokud z nějakého důvodu nejste venku.
Další námi nenavštívené restaurace (rybí, pizzerie a čínská) nabízejí netradiční pokrmy se slevou 30-ti % z plné ceny pro hosty s AI.
Úterý 14.4.2009 poslední den jsme vstávali po týdnu chrnění dříve – ve 4:30, abychom po převzetí snídaňového balíčku cestou na letiště posbírali naše spolucestující z okolních hotelů a byli 2 hodiny na letišti před odletem, který byl naplánován i realizován v 8:00.
Cestující z Ruzyně měli před námi výhodu 1,5 dne pobytu navíc, protože do HRG přicestovali první den ráno (my večer) a poslední den odlétali odpoledne (my ráno) stejným letadlem, které takto pendluje.
Na letišti jsme jen konstatovali, že ten, kdo si žádný suvenýr za celý pobyt nekoupil, zde může nakoupit vše o hodně levněji. Kapitán Cibulka nás přivítal na palubě, „potěšíl“, že Brno na nás čeká s teplotou 6o C a my v 8:00 odstartovali, abychom v Brně přistáli chvíli před 12.hod.
Týden narvaný zážitky a týden pohody u moře stál za to.

další cestopisy
Komentáře
2
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
papoušek 07.08.2009 22:53
 

Poznávačka v kombinaci s pobytem u moře-super.Všem doporučuji!! :-)

  • Anonym (1)
Nody 11.06.2009 14:04
 

Dost dobře napsané,začínám uvažovat o poznávačce na příští rok

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Zpět na všechny diskuze