A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Nezapomenutelný zážitek ze čtyřkolek

DUCH ČASU -- DUCH DOBY.

Nezapomenutelný zážitek ze čtyřkolek

Ani nevím jestli je ten název Cestopis zde na místě.

Původně jsem ani nechtěl o tom psát, ale pod nátlakem ( zde jako autor si ponechávám možnost utajení svých tzv. „tlačitelů“ na cestopis ) jsem se rozhodl napsat spíše příběh. Doufám, že omluvíte můj slovosled, nejsem tak dobrý vyprávěč příběhů či spisovatel románů.

Tak to bylo jen pro úvod , aby nedošlo ke zklamání po přečtení tohoto příběhu.

Tento příběh se odehrává v dnešní době L.P. 2009 v okolí oblasti zvané Umm El Huwaytat, kde jsem absolvoval jízdu s Lenkou D.G.I na čtyřkolce pouští. Samozřejmě, než jsme se vydali na trasu za poznáním “ času minulosti“, jak jsem si to nazval, jsme se nejprve seznámili s naším „koněm“ čtyřkolkou, takové to technicko-řidičské instrukce. Po důkladném vystrojení arabským šátkem „Shemagh“, nebo-li také známe jako „palestina“ či „arafat“, už jen stačilo nasednou na ocelového oře. Někteří vyzkoušeli i malou instruktážní jízdu „okolo dokola“ a byli jsme připraveni na nezapomenutelný zážitek ze čtyřkolek.

Pro mě to byl nezapomenutelný zážitek.

Cesta, při které jsme navštívili mnoho zajímavých míst, jako byl výstup k jezírku v horách, projít se údolím z románského období nebo návštěva poutní místo odpočívajícího šejcha, ubíhala bez potíží. K tomu nám Lenka ( vedoucí výpravy a šéfka Safari Clubu v jedné osobě ) vyprávěla zajímavé příběhy s historickým podtextem. Chvíli jsme si i připadali, že jsme opustili současnost a přenesli se časem doby, do minulosti. Jak už jsem psal, cesta na čtyřkolce probíhala klidně i když někdy to byl, při zdolávaní svahů, adrenalinový zážitek. Při další zastávce, ve „Městě Duchů“, kde mimo jiné jsme navštívili i hřbitov, nám Lenka vyprávěla duchařský příběh, který se stal ….( tady bych vyprávění ukončil a to z důvodu, by jste se měli nač těšit a taky navnadit na její, jistě nezapomenutelné výlety).
Já jsem při výkladu příběhu, co Lenka vyprávěla, nevěnoval až tak pozornost, jen se mi vryla do paměti slova jako “…všude tma….neviditelná ruka… pohlavek…“

Začalo se stmívat a zbytek cesty jsme již jeli v prašném pološeru a většinou po bývalé železniční trati, přes náspy, ale i skrz inkriminovaný tunel. Zapomněl jsem se zmínit, že naše kolona byla rozdělena na mužskou a ženskou část a já jsem uzavíral ( byl jsem požádán Lenkou, pocta pro mně ) tu lepší část kolony. Nějak jsem dostal „tu“ důvěru, dohlížel na „poslednáčky“ ženy, aby nám někde nesjely z cesty. A teď se dostávám právě k tomu příběhu co se mi stalo. Musím podotknout, že jsem netrpěl halucinacemi z nedostatku vody nebo nebyl jsem v té době pod vlivem alkoholických nápojů. Při vjetí do tunelu jsem zastavil, počkal až odjedou čtyřkolky a písečný prach se ustálí. Chtěl jsem si v klidu pořídit snímeček na památku. Seděl jsem na čtyřkolce, zvuk motoru se pěkně ozýval v tunelu a při tom jsem hledal záběr, co vyfotím. Jak jsem si připravoval foťák a hledal pozici na focení, najednou jsem pocítil na levém rameni, zezadu, jako kdyby mi někdo položil ruku. Spíše jako kdyby se mně někdo zlehka dotýkal prsty. Otočil jsem se a samozřejmě nikdo – nikde.
V tom momentě se mi zdálo, že motor začal mít jiný zvuk a světla neměla tu sílu prosvítit zvířený prach, který se za tu celou dobu neusadil. Popojel jsem s čtyřkolkou abych se usvědčil, že motor je v pořádku. Znovu jsem se připravoval vyfotografovat část tunelu, když opět jsem pocítil na levém rameni „něčí“ dotek, měl jsem pocit, že za mnou „kdosi – cosi“ stojí. A to už mně polilo horko. Neměl jsem odvahu se otočit. Při pomyšlení, že se mi kolona 4kolek vzdálila, nechal jsem focení focením a rychle jsem mačkal na páčku plynu, abych byl co nejdřív z tunelu. A ani potom co jsem vyjel, jsem nezastavil. A ani se mi po pravdě nechtělo zastavit a zjišťovat co se tam stalo. Už bylo natolik šero, že jsem se obával, abych vůbec dojel kolonu. Zde ten příběh končí. Fakt je, že po celou dobu, co jsem jel na základnu, jsem na to myslel a myšlenkami jsem byl v tom tunelu. Sám sebe jsem se ptal: “ co se tam vůbec stalo? “ Byl to tak silný zážitek, že jsem se rozhodl, že o tom raději pomlčím, kdo by mi to věřil!

Jen jsem se na konci výletu, jen tak svěřil Lence, která to “ prý „potom přidala jako další příběh historky a vypráví dalším cestovatelům: “….povídá se, že když stavěli dělníci železniční trať… že tam někdo asi umřel při nehodě, když kutali tunel, není to podložené….povídalo se, že je tam duch…par lidí vidělo černého býka, ale jen když byli sami……. ………, ale to už je jiné povídání.

Co na závěr zde říct?

Z této cesty za poznáním času minulosti si odnáším nezapomenutelný zážitek…..setkáním s „duchem času“ nebo……………………s „duchem doby?“

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
21
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
gabinka 1 29.07.2010 20:46
 

dočetla jsem to jedním hltem do konce...díky za příspěvek...pěkné počteníčko...úplně jsem si to představovala.. :-)

1729
25.03.2010 15:14 90.178.12.***
 

dobré, po dlouhé době jsem něco dočetl do konce

argus 18.03.2010 10:06
 

Díky Všem za příspěvky... ;-)

a hlásí se opět :-P „naběrčí“ :-P na výlety… :-P

Ahojky cestovatelé…sháním na 4kolky s Lenkou D.G.I.…
…další lidičky do party, kteří mají zájem ;-) a budou v termínu 13.5.- 24.5. 2010 v Hurghadě a okolí.

PetrHof 12.03.2010 22:18
 

No, ještě že Lucka tento příběh vyprávěla až po dojetí na základnu. Není to prý jediný příběh, od jisté doby se vrací na základnu před setměním, pravda je, že vloni už jsme se vraceli za tmy.....z toho vyprávění mi mrazí ještě teď

Heska 20.01.2010 09:40
 

Ahoj Argusi, narazila jsem na Tvé skvělé vyprávění až teď ;-) Je to fakt dost dobře napsané - pak, že nejsi spisovatel :-D My jsme jeli s Lenkou stejnou trasu pár dní po vaší skupině a pro jistotu nám Lenka tu historku řekla až jsme dojeli zpět na základnu....Je pravda, že atmosféra v těchto místech je strašidelná (ale skvělá!), ale když se setmí, je ještě tajuplnější. Měla jsem divný pocit při cestě zpět,ale byl to opravdu nádherný zážitek, který si letos určitě znovu zopakujeme - na 4 hodiny :-D Díky moc, za připomenutí skvěle prožitého odpoledne nejen s Lenkou, ale s celou její partou nadšenců :-D ;-)

Sayla 17.11.2009 16:11
 

Tak tenhle příběh mně dostal! Pro Argus : ty že neumíš psát? Je to napsaný mooc pěkně a zajímavě. Příští rok se na čtyřkolky chystáme tak jsem zvědavá jestli nás něco podobného nepotká... :-) rozhodně po přečtení se tam těším ještě víc takže díky.

argus 14.11.2009 10:57
 

Všem děkuji za pozitivní příspěvky... :-D nemyslel jsem, že to bude mít tak velký ohlas.. ;-)

...zdravím žolíka ;-) ...a kdy pojedu příště...opět co nejdříve jak to bude možné...dám vědět, budu dělat nábor :-P

Jaruš mushkela 11.11.2009 09:17
 

Argusi, skvěle napsaný! A musím potvrdit, že Lenka opravdu tuto historku dává k dobru :-D
Tak už se těším na další zážitky ;-)

žolík 10.11.2009 22:14
 

Ahoj Argusi, díky za krásnou připomínku. Kdyby mi někdo vyprávěl že tenhle příběh někde slyšel tak bych asi nevěřila ale když si vzpomenu jak jsi nám to setkání líčil, ve tváři výraz člověka který tomu sice nechce uvěřit ale už ví že bude muset, protože logické vysvětlení prostě není, tak na to se opravdu nedá zapomenout. Jen tak pro zajímavost, kde pojedeš příště?

Lenka-D.G.I 10.11.2009 19:21
 

Super napsane Radime ;-) Joo, tech prihod s duchama mi manzel vypravel nekolik u z doby "zivota" Mesta duchu (proc by se tak jinak jmenovalo, kdyby tam zadni nebyli, ze ;-) ).Tak ja v kratkosti pridam jedno moje "setkani" s duchem u zakladny: jednou vecer jsme s Mahmoudem jeli na zakladnu, protoze tam prijeli nejaci lide a on s nimi potreboval mluvit, nesedeli jsme primo na zakladne, ale u "domku" hlidacu, ktery je asi 200m od ni...ja uz byla strasne unavena a oni porad ne a ne skoncit, tak jsem si sedla do auta, ktere stalo na ceste kousek od nich, a zacala klimbat...porad jsem slysela zvenku jejich hlasy, ale najednou jako bych je slysela nejak jinak a jako by se mi zacal zdat nejaky divny sen, a mela jsem najednou pocit, ze nekdo stoji hned vedle me u auta, uplne jsem pocitila mrazeni a studeny pot po celem tele, hned jsem se probrala a vyskocila z auta, ale ten divny pocit ve me zustal 8-O ...donutila jsem Mahmouda, ze uz pojedeme, vypravela jsem mu to, a rikal, ze tam v okoli je duchu spousta a ze zrovna v te oblasti taky zemrel jeden clovek, kdyz jel na nakladaku, ktery vezl drevene desky, a jel rychle. V te rychlosti a silnem vetru jedna odlitla a strhla ho sebou na silnici, kde si rozbil hlavu a jeste deska dopadla na nej 8-O No a o mem "nejvetsim" setkani s duchem ? v Turecku pisu v cestopise z cesty autem z CR do Eg., tam to byla opravdu zahada 8-O :-? kdo jeste necetl, tak posledni pasaz teto casti: http://cestovatele.orbion.cz/profil-cestovatele/cestopis/?nl_document_id=2283&se_nl_user_id_profil=4649&s_nick_profil=Lenka-D.G.I
Tak jen doufam,ze se k nam nezacnete bat jezdit ;-) - ducha prece muzete potkat kdekoli :-D

Evííík 10.11.2009 19:12
 

No stát se to mně, tak tam je hnedle o jednoho ducha víc :-D :-D :-D

MIRKA ST 10.11.2009 18:00
 

Dík,za příjemné počtení :-D .

ahramad 10.11.2009 15:54
 

Ahoj Argusi,to si vzpomínám moc dobře, když si nám to po sjetí celé skupiny vyprávěl :-) . Já měla to štěstí(nebo smůlu), že jsem byla v hrůze přisátá jako spolujezdec -klíště v té rychlejší skupince, takže i kdyby mi něco na rameno klepalo, nevnímala bych to 8-O . Jedno vím jistě.Až pojedeme příště, tak ani za zlatého velblouda nepojedeme poslední!!!!!!!

st4cy 10.11.2009 15:10
 

Téda, to je super! V části s tim dotekem na rameni jsem mela husí kůži.... :) paráda!

Hanyyk 10.11.2009 13:38
 

Argusy, super. Byla jsem tam a bylo to super. Hned bych jela zase. Ale bez ducha. Jednoho jsem tam vyfotila, tak ho dám k nám do klubu. Třeba ho poznáš :-P :-P :-P !

Zpět na všechny diskuze