A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Postřehy ze Sinaje 2

Momentky z pobytu v Naama Bay

Postřehy ze Sharm El Sheikhu 2. 9/2005

Je polovina září 2005 a předpokládám, že v Egyptě touto dobou je již přijatelné počasí pro pohodovou dovolenou. Zatím jsem byl v Egyptě v únoru a březnu a co se týče teplot bylo vždy krásné “ české“ léto. Letadlo Fischer Air sedá kolem jedenácté v noci na mezipřistání v Tabě a pilot hlásí venkovní teplotu 29 C. “ To je strašný“ říkám si a utěšuju se tím, že než doletíme do Sharmu teplota zatím o něco klesne. Doufal jsem marně. Sharm leží ještě o 250 km jižněji a teplota byla kolem půlnoci 33 C. Po vystoupení z letadla jsem dostal horký políček do tváře a okamžitě ze sebe svlékal co se dá. Po celý týden rtuť teploměru šplhala až na 38 C ve stínu , což je na můj vkus dost a už v září do Egypta nemusím.

Hotel Sun Rise leží naproti hotelu Sun Set v oblasti písečných plošin zvané Hadaba mezi Sharmem a Naama Bay asi 20 km od letiště. Hotel nic moc. Tři hvězdičky. Servis a hlavně kuchyň na velmi průměrné úrovni. Pečivo trochu okoralé a někdy jsme i vyškrabovali jídlo z mís. Pomeranče a meloun pečlivě nakrájené na co nejslabší kousky. Snaha co nejvíc ušetřit byla evidentní. Rovněž tak i snaha co nejvíc na turistech vydělat. Ceny pití se smlouvaly dokonce i v hotelu. Pokojští – muži se snaží co můžou, jsou vděční za každou libru bakšiše a naučí vás z ručníků vytvořit na pohovce třeba rozkvetlou květinu, labuť, krokodýla nebo turistu na pláži. Tři dny nefungoval bazén, kvůli rozbité čističce. Šéf hotelu Said se snažil jak mohl. Bazén se snažil kompenzovat tím, že nás mikrobusem vozil v kteroukoliv dobu od hotelu k pláži cca 3 km. Někdy se objevoval i majitel hotelu, 37 letý Egypťan Mr.Mahut oblečený v maskáčích v doprovodu mladé Evropanky. Sedl si do proutěného křesílka u bazénu, pokuřoval šíšu a dlouho do noci se kochal pohledem na svůj majetek.

Jak jsem se stal majitelem dvou dcer a dvou manželek.

Byli jsme jen tři co přijeli do hotelu Sun Rise.Já a dvě mladé dívky. Na informační schůzce mě průvodce Fischera přivítala a ihned dodala: „Vy už jste tu dvakrát byl, dohlédněte prosím trochu na děvčata“. „Co jeto za podivnou větu, na nás přece nemusí nikdo pomáhat“ dalo se vyčíst z výrazu tváří děvčat. O několik hodim později při první procházce, vyděšená děvčata prchla zpět do hotelu. Neušly ani sto metrů kolem krámků, odkud s pokřikem vybíhali prodavači, vstupovali jim do cesty , zastavovali a nabízeli své zboží. Taxikáři troubili o sto šest, některý se skřípěním brzd zastavil a lákal využít jeho služeb.To bylo na ně moc.Od té doby jsme chodívali společně. Abychom co nejvíce omezili dotěrnost prodavačů a kolemjdoucích skupinek mladých Arabů, domluvili jsme se , že budu děvčata vydávat za své dcery. To pomohlo jen trochu a tak jsem je pak vydával za své manželky.To pomohlo víc. Okamžitě jsem stoupnul na ceně. „Já mám také dvě ženy,“ hlásil mi ihned jeden prodavač a „šest dětí – zatím“ pyšně přidal. A že má na prodej různé bylinky, koření a taky Viagru. Nám se ale líbili záložky do knih z papyrusu , které jsme pracně usmlouvali na 5 liber za každý kus. O sto metrů dál za rohem nám prodavač nabízel ty samé za libry dvě.

Jak jsem málem přišel o trenýrky.

Nad malou pláží El Fanara stojí na skále maják – egyptsky - el fanar. Je vysoký asi 20 metrů a nahoru na plošinku vede ocelový žebřík chráněný ze všech stran plechem. „To by byl nádherný výhled“ napadlo mě a to už vedle stál, kde se vzal tu se vzal, strážce majáku. Ochotně mi vysvětlil, kudy a jakže vylézt nahoru .Vyhlídla byla nádherná. Do dálky mnoha km bylo vidět písečné pláže zálivů, na moři pohupující se jachty a na severu do nekonečné dálky táhnoucí se oranžové štíty sluncem zalitých sinajských hor. Zamířil jsem zpět. Dole pod schodištěm už čekal strážný a usmíval se v naději na tučný bakšiš.Tři libry mi připadaly až až, Arab se ale ošíval a že by raději chtěl moje trenýrky – šortky, že se mu moc líbí.Ukazoval někam dovnitř, do plechové boudy , asi mi místo těch mých šortek chtěl nabídnou něco na výměnu, nebo svoje trenýrky. Nevím. K obchodu nedošlo, nakonec se spokojil s oněmi 3 librami. A jestli prý bude mít někdo na pláži zájem o vyhlídku, ať určitě přijde.

Jak jsem se stal VIP osobou.

Ředitel hotelu Sun Rise, 32 letý Said byl velmi pyšný na svou pozici. Vyprávěl mi, že se sám propracoval od vrátného až na ředitele. Strašně se mu zamlouvala jedna z mých „dcer a manželek“ Když se dozvěděl, že máme v úmyslu podívat se do zábavného parku Fantasia – ihned se nabídl, že nás doprovodí.U vchodu parku na nás čekal ředitel Fantasie, znal se s naším Saidem a bez placení nás vedl dál do různých, zlatem a obrazy prezidenta Mubaraka vyzdobených reprezentačních sálů a restaurací určené pro státní návštěvy, kam se zřejmě každý nedostane.V jednom z divadel pod otevřeným nebem právě končilo světelné, zvukové a hrané show. Na stěnách byly promítané pyramidy z Gizy , paláce faraonů a za doprovodu půltonových melodií herci předváděli scény že života dávnověkých vládců, jezdili na koních atd….Užasná barevná scéna, která stojí za to vidět. Začíná se v půl deváté a vstupné je 35 liber. Kolem jedenácté začíná o několik desítek metrů dál taneční show. Kolem dokola kruhového podia jsou umístěny v několika řadách stovky sedadel. Část hlediště je tvořena jako restaurace a vstupné je dražší. Diváci sedí nebo leží kolem stolů, popíjejí džusy, kouří vodní dýmky, klábosí a jsou v pohodě. Ředitel nás usadil k jednomu ze stolů a okamžitě nám číšník nabízel mangové džusy a jiné dobroty. Začala dvouhodinová show, nepřetržitý tok tanců, při kterém se střídali břišní tanečnice s tanečníky faraonských paláců, umělci na chůdách, další umělci předváděli tance z oblasti jižního Egypta – Nubie .. atd. Velmi působivé, barevné představení, které stojí za to ho vidět.Vstupné je na toto představení 15 liber a končí dlouho po půlnoci.

Jak jsem málem přišel o šnorchlovací soupravu a mobil.

Na malé pláži pod majákem bylo stále plno.Doslova praskala ve švech. Lehátko vedle lehátka a to byly hotely obsazené sotva z poloviny. Na pláži byli Rusové, Italové a Češi a pár angličanů. Mladý beach-boy, napůl Egypťan a Ital nabízel tetování a snažil se vloudit do přízně všech dívek co se na pláži objevily, Egypťan Walid nabízel zájezdy místní cestovky za téměř poloviční ceny než hotel a jiný beach-boy nabízel za 15 US dolarů služby na masážním stole. Blížila se pátá hodina a já se chytal k odchodu, jelikož v pět odjížděl mikrobus z pláže do hotelu. Přes všechnu snahu mojí i plážových hochů se mi nepodařilo najít šnorchlovací soupravu. Smířil jsem se se ztrátou a uháněl na kopec, kde jsem však už jen v dálce zahlédl odjíždějící mikrobus.Okamžitě se na mně vrhnul hlouček taxikářů, mylně se domnívajících, že přišla jejich chvíle a využiju jejich služeb. Přijít o drahou potápěčskou výstroj a ještě platit taxika – tak to ne a k jejich nezměrnému údivu jsem se vydal pěšky na 2,5 km dlouhou cestu do hotelu. Jeden z taxikářů mě doběhl a vehementně přemlouval, že mě do hotelu odveze a to čistě z přátelství. Nedalo se odmítnout. Po cestě ještě zastavil v supermarketu a nakoupil džusy i pro mě. To už mi bzučák v hlavě zvonil na plné obrátky. „Dej si pozor, něco se chystá“. A taxikář skutečně začal s příběhy, jak má nemocné rodiče a také sestry někde na jordánských hranicích a že jsou bez práce a že neví co je s nimi, a že určitě už umírají a jestli bych mu teď, když jsme přátelé nepůjčil mobil, aby si udělal pár hovorů, aby zjistil co a jak. Dalo mi docela práci se z toho vykroutit, s tím, že mám mobil který nemohu používat k soukromým účelům. Zabralo také to, že jsem mu řekl, že všechny hovory jsou pečlivě zaznamenávány. Mračil se čím dál víc a nepřestal, ani když jsem mu jako příteli daroval docela pěknou propisku. Později mi Said vyprávěl, že hovory v Egyptě jsou dost drahé.Těch pár přátelských hovorů taxikáře by mě mohlo taky způsobit nemalé potíže a odlehčit i o pár tisícovek.
V hotelu se pohybovala také jedna subtilní ruska , takový prapodivný človíček. Neustále se zastavovala, odbíhala někam, vzdychala nad vedrem, od paty až k hlavě se neustále omotávala do mokrých ručníků. Občas zavrávorala, chytla se stolu a po chvilce zas pokračovala dále. Nevím co bylo příčinou jejích stavů, zda opravdu vedro nebo i něco jiného jak tvrdili jiní./ lahev butilky/ „Včera po mně na pláži chtěla, jestli bych jí nepůjčila šnorchl“ pronesla večer u stolu jedna z mých „manželek“. A byl jsem doma.Ten den ležela na pláži poblíž mého lehátka a odcházela asi deset minut přede mnou. Jak to ale udělat – s jistotou jsem nevěděl, že to byla ona, kdo šnorchl vzal a nikoho jsem nechtěl křivě obvinit. Ukázalo se však, že jsem měl pravdu.. Po večeři jsem ji u bazénu potkal a začal jí vysvětlovat, že možná v rychlosti při balení na pláži jsem šnorchl vytrousil a zda ho náhodou nenašla ..atd .“Jo, mám ho a ani nemrkla okem. Za chvilku ho přinesla a ani neměla snahu se omlouvat.

Jak na nás moře trošku vystrašilo.

Vstup do moře byl písčitý až do vzdálenosti tak 15 metrů. Pak následovalo v šířce asi padesáti metrů korálové dno, tak půl metru hloubky, které se muselo opatrně přeplavat. Na konci totoho plata pak prudce padají do hlubin korálové stěny, na kterých se živí většina překrásných ryb a živočichů a tato místa jsou rájem pro šnorchlaře a potápeče.Takové složení pobřeží a vstup do vody je stejný téměř na všech plážích v této oblasti. Každý den kolem jedenácté až do třetí odpoledne byl silný odliv. Z tlampačů ze břehu se neustále ozývalo varovaní pobřežní hlídky “ Do not walk on the coral, do not walk on the coral“ znovu a znovu.Varování patřilo těm nedočkavcům, co se chtěli za každou cenu dostat ke stěnám, přeplavat plato bylo v době odlivu však nemožné a tak se snažili ho přejít. Dost často proto docházelo k nepříjemným odřeninám a poraněním o ostré hroty korálů. O jeden z nich si odřela koleno i jedna z mých dcer,- manželek, dlužno však říci, že ne při chůzi přes korály. Běžné šrámy nebyly zpočátku nijak zajímavé. Druhý den se však siuace začala měnit. Koleno natékalo a objevily se barevné skvrny, signalizující zřejmě počátek infekce. Další den koleno znovu zvětšilo objem, skvrny se zvětšily a zbarvily do červena, fialova, modra a dalších neurčitých barev. Chůze začala být bolestivá. Dcera se okamžitě stala středem zájmů kolem polehávajících turistů. Každý měl také ihned řešení, co a jak dělat. „Nado zakryť “ ,ozývalo se zleva.“Nádo odkryť “ „nádo chaladiť “ ozývalo se rusky z druhé strany. Byl jsem překvapen, kolik bylo mezi ruskými turisty “ lékařů“, zatímco mezi Italy a Čechy ani jeden.Večer nás mikrobus odvezl do Naama Bay . Po cestě k nejbližší lékárně jsme budili menší rozruch. Pajdající, urostlá, opálená blondýnka v minisukni s barevným, oteklým kolenem se nemohla nestat středem zájmu kolemjdoucích, hlavně arabů. Lékárník očkem mrknul na koleno a okamžitě hrábnul do regálu pro mast a antibiotika. Něco podobného řeší asi každodenně, pro něj jsme byli tuctovými zákazníky.

Moře a útesy byly pohádkově barevné, nádherné. Voda se za celý týden ani jednou nezkalila bouří. Stovky ryb, tlustých, hubených, placatých, strakatých v neskutečně pestrých barvách kolem mně proplavávaly a udivovaly svou krásou. Rovněž i podmořské korálové zahrady hýřily barvami. Stačilo si jen lehnout na hladinu a pozorovat tu nádheru, uprostřed níž velmi rychle zapomene na čas, zvláště, když voda má příjemných 27 stupňů. Tentokrát jsem murénu neviděl, zato u dna v hlubce ležel asi metrový rejnok./ možná byl o něco menší /
Najednou jsem si povšiml, že z hlubin šikmo vzhůru se velmi pomalu pohybují určité stíny. Bylo to hejno ocelově šedých asi půlmetrových ryb se zelenými hřbety. Majestátně, velmi pomalu jako konvoj tanků nebo letka bojových letedel připravených na zteč se pohybovaly vpřed, rozmístěny ve tvaru písmene V, v čele s nejsilnějším jedinecem s mírně pootevřenou tlamou, z níž vyčnívaly ostré zuby. Nenápadně jsem se klidil z cesty a lehce přitiskl k nejbližší korálové stěně plné dutin a jen doufal, že zrovna v některé z nich zrovna se nezabydlila muréna. Rozvážně a důstojně ryby propluly kolem mne a daly mi najevo, kdo je tam pánem.

Jak jsem se stal překladatelem a sňatkovým prosředníkem.

Kak tebja zavut,…/ jak se jmenuješ / ozývalo se ze všech stran na pláži. Pláž byla plná ruských turistů a egyptští plážoví hoši už pár slovíček pochytali. Mladík Hassan mi ve volných chvílích vyprávěl jak má v Cairu dívku a že není jako tamhleten, co maluje dívkám na kůži tatoo a pak si je na motorce odváží někam do hotelu.To není pravý Egypťan, pravý Egypťan takhle nejedná, je věrný své dívce. Druhý den si Hassan všiml, že se bavím s jednou mladou Kazaškou z Alma –Aty / kupodivu dost toho z ruštiny ve mně zůstalo z dob, kdy byla na základní škole povinná / a přišel za mnou s prosbou , že chce pozvat jednu dívku na vycházku do Naama Bay a zda bych to pro měj neudělal a přeložil pár vět do ruštiny. Dívka se jmenovala Ludmila, blonďatá Ruska, kráska od Moskvy. Na první pohled bylo zřejmé, že je starší, zatímco Hassan byl mladíček necelých dvacet let, on jí ale zalhal a roky si přidal. Zatímco jsme se blížili k jejímu lehátku, Hassan byl čím dál víc napjatý, nervozní v očekávání jakou asi odpověď dostane.Dostal jsem ze sebe onu větu, že by Hassan chatěl s něj paguljať věčerom, načež ona ihned odpověděla „Da, paguljajem“. Hassan byl v sedmém nebi a druhý den mi nadšeně ukazoval fotku na mobilu, jak drží svou milou kolem ramen a že na rozloučenou dostal pusu. Kam přesně na tvář tu pusu dostal, mi rovněž s nadšením ukazoval. Ten polibek byl pro něj zřejmě signál, že to s ním Ludmila myslí smrtelně vážně a ve volných chvílích mi celé odpoledne Hassan vyprávěl, jak ji strašně miluje že má v plánu se s Ludou oženit a odletět třeba navždy do zamrzlého Ruska. „A co tvoje jediná dívka v Cairu, kterou miluješ“ opáčil jsem.“ No, já už jí dlouho neviděl, možná ji už rodiče s někým zasnoubili“. Druhý den byl u mě znova s prosbou o překlad ,vyhověl jsem mu ještě jednou doporučil, že si má říct řidičům co jezdí linku do Caira, ať mu přivezou rusko-egyptský slovník. Jeho láska k Ludmile musela být skutečně ryzí. Druhý den už nadšeně pobíhal po pláži s malým slovníčkem.Od té doby jsem opět prožíval dovolenou podle svých představ, šnorchlováním a sportem. Jen občas se u mne Hassan zastavil a ukazoval na mobilu nové snímky, které jasně dokazovaly , že se jejich vztah vyvíjel o mnoho rychleji, než jsem předpokládal.

Jak jsem byl elegantně opět oškubán.
Při mé třetí návštěvě Egypta jsem se domníval, že už mě celkem nic nepřekvapí, zejména ne ze strany prodavačů, že už jejich fígle znám a už mě jen tak nedostanou..Ale ouha, chyba lávky. I když budete znát 101 triků, jak prodavači obírají turisty o peníze, vězte, že na vás vytáhnou trik číslo 102 a vy pravděpodobně podlehnete tak, jako jsem podlehl já.Zde je tedy trik č.102.
Byl poslední den, podvečer a já se šel projít pěší zónou a posadil se ve stínu pod slunečník v jedné z mnoha téměř prázdných restaurací. V okamžiku byl u mne číšník a když zjistil, že chci i něco pojít, zajiskřilo se mu v očích. Jídelní lístek byl v angličtině, jídla číslovány - cena za kuřecí kousky s přílohou a salátem 23 liber / cca 95 kč. / mi připadala přijatelná. „Celou dobu budu na kuchaře dohlížet, udělá speciálně pro vás vyjímečně chutnou porci“ takovou a ještě jinými podobnými průpovídkami se mě snažil lichotit , zřejmě v naději, že to na mne zapůsobí a dostane dobré spropitné. S poklonami se pak vzdálil směrem ke kuchyni.O chvíli později se už vůně kuřátka linula z talíře, jídlo bylo opravdu dobré. Neměl jsem už mnoho času nazbyt a tak a zaplatil hned, jak mi číšník jídlo přinesl dal mu spropitné a také se s ním hned rozloučil „Já ještě jednou určitě přijdu“ ujišťoval mne číšník. Musel stát někde za bukem a pozorovat mně, protože v okamžiku, kdy jsem napíchl poslední brambor a kousek masa ,v tu ránu byl u mne. Chytal se za hlavu , kroutil se všelijak a naříkal, že udělal asi malou chybičku, a že ho za tu chybu vyhodí vedoucí z práce, když mu nedoplatím dalších 8 liber. A že byl půl roku bez práce a že teď, když konečně práci sehnal, bude zas hned vyhozenej a že má tři sestry a pět mladších bratrů které musí živit a že je strašně nešťastnej a že mě strašně prosí .. Zastavil jsem ten vodopád slov otázkou, jakou že to chybu udělal a za co bych vlastně měl doplácet. Načež udělal něco, co bylo pro mě opravdu překvapení. Otočil jídelní lístek na druhou stranu a tam byly ty samé jídla v angličtině , stejné názvy, stejné číslování , ale jiné ceny – samozřejmě, že vyšší. Na jedné straně byly prostě ceny za menší porce na druhé straně vyšší ceny za porce větší.A já si samozřejmě – jak jinak – objednával menší porci, ale snědl tu větší. Jestli to bylo skutečně tak se ale nikdy nedozvíte. A proto ten nedoplatek 8 liber. Samozřejmě, že údaje o váze pokrmů jak je známe my z našich jídelních lístků chyběli. Nevěděl jsem zda číšník udělal chybu, nebo hraje divadlo a tak nakonec jsem vytáhl dvě poslední pětilibrovky a dal mu je s tím, že očekávám dvě libry nazpět. Očekával jsem marně. Arabský číšník nemá nikdy nazpět menší bankovky. A ani nikdy mít nebude. Za týden, za měsíc, i když tam přijedete za rok , opět nebude mít nazpět. Nenosí u sebe ani žádnou číšnickou „šrajtofli, jak to známe z našich restaurací. Je to prostě jeden z dalších promyšlených tahů jak turistu oškubat. Když mu řeknete, ať si jde bankovky rozměnit, že počkáte – budete čekat tak dlouho, až to vzdáte a odejdete. Na turistovi se v Egyptě musí vydělat jednou, dvakrát i víckrát pokud to jen jde. To je pro Araba tak samozřejmé, tak jako že dýchají vzduch, nad nimi na modrém nebi žhne slunce a na pořeží šplouchá průzračně čisté Rudé moře.

další cestopisy
Komentáře
1
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
nadka 19.05.2008 12:30
 

krásně vylíčené,kdo to zažil, ví o čem to je. Připravit se na to nedá, to se musí zažít.S jakou lehkostí a samozřejmostí se nás snaží oškubat a jak se jim to většinou podaří. V přepočtu na naše peníze to není tolik, ale naštve to. Tak se holt s tím musíme smířit,patří to k jejich povaze a zřejmě už i k jejich
zvyklostem. A tak hurá zase do Egypta za sluníčkem a krásným mořem. :-P :-P :-P

Zpět na všechny diskuze