A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Potápění II

Potápění v Hurghadě.

Potápění II

Potápění den druhý

Druhý den ráno „celej nadrženej“ jsem sprintoval přes hotelovou zahradu na snídani. Kdo zná, jak je většina hotelů v Hurghadě stavěná, tak si to dovede představit - není to myšleno obrazně, my jsme totiž měli pokoje asi 10 metrů od pláže a 25 metrů od plážového baru, což bylo jinak super, ale dnes moc ne, protože hlavní budova se nacházela až na na druhém konci zahrady. Snídani jsem jen tak lehce odbyl, jelikož jsem byl nabit informacemi získanými přečtením druhé kapitoly, kde v příručce o potápění psali, že se před ponorem člověk nemá přejídat, nebo jíst moc nadýmavá jídla (asi aby se vůbec potopil) a ani moc těžká jídla (asi aby se vynořil). Po opravdu lehké snídani jsem opět přesprintoval hotelovou zahradu na pokoj, vzal si plavky, učebnici a tradá na pláž do diving centra. Geli už seděla v tý svojí kukani-kanceláři-baru-skladu prostě v centrále Diving centra a zdálky se usmívala. Asi jsem včera zanechal v diving centru opravdu velký dojem. Po pozdravení a krátkém popovídání o tom, co bylo večer a jak jsme se vyspali a co snídaně a počasí, jestli bude dneska hezky. Geli to uhodla bylo hezky, ale po deseti letech v Hurghádě bych to uhodnul taky. Rychle jsem ukončil náš rozhovor a upaloval za Ute do kanceláře. Jorg a Hanni už tam byli a Hanni právě dokončovala test. Po kátkých přivítacích frázích mi Ute dala test a začala zkoušet Hanni. Jelikož jsem měl teorii natrénovanou, tak jsem při vyplňování testu v češtině, na půl ucha poslouchal, co si povídá Ute s Hanni a Jorgem v angličtině, aby mi nic neuteklo
Pokud jste někdo dělal kurz potápění, tak jistě víte, že se jen nezaškrtávají správné odpovědi, ale v některých případech je nutné to i popsat slovy. A tak zaškrtávám a dopisuji samozřejmě správné odpovědi, trošku jsem spěchal, abych moc nezdržoval a mohli jsme jít do vody. Ani jsem to nestačil zkontrolovat a Uli se už přesunula ke mě a začala kontrola testu, no ona to nebyla ani tak kontola jako spíše konzultace. Ute pro kterou je čeština španělskou vesnicí kontrolovala můj test podle svého německého vzoru. Kde byli otázky jen zaškrtávací, tak to bylo v pohodě, ale jak jsme se dostali k mojim písemným odpovědím, tak to byl maďarský guláš. Musel jsem jí všechny své písemné odpovědi přeložit. Nenapadlo mě, že bych v českém testu měl odpovídat anglicky, aby tomu rozuměla. A já samozřejmě, abych ukázal, jak jsem se pilně připravoval jsem své opovědi řádně rozvinul. Tak tam, kde by stačili dvě slova já vypotil alespoň dvě věty a problém byl na světě. Po chvilce mého internacionálního blekotání se mi podařilo zase trošku mluvit - tak jsme rychle dodělali test. Ute mi ještě na závěr dala pár kontrolních otázek a šli jsme na „brífing“. Teda šli. Jen jsme se přesunuli od stolu uprostřed místnosti do sedačky u zdi.
Ute stála nad námi a říkala co budeme dnes nacvičovat a jak bude dnešní potápění probíhat.. . I když jsem se snažil soustředit na to co nám povídá nějak se mi to nedařilo. V hlavě se mi mlelo páté přes deváté. Už jem se viděl pod vodou, do toho se mi motal právě zkončený test asi ve čtyřech jazycích, které moc neovládám, včerejší „Heineken párty“, zítřejší ponor z lodi , včerejší trapasy a taky jsem si říkal -Bacha nezvorej to zase. Ute něco říkala a já jsem jí v tu chvíli vůbec nerozuměl. Brífing skončil a já si pamatoval jen to že se dneska se budeme potápět ve čtyřech, Ute s Jorgem a já s Hanni a že si máme nanosit vybavení na konec mola.

Tak jsme vyrazili. Nejdříve do šatny-skladu , kde jsme měli od včerejška schované svoje vybavení. Všechno jsme museli přenosit na konec mola do takové pseudo chýše s dřevěnými stoly a lavicemi a rákosovým stropem. I když chýše byla otočená k jihu a svítilo sluníčko, tak tam byl docela příjemný chládek. A od moře k tomu ještě trošku pofukoval vítr. Nejdříve jsme si odnesli bednu, kde jsme měli uložené dýchání, ploutve, masky a pak se vrátili pro zbytek - závaží, vesty a neopren. Mezi tím Mustafa už navážel bomby a zastrkoval je do takových dřevěných přihrádek. A začalo oblékání neboli vcucávání do neoprénu. Teda nejdříve jsme si k vestě přidělali bombu, připojili regulátor a ostatní hadičky, koutkem oka jsem sledoval ostatní, jak a co dělají, a kontroloval jestli i já to dělám dobře. Po složení výstroje nastalo vcucávání se do neoprénu. Dneska už to šlo rychleji. Jorg mi jen trošku pomohl a už jsem byl v neoprénu i pocit jsem měl příjemnější, než včera, kdy mě neoprén různě tahal a mačkal a svíral, ještě jsem udělal pár dřepů a bylo to OK. Spokojen sám se sebou jsem ještě rychle zavřel zip na přední části neoprénu a,,,,. Au! Au!
Zkuste si zavřít zip na kombinéze i jenom jako a uvidíte jaké pohyby uděláte. Asi stejné jako já. Trošku jsem se předklonil, abych viděl přes mého pupíčka (kdo nemá pupíčka stejně se předkloní), kde je jezdec a pravou rukou jej zachytil, nadechnul se a trošku vtáhnul pupíka a rychle vytáhnul jezdce nahoru. Jelikož jsem byl sám se sebou spokojen, tak jsem si nedával moc pozor a přiskřípnul si do zipu chloupky na podbříšku a pupíku. A jak jsem byl v pohybu, z mírného předklonu jsem se začal narovnávat, tak než mě bolest zastavila jsem si zipem depiloval část pupíku. Slzy mi vyskočili z očí jak v kresleném filmu. Naštěstí si toho nikdo nevšimnul. Rychle jsem sjel zipem zase zpátky dolů a opatrně uvolnil zbytek v zipu zachycených chlupů a velmi pomalu a opatrně zatáhnul zip. Ještě dneska mám uprostřed pupíku vidět malou holou cestičku. V tu chvíli se z mého mozku vytratili všechny ty bláznivé myšlenky a já se začal soustředit jen a jen na potápění. Nandal jsem si zátěžový pás, BCD (vestu s bombou) dopnul všechny přezky a natáhnul brýle na krk. S Hanni jsme provedli kontrolu před ponorem (BWRAF potápěči vědí co to znamená a nepotápěče nebudu zatěžovat odbornými výrazy, ale neni to nic sprostého) Ute s Jorgem už byli dávno připraveni a jen nás sledovali jestli všechno děláme správně. Když všechno bylo OK, tak jsme vzali ploutve a pomalu se přesunuli na kraj mola. Nějak jsem si začal vzpomínat na to co říkala Ute na brífingu. Budeme nejdříve procvičovat vstup do vody z „lodi“ a pak přešnorchlujeme asi padesát metrů do míst kde jsme trénovali včera. Nasadili jsme si ploutve. Ute nám ještě jednou ukázala co a kde držet a hups byla ve vodě, za ní skočila Hanni. Vše OK. Teď jsem byl na řadě já. Nasadil jsem si brýle, do pusy vsunul regulátor, levačkou našmátral inflátor(to je takové zařízení, kterým si připouštíte nebo vypouštíte vzduch do vesty) ještě jsem si pro jistotu připustil trošku vzduchu do vesty a pravačkou přidržoval regulátor a brýle, stoupl si na kraj mola a skočil do vody. Bylo to, tak něco přes metr a půl, což pro skok do vody ponohách neni relativně nijak vysoko. Takových skoků jsem absolvoval spoustu, ale skákat do vody s potápěčskou výstrojí, těžší o nějakých třicet-čtyřicet kilo a myslet při tom na spoustu věcí, které musím pro zdárný a správný skok provést, to bylo úpně nové. Netušil jsem co to se mnou udělá. Věděl jsem, že při dopadu do vody musím jakoby střihnout nohama, abych zmírnil pád a hlavně držet co držet mám. Jak jsem dopadnul, tak jsem sřihnul nohama. Nevím, jestli to bylo v ten správný okamžik. Jestli to bylo brzy nebo pozdě. Nebo jsem vyvinul takovou sílu. Nebo se mi srazily nohy nebo mi někdo vyměnil ploutve.
Vynořil jsem se bez ploutví, oči na vrch hlavy a nevěděl co dělat. Koutkem oka jsem je zahlédl, jak si ploutve, tak poplavávají ve víru bublinek kousek pode mnou. Ute mi ukazovala je všechno OK? V tu chvíli jsem nevěděl, jak ukázát, že nemám ploutve a že to není OK.
Tak jsem jí ukázal OK a přitom vrtěl hlavou jako, že to neni OK. Chvilku na mě koukala a nechápala. Vyplivl jsem regulátor a říkám ji:“ I Have not …… ploutve“. To už byla skoro u mě a zachytila můj regulátor ze kterého mi utíkal vzduch do vody a „zavřela ho“. A já znovu opakoval: „I Have not ploutve“ a ukazoval dolu pod sebe. Zaboha jsem si nemohl vzpomenout, jak se anglicky řeknou ploutve a přitom „Sharks fins“ jsme měli na jídeláku. Tak jsem chtěl Ute ukázat prázdné nohy, aby viděla, že jsem bez ploutví, ale v neopénu s hodně nafouknutou vestou se mi to nějak nedařilo akorát jsem sebou hezky plácal na hladině jako bakelitová kuželka a funěl jako starý mrož. Ute už věděla o co jde a začala se smát. Otočil jsem se k molu a viděl Jorga s Mustafou. Samozřejmě se smáli taky a ukazovali do vody a křičeli :„Fins“. Opodál stála Geli se zbytkem personálu a všechno pozorovali - nevím,jestli to patří k povinostem personálu vyprovázet „potápěče“ až na molo… Ute mi vylovila ploutve a už i s Jorgem jsme doplavali na „cvičiště“. Já jsem ještě doplaval ke břehu, kde mi Mustafa vyměnil ploutve a začalo cvičení. Bylo to super Ute s Jorgem „předcvičovali“ a já s Hanni to opakovali. Jak na spartakiádě. Za chvilku jsme měli všechno secvičené a vydali se na krátkou proplavbu okolím. Tentokrát na druhou stranu. Včera to bylo na pravo od hotelu a dnes na levo. První plavala Ute za ní já, pak Hanni a nakonec Jorg. Jako kachničky na rybníku. Ute nám ještě ukázala, že nemáme plavat hlouběji než je ona. Podle mě tam byla hloubka, tak do deseti metrů a Ute plavala dva tři metry nade dnem, občas plavala na zádech, aby na nás viděla a furt se ubezpečovala jestli je všechno OK. Jak jsme se nořili hlouběji, tak nás stále upozorňovala na vyrovnání tlaku. Z vyrovnáváním tlaku to bylo fajn, sice mě občas trošku píchlo v uších, ale to se rychle dalo dopořádku, prostě po chvíli to přestal být problém. Ale nastal problém, který jsem jako zkušený šnorchlista vůbec nečekal. No vlastně dva problémy. První rychlost. Ute ačkoli skoro nehýbala plouvemi, tak mi stále uplavávala. A já kopal nohama jak vzteklej a stále jsem ji nemohl dohonit. Tak jsem si začal pomáhat i rukama, ale bylo to spíš horší. Ute mi něco ukazovala. Něco jako, abych se srovnal. Kdo se má v tý potápěčský hatmatilce vyznat. Já si zapamatoval pár výrazů a tenhle mezi nima zrovna nebyl (ale mohl jsem říct: „Správná odpověď je 4c“). Tak jsem začal vyrovnávat vztlak. To znamená přidávat nebo ubírat vzduch ve vestě (správně žaketu). Při každém připuštění nebo vypuštění vzduchu do vesty následuje reakce, ale opožděná. Tak jsem si upustil trochu vzduchu z vesty a ono nic. Tak ještě trochu a začal jsem klesat hlouběji a hlouběji. Tak jsem si zase vzduch rychle přifoukl, ale mezi tím už jsem ryl nosem o dno, tak jsem ještě trochu přifouknul a pochvíli mě to začalo vynášet nahoru. a znovu rychle upustit vzduch, a zachvíli jsem byl opět u dna. Takže jsem plaval pomalu a ještě po krásné nepravidelné sinusoidě. Ale jak jsem po chvíli zjistil Hanni měla tentýž problém. Musel to být náramný pohled. Chvilku mi Hanni plavala na zádech, pak já jí na hlavě a naopak, pak jsem jí kopnul ploutvemi do brýlí a tak podobně jsme se otloukali než se nám podařilo srovnat znovu vztlak, rychlost a hlavně polohu. Ono vůbec pod vodou všechno vypadá jinak. Nalevo či napravo to člověk pozná, kde je předek a kde je zadek taky není problém. Nahoře a dole se dá odhadnout taky, ale kde jsem já? To najednou nevíte jestli máte hlavu nahoře a nohy dole nebo naopak. Po chvíly se mi podařilo vyrovnat tělo do jakž-takž správné polohy, ale zase jsem měl pocit něčeho nepřirozeného. Něco jako že mám nohy někde u hladiny, někde vysoko nad hlavou. Tak jsem se snažil to podle svých pocitů vyrovnat, jenže to bylo zase špatně. Pochvilce manévrování jsem si konečně srovnal vztlak. Hanni už taky plavala rovně. Všimnul jsem si toho, protože mě začala „předjíždět“. Tak jsem začal rychleji kopat nohama , abych jí stačil, ale Hanni byla rychlejší. Myslím, že Ute trošku zpomalila, takže jsme jí zase dostihli a trošku pomaleji pokračovali v plavbě okolo korálků. A zase se dostavil takový ten pocit lehkosti a uvolnění(jedna moje kamarádka napsala,že potápění je lepší jak sex - no nevím zatím nemůžu srovnávat). A my se vznášeli jako ptáci nad písečným dnem, a jen naše stíny se zlehka dotýkaly malých korálů, které vyrůstali z těch velkých už mrtvých nebo „rašily“ přímo z písečného dna. Nevím jak se který jmenuje ani nevím co byli koráli a co rostliny. Jen jsem koukal ta tu mořskou minizahrádku a kochal se. Mezi tím vším poletovali jako motýli na louce různé rybičky a něco furt uždibovali a přitom nás, jakoby poočku sledovali. Některé odvážnější připluli i trošku blíž k nám, asi aby zjistili, co se jim to prohání v rajonu. Po kraťounké kontrole odplavali znovu uždibovat. Občas jsem kouknul, kde je Hanni (můj dnešní buddy) a kde jsou Ute s Jorgem. Bylo to jednoduché holky plavali přede mnou a Jorg už skoro vedle mě. Najednou Hanni skoro zastavila a ukazovala, že už je na stovce. Hrklo ve mě, protože jsem úplně zapoměl kontrolovat tlak v bombě a na stovce jsme měli dát vědět Ute. Tak jsem rychle zašmátral v místech, kde by měl být tlakoměr a on tam byl, tak jsem kouknul kolik mám ještě vzduchu. Ó, bylo to super měl jsem ještě sto dvacet, tak jsem ukázal Ute kolik vzduchu mám, Jorg byl na stovce taky. Bylo mi to trošku divné, že mám nejvíc, ačkoli jsem si trochu vzduchu nechal utéct do vody při vstupu, potom jsem spotřebovával vzduch na vyrovnávání vztlaku a ještě jsem musel něco spotřebovat , když jsem doháněl Ute a zadýchal se. Asi jsem měl větší bombu….
Pomalu jsme se začali otáčet a plavat zpátky. Jak jsme se otáčeli takovým obloukem(neudělali jsme čelem vzad), tak se začalo měnit i osvětlení a všechno vypadalo jinak. Teď jsme plavali proti sluníčku. Jak sluneční paprsky procházely vodou vytvářeli různě široké proužky, snad deset, dvacet metrů před námi vytvářely takovou průsvitnou stěnu, něco jako vertikální žaluzii. Bylo to úžasně neskutečné, napravo doběla rozzářený písek s miliony různých odlesků, třpytil se a vypadal spíše jako první snih za slunečného a mrazivého rána. Nalevo se se táhla bizardní krajina vlnících se útesů a stínů a pozvolna se ztrácela v modro-zeleno-černé hlubině a to všechno rámoval závěs slunečních paprsků, který stoupal před námi ode dna a pomalu se zvedal na obě strany až k hladině. Napadlo mě, že takhle nějak musí vypadat nebeská brána a my se k ní přibližovali jako černí andílci s křídly tvořenými tisíci barevných bublinek. Zpátky na zem! Všechno krásné jednou zkončí a my se přiblížili k naší pláži. Doplavali k našemu „Training area“ a jelikož nám zbývalo ještě trošku vzduchu, tak jsme si udělali malé opáčko a stále pod vodou jsme doplavali k schůdkům(žebříku) u D.C.. Jelikož jsem to k nim měl nejblíž, tak jsem tam byl samozřejmě první. Plaval jsem skoro u dna, doplaval jsem ke schůdkům, sundal ploutve a zachytil jsem se nejnižší příčky a pomalu začal ručkovat po šprynclích nahoru. Zvedal jsem se a samozřejmě, jak jsem se vynořoval, tak jsem musel překonávat stále větší tíhu. Tak jsem se zapřel nohama a zabral jsem, abych překonal váhu bomby a odpor vody. Najednou slyším nějaký řev a obrovská síla mě stláčela zpátky do vody. Sklouznul jsem zase zpátky na dno a nevěděl co se děje. Znovu jsem tedy vší silou zabral a vynořil se. No a na hlavě mi seděla asi sto-kilová ruska a strašně pištěla. Znovu jsem se ponořil a uhnul jí. Stoupnul jsem si a povídám jí, že tady je to pro potápěče a proto je to i ohraničené bojkama. A ona kudy jako má lízt do vody a ble ble ble….Tak jsem ji řekl, že z pláže a ještě něco neslušného(krávám se omlouvám), ona ještě něco brblala a odplavala jako Moby Dick k pláži.
Myslím, že si už bude asi dávat větší pozor než někam poleze, protože i pro ní to musel být docela šok, když si tak pomalu v pohodičce slézala po schůdkách, opatrně, aby si nenamočila trvalou a najednou má mezi nohama potápěče.
Tak skončil můj druhý ponor.

PS. to ještě měla štěstí, že jsem zapoměl při vynořování dát ruku nad hlavu.

další cestopisy
Fotoalba
albumimgj0054155

Potápění II

07.02.2008
Komentáře
21
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
holubička74 30.04.2011 11:40
 

Opět jsem se nezklamala :-D :-D :-D Je to super četní. Možná bys to měl publikovat i někde jinde za pořádný honorář :-D :-D :-D Tohle by šlo nadračku :-D :-D :-D Je piš dál, perfektně to dokáže pozvednout náladu.

Filip 17.12.2008 20:15
 

:-D Ani nevím, jak se mohlo stát, že jsem to neokomentovala. Samozřejmě mě to pobavilo a nasmála jsem se jako všichni. A ještě víc, když jsem to četla znovu po mém ponoru na zkoušku v bazénu.To mi teprve všechno došlo. :-D :-D :-D

  • Anonym (1)
babička 08.11.2008 19:33
 

:-D Paráda!
Chechtám se tak, až jsem si rozmazala make- up!
Už se těším na další díl!

  • Anonym (1)
Jaruš mushkela 18.10.2008 23:34
 

:-D :-D :-D Super, skvělé!
Piš, prosím, dál - stojí to za to!
Děkuji za bezva pobavení. Ještě teď stírám slzy smíchu... :-D

amirah 08.10.2008 19:47
 

perfektní ;-) :-D :-D

RUST 11.08.2008 23:09
 

dědku dobrý :-D pokračuj ;-)

hojsadlo 23.04.2008 00:52
 

:-D Ferdo,když plaveš s ploutvemi musíš nechat kufry na hotelu, a nééé je tahat furt ssebou ;-)

ferdyš 20.04.2008 22:26
 

:-D no, já měl v hurg. jenou ploutve na nožičkách a
to jsem šel rychle ke dnu.raději budu čity čity fajné.rychle tam jeď a poápjej se a pak piiiiiiš. ferdyš ;-) :-P

hojsadlo 18.04.2008 12:54
 

ani já to netušil 8-O :-D
Kdybych to byl býval věděl,tak by sem se nepotápěl :-D

ZdenaB 16.04.2008 16:44
 

super počtení- ani pod tu hladinu nenusím..../já nevěděla, že si na rusky/ :-D :-D :-D

hojsadlo 28.02.2008 20:35
 

to milena:8-) 8-) 8-)
to klár: uvidím 8-O :-)

Milena 27.02.2008 18:30
 

:-D :-D :-D
nemám slov,protože přes záchvat smíchu nemůžu mluvit :-P
výbornéééééééé :-D
věčná škoda,že ta "barča" nebyla pod Tebou,bylo by o jednoho ničitele korálů míň :-P

klár 26.02.2008 20:40
 

je jeste pokracovani? doufam ze jo. hezke odreagovani a prima pocteni

hojsadlo 24.02.2008 23:36
 

já myslel,že je to úsměv tak to se omlouvám, já už blbě vidím
:-) :-) :-) teď je to zprávně

mamzul 24.02.2008 20:49
 

Hojsadlo, vyplazovat jazyk na ty, co tě chválí, je velmi, velmi neslušné..
A na ženy - nepřijatelné.

Zpět na všechny diskuze