A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Potápění v Egyptě (2006)

Každým ponorem rostlo mé přání potápět se v Egyptě co nejvíce.

Potápění v Egyptě (2006)

Červenec a srpen 2006

Začátkem roku 2005 jsem napsala mail několika potápěčským základnám a kamarádům - divemasterům, zda by nevěděli o místě diemastera. Manželka majitele základy DiveToo (www.divetoo.net) odpověděla, že zatím mají dostatek DM, ale moji adresu že si zapsala. Bylo pro mne velkým překvapením, když mi téměř přesně za rok přišel mail, kdy a na jakou dobu mohu přiletět do HRG. Nemohla jsem hned opustit všechny povinnosti, byť bych bývala velmi ráda. Přesto se mi podařilo uvolnit se ze zaměstnání na 2 měsíce. Nastal další problém: jak se dostat do HRG?

Žádný charterový let nebyl volný. Pravidelné linky jsou citeně dražší a navíc přestupní. Volný byl jen let Al Italia z Prahy do Milána, z Milána do Káhiry a vnitrostátní linkou z Káhiry do HRG. Nepříjemným zjištěním v Káhiře bylo, že moje taška s oblečením a kompletní potápěčskou výbavou jaksi nedorazila stejným letadlem jako já. Hodinu a půl jsme já a asi deset stejně postižených pasažérů bez úspěchu „laškovali“ se zástupci Al Itália o nalezení našich tašek. Nakonec jsem musela odletět z Káhiry bez tašky. Také až v Káhiře jsem zjistila, že letiště má dva terminály vzdálené asi 10 km. Přiletěla jsem na starý a musela na nový. Cestování jen s příručním zavazadlem obsahujícím dýchací automatiky, dekompresní počítač, fotoaparát s vodotěsným pouzdrem, všemožné nabíječky a tašku s notebookem je docela příjemné. Bohužel jen do okamžiku, než se potřebujete převléknout nebo se chcete jít koupat.

Dodnes nevím, jak pilot Egypt Airu trefil na letiště v HRG a perfektně přistál, když po nástupu do letadla všichni Egypťané vytáhli mobily a začali telefonovat a psát SMSky. Sice při bezpečnostním poučení v hlášení zazněl zákaz používání veškeré elektronky, ale nikoho to netrápilo, ani palubní personál. V HRG mne měl čekat kolega ze základny, nečekal. Téměř hodinové zdržení vysvětlil tím, že čekal na mezinárodních příletech, nikoliv na vnitrostátní lince. Dost dobrodružství na začátek…

Brzy jsem řešila i problém zdravotní: dostala jsem angínu z klimatizace. Po týdnu domácího léčení všemožnými preparáty jsem se dovlekla na kliniku hotelu SeaGull a nestačila se divit. Pan doktor Mohamed Khater (mkhater57@hotmail.com, +20123613981) měl čas i zájem se nejprve na vše vyptat, pak vyšetřit. Nabídl čaj a cigaretu, kterou jsem s díky odmítla, vysvětlil mi, co bude dělat, jaké léky mi dává a proč. Dostala jsem injekci a tašku léčiv. Hotově jsem nemusela platit nic, moje cestovní a potápěčské pojištění Victoria (www.victoria.cz) postačilo. Jen se doktor Khater potřeboval domluvit s asistenční službou. Během telefonního hovoru jsem dostala záchvat silného kašle. Po ukončení hovoru se doktor Khater zeptal zda kouřím. Když jsem jej ujistila že ne, nikdy jsem nekouřila, odvedl mne do vedlejší místnosti, uložil na lůžko a přikryl až po nos. Do ruky mi napíchl infuzi a do infuzního vaku přidal další léky. Když vykapala, jeho kolega Dr. Razik mi vak vyměnil a ještě něco přidal. Oba byli velice pečliví.

Protože jsem rozuměla anglicky, požádali mě o pomoc při komunikaci s další pacientkou z Polska. Během následujících dvou měsíců jsem ještě několikrát pomáhala tlumočit s česky, slovensky a rusky hovořícími pacienty. Z kliniky jsem odcházela po čtyřech hodinách a cítila jsem se mnohem lépe.

Práce DM začíná v 8 hodin ráno a v létě končí v 18 hodin večer, v zimě o hodinu dříve, pokud není plánován ještě noční ponor. Manager centra ráno rozdělí potápěče na jednotlivé lodi, personál naloží lahve se vzduchem, léky a potápěčskou výbavu pro turisty, kteří nemají výbavu svoji. Po zápisu jmen turistů do boatlistu, okolo 8:30 - 9:00 lodi vyplouvají. Vedoucí lodi nebo DM svolá hosty a udělá breefing: přivítá hosty na lodi, vysvětlí zásady platné na lodi i při potápění, představí posádku a vysvětlí plán ponoru. Intro potápěčům vysvětlí základní činnosti, které je při ponoru čekají. Breefing jsem často tlumočila do češtiny a ruštiny nebo celý vedla česky.

Skupiny certifikovaných potápěčů se po zakotvení na lokalitě v doprovodu DM vydají na ponor. Zbývající DM se starají o Intro potápěče. DM jde v tomto případě do vody první a čeká na klienty. Po skoku do vody je uklidní a podle sestupového lana opatrně sestoupí do hloubky 5 metrů při opatrném vyrovnávání tlaku v uších. Pokud je vše v pořádku, vydají se na 20ti minutový ponor v hloubce okolo 6 metrů. Po 20 minutách DM vrátí potápěče pokud možno spokojeného na loď a počká na dalšího. V poledne je oběd a odpočinek na palubě. Přitom se obvykle loď přesune na další lokalitu, kde následuje druhý ponor.

Dvakrát týdně jsme dělali takzvané „Trydive“. DM vzali svou i půjčovací výbavu k bazénu. Vždy přišlo mnoho přihlížejících, kteří vyslechli informace o používání výstroje, bezpečnosti potápění a základních dovednostech. Pak jsme případné zájemce vzali na zkoušku do bazénu. Pro hotelové hosty a zejména mládež to byl zajímavý zážitek i jedinečná příležitost zdarma vyzkoušet první ponor, i když pouze v bazénu.

Nejkrásnější jsou oči a nadšení lidí, kteří se s Vámi vynoří po svém prvém ponoru v životě nebo po svém prvním ponoru v Rudém moři a nemluví o ničem jiném, než co viděli na vlastní oči.

Gota Abu Ramada

Gota Abu Ramada je rozsáhlý reef ponořený asi 1 m pod hladinou. Okolo je písčité plato v hloubce 8 až 20 m. Z plata vystupuje k hladině několik skupin menších ergů. Na jižních hranách plata naopak stěny klesají do hloubky 40 a více metrů. Lodi zpravidla kotví na mělčině uprostřed jižní strany reefu a probíhají zde oba denní ponory, jeden na západ a druhý na východ podél reefu. Na západě jsou stěny reefu strmé a ve vzdálenosti 30 až 50 m od nich jsou tři skupinky ergů. Na východě jsou stěny reefu pozvolnější a přecházejí v korálové zahrady, za nimiž jsou tři vyšší štíhlé ergy, zabydlené perutýny. U reefu se před proudem ukrývají velké skupiny chňápalů a chrochtalů.

S kolegyní Katyou (zkušenou instruktorkou PADI z Moskvy) jsme se staraly o velkou skupinu českých potápěčů. Vedoucí skupiny byl zkušený instruktor, který své lidi znal a rozdělil je do 3 skupin. První skupinu vedl Zdeněk. S mou skupinou složenou ze dvou dvojic (René s Pavlem a Vladan s Janou) jsme šli do vody jako druzí. Třetí skupinu vedla Katya. Ponor jsme uskutečnili na východ podél reefu v hloubce mezi 10 až 15 m. Na východním výběžku reefu u ergů s perutýny jsme potkali Sibu (Eagle spotted ray). Za výběžkem jsou velké tvrdé korály ve kterých bydlí murény. Viděli jsme zde také pilníkotrnce a osténce zeleného louskajícího ježovku. Cítila jsem lehký protiproud a předpokládala jsem, že po obratu poplujeme zpět s proudem, blíže k reefu a v menší hloubce. Cesta zpět tedy měla být kratší a méně namáhavá. Bohužel po obratu a výstupu do menší hloubky jsem zjistila, že tam proud směřuje opět proti nám. Držela jsem svou skupinku v menší hloubce, ale proud stále sílil. Byla jsem ráda, když jsme potkali Katyu a její třetí skupinu. Spojili jsme obě skupiny a těsně podle reefu je vedly k lodi. Když jsme se museli odpoutat od reefu a plout k lodi vzdálené asi 30 m, proud nás snášel před její příď a k výstupovému žebříku na zádi jsme se museli probojovat. Potápěči zcela podceňovali nebezpečí a nerespektovali signály k urychlení návratu na loď. Nakonec jsme s Katyou přitáhli všechny potápěče za loď k žebříku. Ani tam nerespektovali naše příkazy. Místo aby se pevně chytili lana, postupně se přesunuli k žebříku, sundali ploutve, rychle vystoupili na loď a udělali prostor dalšímu potápěči, ptali se proč, ale dělali si co se jim zlíbilo. Prostě proto, kdyby si v proudu sundali ploutve příliš brzy, mohl by je proud odnést na moře. Pokud stáli a oddechovali na žebříku, potápěči ve vodě ztráceli síly když se snažili udržet u lodi. Pokud se shlukli pod žebříkem do skupiny, v případě pádu potápěče ze žebříku jim hrozilo zranění.

Nakonec se nám podařilo všechny potápěče z proudu vylovit a dostat na loď. První, Zdeňkova skupina nebyla nikde v dohledu, objevila se až po delší době. I Zdeňkovu skupinu jsme rychle nechali vystoupit na loď a chystali se odplout. Ptaly jsme se s Katyou několikrát, jestli jsou všichni, odpověď byla vždy stejná: Ano jsme všichni, můžeme jet. Naštěstí si Katya všimla, že nám chybí 12-letý potápěč Igor. Plaval na hladině, marně bojoval s proudem a nemohl se dostat na loď. Nezbylo než si nazout nejbližší ploutve a skočit pro něho. Podařilo se mi jej dovléci k žebříku, kde jej Katya s posádkou vytáhli na loď. Když jsem stála na lodi i já, oddechly jsme si s Katyou, že to máme za sebou. Nechaly jsme potápěče trochu vydechnout a udělaly jsme jim odpolední breefing, který se dosud nikdy nedělal. Vysvětlily jsme jaké jim hrozilo nebezpečí, používané signály a správný postup. Zopakovaly jsme jak se chovat při vystupování na loď a nutnost být opatrní a ohleduplní. Docela jistě si budeme obě s Katyou tento ponor dlouho pamatovat.

Small Giftun

Na tuto lokalitu jsme nejezdili příliš často. Jedná se o chráněnou rezervaci kde se platí vstupné 5 USD za potápěče. Bohužel je to také oblíbené místo pro šnorchlovací výlety a podle toho vypadá. Je tam veliký počet lodí a ještě více lidí. Ačkoliv se vždy všem turistům na lodi zdůrazňuje, že potápěči ani plavci nesmějí na nic sahat, stát na korálech, dotýkat se ryb, sbírat korály ani jejich odlomené mrtvé části, mušle, že se mají jen dívat, potkáte tam běžně lidi stojící na korálech a sbírající cokoliv jim přijde pod ruce. Je to nejen nešetrné k přírodě, neboť takto zde brzy nebude co obdivovat. Navíc je takovéto chování velmi nebezpečné. Obecně lze říci, že co okolo Vás klidně plave nebo leží a nebojí se Vás, má svoji účinnou ochranu, většinou jedové trny nebo žlázy. Ty mohou způsobit nepříjemnou bolest, vyvolat silnou alergickou reakci nebo přivodit i smrt. Stoupnutí na ropušnici ďábelskou nebo plochohlavou může bez antiséra znamenat smrt během půl hodiny. Přitom jejich mimikry jsou tak dokonalé, že na korálech nejsou mnohdy vidět ani ze vzdálenosti jednoho metru. Perutýn, který po se po většinu dne téměř nehýbe, dokáže při ohrožení prudce vyrazit proti vetřelci s naježenými jedovatými ostny hřbetní ploutve. Osténci, kromě nastavení ostrého prvního paprsku hřbetní ploutve umí v případě obrany svého teritoria citelně kousnout svými zuby, které obvykle používají k louskání ježovek. I většina korálů se chrání žahavými buňkami. Pokud se o ně otřete, uvolní korál tekutinu, která může způsobit svědění, pálení, nebo alergickou reakci. Bohužel korál utrpí větší škody i když jej neulomíte. Dotykem zastavíte jeho růst na déle než rok.

Naštěstí zde plato poseté korály z hloubky asi 15 m klesá do 25 m a pokračuje strmou stěnou do velkých hloubek. Zde, chráněny před houfy šnorchlistů rostou kolonie gorgonií a jsou k vidění murény, velcí tuňáci a podobně.

Erg Iris

Další lokalitou, na kterou ráda vzpomínám jsou tyto ergy v moři. Hloubka zde není příliš velká, jen asi 12 metrů, ale skály jsou zabydleny spoustou pestrobarevných ryb. Na této lokalitě jsem prováděla 11ti letou Aničku a jejího tátu, který byl certifikovaný potápěč. Anička byla skvělá, vůbec se nebála a se zájmem si prohlížela všechno co viděla. Ukázali jsme jí Odrance pravého (stonefish), trvalo dost dlouho, než jej díky jeho ochrannému zbarvení pod vodou uviděla. Potkali jsme bodloky jednorožce i bodloka rudomořského v hejnech „zlatých rybiček“ - bradáčů šupinoploutvých. Podél skal pluly veké lulanky a když jsme se přiblížili opatrně, mohli jsme pozorovat ještěrohlavce číhající na plochých větevnících. Po návratu byla Aničce zima, tak jsme ji svlékli z neoprenu, zabalili do ručníku a na špičce lodi jsme si povídaly o tom, co jsme viděli. Odpovídala jsem na zvídavé otázky a najednou mi Anička dala pusu a řekla „děkuji“. Bylo to moc krásné. Pak přišel táta a povídali jsme si dál o rybách a korálech. Na konci se optal: „A poděkovala jsi?“ Ano, poděkovala a moc krásně.

Listopad 2007

Po návratu domů jsem odpovídala na zvídavé otázky kamarádů a vyprávěla zážitky z potápění. Také jsem odpověděla „ano“ na otázku náčelníka našeho potápěčského klubu, jestli příště do Egypta vezmeme i Šárku, naši náčelníkovou. Po návratu jsem měla hodně práce, ale podařilo se mi vše zvládnout a domluvili jsme si dovolenou v HRG na listopad. Šárka nejdřív brala jako dobrý vtip, když jsme se ptali, jestli má dovolenou a kdy může odletět. Až když jsem pak volala že potřebuji její rodné číslo do smlouvy s CK, uvěřila, že to není legrace.

Protože šlo opět o last minut, zvolili jsme hotel Geisum Village. Leží vedle Sand Beache a mají společnou pláž. Také pár měsíců před naším příletem nově upravili zahradu hotelu a vybudovali pěkný bazén. Ale protože jsme dny od rána do večera trávili potápěním, ani jsme bazén nevyzkoušeli. Voda v něm prý byla studená, stejně jako počasí tohoto listopadu, který byl chladnější než prosinec roku předešlého. Hodilo se teplé oblečení: alespoň šusťákové kalhoty a mikina, na lodi pak čepice nebo šátek na hlavu. Chladnější byla i voda, ale ponory byly krásné. Vítr ani zima nám nemohly zabránit užívat si potápění naplno.

Šárka je štíhlá mladá paní a už u autobusu Letuška v Karlových Varech ji pasovali na naši dceru, i když věkový rozdíl není tak velký. Nicméně jsme tuto taktiku přijali a s úspěchem jsme ji používali i na lodi, kde jsme tak Šárku chránili před neutuchající leč nežádanou pozorností místních chasníků. Naštěstí měli respekt před „tatínkem“, který má 190 cm a metrák velmi živé váhy.

Hned první den jsem začala „pracovat“, zjistilo se totiž, že na lodi zrovna není nikdo, kdo by tlumočil rusky hovořícím turistům. Takže jsem překládala general breefink do ruštiny a pak vedla intro breefing. Další dny jsem pak už s bývalými kolegy opět vodila potápěče na ponory, když bylo potřeba. Pokud nebylo potřeba, mohla jsem obvykle se Šárkou a Martinem na ponor sama. Byly to moc pěkné ponory, protože jsme mohli tempo i trasu vybrat podle svých představ.

Abu Ramada

Reef je ještě rozsáhlejší než Gota Abu Ramada. Ponory se provádějí na jižním i severním konci. Na North Abu Ramada lodi kotví nad písčitým platem, které je v hloubce kolem 20 m a které dál strmě padá do velkých hloubek. V hloubce kolem 30 m je zde množství menších jeskyněk a kolonie gorgonií. Na South Abu Ramada lodi kotví poblíž mělčiny, na které je vrak menší kovové lodi v hloubce asi 5 m. Východní část reefu je pozvolná s několika velkými ergy z korálů. Obvykle zde bývá lehký proud. Západní část tvoří příkrý a hlubší reef, který se dál svažuje do velké hloubky. Zde se ponor obvykle začíná v hloubce okolo 15 m, poblíž zlomu do hloubky. Bývají zde napoleoni, murény, stonefishe, chobotnice, havýši a další obyvatelé reefu. Zpět se pluje podél reefu v hloubce okolo 6 metrů a končívá nad vrakem nebo na mělkých korálových útesech okolo. Na vraku jsme potkali hned dvě murény, černou a šedou.

El Malik

Tato lokalita je hluboko na jihu směrem k Safaze. Cesta na místo nám zabrala více než 2 hodiny. Na první ponor jsme šli až po poledni. Na druhý ponor na El Maliku jsme odpluli o kousek na východ. Protože se chvíli nedařilo vyvázat loď, ponor jsme zahájili až okolo půl páté. To už se slunce začínalo sklánět za obzor a stěny reefu byly v hlubokém stínu. Kromě obvyklých ryb a korálů jsme viděli méně obvyklou červenou sasanku a hadovce skvrnitého s ochranným zbarvením připomínajícím vodnáře, jedovaté mořské hady. Na konci ponoru jsme potkali 3 opravdu veliké barrakudy. Tvrdí se, že barrakuda nebývá nebezpečná, pokud není hladová nebo vyprovokována. Bohužel jsme neměli tušení, jaký měly toho dne jídelníček a náladu, proto jsme se k nim raději nepřibližovali.

Shaabrur Umm Gamar - drift

Na drift ponor na Shaabrur Umm Gamaru jsme si se Sasou rozdělili potápěče do dvou skupin. Skupinu německých potápěčů měl na starosti Sasa, já jsem vedla Šárku s Martinem, Radana s Petrem a Jirku s Xenou.

Ponor byl klidný podél příkrého reefu porostlého rohovitkami a laločníky. Zhruba za polovinou ponoru mne Jirka upozornil na okolo plujícího žraloka. V té době jsme byli v hloubce asi 20m a žralok nás v klidu míjel ještě o pár metrů hlouběji. Všichni fotografové a za nimi my ostatní jsme se otočili a plavali ke žralokovi. Zřejmě byl nažraný a nejevil o nás valný zájem, jen nás důstojně minul a zmizel v modrých hloubkách.

Ponor jsme dokončili v klidu, ale ani starý vrak menší dvoumotorové nákladní lodi, zlomený přes hranu mělčiny do hloubky nemohl dnes konkurovat setkání se žralokem spanilým …

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
4
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Paní Elisha Smith
06.08.2014 22:39 41.203.67.***
Paní Elisha Smith  


Dobrý den,
Získání půjčky za výhodnější úrokové sazby a rychlejší zpracování se staly přítěží dlužník s vysokou úrokovou sazbu o nabídce banky a mikro finanční instituce. to je důvod, proč jsme se rozhodli prolomit bariéru a dělat rozdíl v podnikání úvěru úvěrů. nabízíme zabezpečené i nezabezpečené výpůjční služby s žádným zajištění vyžadovat a rychlou dobou zpracování.
Prosím, kontaktujte nás ještě dnes, takže můžeme udělat rozdíl ve vaší finanční situaci.

Obraťte se na správce:
Paní Elisha Smith
Napište nám ještě dnes: elisha_financehouse@admin.in.th

alenka17 03.03.2009 07:39
 

Prosím o pomoc. Sháním naléhavě kontakt na slovenského potápěčského instruktora Martina, který vloni pracoval i pro Fishera v Diving centru u Jasmíny (ale může působit i jinde). Žije v Hurghadě téměř celý rok a určitě je známý. Jedeme tam cca za tři týdny a já ztratila na něj kontakt. Chceme se domluvit na potápění. Prosím dejte mi vědět třeba i někoho, kdo ho zná. díky. moc

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Milena 05.10.2007 20:08
 

Překrásné čtení (ostatně jako vždy ;-) ) a nádherné fotky - hodně potapěčského štěstí :-)

  • Anonym (1)
petinka 11.08.2007 11:40
 

MOC PĚKNÝ ČLÁNEK KTERÝ SE VELICE PŘÍJEMNĚ ČTE.JE VIDĚT,ŽE PISATELKA OPRAVDU EGYPT MÁ RÁDA.DĚKUJI. 8-O

Zpět na všechny diskuze