A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Potápění v Hurghadě (2003)

Do Hurghady jsem poprvé letěla s partou potápěčů z Moravy. Moc jsem se těšila na krásné a teplé moře. Kdo by si po zimě rád neodpočinul v teple?

Potápění v Hurghadě (2003)

Duben 2003

Potápění domluvil Honza s Abduem, majitelem základny Saradivers (www.saradivers.com). Divemastery (DM) nám byli Essa a Abdou. Abduova žena Sára je Japonka, proto s námi na lodi bylo i několik Japonců mezi nimi dívka Juka, která se na konci našeho pobytu stala DM a prováděla potápěče. Tehdy mne napadlo, že to musí být skvělé, být v Egyptě u moře a potápět se tady denně.

Základna Saradivers nepatří žádnému hotelu, je to jedna z mnoha základen na ulici. Měla jsem pocit, že každý druhý dům podél hlavní ulice je potápěčská základna. Za potápěním jsme vyráželi ráno okolo půl deváté z hotelu místním busíkem, který nás dopravil na základnu a následně do přístavu. V přístavu jsme se nalodili na loď Saradivers. Loď byla téměř nová, čistá a pohodlná. Ve sprše na zádi tekla sladká voda, po ponoru jsme si mohli opláchnout obličej a hlavu ve sladké vodě.

Poprvé jsem se zde potápěla 2.dubna na lokalitě Carless reef, jedné z nejhezčích lokalit. Každý krok do neznáma je provázen obavami, ale pod vodou se obavy okamžitě vytratily a zbyla jen nádhera. Člověk by málem zapomněl dýchat jak byl nadšen z akvária plného pestrých ryb ve kterém se ocitl, bohužel občas zapomene i na jiné věci.

Před každým ponorem proběhne na lodi breefing, kdy DM popíše lokalitu, rozdělí potápěče do dvojic, případně trojic a určí jejich pořadí ve skupině, pokud je více potápěčů. Domluví se signály o tlaku vzduchu v láhvi, bezpečnostní zastávka 3 minuty v 5 metrech, stanoví se bod obratu a alespoň přibližně si řeknete co můžete na které lokalitě obvykle, nebo naopak vzácně vidět. Bodem obratu bývá dosažení tlaku 100 barů v láhvi u kteréhokoliv potápěče ve skupině nebo dosažení času 30 minut ponoru. Po dosažení jednoho z těchto mezníků se celá skupinka obrací a vrací se v menší hloubce nazpět ke své lodi. Závěrečná část ponoru probíhá zpravidla u korálových útesů v hloubce 5-6 metrů, potápěči tak mohou současně vykonat bezpečnostní zastávku. Je to daleko příjemnější, než na závěr ponoru „viset“ na laně pod lodí.

Carless reef

Lokalitu Carless reef tvoří dvě velké skály (ergy) s hloubkou okolo 10-12 m. Dál od ergů je na dně zlom (drop off), který padá do velké hloubky. Plán ponoru zněl, že se zanoříme u jednoho ergu a pod vodou je oba obeplaveme velkou „osmičkou“ a vrátíme se na loď. Několik skupin potápěčů, někteří se toho dne viděli poprvé, se dle plánu zanořilo u jednoho z ergů. Asi po 15 minutách, kdy jsem doprovázela potápěče fotografujícího krásnou murénu jsem si uvědomila, že není mým určeným buddym a že vůbec nepatří do naší skupiny a moje skupina je neznámo kde. V ten okamžik mne vůbec nenapadlo vrátit se na hladinu nebo k lodi. Když se ztratíte, máte se podle standardů po 30 sekundách hledání vynořit a počkat. Na hladině bych také jistě viděla loď Saradivers. Až po několika minutách jsme se s Abduem našli a ponor jsem dokončila se svou skupinou. Navíc, když mne DM hledal, uviděl jiného osamělého potápěče a tak jej zařadil do naší skupiny. Protože tento potápěč patřil také na naši loď, neprotestoval proti rozhodnutí DM. Záměnu odhalili moji kolegové, kteří si všimli že Abduem „ulovený“ potápěč má poněkud menší hrudník. :O) Ponor skončil dobře a všichni jsme viděli mnoho zajímavého: osamělou barrakudu, murény, trnuchy, kranase, pomce, korálové zahrady s měkkými i tvrdými korály a pod.

Umm Gamar

Druhý ponor již nebyl provázen žádnou chybou a uskutečnil se na lokalitě Umm Gamar. Tato lokalita je krásný zabydlený reef. Ačkoliv cestou zpět plavete po stejné trase jako cestou tam, jen v jiné hloubce, přesto i na zpáteční cestě stále vidíte něco nového a zajímavého. Na východní straně v hloubce cca 30 m je jeskyně, v níž prý občas bývají žraloci. Bohužel při naší návštěvě žraloci „nebyli doma“, tak jsme na zpáteční cestě mohli pozorovat alespoň množství bublinek z našeho vlastního vzduchu probublávajícího z jeskyně dutinami v korálovém útesu. K tomu gorgónie, růžovofialové měkké korály, několik druhů perutýnů, klipek a podobně - prostě velké přírodní akvárium.
Při ponoru směrem na západní stranu jsme potkali a chvilku doprovázeli karetu, ale ač to byla „jenom želva“, neudrželi jsme s ní tempo. Další možností pro dobré potápěče je potápění směrem od reefu, protože v hloubce cca 23 m je zlom do podstatně větší hloubky.

Stoney Beach

Další lokalitou, na kterou jsem se ke své lítosti vícekrát nedostala je Stoney beach. Loď byla ukotvena na mooringu proti krásné kamenité zátoce. Pod vodou byl rozlehlý reef, kde se dala najít mělčí i hlubší místa. K vidění bylo hodně korálů, sasanky a v nich se ukrývající klauni, trnuchy, čtverzubci a kanici. Malé rybky jako ploskozubci, klipky, sapíni a bradáči nám už začínaly připadat docela běžné.

Prosinec 2003

Tentokrát jsme letěli na dovolenou s manželem Martinem. Bydleli jsme ve stejném malém hotýlku Al Arosa jako v dubnu. Potápění jsem původně domlouvala opět s Abduem ze Saradivers. Martin na internetu našel nabídku na celou potápěčskou dovolenou v HRG, pořádanou českou cestovní kanceláři Adventures sports (www.adventuresports.cz). Výběr této cestovní kanceláře a její základny podpořil fakt, že do této CK měla krátce po nás přiletět ještě další skupina Čechů, což usnadňovalo komunikaci na lodi.

Po příletu jsme se několik dní potápěli sami s DM a několika potápěči, většinou Rusy. Naším DM byl Amir Mousa, šikovný chasník. Dodnes jsem nepochopila jak dokázal, ačkoli na hladině bylo 10-15 lodí, vybrat trasu ponoru tak, že pod vodou jsme potkali jen 2-3 potápěče. Vybíral skvělé lokality a i když přiletěla hlavní část skupiny, potápěl se převážně s námi a dokázal nás vždy nějak vzdálit od chumlu potápěčů. Vedle Amira se s námi potápěli ještě Waleed a Hany.

Díky Amirovi jsem začala více uvažovat o možnosti zůstat v Egyptě delší dobu a provádět hosty při potápění. Potápění je organizováno především jako jednodenní výlet lodí. Ráno se nalodíte, kapitán dovede svou loď na vybranou lokalitu, lodníci ji zakotví a jde se na ponor. Po ponoru je přestávka, obvykle 2 hodinová, během níž Vám posádka nabídne oběd a pití. Po odpočinku uskutečňujete druhý ponor, po jehož skončení kapitán odvede svou loď zpátky do přístavu.

Lodníci při kotvení lodi nepoužívají kotvy, ale přivazují lodě přídí a zádí na mooringy. Mooringy vybudovala na chráněných místech navštěvovaných lokalit organizace Hepca (www.hepca.com), která se stará o ekologii a ochranu moře a jeho živočichů. Jsou to silná, původně bójemi označená lana pevně zakotvená do hmoždin, zabetonovaných do děr vyvrtaných v mořském dně. Lana jsou z umělé hmoty a plavou na hladině i když bóje vzal čas. Lodníci zachytí tato fixní lana a loď šikovně vyváží svými lany příď i záď vždy na dvě sousední bóje. Další loď se buď ukotví na volný mooring nebo se svými lany přiváže na již ukotvenou loď. Na lokalitách pak vidíte na sebe navázaných 5-6 lodí. Když chce některá loď odplout, musí ji ostatní lodi uvolnit. Proto často vidíte, jak celá skupina lodí vypluje obloukem na moře a za chvilku se zase vrátí, třebas v jiném pořadí. Může to být psychicky náročné i pro potápěče, zejména pokud jsou nováčky, kteří se vynoří a vidí svou loď odplouvat na volné moře. Poprvé to není nic příjemného, ale časem si zvyknete. Potápěči, plavci i posádka musí dávat vzájemně pozor, aby nedošlo k úrazu. Proto je zakázáno přibližovat se k lodnímu šroubu i když je loď zakotvená, nikdy nevíte, kdy bude kapitán muset nahodit motory.

Shaab El Mina

Jedna z lokalit, kterou nám Amir ukázal ještě než přijela hlavní skupina byla Shaab El Mina. Při potápění v této lokalitě jsem měla pocit, že jsem se dostala do Trnkova filmu Tajemná zahrada. Z hloubky kolem 40 metrů se zvedají rovnoběžné hřebeny skal či korálových útesů do hloubky jen asi 5 metrů. Jsou zde rozsáhlé korálové zahrady s barevnými tvrdými i měkkými korály a zévami mnoha barev. V korálových zahradách žijí sapíni, klipky, pomci, každou loď obklopí hejno komorníků. Na výběžku korálu jsme viděli vajíčka plže španělský tanečník, vypadají jako by nějaká dívčina ztratila červenooranžovou stahovací mašli z vlasů, jen tahle mašle je „přirostlá“ na skálu.. Potkali jsme hejno snad stovky bodloků jednorožců. Až při výstupu, na bezpečnostní zastávce se poblíž nás mihl sotva třičtvrtěmetrový žralok.

Vrak SS Thistlegorm

Vrcholným zážitkem této dovolené bylo potápění na vrak SS Thistlegorm (www.ssthistlegorm.com). SS Thistlegorm je vrak anglické nákladní lodi, která byla za druhé světové války potopena před ústím Suezského průplavu. Dvě „S“ v názvu lodi jsou zkratkou slov „Steam ship“ tedy „parní loď“. Loď byla vyrobena a spuštěna na vodu v dubnu roku 1940 v Sunderlandu. Absolvovala jen tři obchodní cesty, než se z Glasgow v květnu 1941 vydala v konvoji dalších plavidel na cestu okolo jihu Afriky do Alexandrie, kam vezla vojenské zásoby. Před vplutím do Suezského průplavu dostal konvoj příkaz zakotvit a počkat na uvolnění průplavu. Německá letadla náhodou loď uviděla a shodila dvě pumy. Jedna z pum bohužel dopadla přesně do nákladového prostoru č. 4, kde loď měla zásobu munice. Loď se potopila dne 7. října 1941 v noci. Během potopení lodi zahynul jeden námořník, ostatní byli zachráněni plavidly z konvoje. Jeden člen posádky byl dokonce vyznamenán králem Jiřím VI. medailí „The George Medal“ za statečnost, když po výbuchu zachránil život svého kolegy. Vrak je stále ještě zakotven a na dno dopadl ve vzpřímené poloze, vypadá, jako by stále ještě plul a vezl svůj náklad. Vrak náhodou objevila v roce 1955 posádka lodi Calypso. Po jejím objevu byl vrak zapomenut a znovu objeven v roce 1974, ale objev byl uchováván v tajnosti. Až v roce 1985 ji její znovuobjevitel ukázal potápěčům, pro amatérské potápěče se stala dostupnou až v roce 1992. Nákladové prostory jsou plné vojenského materiálu počínaje ostnatým drátem a holínkami, stále ještě funkční municí, náhradními díly k letadlům, křídly letadel, džípy a řadami motorek naloženými na korbách náklaďáků. Pneumatiky vozidel stále ještě obsahují vzduch, jak byly nahuštěny v době nakládání. Vedle trhliny trupu leží převrácené dva tanky Bren Carrier MK II. Na palubě lze najít dva uhelné tendry a dvě tlakem vody zmuchlané cisterny na vodu patřící ke dvěma parním lokomotivám Stanier 8F, které jsou nyní na dně po obou stranách lodi. (Podrobnosti z knihy SS Thistlegorm & Rosalie Mollerr The Great Shipwrecks of The Rea Sea, autor Alberto Siliotti).

Ponor na tento vrak je neskutečný zážitek. Vypluli jsme z přístavu už kolem 5 hodin ráno. Čekalo nás 38 mil cesty. Dospávali jsme na lodi, na palubě celkem nebylo žádné velké teplo, byl prosinec. Nad vrak jsme dorazili dopoledne okolo půl deváté a byli jsme třetí lodí v pořadí. Připravili jsme věci a šli na ponor. Dohoda byla taková, že všechny skupiny nejprve obeplavou vrak. Do vraku se půjde až na druhý ponor. Dohody jsou úžasná věc, zvláště, když máte Amira, který se opět staral pouze o nás dva. Takže nás zavedl rovnou dovnitř vraku s tím, že pokud tolik potápěčů obeplave vrak, všechny ryby uvnitř vyplaší a pak nebude nač koukat. S Amirem jsme proplavali vrak v klidu a skoro sami. Viditelnost nebyla příliš dobrá, ale zase nebyly téměř žádné proudy, které se tu nepravidelně objevují z různých stran. Amir měl zřejmě pravdu: viděli jsme hejna netopýrníků proplouvajících rozervanou zádí vraku, murénu, perutýny, kanice a rozvinuté lilijice uvnitř vraku. Za oddělenou a nakloněnou zádí jsme na zpáteční cestě potkali velké hejno kranasů. Desítky dalších druhů ryb, korálů, škeblí a hub které jsem nejmenovala mi snad odpustí, prostě je nelze vyjmenovat všechny.

K věcem které jsou na palubě dále k vidění patří kotevní navijáky na přídi, s kotevním řetězem jehož články jsou velké jako lidská hlava, 120 mm dělo a 40 mm protiletadlový kulomet na zádi, v nichž bydlí hejno perutýnů, nebo velkorážní 370 mm dělostřelecké náboje dlouhé asi 1,75 metru rozsypané v troskách nákladového prostoru č. 4 mezi podvalníky k jejich dopravě a bednami munice do lodních děl i ručních zbraní.

Amir byl zvídavý a toužil po suvenýru. Sebral na vraku originálně zabalenou krabičku nábojů do samopalu. Sice jsme se mu snažili munici odebrat a zahodit a dost jednoznačně ukazovat, že to má nechat dole, leč marně. Naštěstí neunesl náboje ráže 370mm ani 120 mm, které též byly součástí nákladu. Cestou zpět do HRG se Amir bavil tím, že se na zadním platu lodi snažil „delaborovat“ náboje. V kbelíku s mořskou vodou se náboje snažil oddělit, očistit a pak osušit a vylomit kulku, aby se dostal k tyčinkovému střelnému prachu. Díky tomu mám i já dvě kulky do samopalu z Thistlegormu. Tyčinky střelného prachu byly krásně zeleně fosforeskující jehličky. První pokus o zapálení 2 tyčinek v lodní kuchyni skončil zeleným plamenem, který olízl strop. Amir se pak odebral na zadní palubu, kde opět zkoušel zapálit tyčinku střelného prachu, tento pokus se příliš nevyvedl, čtvrtmetrová ohnivá koule připadala Amirovi příliš malá. Kamarádům, kteří tam měli výstroj ale připadala velká až příliš. Proto se Amir přesunul na horní palubu s několika dalšími tyčinkami, keramickým popelníkem a zapalovačem. Tento pokus byl velmi úspěšný, plamen byl asi 2 metry vysoký a krásně zelený. V tom okamžiku došla naštěstí trpělivost kapitánovi a další pokusy se zapálením střelného prachu Amirovi přísně zakázal s pohrůžkou, že pokud nepřestane, hodí jej do vody a do HRG bude muset doplavat. Bylo to naše štěstí, jinak hrozilo reálné nebezpečí požáru na palubě a vznik nového vraku. Jestli Amir v pokusech pokračoval i nadále nemohu říci, ale jisté je, že při další potápěčské dovolené jsme se opět potkali a potápěli se spolu.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
3
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Batman 02.03.2011 23:02
 

Nádhera :-)

Pazar 06.10.2010 18:06
 

Díky za komentář. Já jsem ale toho Titana považoval spíše za plachého tvora, než agresora. Vždy se mi zdaleka vyhýbal a chvilku v klidu vydržel jen na "čistící" stanici. V publikovaném klipu ale celou scénu režírovala samotná ryba. Já jsem jen v tichém úžasu přihlížel a snažil se ve vlnách udržet foťák co nejvíce v klidu. Podobné to bylo i se sibou. Ta na mne působila ještě majestátněji a kvůli svému respektu jsem se k ní nesnažil přiblížit ani o píď. To mne jen opět v ní určené vzdálenosti obkroužila. Na scénce s Murénou a Kanicem mne fascinovala ta jejich soudržnost. Opravdu se pohybovali v korálu jak dvojčata. ;-) Jeden čekal na druhého a dlouhou dobu jsem čekal, až opustí svůj společný úkryt.
Já se za rybami moc nehoním, spíše v co největším klidu tiše vyčkávám na vhodný záběr.

olgalada 06.10.2010 16:30
 

Všechny videa jsou moc hezký. Hlavně Titan, protože ho máte tak zblízka. Než jsem začala šnorchlovat, tak už jsem se ho dopředu bála, protože v určovací příručce pro potápěče psali,že je nejagresivnější tvor v celém Rudém moři. Mám před ním vždy respekt a teď jsem ještě k tomu všemu viděla ty jeho zuby. Mít ho takhle zblízka nafilmovaného, to jde strach stranou, co?
Tolik klipek pohromadě, to se jen tak hned nevidí.Hezky Vám pozovaly, zato za Sibou jste musel uhánět, aby jste jí stačil, ale stála za ten úlovek na video. Muréna a Kanic také nemají chybu. Je vidět,že focení a filmování je Váš velký kůň.

Zpět na všechny diskuze