A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Pouštní dobrodružství aneb pondělí třináctého

Pozn.autora: Doporučuji před přečtením zavítat na stránky Lenka-D.G.I., vyhledat a přečíst si její pouštní dobrodružství. Pak pochopíte, proč jsem tenhle "necestopis" vytvořila:-)

Pouštní dobrodružství aneb pondělí třináctého

Po probdělé a protrpěné noci po odpolení návštěvě místní restaurace a poobědvání salátu s pravděpodobně zkaženou majonézou , mě budí ráno v osm smska od Lenky, jestli nechci jet s nima do pouště ,otestovat džíp na safari. Nechci, jsem ráda, že jsem přežila noc…ještě teď mi odeznívají křeče a zvedá se mi žaludek..
.Po chvíli mě budí další smska…jestli nemám antinal, nebo něco na žaludek…je jí od včerejška špatně a nerada by v poušti hledala toalety… Vyhrabávám tedy co zbylo po mém nočním „dýchánku“ a posílám zbytek těch zázračných tabletek po Mahmodovi.
Venku vidím zaparkovaný stříbrný, testovací džíp…hmm, pěknej…svítí sluníčko…stejně už jsem vstala …a znovu neusnu…alespoň se bude něco dít…co budu dřepět doma…zvracet už stejně nemám co… tak co by se mohlo stát?…

V rychlosti s oblíkám a vyrážíme…cestou se k nám na základně přidává Riko a můžeme vyrazit na naše pouštní dobrodružství…máme na projížďku pouští tři hodinky, pak musíme auto vrátit nazpět.

Při přejezdu přes písečné duny a kamení se sice můj žaludek ještě trochu vzpouzí,ale jinak to zlvádáme s Lenkou hrdinně. Asi po 15 ujetých kilometrech mi Lenka ukazuje místo, kde posledně s Mahmoudem píchli pneu a museli jít už skoro po tmě pouští zpět skoro až na základnu…slušná štreka… Teplota venku ukazuje 34 stupňů.

Ujedem ještě pár metrů a zjišťujem, že máme proraženou pneu…ještěže jsme toho Rika sebou vzali…kdo by jinak tu gumu vyměnil…přeci jen pro něj je to záležitost pár minutek a můžem pokračovat znovu v jízdě…jenže.. nastává zdánlivě neřešitelný problém a to objevit v autě hever…Hledá Mahmoud, hledá Lenka, hledá i Mohamad,Mahmouda bratr, hledá Riko, hledá Lucinka…ale po heveru ani stopy.Nakonec, znalá Murpyho zákonů, začnu obcházet vůz a hledat nejnepravděpodobnější místo na úschovu heveru. Lednička v autě sice není, takže tam nemám možnost ho najít, ale opravdu nakonec nacházím skrýš ukrytou pod jedním ze sedadel… Tak teď už jen nasadit v písku hever, což mimochodem taky žádná brnkačka nebyla, a jedéém…

Jenže máme tu menší problém…rezerva je prázdná…co teď?Jasně že jsme před odjezdem dofoukly pneumatiky, ale jaksi na rezervu se nějak pozapomnělo. Jsme uprostřed pouště, nikde ani noha…signál na mobilu samozřejmě žádný…

Rozhodujem se rozdělit o dvou skupin, Lenka s Mahmoudem se pokusí vyšplhat na nějakou horu a chytit signál a já s Rikem se vydáme zpátky na základnu pro pomoc. Rodělujeme si vody a berem si litr a půl s sebou na cestu. Čeká nás zhruba 12 kilometrů.
Asi po 20ti minutách chůze se ohlížím a mám dojem, že stojíme na místě, že se nám ten džíp vůbec nestrácí z obzoru… Riko se snaží udržet tempo a já konverzaci…zezačátku vtipkujem, cestou se fotíme a vyprávíme si…ale asi po hodince a půl se nám začínají intervaly kladených otázek a odpovědí povážlivě prodlužovat.
Navrhuju mu se pomodlit, třeba někoho v tý opuštěný poušti potkáme… Ale nikde ani živáčka…

Máme za sebou dvě hodinky chůze v horké poušti a jsme za půlkou cesty…a začínám cítit, že přichází krize, a vybavují se mi obrazy lidských koster nalezených v poušti… Kdyby byl alespoň někde kousíček stínu na odpočinutí…

Najednou se před námi v dálce na obzoru v tom horkém vzduchu začíná něco červenat…přibližuje se to…„hurá…našli nás!“ Je to záchranný pickup…Lenka s Mahmoudem přece jen ten signál chytli… V životě mi tenhle červenej škopek nepřišel tak krásnej a pohodlnej.
Vzhledem k jeho pochybnému stavu se vracíme raději zpátky na základnu kde bereme rychlejší čtyřkolky a vyrážíme na pomoc zpátky…svištíme jak s větrem o závod…ani na chvilku nespouštíme palec z plynu. Chvílemi přes prach ani nevidím, ale chceme se dostat k zbývajícím trosečníkům co nejdřív…

Že nás už netrpělivě vyhlíží asi ani psát nemusím.
Riko nakládá pneumatiku na čtyřkolku, bere Mahmoudova staršího bratra Mohamada, který strávil celé to čekání v autě..a vyráží zpátky na základnu… Já, Lenka a Mahmoud jsme opět zůstali sami uprostřed pouště.Mám děsnej hlad a žízeň. Voda samozřejmě dávno došla.

Sluníčko se mezitím přehouplo a auto vytvořilo uzounký pruh stínu, vyndaváme si z něj koberečky a uvelebujeme se. Nejdřív sedíme…pak už ležíme…jen ty mouchy kdyby nás neotravovaly…byla by to hotová pohodička…

Asi za hodinku nás vytrhne z čekání nádherný zvuk blížící se čtyřkolky a přijíždějící Riko.Bleskově nasazuje nahuštěnou pneumatiku a vyrážíme na základnu…smějeme se, že je to místo asi prokleté…podruhé píchnout na témže místě gumu…

Já se vezu s Rikem na čtyřkolce, beztak už jsem špinavá a navíc mi najednou to slunce nepřijde tak strašně úmorné a užívám si volnou jízdu.Lenka s Mahmoudem brázdí poušť džípem.

Asi po pěti kilometrech začíná guma opět měknout… Snažíme se vybírat tu nejlepší cestu, ale uprostřed pouště je to takřka nemožné.V dálce na silnici vidíme bagr…dojedem s vypětím všech sil až k němu…určitě nám pomůže.
Taky píchnul. Při pohledu na tu ohromnou pneumatiku nechápu jak, ale ta díra v kole velikosti tenisového míčku mě utvrzuje v tom, že to je pravda. Ptáme se, jestli nemají kompresor na dohuštění. Mají ale nefunguje jim.
V tu chvíli jim přijíždí na pomoc bílý pickup…sakra…začíná tu být najednou nějaký provoz… Ani ten ale nemá kompresor.
Z dálky se k nám nese burácení motorů…co to? Vidíme přijíždět dva obrovské náklaďáky…

Magistrála hadr…

V jednom z náklaďáků naštěstí mají kompresor, takže Riko opět sundavá pneumatiku a jdou jí s Mahmoudem nechat nafouknout. Já a Lenka se mezitím stáváme terčem ostatních řidičů a jejich spolujezdců, kteří očividně moc do kontaktu s turistkami nepřijdou…Prosí nás ať se s nima vyfotíme a snaží se nás pod záminkou obejmutí ohmatávat…natáčí si nás… Jeden z nich nepartně pokulhává…má černé kudrnaté vlasy a dlouhé černé fousy…a na noze kopejtko… Že by přímo čert z pekla uprostřed pouště…??? Očima pátrám, jestli neuvidím se pod kalhoty rýsovat náznak ocásku, ale on si můj zájem o jeho pozadí očividně vykládá jinak… Ale to uz se naštěstí kluci vracejí, nasazují zpátky gumu a můžem pokračovat…bagr má zatím smůlu… Ještě jedna fotka na výslovné přání řidiče bagru, což je tady, mimochodem, jedno z nejlépe placených povolání…povinný úsměv do kamery…přeci jen bych čerta nerada naštvala a můžem vyrazit… S vypětím všech sil se nám kola dovalila až před základnu…je jasné, že dál už nedojedem, ale teď není čas na řešení problému. Nejdřív se musí vypít silný a sladký horký čaj a vykouřit šíšu a teprv pak se vymyslí, co dál
.
Teprv teď zjišťuji, že jsem vlastně od rána nic nejedla…

Uvažuju, jak chutnají psí granule.

Nestihnem ani dopit caj a před základnu přijíždí onen pickup který přijel na pomoc porouchanému bagru a nabízí nám, že nám vezme pneumatiku dolů, do města. S díky příjmáme a dál si užíváme zaslouženého odpočinku před základnou, popíjíme čajíčky, pejskové jsou ve svém živlu, že mají společnost a Mahmoud taky, protože je celý den bez signálu, tudíž bez starostí všedních dní…

Pozorujem krásný západ slunce nad pouští…

Trošku se nám ochladilo…

Na základnu padá tma…

Pozorujem noční oblohu plnou hvězd…

…kde sakra jsou?…

Konečně slyšíme zvuk přijíždějícího auta. Přivezli nám pneumatiku. Čert pravil, že nejde opravit, ale nafoukli nám jí a pro jistotu nám k ní dali i přenosný kompresor, kdyby něco, tak abysme si jí mohli nafouknout.
Sláva! Vyrážíme zpět k civilizaci. Za jídlem a sprchou. Po 20ti minutách jízdy je pneumatika opět prázdá. Tentokrát jsme jí dorazili totálně, kouří se z ní a mám dojem, že jsme zničili i kolo.

Zastavujem na nejlepším úseku z celé cesty. Uprostřed skládky. A jakože opravdu pořádné skládky. Ve vzduchu visí hustý opar smradu a do toho nás obchází hladový, divoký pes.Modlíme se, aby nepřišla celá smečka, kterou často pozorujeme, při cestě kolem. Taková smečka hladových divokých psů, nikde nikdo, auto na heveru, takže se nemůže člověk schovat dovnitř…mám pejsky ráda, ale byla jsem vděčná, že si sebou Mahmoud vzal baseballku a má jí připravenou k zásahu. Vytahujem kompresor, alespoň trochu to dofouknem, přeci jen máme před sebou posledních pět km, to už zvládnem…

…kompresor vydává zvuk vyfukování vzduchu, ale žádný nevyfukuje…

Vytahujem s Lenkou koberečky a zaujímáme pozice v leže…

…přemýšlím, co všechno k jídlu se dá na takové skládce najít…

Přijíždí pickup z pouště a s ním i čert…už jsme staří známí…chvilku s námi dýchají odér linoucí se z místní skládky a soucítí s námi ale pak nás I oni opouští…

Mahmoud s Rikem obvolávají co se dá, sháníme někoho, kdo by nám půjčil pneumatiku na dojetí…ovšem džíp do pouště má speciální pneu a nikdo jak na potvoru samozřejmě zrovinka nemá…

Nedá se nic dělat, voláme známému a posíláme do obchodu koupit novou pneumatiku.
Jen ať se odsud dostanem.
Zároveň si objednáváme lahev Coca Coly a chipsy… Po třičtvrtě hodině čekání se konečně dočkáváme…pneumatiky I chipsů.

Riko hravě vyměňuje starou pneumatiku za novou (po kolikáté už dneska?) a vyrážíme k domovu.
Po dalších 10 ti minutách jízdy zastavujeme před barákem. Jsme doma. Je něco málo po jedenácté večer.

Končí naše pouštní dobrodružství a velikonoční pondělí.

Třináctého )

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
10
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Lulu:-) 18.06.2009 20:32
 

Jarus, ty jsi cislo... ;-)
Hele,jako bys nevedela, ze s Lenkou je mozny cokoliv, kdekoliv...at uz je to otestovane, nebo ne... :-D

Lucíí 12.05.2009 20:05
 

Super příběh!!! :-P

Jaruš mushkela 12.05.2009 16:06
 

Leni, tak to je zklamání (pro mě...) :-(
Takže až budete mít na otestování zase něco nového neprověřeného, z čehož případně kouká nějaké vzrůšo, tak dejte určitě vědět! Hlásím se do první linie... :-D :-D ;-)

  • Anonym (1)
Lenka-D.G.I 10.05.2009 17:59
 

Jarus: po vymene pneu v podstate i prosel ;-) Jak pise Nody...s nimi jsme ho testovali podruhe...a uz na jednicku :-D :-D

Jaruš mushkela 10.05.2009 14:09
 

Jujda, to s vámi musím příště vyrazit do té pouště taky! Víte, že mám ráda, když se "něco děje" a tohle je, jak vidno začarované místo, takže o zážitky jistě nebude nouze. A určitě ani nemusí být toho třináctého... :-P
Lucí, a ani jsi neuvedla, zda džíp nakonec úspěšně prošel testovací zkouškou... :-D :-D ;-)

Nody 07.05.2009 10:24
 

Ahoj,slyšela jsem to osobně od Lenky na základně,což se nám bála říct předem,že bysme s ní nejeli :-D :-D :-D

Gucii 06.05.2009 21:55
 

To nešlo přečíst najednou, musel jsem si odskočit nebo by se něco přihodilo :-D . Takže néé jenom pátky 13 ;-) .

zuzanaz 01.05.2009 19:46
 

ještě že existují čerti :-D

badawi 29.04.2009 15:19
 

super počteníčko ;-)

Lenka-D.G.I 28.04.2009 23:17
 

Tak a já můžu ještě přidat přídavek z doby, kdy jsme se rozdělili, hlavně, že nemusím psát celý cestopis: :-D
Lucka s Rikem zmizeli za první zatáčkou, Mohamed se usadil v autě a my s Mahmoudem začínáme výšlap na nejbližší horu zkusit chytit signál na mobil a aspoň poslat sms, aby nám poslali pick up ze Safágy. Takže v ruce já 2 mobily, beru i ten s českým číslem, kdyby náhodou byl lepší signál Mobinilu, který ani jeden z nás nemá, Mahmoud v jedné ruce mobil a v druhé malou láhev vody, snad bude stačit, zase tak daleko nejdeme.
První kousek lezení a už nám dal pěkně zabrat 8-O Slunce nám pálí do hlav, Mahmoud to vyřešil sundáním trička a vytvořením turbanu. Já si po chvíli aspoň rozepínám košili a přehazuju její část taky přes hlavu. Vždycky se zastavujeme, točíme dokola a s mobilem v ruce nad hlavou hledáme aspoň malinký náznak signálu...pořád nic :-( :-( . Lezeme výš a výš na další o malinko vyšší horu...Mahmoud už je pár kroků přede mnou, jsme už kousek od vrcholu té nejvyšší části. Pokud ani tady nic, máme smůlu :-( . Najednou na telefonu s českou simkou blikne jedna čárka a objeví se název sítě 8-O Hurráá, chytli jsme signál...volám na Mahnouda...a rychle smolím sms: "SOS, CAR IS BROKEN, WE ARE IN RABAAH, SEND US ANY PICK UP". Jenže než stačím zprávu dopsat a odeslat, signál je fuč :-x Tak honem rychle spěchám ještě o kousek výš, až na vrchol kopce...po cestě nic, ale nahoře se teď pro změnu na eg.simce Vodafonu objevuje jedna čárka. Tak honem, napsat sms ještě jednou a rychle ji odeslat...tak komu? Jednu posílame Mahmoudovu bráchovi Abd Hamidovi, ten umí celkem anglicky (můj telefon nemá arabštinu a Mahmoudův nechytl signál), a druhou Mustafovi, který pracuje u nás v kanceláři...snad to aspoň jeden z nich pochopí a pick up pošle :-? Mahmoud se ještě snaží Mustafovi i zavolat, ale na to je signál slabý a nic neslyší. Je přesně 11.35, když jsou zprávy odeslány, signál už znova nechytáme, takže musíme spoléhat, že jeden z nich pomoc opravdu pošle.
Vydáváme se na sestup dolů, bereme to přímo z kopce, pro cestu dolů ještě řeším problém, kam s těmi dvěma mobily, abych se mohla přidržovat na sestupu, když nemám kapsy :-( :-? Jak myslíte, že jsem to vyřešila? 8-O ;-) Dole zjišťujeme, jaký jsme kus od džípu 8-O To se tam nahoře nezdálo. Mohamed už nás vyhlíží, doplňujeme tekutiny, sedáme do auta a čekáme. Od poslání sms už uplynula půl hodina.
Čekání je nekonečné, uplynula další hodina a nic 8-O :-x To už by tu přece musel být...určitě po cestě potkal Lucku s Rikem a ti vědí, kde jsme přesně. Už mě to sedět v autě nebaví a navrhuju, že půjdu vyhlížet na odbočku cesty, kde roste jeden opuštěný strom. Mahmoud se nakonec přidává ke mně. Z odbočky pořád není nic vidět, Mahmoud se usazuje pod stromem a já lezu na kopec, odkud je lepší výhled. A třeba se podaří znova chytit signál. Na kopci ještě nacházím hromadu divně poskládaných kamenů, tak volám na Mahmouda, že to vypadá jak hrob (občas se tu takové hroby najdou, a v nich nějaká mumie a taky pár pokladů 8-O :-D ...jenže ty nečekají zrovna na nás :-( ) Tak Mahmoud šplhá za mnou nahoru a kazí mi moje nadšení, že tohle byla navigace v době, kdy tu horníci těžili fosfáty :-( Já pak lezu ještě výš, odkud je vidět na příjezdovou cestu, ale stále nic...signál už tu samozřejmě nikde není. Do jedné jsme měli vrátit džíp majiteli, a teď už je půl druhé a my jsme uprostřed pouště a zatím ani nikdo nejede. Sešplhávám dolů za Mahmoudem, chvíli se tam ještě poflakujeme, když náhle se zdálky ozývá zvuk motoru...hurrááá, jedou pro nás :-D Chvíli řešíme, jestli je to pick up, jak se nejdřív zdá, ale pak už se ze zatáčky vyloupne červeň čtyřkolky a hned za ní druhá :-D ....

Zpět na všechny diskuze