A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Putování za faraony 2

Z Luxoru do Asuánu

Mrtvé pozůstatky, zvedající se nad proudem času. Dovolil jsem si vypůjčit pro nadpis této kapitoly jednu krásnou metaforu z příjemně napsané knihy Stanislava Richtera – Říše faraonů. Tato kniha, psaná trochu vzletně archaickým, ale krásným jazykem, je sice už trochu staršího data vydání a tudíž nemůže obsahovat nejnovější výsledky výzkumu za posledních třicet let, nicméně podává na poměrně malém prostoru zasvěcený a ucelený obraz života starověkého Egypta, obraz neměnnosti a neotřesitelnosti jeho posvátného řádu. Od dvacátých let 19. století, tj. od počátků moderní egyptologie, se postupné poznatky a objevy v historických oblastech Egypta ukládají do dnešních dnů jak střípky mozaiky do obrazu života starověké egyptské společnosti. Dnes toho o něm víme skutečně dost. Jedním z nejvýznamnějších egyptských archeologických nálezů je tzv. Narmerova paleta. Je datovaná do 31. století př. n. l. Obsahuje jedny z vůbec prvních hieroglyfických nápisů, které byly v Egyptě objeveny. Je to 63 centimetrů vysoká deska ve tvaru štítu, vyrobená z materiálů, podobného břidlici. Na lícové straně je zobrazen vládce s červenou korunou Dolního Egypta a v ruce drží žezlo a palici, symboly královské moci. Dvě kravské hlavy mohou znamenat bohyni Háthor, nebo býky, opět symbol královské moci. Na zadní straně je opět vládce, ale s bílou korunou Horního Egypta, a je tam i sokol znázorňující boha Hora, jak sedí na rozvinutém květu papyru, symbolu dolního Egypta. Vysoká míra stylizace a symboliky je charakteristická vlastně pro celou dlouhou dobu staroegyptského umění. A proto se dají podle ní i docela dobře datovat události a identifikovat osoby i děje. Výjevy na obou stranách palety pravděpodobně znázorňují sjednocení Egypta. Říkám pravděpodobně, protože výkladů oněch výjevů je více. Faktem je ale to, že ke sjednocení Eypta pod vládou panovníků Horního Egypta došlo již před rokem 3000 př. n. l. Přesná datace tehdejších událostí není pochopitelně možná. V písemných pramenech se objevuje pouze datace, začínající vládou toho určitého panovníka. Přesná chronologie vlády jednotlivých faraonů tak není známá. Narmerova paleta nám však krom informací o sjednocení země říká také něco jiného. Ukazuje, že podstata egyptského náboženství se utvářela již dávno, mnoho a mnoho staletí před rokem 3000. Už vlastně v pátém tisíciletí př. n. l. se na území Egypta začínají objevovat první totemističtí bohové ve zvířecí či rostlinné podobě. A v tisíciletí čtvrtém se mění tito totemističní bozi v bohy antropomorfní, kteří ovlivňují veškeré přírodní dění. Nastává období, kdy se faraon stává Bohem. A Bohem zůstává i po své smrti. I když se panteon egyptských bohů v průběhu staletí přeci jen trochu měnil a rozšiřoval, měnily se i rituály a slavnosti na počest všech možných bohů, zdá se až neuvěřitelné, že do sjednoceného státu vstoupil Egypt po roce 3000 jako státní útvar s pevným náboženským systémem, s vyspělou znalostí matematiky, stavitelství, lékařství i astronomie. Jak asi dlouho může trvat starověkému národu dostat se z kmenové úrovně lovců a primitivních zemědělců na úroveň vyspělého státu? Sto let, pětset, nebo snad tisíc? Na to dnes těžko někdo rozumně odpoví. Možná snad ty zástupy nejrůznějších záhadologů, přicházejících občas s fantastickými teoriemi až po tehdejší přistání mimozemských civilizací. Vysvětlení bude možná prozaičtější. Dnes je alespoň jasné, že úrodná údolí velkých řek, ať už to byl Nil, nebo velké řeky Předního východu, Eufrat a Tigris, značně urychlila civilizační vývoj v prvním desetitisíciletí př. n. l. Velmi příznivé klima a tím i dobré životní podmínky urychlily rozvoj zemědělství a tím i vytváření velkých sídel, rozvoj řemesel a konečně i obchodu a umění. Je známo, že již před rokem 3000 je možné doložit obchodní styky Egypta s územím Mezopotámie a s oblastí Palestiny. A tyto obchodní styky nutně předpokládaly i rozvinutou strukturu tehdejší společnosti. Kemet – Černá zem. Tak nazývali staří Egypťané ten úzký pruh úrodné země, táhnoucí se v délce zhruba 1500 kilometrů celou zemí od jihu až ke svému vyústění do Středozemního moře. To ostatní byl Dešret – červená zem, obávané území smrti, kde vládl nemilosrdný Sutech, bůh chaosu a bouře. Egypťané, to byl zbožný národ. Nejzbožnější národ starověku. Životem každého Egypťana, ať už to byl prostý rolník, či rybář, přes početnou kastu kněží až po úředníky faraonského dvora, prostupovaly náboženské zvyklosti a rituály od jejich narození až do samotné smrti. A bylo to mírumilovné náboženství. I tím se lišil starověký Egypt od většiny svých současníků. A nad tím vším pozemským stál faraon. Vládce nad jejich životem i smrtí. Faraon jako garant věčného řádu MAAT. Faraon jako pozemské ztělesnění Boha. Egypťané své bohy, tedy i faraony, skutečně ctili. Byli nedílnou součástí jejich života. A tak jim stavěli i příbytky. Mnoho příbytků. Stavěli jim údolní chrámy, zádušní chrámy, sluneční chrámy, skalní chrámy, kiosky pro úschovu posvátných bárek. Velká země potřebovala mnoho chrámů. A také mastaby a pyramidy, aby byl zajištěn věčný život i po smrti pro jejich zbožštělé vládce. A to vše na věčné časy. Toto rčení má v našich českých poměrech silně pejorativní nádech. V poměrech egyptských to slovo „věčné“ nebylo obsaženo jen v myslích lidí. Věčnost byla součástí jejich života. Ta věčnost byla uložena zejména v solidní červené asuánské žule, v núbijském dioritu, v břidlici z Wádí Hammámát i v mohutných vápencových blocích, lámaných v četných lomech Východní pouště. Nil byl v tomto případě nejen životodárnou řekou pro obyvatele na jeho březích, ale také hlavní a vlastně jedinou dopravní tepnou, kterou brázdily jak početné obchodní lodě, tak i mohutné čluny, přepravující náklad stavebního kamene pro chrámy, budované poblíž břehů. A budovalo se neustále. Co faraon, to nějaká stavební aktivita. Každý vládce se chtěl zavděčit nějakému svému patronu v početném pantheonu egyptských bohů a tak přistavoval, dostavoval, rekonstruoval, či nechal vybudovat zcela nový boží stánek. Například, chrám boha Amona v Karnaku se stavěl více než dva tisíce let. A kupodivu to vše, ten obrovský chrámový komplex, spolu docela dobře ladí. Egyptská posedlost věčností, prastarými kulty i ustáleným řádem věcí, nám řadu těchto sakrálních památek uchovala až do dnešních dob v relativně dobrém stavu. I přes pozdější fanatické řádění koptských křesťanů, kteří se ve svatém zanícení, jež nemělo vůbec nic společného s učením Ježíše Krista o lásce k bližnímu, s majzlíky a kladivy vrhali na nilské chrámy a pečlivě odsekávali tváře bohů a lidí i podoby zvířat. Rozšíření křesťanství do tehdy římského Egypta bylo posledním hřebíkem do rakve egyptské kultury. Byla to vedle pravověrných křesťanů i lúza, která cítila svou šanci. Lúza, která ve jménu křesťanské víry začala ničit kulturu, které nemohla rozumět. Poslední ranou bylo nařízení císaře Flávia Theodosia koncem 3. století n. l. o uzavření všech pohanských chrámů v římské říši. Za oběť padla nejen nádherná výzdoba nilských chrámů, ale i velká alexandrijská knihovna, tedy to, co zbylo ještě po požáru knihovny při dobytí Alexandrie Juliem Caesarem. Nutno říci, že Koptové, zaplať Bůh, nezničili vše. Možná se někde nedostali až do těch nejvyšších pater chrámů, část chrámů byla také již v jejich době zasypána pískem z pouště. Arabové, kteří je zde v sedmém století střídali, tak už neměli co zničit. Nebylo třeba, aby zde řádili tak, jako při jejich anexi tehdy křesťanské Palestiny. Fanatismus víry. Xenofobie a nenávist vůči každému, kdo nebyl loajální k jejich víře. To je vklad, který světu přinesla dvě velká a nová monoteistická náboženství – křesťanství a islám. Zejména silně xenofobní křesťanství východního ritu. Tady vůbec nešlo o to, co hlásal a učil Ježíš Kristus. Šlo o pokřivená dogmata, která byla vytvořena a sepsána lidmi dlouho poté, co byl Ježíš uložen do jeruzalémského hrobu. Sepsána tak, aby vyhovala především těm, co vládli. Troufám si tvrdit, že víra prvotních křesťanů, tedy vesměs Židů, kteří se ve velkých zástupech přidávali k učení Ježíše Krista a pojetí víry, uplatňované středověkou „církví svatou“, jsou dvě zcela rozdílná náboženství. Křesťané se z tohoto schizmatu vzpamatovávali celý středověk. Nemluvě o judaismu. Tomu je xenofobní pojetí víry vlastní již od samého počátku. Ale nechci se pouštět, zde, v prostředí zcela odlišném, do polemiky o podstatě křesťanství. Myslím, že jsem svá stanoviska dostatečně objasnil již ve své minulém povídání o naší cestě „Svatou zemí“.
Když se Koptové dostatečně vyřádili s kladivy a majzlíky a jejich náboženské zanícení bylo konečně uspokojeno, staré, kolosální egyptské chrámy osiřely a zůstaly prázdné na pospas větru a písku pouště. Z některých byly vytvořeny křesťanské svatyně, jako například z ptolemaiovského chrámu v Kom Ombo. Staré egyptské mýty byly postupně zapomenuty, bylo zapomenuto veškeré vědění, umění, i tajemství kněží, utvářené zde po tisíce let. Až Napoleonova vojenská výprava do Egypta otevřela opět světu fantastický obraz této starověké velmoci. Během minulých tisíciletí se Egyptem prohnalo mnoho národů. Nubijci, asijští Hyksosové, Lybijci, Asyřané, Peršané a v helénistické době Řekové i Římané. Co vlastně dnes zůstalo z původního obyvatelstva říše faraonů? Každý z těchto národů zanechal v obsazeném Egyptě něco ze své genetické výbavy. A také kus své kultury. Největší vliv na složení obyvatelstva měl však vpád arabských kmenů, které v 7. stol n. l. ovládly nejen Egypt, ale i celou severní oblast Afriky. A tak dnes můžeme v Egyptě vidět celou škálu zcela rozličných lidských typů a ras. Od černých Núbijců s kudrnatými vlasy, přes charakteristické arabské typy až po zcela světlé typy skoro s helénistickými rysy.
Staří Egypťané vytvořili silný stát. Silný ve své ideové jednotě a duchovní velikosti. Jen takový stát dokáže vytvořit tak kolosální a nádherná díla, jaká dnes můžeme vidět od Alexandrie přes Káhiru až k prvnímu nilskému kataraktu za Asuánem. Tento Egypt však zemřel s pádem Římské říše. Od té doby žije jen ze vzpomínek. Nic nového už nebyl schopen vytvořit. A to je velmi tristní zjištění. www.oknodosveta.webnode.cz

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
4
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
zelda 02.01.2012 22:49
Putování za faraony  

Děkuji za hodnocení. Fotodokumentace tu pochopitelně je, ale nejsem Vám schopen říci kde. Nepodařilo se mě ji dát k textu. Pokud ovšem si chcete prohlédnout fotky z naší cesty a nejen ty egyptské, odkazuji na mé webové stránky www.oknodosveta.webnode.cz
Tam je toho pochopitelně daleko více.
zdravím. Honza Zelenka

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
wwendy53
23.12.2011 17:20 213.29.146.***
 

Je to pěkné, ale z této části cesty bych uvítal fotodokumentaci, vlastně i z té první části - myslím tím cestu po Nilu. Děkuji!! (((clap))) (((clap))) (((clap)))

  • Anonym (1)
zelda 11.12.2011 12:29
Re: Nádherné čítanie  

Děkuji za příznivou reakci na mé povídání. Psaní o cestách, které jsme mohli realizovat, a které jsou třeba i vyvrcholením našich dlouholetých snů, má tu jednu obrovskou výhodu, že člověk vlastně cestuje dvakrát. Jednou na živo a po druhé virtuálně, kdy si promítá v hlavě všechny zážitky a emoce a je to neméně vzrušující. Snažím se o to již dlouhá léta a nyní, v době, kdy již paměť začíná být trochu sklerotická, se mohu vracet k našim starším cestám a vše si znova promítat v hlavě. ještě jednou Vám děkuji.J.Z.

  • Anonym (1)
Ashraf
11.12.2011 07:59 41.199.177.***
Nádherné čítanie  

Toto sa dá čítať jedným dychom a otvára nám oči, čoho všetkého je schopné človečenstvo na tejto Zemi. V tom kladnom aj zápornom zmysle slove.
Veľmi pekne ďakujem za krásny zážitok pri čítaní vášho cestopisu.

  • Anonym (1)
Zpět na všechny diskuze