A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Putování za faraony

Žhnoucí slunce, proti modré obloze vzhůru se tyčící koruny datlových palem a v dáli na obzoru nekonečná skalnatopísečná poušť. To je malebný obraz krajiny podél Nilu. Pozorný cestovatel, hovící si pohodlně v křesle na horní palubě přiměřeně luxusní nilské lodi, může občas pozorovat i malá stádečka skotu, či oslíků, pasoucích se při pobřežních mělčinách a občas i pár felláhů v dlouhých galábijích, pachtících se na svých skrovných políčkách, či odpočívajících ve stínu datlovníků na břehu této majestátní řeky. /malá ukázka z mojí knihy "Putování za faraony."/

Když se řekne Egypt

Nejlepším způsobem, jak se seznámit s Egyptem, s jeho bohatou a složitou historií, kulturou i současným životem, je nalodit se na jednu z výletních lodí, které s turisty celého světa v desítkách brázdí vody Nilu od Luxoru až po jihoegyptský Asuán. I v dobách faraonů to byl nejjistější a nejrychlejší způsob dopravy po celé rozlehlé říši. Dávná minulost se zde bezprostředně prolíná s přítomností. Háje datlových palem se na obou březích střídají s políčky kukuřice, cukrové třtiny, nízkých banánovníků, či bambusu, s tisiletými chrámy a žlutočervenošedou barvou skal Arabské pouště. Skrovné příbytky felláhů a rybářů z nepálených cihel, většinou bez střechy, nebo jen lehce pokryté rákosem či palmovými listy, při břehu ženy, peroucí prádlo a houf dětí, dovádějících v pobřežní mělčině. Stejný obrázek, jako před staletími. Poklidnou hladinu řeky občas rozčeří tradiční felúky s šikmými stožáry nebo výletní loď, jedoucí opačným směrem. Retro styl, ve kterém je většina výletních lodí postavena, dřevěné schodiště s ozdobnými koncovkami zábradlí, stylový nábytek kajut i baru, těžké závěsy na oknech, i konečně nevtíravě diskretní a ochotný personál lodi, to vše evokuje noblesu doby Agáthy Christie a jejího hrdiny Hercula Poirota. Pohled na spolustolovníky v jídelně v podpalubí nás však vrací do doby až příliš současné. Na místo smokingů, obleků a kravat či společensky oděných dam dob bohužel již minulých tu jsou cestovatelé všeho věku, oblečeni do toho nejúspornějšího oblečení. A to zejména ti mladší. Ti starší přeci jen zachovávají jakési dekórum a přicházejí do jídelny oblečení více či méně společensky. Kdo ví, zda na ně krom neobyčejné atmosféry této plavby nepůsobí ještě i naplno běžící klimatizace, která ty starší nutí obléci se přeci jen trochu méně sportovně. Kajuty sice nejsou příliš prostorné, ale za to je tu vše, co člověk k několikadennímu životu na lodním hotelu potřebuje. Nezbytná lednice, ve které se chladí krom obyčejné vody i neobyčejně dobrá vodka, přiměřeně vybavená koupelna s teplou vodou i televize s arabskými pořady. Televize je skvělý vynález. Nikoli ovšem kvůli arabským seriálům, či zprávám, ale kvůli tomu, že se na ní dá přehrávat a tudíž i přebírat množství fotografií a videí, natočených během dne. Pokud si ovšem cestovatel přibalí do zavazadla i potřebné propojovací kabely. Toto tedy v době Hercula Poirota nebylo možné. Domnívám se však, že tehdejší cestovatelé nebyli proto méně spokojení. Pokud nelezli po nejrůznějších památkách, tak se určitě věnovali duchaplné společenské konverzaci, či, jak nám sděluje spisovatelka Agátha Christie, vraždili své spolucestující. Toho se snad na našem krásném plavidle jménem „Crocodile“ obávat nemusíme. Cestující se většinou nevěnují duchaplné konverzaci. Dnešní doba je přeci jen trochu jiná. Ti otrlejší vylézají ve volných chvílích na horní palubu, od hlavy po paty naviksovaní krémy s vysokým faktorem a opékají se na prudkém slunci, hřejícím úměrně svému postavení na obratníku Raka. Naši přátelé, Marie s Julií i já se svoji ženou, máme ovšem jiné priority. Polední slunce, které žhaví naši nilskou odysseu do teploty mezi třiceti pěti a čtyřiceti stupni, nás, věkově trochu pokročilejší, zahání pod slunečníky horní paluby, nebo do přiměřeně klimatizovaného ovzduší kajuty ke kávičce, při nádherném pohledu na zvolna ubíhající břehy Nilu. Úžasná pohoda.
Když jsme se ještě doma, před odletem, připravovali na tuto cestu, nejvíce ze všeho jsem se těšil na tuto plavbu po Nilu. Mohu zodpovědně prohlásit, že pokud něco, na této naší egyptské cestě, naplnilo zcela mé představy, byla to právě tato nádherná, skoro pětidenní plavba po Nilu. Pochopitelně, že Egypt není pouze jen řeka Nil. Egypt je také prastará historie, jsou to chrámy, stavěné v průběhu minulých tisíciletí. Jsou to sídla, stavěná okolo posvátných chrámů. Sídla, která přerostla do městských aglomerací dnešní doby. Jsou to i lidé, tvrdě bojující o svůj dnešní chléb vezdejší. Dnešní Egypt je poznamenám i arabskou revolucí, která zachvátila značnou část arabského světa. Prozápadní jistota mubarakovského Egypta je najednou ta tam a svět čeká, kam se arabský svět pohne. K demokracii, či ke xenofobnímu fundamentalizmu. Nedlouho před naší cestou vyvrcholily delší čas potlačované averze mezi asuánskými muslimy a koptskou křesťanskou menšinou. Zasáhla armáda a výsledkem jsou i mrtví na obou stranách. Zejména na straně křesťanských Koptů. Je starou pravdou, že s vojenskými režimy není radno si zahrávat. A nejen s těmi arabskými.
Nutno říci, že až na množství vojáků, hlídkujících na častých check pointech, byl všude klid. Velmi skrovné informace, které se objevily v našich médiích, však odradily celou řadu potencionálních zájemců o Egypt. Hotely v přímořských letoviscích jsou poloprázdné a z více než stovky nilských velkých výletních lodí je v provozu sotva čtyřicet. K naší velké radosti to bylo znát i při návštěvě velkých chrámů podél řeky. V Karnaku, Luxoru, i Edfu kotvilo vždy jen pár lodí a tak naše skvělá průvodkyně mohla v poklidu spustit stavidla svých nevyčerpatelných znalostí. Z pohodlí klimatizované kajuty, či z pohodlného lehátka na horní palubě lodi jsou však problémy dnešního Egypta dosti vzdálené. Podstatně menší množství turistů oproti minulým létům egyptské hospodářství tvrdě postihlo. Vedle příjmů z prodeje ropy, příjmů z průjezdních poplatků Suezským průplavem je právě příjem z turistického ruchu nosným příjmem do státní pokladny. Důležitým příjmem jsou i peníze asi osmi milionů Egypťanů, žijících mimo svou zemi a kteří přeci jen občas nějaký ten peníz pošlou do své staré vlasti. Ostatní příjmy jsou zanedbatelné. Nevím, kolik lidí dnes živí turistický ruch. Ale asi hodně. Při menším počtu turistů to znamená pro tyto egyptské rodiny i nižší příjmy a živoření na pokraji chudoby. Mohli jsme to pozorovat při naší cestě na každém kroku. Ať v káhirském obrovském bazaru Chán al-Chalílí, který byl z večera poloprázdný a kde jen pár cizinců si nezúčastněně prohlíželo vystavené zboží. Bylo to patrné i v Luxoru i v Asuánu, kde se na nás ihned poté, co jsme vyšli na břeh, vrhli pouliční prodavači vody, nejrůznějších cetek, korálků, šátků a suvenýrů pochybné kvality a až neurvale nabízeli své služby. A vůbec nejdotěrnější byli drožkaři. Dva mladí drožkaři v Asuánu si po projíždce městem řekli o neobyčejně vysokou částku, tedy vysokou na jejich poměry. Tady spíše šlo o princip, ne, že by nás to zruinovalo. A tak se musím přiznat k tomu, že jsem občas, pod vlivem často prožívaných emocí, uvažoval nad šálkem kávy v poklidu klimatizované lodní kajuty i nad tím, zda si Egypťané vůbec zaslouží mít tak krásné památky. Emoce ovšem k cestování patří. I když, jako v tomto případě, byly moje emoce až nepřiměřeně velké. Přirozená neobytnost a dotěrnost všech těchto lidí, jejichž rodiny jsou závislé na každé libře, kterou živitel přinese večer domů, je v této době pochopitelně násobena neobyčejně nízkým počtem turistů, kteří projíždějí turistickou trasou mezi Asuánem a Luxorem. Turista se musí již předem obrnit trpělivostí a hlavně klidem, aby nedošlo náhodou k nějakému konfliktu. Agresivní dotěrnost některých prodejců je vrcholně nepříjemná a tak by si měl člověk uvědomit, že je v jiném světě, v jiné kultuře, která má zcela jiný žebříček hodnost, než naše evropská měřítka. Když jsem si po návratu domů sedl k počítači, obložil jsem se knihami, fotkami, Modrým Portugalem a s ním i možnou inspirací a začal jsem zpracovávat naši cestu do nějaké srozumitelné a čtivé formy. Tyhle chvíle mám nejraději. Opět cestuji a je to stejně, možná i více dobrodružné, než v reálu. Všechny zážitky se postupně vybavují a k nim je možné přidat i pár informací, které jsou na nejrůznějších webových stránkách, nebo v dostupné literatuře. Jsem tak docela spokojený člověk. Při tom probírání se vzpomínkami na cestu jsem si však uvědomil jeden důležitý fakt. Ti lidé v Egyptě žijí na naše zvyklosti docela v bídě. Pokud je v zemi dostatek turistů, tak, jako to bylo běžné ještě za Mubaraka, mají se relativně dobře. Říkám relativně. Arabské revoluce však přinesly do oněch postižených zemí vedle velkého očekávání místních, také velký chaos, organizační zmatky, nejistotu, co bude dál a i potencionální nebezpečí pro turisty, kterých do těchto končin jezdí nyní sotva polovina. Všichni ti lidé, kteří jsou více, či méně nějak spojeni s turistickým ruchem, jsou najednou v obtížné situaci, jak zajistit pro své rodiny přiměřený výdělek. Turisté prostě nejsou. A tak se davy obchodníků, drobných prodejců i drožkařů vrhají až agresivně na prořídlé turistické davy a snaží se urvat, co se dá. Pro nás je to krajně nepříjemné. Ale žít se musí. A tak jsem mladému asuánskému drožkaři Hasanovi, i jeho společníku Alimu a konečně i jejich koníkovi Rambovi odpustil na dálku to, že nás stáhli o 100 liber, tedy o našich asi 350,- Kč. Žena to sice obrečela, ale snažil jsem se jí to už v Asuánu vysvětlit. Nakonec mi dala za pravdu. Ostatně, ten výlet drožkou byl docela pěkný. Avšak, pak se zvídavý a občas i naštvaný turista vrátí na loď, sedne si na horní palubu s kafem a dívá se na to nádherné panorama nilských břehů s datlovými palmami, cukrovou třtinou, s rybáři na stařičkých felůkách a s pasoucími se buvoly a oslíky v pobřežních mělčinách. A rázem se ocitne v jiném světě. Na lodi, kde mu nic nechybí. Na lodním hotelu s diskretní a vycvičenou egyptskou obsluhou a i s přiměřeným luxusem a skvělým jídlem. Pryč jsou dotěrní prodejci všeho možného a zůstává jen ten úžasný pocit pohody. A po pyramidách přicházejí i tisícileté chrámy a člověk má při tom náhle pocit, že se plaví nejen proti proudu Nilu, ale také proti proudu času. Vše obrovské, postavěné na věčnost, postavené svým bohům a vládcům. Obrovský zážitek. Pokud bych měl hodnotit naši cestu, musím ji tedy hodnotit jako celek. Ty drobné nepříjemnosti ji rozhodně nenarušily. Žádné nepříjemnosti, žádné demonstrace, žádné násilí, které tu bylo jen pár dní před naší cestou. Co není, však může být. Dva dny po našem návratu jsem se dočetl v online vydání Egypt news o havarii autobusu poblíž Hurghady. Výsledkem je 11 mrvých Maďarů a 25 zraněných. Egyptský řidič v nesmyslně vysoké rychlosti nezvládl řízení, když vezl Maďary na letiště. I to je Egypt. Egyptská doprava je vůbec kapitola sama pro sebe. Ale o tom bude ještě řeč. Nevím, jestli se do Egypta ještě někdy dostanu. Ale byl jsem rád za to, co jsme mohli vidět. Že jsem mohl na vlastní oči vidět hlavně onu patetickou monumentálnost staroegyptského státu. Kéž by ten dnešní, moderní Egypt byl alespoň zčásti takový. Přál bych mu to. A hlavně jeho lidem. Ať už bude v Egyptě jakýkoli režim, ať už ho ovládnou fundamentalisté, nebo nová arabská inteligence, jedno bude pořád jisté a neměnné. A to budou jejich památky. Ty byly postavené na věčnost. Na věčnost, která prostupovala celým staroegyptským životem. /pokračování až to dopíši/
Více cestování na mém webu www.oknodosveta.webnode.cz

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
6
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Adka
15.05.2012 13:00 88.101.222.***
díky  

Moc hezky napsáno , děkuji !!!

  • Anonym (1)
jana a petr 04.12.2011 08:41
 

Dobrý den,krásné čtení...Byla jsem i u Vás na webu...

Ashraf
28.11.2011 20:15 41.199.255.***
Iný svet  

Veľmi pekne a hlavne realisticky napísané vaše dojmy z cestovania po tejto pre mňa úchvatnej krajine. Ďakujem vám hlavne za to, že ste priblížili mnohým možnosť cestovania "proti času". Až tu si mnohý Európan uvedomí, že nie všetko moderné je aj dobré a na druhej strane aj to, aká chudoba ešte existuje vo svete.
Treba to skutočne vidieť a zažiť.

  • Anonym (1)
  • Anonym (2)
Dominika M.
28.11.2011 15:17 62.57.34.***
Krása  

Moc pěkně popsané i já se přidávám. Letos v lednu jsem absolvovala podobný zájezd. Lodí po Nilu z Luxoru do Asuánu. Jak jsem si to četla, úplně jsem si to opět představovala a v myšlenkách se vrátlila na loď. Jiný svět, jiná kultura ! My jsme letěli do Hurghady a odtud jsme druhý den pokračovali autobusem do Luxoru, kde jsme se nalodili. Styl jízdy opravdu divoký západ. Nezapomenutelná dovolená a zážitky. Jak popisujete místní a jejich bídu. Bohužel, musím říct v tomto případě, máte pravdu. Všude Vám něco nabízí, doslova vnucují, když už je to po sté, začínáte být i nepříjemní. Bylo mi líto, jak skupinky malých dětí nabízely takové drobnosti, záložky do knih za pár drobných. Jak byly malé a špinavé a říkala si jak v jiříkově vidění, kde mají mámu, proč ty starší nejsou ve škole :-((((když porovnám s Evropou...) ... Z domova jsem nabrala sladkosti. Sušenky, bonbóny a aspoň tímhle jsem jim chtěla zpříjemnit den a rozdávala ...Ale pryč od smutného ...hlavně tedy Asuán mě doslova nadchl... opravdu jiný svět, taková opravdová brána do "černé" Afriky ... tam najednou z typicky arabských tváří se začali stávat tváře černé sem tam s rysem Araba ... jak říkám opravdu zážitek!!!!!! Všem doporučuju !!!! a v zimě, kdy je tam příjemných 25 °C na prohlídky památek ideální i co se týče ceny dá se sehnat za celkem dosti slušnou!!!

  • Anonym (1)
Neregistrovaný uživatel
28.11.2011 00:57 84.16.117.***
 

moc pěkné (((clap))) manura

  • Anonym (1)
Danuše
27.11.2011 16:16 188.175.18.***
 

Moc hezky napsáno.

Zpět na všechny diskuze