A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Sahara a oázy v Egyptě

Každodenní zápisky, které jsem si dělal při naší cestě přes oázy v Západní poušti. Omlouvám se za gramatiku a překlepy, ale psaní česky na arabských klávesnicích není úplně snadné. Na druhou stranu jde o autentický popis. Fotky z cesty najdete ve fotogalerii a na mém webu www.potapeni-egypt.cz .

Hurá na Saharu

Den 0, pátek 1.3.2013

Ahoj všichni, za 23 hodiny nasedám do letadla a vyrážím si splnit jeden ze svých snů - poznat Saharu. Pomalu a bez cestovky. Nejde to moc splnit, protože v době letních prázdnin je tam moc horko a v zimě jezdíme na lyže.

Teď jsem na chvílí bez práce, tak tu příležitost chci využít.

Hodně známých projevilo zájem a zážitky z cesty, tak si zakládám blog.

Teď se jdu dobalit.

Můžete se těšit.

Martin

Tak je pořád ještě pátek, akorát odpoledne a dobrodružství začíná. Už jsme zbalení. Michal uvízl se žlutým autobusem na dálnici u Velkého Beranova. Policie honila nějakého mladíka v Audině, který nechtěl zastavit. Zablokovali dálnici a skončilo to nehodou a požárem auta. Ještě že letíme až ráno. D1 se nesmí podceňovat.

Den 1 - 7, tj sobota 2. az patek 8.3

Konecne jsem se dostal pocitaci. Vcera jsem taky uspel, ale nenadaly vypadek proudu vse smazal. Takze znovu a poporade.

Sobota probehla nudne podle planu. Letadlo bylo na cas. Hned na letisti v Kahire jsme si poridili mistni mobilni telefony, teda sim karty. Taky jsme bez problemu v pujcovne dostali zamluvene auto. V pujcovne nam taky pujcili ridice, ktery nas protahl Kahirou do Gizy. Bylo to velmi moudre rozhodnuti. Hotel byl dost jinde, nez ukazovala mapa, ale to je pry normalni.

V nedeli jsem mel sraz s svym egyptsky kamaradem. Dali jsme si kafe pobliz metra Giza a trochu pokecali. Jizda mestskym autobusem k metru by vydala na samostatnou knizku. Cca 5 km jsme jeli skoro hodinu. Autobus byl totalne narvany. Lide usmevavi a pratelsti. Celou cestu resili politiku a ruzne se okrikovali a chechtali.. Cesta zpet byla nuda. Bez dopravni zacpy trvala cca 10 minut. Zbytek dne jsme venovali akliatizaci a koukli sme se pres plot na pyramidy a sfingu. Hlavni adrenalin cekal az na rano.

Pondelni rano bylo dnem D, alespon pro me evropskeho ridice. Autem jsme hned rano vyrazili do pouste smer jihozapad. Jeste jsme zastavili u hypermarketu a nakoupily dve bedny vody a trochu jidla na cestu. Potom jsme se uz jen asi hodinu az dve protlacovali ven z Gizy Prvnich 30 km byl docela masakr. Blahorecil jsem prozretelnosti, ze mam ridicskou praxi z Balkanu. Akorat Giza je Balkan na treti. Zbytek cesty byl docela nuda. Jen zpestreny potrebou doplnit benzin. Stoji jen 6 kacek za litr, ale casto neni. Stopar nam pomohl ukecat pumpare na zavrene benzine, aby nam natocil. Zato jsme ho vzali cca 25 km do pouste k ropnemu vrtu, kde pracoval. Poust od Kahiry byla docela nude. Po case se vsak objevil zlom a zacali kopecky a prvnich par dun v dalce. K veceru jsme dojeli do oazi Baharija do vesnicky Bawiti. Hotel podle pruvodce byl super. V zahrade plne zelene a na hrane svahu, odkud byl uzasny vyhled na more palem. Proste oaza. Hned si sli projit vesnicku. Lidi jsou mili. Poradek tu z evropskeho pohledu moc neni, ale aspon vime, ze jsme v Africe.

V utery jsme vyrazili do oazy. S ohledem na jeji velikost autem. Zacali jsme Anglicanovou horou (Gebel al Engleez). Kde za 1. svetove valky nejaky Brit vyhlizel proradne Libijce. Vyhled byl pekny a byl to prvni zahrivaci vystup. Potom jsem hledali jakysi krasny pramen, ale nenasli. Zato jsme projeli vesnicku v pousti a nasli par jesterek a brouku. Jen jsme si je vyfotili a vyrazili na horu Disha (Gebel Disha), ktera byla pobliz. Vypada jako pyramida a je dominantou severni strany oazy. Vystup jizni stenou v prave poledne byl narocny. Hlavne diky suti se kazdy krok nahoru jde i dvakrat, jak to ujizdi zpet dolu. Vyhled byl super. Cestou zpet jsme kusil dojet k jezeru. Nebylo jednoduche najit spravnou cestu. Mistni umi jen Arabsky. Navzdory me mizerne Arabstine jsme jezero po rade vyptavani nasli. Spousta vody uprosted pouste pusobila uzasne. Jezero ale je slane a asi i bez zivota. Zato slane bahno pohlti cokoliv. Cestou zpet jsme nabidli pomoc motorkari, ktery do bahna trochu zapadl. Nakonec si pomohl sam, ale pozval nas domu na caj. Nasledovali jsme jeho motorku. Odbocili jsme z cesty mezi palmy a po chvili jsem dorazili k jeho domu. Na ohni ve stinu nam uvarili strasne silny a sladky cerny caj s matou. Voda byla z jeho pramene. Ukazal nam svoje kravy, ktere se pasli pod palmami. Domcek mel hlineny, ale prislo mi, ze bydli spise venku. Bylo videt, ze je na svoje kralovstvi hrdy. S diky jsme se rozloucili a vyrazile k nasemu krasnemu hotelu (Old Oasis Hotel) Uz byl vecer, tak jsme si jej vychutnali v altanku s vyhlidkou a s sisou }pro neznale vodni dymka).

Streda byla ve znameni pamatek. Hned rano jsme si koupili jednotnou vstupenku do vsech mistnic pamatek. Je jich celkem 5. Zacali jsme muzeem mistnich mumii. Jsou z obdobi, kdy zde zacal vliv Reku a Rimanu. Poto jsme sli na blizke pohrebiste ze stejneho obdobi. Byly to takove sachty do zeme. Dve z nich byly pro turisty. Kdyz se slezlo dolu, tak tam byla mistnost se 4 sloupy a z kazde steny se dalo vstoupit do jedne z pohrebnich komor. Samozrejme se tam nesmelo fotit. Nastesti meli jeden sarkofag pohozeny i na povrchu, tak jsem si ho nejen vyfotil, ale i vyzkousel, zda se do nej vlezu. Nevlezu. Ke vstupence nebyla zadna mapka. Diky doptavani jsem vsak nasli i vzdalene lokality. Nejaky chram u pramene, potom chram Aleksandra Velikeho. Pri hledani chramu Aleksandra Velikeho (Al Iskandar Kabir) jsme byli pozvani ke koupeli v horkem prameni pobliz. Michal sel radeji fotit. Ja jsem se nalozil do ciste a bublinkate vody o teplote cca 40 C. Pramen slouzil jako naves. Mistni muzi se cestou z poledni motliby usadili v prameni a pote si v blizkem stinu varili caj. Nejen praci je clovek ziv. Kdyz jsem v polednim horku vylezl z vody, tak mi byla zima. Diky poustnimu vetru jsem komplet uschnul tak do 5 minut. Tento zpusob traveni poledniho vedra patri k tradici oazy. Prameny jsou skoro vsude. Je u nich siroke koryto, takova vana. Voda dale pokracuje do zavlazovaciho systemu oazy. Pozdeji odpoledne jsem si zajali pod nejblizsi kopec Cerne pouste a vylezli jsme si na nej. Byl na jiznim okraji oazy a uz z nej dolu vedla krasna duna, po ktere jsme sjeli dolu. Na vrcholu kopce byly romady strepu, uplne stejnych jako u chramu. Tezko rict, kolik let nebo tisicileti jsou stare. Za soumraku jsme se opet vratili do naseho poustniho raje s vyhlidkou na palmy.

Ctvrtek byl ve znameni Cerne pouste. Je to krajina jizne od Bawiti. Vypada to trochu jako Ceske Stredohori, akorat rozlehlejsi a zcela bez vegatace a pudy. Jen cerne skaly, ktere zasypava pisek ruzne zlute barvy. Kdy je ranni opar, tak to vypada jako Hadova rise. Za poledniho slunce, modre oblohy a bilych oblacku to je obraz sileneho malire. Pokud tam pojedete, tak si nechte dost mist v pameti fotaku. Sutry jsou neskutecne ostre, takez to chce odolne boty. Navic absence vody vede k tomu, ze ze skal pisek odval vsechno mekke a zustavaji neskutecne tvray trvrdych zbytku skal a kameni. Misto nasich ceskych oblazku tu maji same ostraky.

Vecer jsme opet vyrazili do vesnice a na internet. Kdyz jsem dopsal skoro az sem, tak vypadl proud a o cely text jsem prisel. Na druhou stranu se nas vsichni ptali, zda trefime zpet a chteli nam pomoct. Jeden mladik s baterkou nas doprovodil az k hotelu a nic za to nechtel. Michalovi se na sutrech rozpadli boty. Mistni obuvnik vse sesil a opet nic nechtel, penize jsme mu museli spise vnutit nez dat. Vecer jsme stravili tradicen na hotelove vyhlidce. Ja navic se sisou.

Patek, tj. dnesek, mel byt dne presunu na jih. Dokonce jsme rano dokazali i doplnit benzin. Cisterna prave dorazila. Bohuzel jsme hned za vesici pocitili silu pisecne boure. Pres cestu se valili spousty pisku. Nebylo moc videt a mel jsem strach o motor. Dakazali jsem v tom ujet asi 75 km. Potom prislo stoupani do hor po silnicnim naspu. Nasep bohuzel fungoval jako zaklad duny. Letici pisek jej prekryl vrstvou az metr tlustou. V te uvizli dva kamiony. Nedalo se tam ani vyjit ven z auta. Pisek byl vsude. Dalsi prijizdejici kamiony zacali vytahovat uvizle kolegy na lanech ven z pisku. Nase silnicni auto vypadalo proti pisku dost uboze. Vratili jsme se tedy na policejni stanici, kde jsme je o situaci informovali. Dozvedeli jsme se, ze to je pisek a poust a ze se to obcas stava. Doporucili nam, ze zitra je taky den. Chvili jsme cekali, zda to nekdo projede. Nejel nikdo, ak jsme se vratili do Bawiti. Jeste meli benzin na doplneni narze. V hotelu nas zase ubytovali zpet. Mezitim se zacal sklidnovat vitr a vylezlo slunce, dnes obzvlast horke.

Vitr by se snad mel troch sklidnit, jak rikaji mistni, da-li buh (In sha alla). Takze mame odpocinove odpoledne. Majitel kempu mi pujcil svuj pocitac, tak mohu aspon dopsat blog. Zitra rano to zkousime znovu.

Jeste par postrehu z dnesniho Egypta. Na letiste a v hotelu vse funguje, navic s usmevem. Silnice v Kahire a Gize jsou bitva, ale maji rad. Daji se s trochou odvahy a klidu projet. V oazach a v poustich jste radi, kdyz potkate auto. Pokud zastavite, tak se Vas vsichni ptaji, zda nepotrebujete pomoct.

Lide v Bawiti me prekvapili ochotou. Rada z nich jsou obchodnici, kteri ziji z turistu, ale nikdo nas netaha za rukav a nikdo nas zatim nezkousel nejak obrat (az na jednoho pumpare v pousti).

Skoro vsichni nas zdravi. Deti se s nami casto chteji vyfotit a ukazat na fotaku, jak jim to slusi.

Sobota a nedela 9. a 10.3.

V sobotu jsem uspesne dorazili do Farafri. Jeste ze jsme v patek diky bouri neprojeli. Krajina kolem cesty byla uzasna. Porad jsme zastavovali a fotili. Zacali jsme Cernou pousti, bez zastavek. Pote byla Kristalova hora. Je opravdu cela z krystalu a vyznacuje konec Cerne pouste. Vsude se valeli vetsi i mensi krystali. Po kratkem popojeti jsme se dostali na sjezd do prolakliny, kde zacinala Bila poust. Nejdrive se po leve strane objevili vapencove hory z poloviny zasypane pisecnou dunou. Misto se jmenuje Akabat. Auto jsme zaparkovali u silnice a vydali jsme se v polednim slunci 2 km k horam pesky. Stalo to za to. Casti hor obrousene piskem zarili bilou barvou. Pisek mel ruzne odstiny zlute. Uzasne misto. Po navratu k auto jsem vyrazili dale. Po dalsich cca 40 km se objevili kousek od silnice ruzne neskutecne tvary z vapence opet obsypane piskem nebo rostouci rovnou z vapencoveho podlozi. V dalce potom byli vetsi kopce, ktere pripominali Tre Cime v Dolomitech.

Na vecer jsme dorazili do Farafry a nasli prijemny kemp se 4 domecky s kupoli vse na kraji pouste. Mistanaci jsou super, umi anglicky. Probrali jsem vse vcetne mistni politiky. Vice o hotylku zde http://rahala-safari.com/ .

Nedela je ve znameni odpocinku. Po vydatne snidani (fool, syr, chalva, chleba a caj) prochazka do mesta na zbytky pevnosti a pekne zahrady - palmove haje. Potom preziti poledniho vedra u caje v hotelu. Vecer nas majitel vzal k blizkemu jezeru. Je z vody, kterou mistni zemedelci nestacili spotrebovat. Bylo tam spousta ptaku. Myslim, ze jsme zahledli i Cejky chocholate, ktere zakratko dorazi i k nam do Ceska. Trochu me dnes trapi mistni strva, tak jsem se radeji drzel blizko WC. Snad se to do rana srovna.

Ted sedim s mistnaky u caje a pisu z jejich notebooku.

Rano, pokud moje zazivani dovoli, vyrazime do dalsi oazi - Dakhla. Ma byt mejhezci a po ceste ma byt i par pisecnych dun.

Pondeli 11. az patek 15.3.

Tak jsem si dal poprve pivo. Na terase nad Nilem a po 14 denni abstinenci na pousti bylo skvele. Takto naladen jdu dopsat blog.

Pondeli bylo ve znameni presunu. Nejakych 300 km na jih a pote na vychod. Poust se porad menila. Dokonce jsme se dotkli Velkeho pisecneho more, dun, ktere se tahnou do nekonecna az do Sudanu a Libie. Nejakych 70 km pred oazou zacali zase zelene ostruvku vegetace. Potkali jsme nejake hrobky vykutane ve skalach. Navstivili jsme pekne historicke mestecko Al Qasr. Byli na nem patrne restauracni zasahy. I bez nich vypadalo skvele. Akorat, jak se lide stehuji do lepsiho, tak hlinene domky zacali chatrat. Vsichni nas zdravili Wecome Back. Evidentne meli radost, ze se alespon nejaci turiste vraceji. Vecer jsem zajeli podle doporuceni do kempu a hotelu Bir El Gebel, neco jako Horsky pramen. Kemp byl 5 km od silnice. Zvetsi casti obkrouzen horami, velmi promenlivou pousti a oazami. Na malem kopecku mel betonovou vanu, kam ustil horky pramen. Uzasne misto na nocni pozorovani hvezd. Okolo nebyla zadna svetla, takze hvezd bylo videt opravdu hodne.Vice o kempu zde: http://dakhla-birgabal.com/gallery.html

Utery jsme zkusili hned po ranu vystoupat na blizky horsky zlom. Vylezli jsme skoro na horu. Zaverecnou fazi skal jsme nedali. Skala byla strasne zvetrala a zustavala v ruce. Navic se zacalo hodne oteplovat, takze tam bylo jako v peci. Holt jizni svah na Sahare skoro v poledne. Vyhled by uzasny. Horizont uzavirali pisecne duny na jihu. Poledne jsme stravili ve stinu a chladili se. V podvecer jsme se vydali do blizkeho mestecka Mut. Stare mesto uz bylo dost poborene, takze nic moc. Ale vybrali jsme alespon penize z bankomatu a udelali nakup potravin. Hlavne pomerancu, bananu a zlutych melounu. Cestou domu jsme si jeste prohledli nejake bezejmene rujny asi par tisic let stare. Do kempu jsme dorazili az po tme. V horkem prameni a s pohledem na hvezdy jsme splachli prach z cest.

Ve stredu jsme vyrazili jeste pred snidani do pouste hned u kempu. Byla to nadhera. Behem par kilometru jsme potkali pisecne duny, ktere se prolinali s vegetaci oazi, kde se pasli kravy. Taky tam byly vapence - bila poust, kopce s vyhledem a hlinene pyamidy. Vse vkusne promisene s pisecnymi dunami a zaramovane vapencovou hradbou okolnich hor. Super. Dopoledni vedro nas zahnalo zpet do oazy na pozdni snidani ve stinu keru a stromu.

Po nezbytnem odpocinku jsme v podvecer vyrazili na egyptsky chram z obdobi nadvlady Rima. Rimsti cisarove vcelku elegantne prejali podobu mistnich bohu a v teto forme Egypt ovladali. Chram byl vedle velke pisecne duny, ktera se pres nej prevalalila. Jeho ruzovy vapenec vypadal ve vecernim svetle uzasne. Pri odjezdu jsme si vsimli nejakeho kopecku. Pri blizsim ohledani jsme zjistili, ze je plny starovekych hrobu. Z nekterych z nich koukali lidske kosti, lebky a podobne. V jednom byl zachovany nabalzamovany hrudnik. Jak se stropy hrobu propadali, tak lidske ostatky opet vystupovali na svet. Pusobilo to dost neobvykle.

Vecer jsme se opet osvezili v horkem prameni a cekala nas skvela vecere. Maso grilovane na otevrenem ohni, brambory, ryze, zeleninovy salat, …. To vse pod hvezdami.

Ctvrtek byl dnem presunu do dalsi oazy. Nejdrive jsme zastavili na vychornim okraji oazy Dakhla, v mestecku Balat. Tamejsi stare mesto je asi nejhezci. Jeste se v nem trochu bydli, neni moc poborene a ani neni plne odpadku. Jeden mistni deda nas provedl po svem dome a vzal nas na strechu. Mesto bylo postavene jako pevnost proti najezdnikum z pouste. Pote nasledovalo dalsich cca 200 km pusti na vychod do oazy Kharga. Tady jsem zvenku okoukli nejstarsi krestanske pohrebiste na svete a egyptsky chram Hibis. Dovnitr jsme nesli. Hned vedle byl dalsi egyptsky chram An Nadura. Byl na kopci a jeste nebyl znovupostaveny. V odpolednim slunci vypadal uzasne a byly z nej nadherne vyhledy. Pote jsme zamirili na jih k rimske pevnosti Qasr al Qhueita, ktery hlidal obchodni stezku ze Sudanu do Asyutu v Egypte. Chodili po ni udajne hlavne otroci.

Pevnost byla na mirnem kopecku obklopena pousti a trochou vegetace. V odpolednim slunci opet fantasticka scenerie. Uvnit hlinene pevnosti byl vestaveny egyptsky chram z ruzoveho vapence. Pokud pojedete vecer kolem, tak se zastavte. Mistni strazci nas pozvali na caj. Na oplatku jsme jim nabidli alespon pomerance.

Ted uz zbylavalo se jen ubytovat. Zdanlive snadna vec, pokud by to nebylo u Khargy. Dle pruvodce tam je jeden predrazeny hotel a zbvytek totalne zoufalych hotelu. Dle doporuceni jsme se vydali az do oazy Baris. Doporuceny hotel prekonaval i Khargu. Bez klik a zamku u dveri. Dvere nemeli i cast pantu. Okna bez moskytier. Bez vody. Vse spinave. Nastesti byla vedle prijemne sisarna, kde jsem si dal vodni dymku a par caju. Do nasi barabizny jsme sli prezit noc az pozde vecer. V hospode byla mila spolecnost a probrali jsme vsechny dulezite muzske nalezitosti. Mubaraka, noveho prezidenta Mursiho, trest smrti, povinnou vojenskou sluzbu, …. Hospody bez bab jsou obcas docela prijemne. Mistnaci byli opet velice mili.

V patek nas probudil hned prvni ranni rozbresk. S chuti jsme opustili nase nocleziste. Posnidali jsme venku na zahrade a vyrazili za lepsim hotelem. Bohuzel jsme kvuli spatnemu ubytovani nemohli zustat dele. Cesta pousti do Luxoru bylo opet okolo 300 km. Hlidky na cetnych vojenskych a policejnich stanovistich si s nami chteli povykladat a nekteri nas zvali na caj. Hned rano jsme zvladli v chladnem rannim vzduchu vystup na stolovou horu zasypanou dunou. Pote uz jsme uhaneli na vychod do Luxoru. Do civilizce, kde je voda, pivo atd.

Dorazili jsme v poledne. Hotylek www.el-gezira.com splnuje vsechny optimisticke predpoklady. Terasa na strese. Vyhled na Nil. Ventilator, Klimatizce. Spousta vody z vodovodu. Hned po pivku jsem sel psat blog. ted pujdu probudit Michaela a vyrazime na vecerni prochazku po Nilskem nabrezi. Potom mame objednanou veceri a samozrejme pivecko. Civilizace je krasna.

Poznamka. Jedte taky mistnaci jsou fakt super a tesi se na turisty. Krome ruznych pozvani na caj nam porad pomahaji. Treba mi postelovali a nafoukali vsechna kola na aute a nechteli si vzit vubec zadne penize. Taky jsme uz vezli i mistni stoparky, samozrejme radne zahalene.

Ceny jsou pro nas mirne. Za hotel se snidani pro dva platime dohromadu cca 500 Kc denne. Dnes jsme se rozsoupli, polopenze, balkon nad Nilem, to vse za 660 Kc za dva lidi a den. Benzin stoji 6 Kc na litr. Jine prijmu nez z turistu moc nemaji. Ty straslive demostrace jsou jen na jednom namesti v Kahire a v par velkych mestech. Zbyvajicich 90 000 000 egyptanu je OK.

Sobota 16.3.

Vcera vecer jsme zkusili veceri v hotelu a byla skvela. Kuchar fakt umi. Navic ten nocni vyhled na Nil a se studenym pivem.

Rano jsme si privstali a jeste pred snidani jsme vyrazili do hor zapadne od Luxoru a vyuzili jsme ranniho chladu k vystupu. Zaparkovali jsme u chramu Hatsepsut, to je ten, kde pred nekolika lety pobili turisty. Dnes to bylo lepsi. Rychle jsme nastoupali do kopce a obesli jsme celou dolinu po horni hrane mohutneho skalniho srazu. Nejdrive jsme si uzivali leteckeho pohledu na chram Hatsepsut. Pote jsme presli hreben a pokochali jsme se vyhledem na Udoli kralu a na turisty hluboko pod nami. Vypadali jako mravenci, kteri behaji po cestickach.

Pokracovali jsme na jih po hrane skalniho srazu az jsme se dostali nad Udoli kraloven. Z nasi cesty jsme videli vsechny hlavni atrakce zapadniho brehu hluboko pod nami. Cestou jsme potkali desitky hrobek, ktere jeste nikdo ani nezacal zkoumat. Kdyz se zacalo oteplovat, uz jsme klesali zpet dolu k autu. Jeste jsme stihli snidani v hotelu o pul jedenacte. Poledni vedro jsme vyuzili k odpocinku. Odpoledne jsme prejeli Nil do Luxoru a riksou tazenou konem (arabsku Kalas) jsme se nechali odvezt do Karnaku. V Karnaku jsme stravili cca 3 hodiny a pockali jsme az do tmy. Pamatky i hory jsou nejkrasnejsi, kdyz je sikme svetlo. Karnak je fakt super. Jeho rozmery a atmosfera jsou podmanive. Nejlersi je se trochu zasit, sednout si a koukat na mohutne sloupy chramu. Od posledni navstevy (znovu)dostaveli nekolik vedlejsich chramu. Vetsina z nich prekonava svou velikosti vse ostatni v Egypte. Na zaver si Michal jeste zanakupoval a potom opet kalasem zpet k lodi.

Luxor bych kratce nazval BAKSIS PRO KONE. Luxor je fakt odvar vseho protivneho, co na Egypte nemam rad. Tolik otrapu, kteri Vam chteji prodat cokoliv za neskutecne premrstene ceny na metr ctverecni snad neni nikde na svete. Teda krome pyramid v Gize. Turista, ktery to nezna, musi nabyt dojmu, ze Egyptane jsou vycurany otravny hmyz. Nejsou. Je to jen slupka, ktera se okamzite tvori okolo turistu na turistickych mistech. Napriklad koci naseho kalase chtel na zaver navic k dohodnute cene dalsi prachy. Zacal s tim, ze i kun musi dostat baksis. Pri nastupu na mistni trajekt (za 3 Kcza osobu) nas chlap presvedcoval, ze trajekt uz odjel a musime jet jeho lodi (za 15 Kc za lod). V te chvili uz jsme stali na trajektu. Poprve za celou cestu jsem opustil la shukran (dekuji nechci) a zacal jsem pouzivat Tamam (dost, zmlkni). Snad se nedoberu az k imsi (jdi pryc, tahni).

Jeste tu mame v planu 2 dny. Asi je stravime na Zapadnim brehu, kde je mene Luxoraku.

Vecere v hotelu a vyhled na Nil byli opet super. Navic se dost ochadilo, pres den uz bylo jen 30 C. Vecer uz je zase prijemny chladek.

Nedele 17.3.

Ochlazeni je prijemne, pres den je pod 30 C a ted vecer jsem si vzal ke kratasum i svetr.

Rano jsme si diky ochlazeni prispali (nemusime se schovavat pred sluncem). Po prijemne snidani jsme vyrazili na nedaleke hrobky slechticu (Tombs of Nobles). Vybrali jsme si 3 z nich. Narozdil od faraonu slechtici nechali zobrazovat udalosti ze sveho zivota. Takze jsme si mohli prohlednout svatby, praci knezem, praci vezira a kralovskeho inspektora, prace na poli a podobne. Takove stripy, akorat par tisic let stare.

Pruvodci moc nenahaneli. Nekteri nas nechali dokonce fotit uvnitr hrobeka, pripadne doplnili par detailu. Docela radi jsme jim za to dali zaslouzeny baksis.

Na rade hrobek se „pracovalo“. Trochu to pripominalo mraveniste, kde mravenci usnuli za pochodu. Presne ve 12:00 vsichni obzivli a utikali k autobusum. Spech je zde velice vzacna vlastnost. Asi jim prave padla.

Pred polednem jsme se jeste prosli okolo zavlazovaciho kanalu. Potkali jsme tam 2 varany a jednoho domaciho buvola. Koukani do zelene je fakt relax.

Po poledni pauze jsme vyrazili na podvecerni prochazku do mesta Habu (Madina Habu). Je to komplex chramu, spravnich budov a mesta. Celkem to zilo par tisic let az do stredoveku.

V chramu jsou vyjevy ze zivota faraona Ramese III. Obcas je to dost morbidni. Napriklad kdyz ukazuje bohum hromady usekanych rukou a genitalii nepratel, ktere pobyl. Zustali jsme az do zaviracky. Absence turistu a zapadajici slunce dali mistu uzasnou atmosferu.

Zapad slunce jsem stravili na brehu Nilu. Klasika.

Pondeli, 18.3.

Alespon podle planu posledni cely den v Luxoru.

Rano jsme si prispali, unava z cesty se zacina projevovat. Po poklidne snidani jsem se vydali na prochazku proti proudu Nilu a posleze okolo zavalzovacich kanalu. Bylo to neco pres 10 km mezi poli a vesnicemi na predmesti Zapadniho Luxoru. Buvoli, velbloudi a osli se pasli a prezvykovali. Potkali jsme spoustu ptaku, vcetne dudku, kteri cekaji, az se u nas otepli. V okoli kanalu me prekvapil pocet varanu (pro zvedavce Varanus Niloticus). Az do dnesniho dne jsem netusil, ze jde o odpadkozravy druh u kanalu velmi hojny. Na jednom miste jich bylo i pet a spokojene zrali odpaky. Ani se moc nebali. Jsou to takove jesterky az 2 m velke a skvele plavou. Vesnicane byli vesmes pratelsti a skoro vsichni nas zdravili. Pozvani na caj a kavu jsme odmitali, tolik napoju by se do nas neveslo.

Poledni pauzu jsem si dal jen kratkou. Michal si ji prodlouzil az do vecere.

Sam jsem tedy vyrazil jeste na jeden chram na Zapadnim brehu, na Ramesseum. Nijak me to neohromilo. Oproti Karnaku nebo Madina Habu to byl jen takovy „kostelik“. Mistni dva strazci by zaslouzili titul prudic roku, ale odpalil jsem je odpornosti sve osobnosti. Chtel jsem tam pockat na zapad slunce, ale nebylo co delat. Presel jsem tedy silnici smerem k horam a vylezl jsem si na kopecek provrtany starymi hrobkami. Byl z neho nadherny vyhled na syte zelenou dolinu Nilu a jeji rozhrani s pousti a taky na okolni chramy a hrobky. Zapadajici slunce opet kouzlilo s barvou krajiny.

Utery 19.3.

Presun do Hurghady byl uspesny, ale strasne pomaly. Tech cca 300 km jsme jeli okolo 6 hodin. Z Luxoru jsme jeli po zapadnim brehu do Qeny. Je to jen 60 km, ale porad nejake zemedelske usedlosti, vesnice a mestecka. Vsude spousta lidi, dobytka a hlavne cetne, velke retardery. Pokud mozno neoznacene. Qena se ukazal byti tvrdym oriskem. Prejeli jsme Nil po moste a potrebovali jsme se dostat do pouste vychodne od Qeny. Zadny hlavni tah, zadne cedule, ani v arabstine. Kdyz jsme se nekoho zeptali na cestu, tak nas vzdy poslal zpatky. Nakonec se nasel dobrak, ktey si k nam sedl do auta a vyvedl nas na vypadovku. Opet za to nic nechtel. Qena nas stala vice nez hodinu casu. Potom uz nasledovala cesta poustnimi horami az do Safagy. Obcas byly na ceste diry, pripadne konec asfaltu. Samozrejne bez jakehokoliv oznaceni. Chytil jsem se vzdy mistnich ridicu a jel s odstupem za nimi. Kdyz nadskocili, tak jsem brzdil. Poustni hory byly nacervenale a v ruznych odstinech hnede. Pisek byl mnohem hrubsi nez v zapadni pousti. Na tmavomodre obloze byly krasne bile mraky. Opet fotografovaci parada. Cesta z Qeny do Hurghady byla nuda, pouhych 60 km stalou rychlosti pres 100 km/h. Nuda, ale s vyhledem na Rude more. V Hurghade jsem bez bloudeni nasel kamarada Nashaata. uz mel uvareny pozdni obed a po obede jsme sedeli az do vecera na balkone. Kourili jsme sisu a vykladali. Michal si zatim vylezl na blizky kopec a prosel okolni ulice.

Streda 20.3.

Prvni potapeci den. Puvodne neplanovany, takze jsem si vse pujcil od Nashaata. Voda mela jen 22 C. Tak ledovou vodu jsem v Rudem mori jeste nezazil. Mel jsem jenom short, ve kterem se potapim v lete (voda byva okolo 28 C). Cele poledne jsem prolezel obleceny na slunci a opet jsem se ohrival. Voda byl mnohem pruhlednejsi nez obvykle. Urcite hodne pres 40 m. Byli jsme na zapadni casti utesu Gota Abu Ramada, tez akvaria. Dopoledne jsme po dlouhe dobe potkal velkou barakudu. Jinak par velkych muren a spustu dalsich krasnych ryb, jako je v akvariu obvykle. Oba ponory byli na stejnem miste, nevadilo. Je to moje oblibena lokalita.

Navic jsem potkal spustu kamarada potapecu, tak jsem si cely den s nekym vykladal. Na lodi jsme taky potkali kamaradku te blondate holky, co ji unesli nedavno v Pakistanu.

Ted chysta Nashaat veceri. Dobre vari, tak se tesim. Navic jsem si dal dekopmpresni pivo na balkona a trochu jsem si schrupnul, tak mi vyhladlo. Vecer si zase dame kafe a sisu na balkone. Zitra nas ceka posledni rekreacni den, pak uz se zaciname vracet.

Čtvrtek, 21.3.

Tak je tu první jarní den. Oproti včerejšku se trochu oteplilo, takže pobyt na lodi je podstatně příjemnější. Současně je to naš poslední den před cestou domů.

Ráno jsme vyrazili na Fanadir - východ, kde byl ranní ponor. Voda byla stále poměrně chladná, ale pěkně průhledná. Potkali jsme velkou želvu karetu. Odpoledne jsme se přesunuli na Gota Abu Galawa. Je to pěkný útes, který se dá snadno obeplout. Okolo je pár korálových věží. Byl trochu proud, tak se občas muselo trochu zabrat proti proudu. Celý útes je pěkně porostlý korály a okolní písek hostí malé korálové zahrádky. Pěkná a prosluněná lokalita.

Večer jsme si ještě vyrazili na večeři s Nashaatem do malé rybí hospůdky. Jejich „mořská polévka“ je super. Pak jsme se šli vyspat před dlouhou cestou domů. Před tím jsme ještě doplnili benzín a dofoukli kola.

Pátek a Sobota, 22. a 23.3. - cesta domů

Po snídani a egypstém kafi, které nám nachystal Nashaat, jsme hodili věci do auta a vyrazili jsme.

Jeli jsme stále na sever podél břehu Rudého moře. V Hurghadě bylo docela teplo a slunečno. Během dopoledne se zdvihl silný vítr a vzduch zhnědnul. Viditelnost byla dost mizerná. Slunce úplně zmizelo. Po cca 250 km jsme si udělali přestávku a odbočili do kláštera svatého Pavla. Klášter je na úpatí vysokých pouštních hor, které ho kryli před písečnou bouří. Klášter je na místě poustevny svatého Pavla. Poustevničil tam v polovině 4. století. O něco později na tom místě vznikl klášter. Kláštet je pěkně opevněný. Uvnitř mají i menší zahradu, políčko a hlavně studnu. Voda uprostřed pouště. Klášter je hojně navštěvovaný egytskými věřícími, které sem sváží autobusy. Využili jsme klášterní restauraci a dali jsme si oběd.

Pak opět dále na sever. Za Ain Sochnou, jsme si ještě udělali krátkou přestávku na břehu Rudého moře. Pořád fučelo a voda bzla docela studená. Aspoň mě jako řidiče to trochu probralo. Dál už dálnice odbočila do vnitrozemí, směrem do Káhiry. Do Káhitry jsme dorazili ještě za světla. Šíleným dálníčním obchvatem jsme se probili naštestí bez nehody. Letiště jsme našli napoprvé.

Pak už jenom dlouhé čekání, které jsem si zpestřil Burger Kingem a Mc Donaldem. Nic moc, ale evropská chuť.

Ve 4:55 ráno v sobotu jsme opustili Káhiru. Přestávku jsme měli v Římě, šla pára od pusy, ale na sluničku se hezky odpočívalo. V Praze jsme přistáli krátce po obědě. Mrazivý vzduch nás trochu paralizoval. Naštestí nás vyzvedla moje lepší polovička autem.

Cesta byla super, ale přece jen to byl nápor, takže sobotu a neděli jsem se už jen relaxoval.

Az zpracuji fotky, tak je dám na svůj web www.potapeni-egypt.cz . Pro zacatek mi zkolaboval pocitac, takze nejdrive novy notebook …

Martin, Praha, 24.3.2013 odpoledne

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
1
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
katmara 12.06.2013 13:01
super dovolená  

Díky za prima popis cesty 8-)

Zpět na všechny diskuze