A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Silvestrovské putování po Egyptě

Ráda bych se s vámi podělila o zážitky z úžasné zimní cesty po Egyptě Autem, vlakem a lodí jsme najeli celkem 3300 km a poznali kouzlo egyptského vnitrozemí. Marsa Alam - Kahira - Alexandrie - Gíza -- Luxor -- Edfu -- Kom Ombo -- Assuán -- Abu Simbel

Z cesty do Afriky jsem měla vždy strach a nikdy jsem ji ani neplánovala, ale náhodou jsem narazila na stránku Orbion. Pročetla jsem spoustu cestopisů, které jsem tam objevila a to mě nalákalo začít se zajímat o Egypt. Překvapilo mě, že někteří lidé Egyptu naprosto propadli, zamilovali se do něho a jinam už ani necestují. Byla jsem opravdu zvědavá, co je tam tak magického, a tak bylo rozhodnuto. Silvestr budeme slavit v Egyptě!

Protože to byla naše první cesta do Egypta neodvážili jsme se vydat na vlastní pěst a zakoupili zájezd u Eximu. Vybrali jsme si pobyt v Marsa Alam s poznávacím okruhem po všech turisticky významných místech v Egyptě. Bohužel se ukázalo, že tato cestovka nezachází se svým zákazníkem tak, jak by se podle ceny zájezdu dalo očekávat. Dočkali jsme se několika nepříjemných překvapení.

Neděle 26.12. Vše začalo už odletem, který měl být 26.12.v 10 hodin, ale nakonec ho posunuli až na 18 hod. Let proběhl klidně, ale po zdlouhavém rozdělení turistů do různých autobusů na letišti jsme se dostali do hotelu až po půlnoci. Takže už jsme neměli možnost využít zaplacený all inclusive, všechno už bylo zavřené. Lámanou češtinou mluvící egyptský delegát nám oznámil, že ráno začínáme v 5h, takže jsme vzdali snahu sehnat nějaké jídlo nebo pití a šli si raději na pár hodin odpočinout.Pokoj nebyl příliš čistý a recepční se nás hned při prvním pokusu o výměnu peněz snažil ošidit a tak jsme doufali, že tam budeme pouze jednu noc a po návratu z okruhu nás ubytují jinde. Pondělí 27.12. Před pátou jsme už před hotelem vyhlíželi autobus s českým průvodcem a byli zvědaví na další účestníky zájezdu.K našemu překvapení se ukázalo, na tento okruh se přihlásili pouze 4 lidé, seznámili jsme se s Luckou a Martinem. Byli moc fajn a to nám hned zvedlo náladu. Stále nám ale vrtalo hlavou, kdy asi konečně uvidíme českého delegáta, který nám ukáže, kde si koupit vodu, vyměnit peníze, podá nám informace o bakšišném a další slibované podrobnosti. Z informací od egyptského doprovodu jsme vyvodili, že nás asi čeká v Káhiře.Cesta stašlivou dodávkou z Marsa Alam do Káhiry ubíhala pomalu a byla vyčerpávající. Po 5ti hodinách nám udělali přestávku v oáze a nám pomalu začalo svítat, že něco není jak má být. Náš Egypťan nám najednou podává telefon, že s námi chce mluvit naše delegátka. Ukázalo se, že na nás nečeká v Káhiře, ale klidně odpočívá v Hurghadě. Oznámila nám, že protože jsme pouze 4 nemáme nárok na česky mluvícího průvodce a to že neumíme anglicky není její problém.Mohli jsme se rozčilovat, vztekat, telefonovat do poboček Eximu, kde jsme zájezdy zakoupili – nic nám to nebylo platné. A tak jsme dost naštvaní po 9 hodinách úmorné cesty dorazili do hotelu Oasis v Kahiře.

Tím bohužel měl program prvního dne skončit, protože nás tam opravdu nikdo nečekal. Nám se ale nechtělo promarnit zbytek dne v hotelu a tak jsme se rozhodli, že se vydáme k pyramidám na vlastní pěst taxíkem. Večerní Light Show jsme si nemohli nechat ujít. Někdo říká, že je to kýč, ale mě se to moc líbilo. Hotel Oasis byl moc hezký, jídlo dobré a personál v pohodě
. Úterý 28.12. Ráno opět zkoušíme volat Exim, stále nemůžeme uvěřit, že celý Egypt procestujeme v angličtině. Neobtěžují se nám ani odpovědět. V hotelu nás vyzvednul náš egyptský průvodce Abdel, který se o nás staral v Káhiře. Hned na první pohled nám byl sympatický a trochu nám zvedlo náladu, že na nás mluvil hodně pomalu a zřetelně, a co jsme nepochytili to nám naštěstí Lucka překládala. Tímto jí za to děkujeme, protože jinak bychom se toho asi o Egyptě moc nedozvěděli.

Vyrazili jsme do Alexandrie, města u Středozemního moře, které založil v roce 332 Alexandr Veliký. Cestou (3 hodiny, 220km) nám Abdel vyprávěl o historii Egypta, hlavních městech, významných panovnících a o spoustě dalších věcí. Silnice se jmenovala Cairo-Alexandria desert road a vedla mnohem hezčí částí Egypta, než včerejší cesta pouští. Zelená políčka, palmy, pigeon houses – několikapatrové holubníky, které vypadají jako obrovské homole cukru.Také jsme cestou viděli ropné vrty a věznici.V Alexandrii jsem zastavili u zahrad a paláce Montazah. Hezké místo, ale historicky nijak významné. Pokračovali jsme po 32km dlouhé pláži k pevnosti Quadbai Citadel. Cestou jsme si vyfotili novou Alexandrijskou knihovnu. Moderní budova je zajímavá, raději bych ale viděla tu starou. To už mám smůlu 

Quadbai Citadel nechal postavit sultán Quadbai na místě Majáku na ostově Faros, jako stavební materiál použil kameny z rozpadlého majáku. Po obědě v bufetové restauraci jsme si prohlédli Římský amfiteátr v Kóm ed.Dikka. Tam už na nás dýchla historie. Půlkruhový amfiteátr z 2. století, 13 řad mramorových lavic a krásná římská mozaika. Nakonec jsme navštívili Katakomby Kóm eš-Šukáfa, největší řeckořímskou nekropoli v Egyptě. Smutným zážitkem byla cesta úzkými uličkami chudých čtvrtí, kde by se nikdo z nás neodvážil vystoupit z auta. Neumíme si vůbec představit, v jaké bídě tam lidé žijí.

Středa 29.12. Ráno jsme zabalili kufry a odjeli s Abdelem do Egyptského muzea, prohlídka byla opravdu hodně zajímavá, ale byly tam davy lidí. Hodil se nám knižní průvodce od Ikaru, protože u některých exponátů bylo tolik Japonců, že nám o nich musel Abdel vyprávět nad obrázky v naší knize. Měli jsme možnost prohlédnout si poklady z hrobky faraona Tutanchamona, mumie zvířat a spoustu dalších památek. Opravdu úžasné. Na mumie jsme nešli a to ne proto, že vstup byl 100EP, ale proto, že na to nemám žaludek. Před vchodem do muzea je malé jezírko se symboly Horního a Dolního Egypta – papyrem a lotosem.

Další zastávkou byl Papyrusový institut. Dívka, která studovala češtinu v Praze, nám vysvětlila a předvedla, jak se vyrábí papyrus. Potom nás bravurně zmanipulovala, abychom si koupili asi dvakrát tolik papyrusů, než jsmě měli v úmyslu. V tomhle jsou opravdoví mistři, ale z papyrusů mám radost, doma v rámečku mi připomínají krásný výlet. Odpoledne jsme poprosili Abdela, aby nás vzal někam, kde se stravují domorodci. Chtěli jsme ochutnat jejich jídlo a byli jsme zvědaví, co to s námi udělá. Dali jsme si fazole a mleté maso v chlebové placce, bylo to dobré a všichni přežili.  Ještě jsem se nezmínila o jídle. Samozřejmě jsme měli strach z faraonovy pomsty jako asi každý, ale musím říct, že jsme byli úplně v pohodě. Možná se ještě budete divit, co jsme všechno ochutnali.

A to už přijíždíme k pyramidám. Abdel nám zase podrobně vypráví o jejich historii, ale my už chceme fotit. Úžasné místo. Šli jsme dovnitř nejmenší pyramidy - Menkaureovy, ale už bych to neopakovala. 10 minut v horkém a dusném podzemí byl jeden z nejhorších zážitků a pokud má někdo klaustrofobii, tak ať to raději nezkouší. Bohužel už jsme se nedostali ke Sfinze, protože nám ji zavřeli před nosem, takže jsme si ji fotili za bakšiš jenom z profilu.

Během dne se opět několikrát pokoušíme spojit se telefonicky se zástupcem Eximu, abychom se mohli alespoň v dalších dnech připojit k česky mluvící skupině. Také jsme znovu opakovali naši stížnost na hotel, kde jsme spali první noc.Zatím stále bezvýsledně.

Pomalu se loučíme s Káhirou. Pocity máme smíšené, je tam spousta zajímavých míst, ale určitě je to to nejšpinavější místo, které jsme kdy viděli. Hromady odpadků a všeho co přinesla řeka hyzdí hlavně předměstí. V hotelu jsme si vyzvedli kufry a odjíždíme na nádraží v Gíze, čeká nás velké dobrodružství, noční přejezd vlakem do Luxoru.Abdel nás předává dalšímu kolegovi, který nás bude hlídat cestou ve vlaku a v Luxoru nás zase předá někomu jinému. Už si pomalu zvykáme, hlavně že jsme zdraví.Cesta lůžkovým vagonem byla nezapomenutelný žážitek. Nejdříve jsme dostali večeři, což bylo kuřeci maso a rýže zabalené podobně jako v letadle a nejaká sladkost. Moc dobré to nebylo, dali jsme si alespoň rýži. Překvapení bylo, že nebylo možné koupit si pivo. V obchodech to samozřejmě nejde, ale v zařízeních pro turisty s tím nebyl problém. Tady to bylo nějaké nové nařízení a hlavně pánové to nesli opravdu těžce. Po „večeři“ nám steward udělal ze sedadel lehátka. Trvalo mu to je pár vteřin a byla to obrovská legrace. Usnout se mi bohužel nepovedlo. Rachot a kymácení vlaku mě spolehlivě udrželo ve střehu celou noc a když jsem náhodou chvilku přestala křečovitě svírat madla lehátka, rána způsobená přejetím výhybky mě okamžitě vrátila do reality. Měla jsem větší strach než v letadle. Když se rozednilo a mohli jsme z okýnka sledovat okolní krajinu, hned bylo všechno veselejší. Nádherná krajina okolo Nilu nás dostala na první pohled. Zelená políčka papyru, palmy, oslíci, spousta slunce a v pozadí poušť. Prostě paráda!

Čtvrtek 30.12. Vystoupili jsme na nádraží v Luxoru a náš noční dorovod nás předal dalšímu. Byl to chlapec už od pohledu nezkušený, který nás měl pouze přepravit taxíkem na loď, ale ukázalo se, že to nebude tak jednoduché. Taxikářů se na nás sesypala celá horda a vypukla těžká bitva o zákazníka. Snažili se dotáhnout nás i s našimy kufry do svých aut a dost nevybíravě na sebe řvali. Opravdu jsme se báli, že tady už jde do tuhého. Nakonec nás vybojoval ten nejsilnější, naházel naše kufry na střechu auta a za hlasitého nadávání ostaních s námi ujížděl pryč. To byl naštěstí na dlouhou dobu poslední nepříjemný zážitek, protože v přístavu už na nás čekal náš nový průvodce Basem.

V první chvíli jsme ho pozorovali s nedůvěrou, když nám oznámil, že všechno ví a zná, protože studoval egyptologii. Ale vyzařovalo z něho obrovské nadšení a velmi rychle si nás doslova omotal kolem prstu. Pozorně se o nás staral, odháněl od nás dotěrné prodejce a podobné živly, zkrátka jsme se měli jako v bavlnce a hlavně jsme se cítili opravdu bezpečně. Nakonec se ukázalo, že máme vlastně štěstí, že cestujeme jenom ve čtyřech a to hned po příchodu na loď. Cestovka nám totiž pozměnila program , aby nás po našich neustálých stížnostech na pár hodin připojila k české výpravě. Ukázalo se, že je to skupina turistů z Hurghady, kteří jsou cestováním po Egyptě strašně otrávení a na každou památku reagovali slovy “ Tohle za ty peníze teda nestálo! “ a podobnými replikami. Jejich slovenská průvodkyně na naše dotazy vůbec nereagovala a dávala nám jasně najevo, že my 4 nejsme její klienti. Když jsme si pak v autobuse cestou do Údolí Králů poslechli její „odborný výklad“ v rychlosti přečtený z papíru, tak jsme nad ní zlomili hůl a už jsme se vůbec nedivili, že její skupina je tak otrávená.

V Údolí králů jsme museli nechat foťáky v autobuse, což nás mrzelo i proto, že Japonci ty svoje měli v klidu zavěšené na krku a čile je používali. Není turista jako turista. Bylo zde objeveno 62 hrobek. V ceně vstupenky byla možnost navštívit 3 hrobky podle vlastního výběru.Tady nás bohužel ještě nedoprovázel Basem, takže jsme trochu tápali. Dali jsme na Martinův instinkt a vybrali jsme hrobku Thutmose III., která byla vytesána ve výšce 30m nad zemí v marné snaze ochránit ji před vykradači. Stěny zdobí překrásné barevné malby a uvnitř jmse viděli sarkofág z červené žuly. Dále jsme se podívali do hrobky faraona Sethnachta, která měla původně patřit manželce Sethiho II. královně Tausret a nakonec jsme ještě stihli hrobku Merenptaha, syna Ramesse II. o kterém ještě uslyšíte.

Po bleskové prohlídce Údolí králů jsme se autobusem přesunuli na druhou stranu hory, ve které byly hrobky vytesané, k Chrámu královny Hatšepsut. Chrám vystupuje ze skalní stěny v několika terasách a zajímavé jsou hlavně kolosy Hatšepsut na horní terase v jejím typickém zpodobnění s mužskými rysy. Od Basema jsme se později dozvěděli, že objevy posledních 10ti let zásadně změnily pohled na tuto panovnici. Nádherné byly výjevy v Síni zrození a v Hathořině kapli.

Další zastávkou byla alabastrová dílna, kde nám předvedli postup výroby vázy z alabastru a pak se od nás očakávalo, že budeme nakupovat. Samozřejmě jsme nezklamali a každý si odnesl nějakou drobnost, alabastrový anch, scarabea, lampičku nebo vázu. Při uzavírání obchodu vám vždy nabídnou pohoštění – čaj nebo karkade a pak už je jenom na vás, jak statečně budete smlouvat. Mě to bavilo a dostala jsem se na polovinu nabízené ceny, ale teď s odstupem času, když vyšlo najevo v jak nuzných podmínkách Egypťané žijí, z toho mám trochu špatné svědomí.

Ve spěchu jsme byli napěchováni do autobusu a už se jelo zpátky na loď na oběd. Cestou jsme dostali 5 minut, abychom si vyfotili Memmonovy Kolosy. Víc nám Karel a Karel opravdu nedali! Na lodi nás Basem ubytoval v příjemných kajutách, ale dlouho jsme se tam neohřáli. Rychlý oběd, protože česká výprava už zase pádí na další prohlídku. Začínáme se těšit, až tahle podivná epizoda skončí.

Náš odpolední program byl Crám v Karnaku zasvěcený bohu Amun-Re. Uvítala nás překrásná Alej sfing, která původně spojovala chrámy v Luxoru a Karnaku a byla dlourá asi 3 km. V současné době se pracuje na obnově celé Aleje , ale dá to ještě hodně práce. Bude nutné zbourat některé domy v Luxoru, odstranit silnice, ale bude to stát za to. Doufám, že se tam vrátím, až se podaří spojit a otevřít celou Alej.

Velký chrám boha Amuna v Karnaku překvapí hlavně svoji obrovskou rozlohou. Úžasný sloupový sál je nejdelším sloupořadím světa, 134 sloupů 23 metrů vysokých, jejichž hlavice mají v obvodu až 15 metrů a na každé z nich by mohlo stát až 50 lidí. Připadali jsme si mezi těmi obrovskými sloupy jako mravenečkové. Basem nám podrobně vyprávěl, jak probíhala stavba sloupů. Vědci odhadli, že by toto dílo mohlo pokrýt polovinu rozlohy Manhattanu a pojmout celou pařížskou katedrálu Notre Dame. Pocity, které ve vás Karnak zanechá se nedají slovy popsat, to prostě musíte zažít. Pokud se někdy vydáte do Horního Egypta, vyčleňte si pro návštěvu Karnaku a Luxoru víc než jeden den, stojí to za to.

Po prohlídce Karnaku nás opustila česky mluvící výprava a my jsme si oddechli. Když si vypůjčím slova pana Vančury, musím říct: „Tento způsob cestování zdá se mi poněkud nešťastným.“ Zabydleli jsme se v naší kajutě, dali si sprchu a pak jsme se sešli s Basemem na uvítací schůzce. Nabídl nám, že pro nás připraví program, jaký si sami budeme přát. Protože jsme dvoudenní program v Luxoru vtěsnali do jednoho dne, zbyl nám čas na plánování. Záleželo jenom na nás, jak si užijeme svoje 4 dny v Horním Egyptě. Dohodli jsme se, že určitě chceme navštívit Abú Simbel, musíme vidět nubijskou vesnici a jsme statečně odhodláni sednout si na velblouda. Také jsme byli pozváni na domorodou snídani, abychom poznali jak se žije v opravdovém Egyptě, ne jenom v tom „hotelovém“. S radostí jsme tuto nabídku přijali. Trička a kartuše s naším jménem napsaným hyeroglify jsme ovšem odmítli.

Po schůzce naše cesta vedla do Chrámu v Luxoru, který jsme obdivovali už z horní paluby lodi, protože jsme kotvili velmi blízko. Chrám nechal postavit Amenhotep III. a dokončil ho Ramesse II. Egypťané mu říkají „jižní Amunův harém“.V nočním osvětlení vypadá opravdu úžasně. Do chrámu vstupujeme gigantickým prvním pylonem zdobeným reliéfy, které zobrazují válečné tažení Ramesse II. proti Chetitům. Před vstupem stojí 25m vysoký obelisk z červené žuly. Původně tu byly obelisky dva, ale v roce 1833 byl jeden z nich darován francouzskému lidu a nyní ho můžete vidět na Place de la Concorde v Paříži. Pokračujeme na první nádvoří nad kterým se vypíná vysoko nad zemí mešita Abú el-Haggág. Působí to velmi podivně, mešita byla totiž postavena až ve 13st., kdy už byl luxorský chrám zakrytý vysokýmy nánosy. Takže původní vchod do mešity je nyní asi 10 metrů nad dlažbou nádvoří

Kolem obrovských soch Ramesse II. z černé žuly vcházíme Amenhotepovou kolonádou vstupujeme do původní části chrámu na nádvoří, které ze tří stran obklopůjí dvojité řady sloupů s nerozvitými květy papyrusů. Je to úžasné a my jen němě zíráme na tu nádheru. Naštěstí jsme měli dost času si všechno vyfotit. Předtím nám Basem udělal podrobnou přednášku o egyptských bozích a vzal to pěkně z gruntu. První přišel z vod Nun otec všech bohů Atum a přivedl sebou Ra, boha slunce. Potom stvořil Shu boha vzduchu a Tefnut bohyni větru a ti pak spolu měli Geb boha země a Nut bohyni nebe. Tady už se nám to komplikuje a musím si začít dělat poznámky, co kdyby nás z toho chtěl Basem zkoušet? :-) Geb a Nut spolu totiž měli čtyři děti. Byli to Isis , Osiris , Nephtis a Seth. Isis a Osiris se měli moc rádi, ale žárlivý Seth Osirise zabil a rozřezal na 42 kusů, které rozházel po celém Egyptě. Isis se snažila poskládat jeho tělo zpátky dohromady a naštěstí jí pomohla její sestra Nephtis. Potom se Isis podařilo vlastními slzami Osirise oživit a přivedla na svět boha Hora.

Nadšení z prohlídky chrámu jsme se loudali nočním Luxorem zpátky na loď na naši první večeři na Nilu. Cestou jsme konečně mohli doplnit zásoby pitné vody a dalších potřebných věcí a navíc jsme se nemuseli ani s nikým dohadovat o ceně. Basem pro nás vždycky všechno nakoupil za egyptské ceny a my se s ním pak vyrovnali.Večeře na lodi byla výborná, jako ostatně všechno, co jsme tam ochutnali. Personál byl velmi příjemný a přátelský, stále se na nás hezky usmívali, ale nijak nás neobtěžovali přehnanou péčí, za účelem získat nějaké bakšišné. To už jsme naštěstí měli vyřešené s Basemem. Navrhl nám, že můžeme (a nemusíme) dát 10 dolarů a pokryje to bakšišné pro všechny po celý náš pobyt na lodi. Zahrnovalo to obsluhu a kuchaře v restauraci, servis pro úklid kajut, recepční, obsluhu na horní palubě, až po posádku lodi. Rádi jsme zaplatili a měli jsme celou plavbu klid.

Pátek 31.12. A je tu Silvestr. Ráno nám Basem připomíná, ať si dáme k snídani jenom něco malého, protože nás čeká návštěva v místní jídelně nebo hospůdce (nevím jak to místo nazvat) u jeho přátel na tradiční snídani. Řekli jsme si, že když už jsme jedli v Káhiře ve stánku na ulici, v Alexandrii v bufetu, ve vlaku i na lodi, teď se neukážeme jako zbabělci! Statečně jsme se pustili do fazolí bohatě zalitých máslem, k tomu přikusovali arabskou chlebovou placku a smažené zeleninové karbanátky, kterým říkali kebab. Čaj, voda, nakládaná zelenina…jen talířek s čerstvou zeleninou jsem pro jistotu nechala bez povšimnutí, ale Martin jí snědl a v pohodě přežil. Naše obavy z egyptského jídla se nenaplnily, neměli jsme žádný problém. Obsluha byla zase nesmírně přátelská a když jsme se chystali platit, Basem to odmítl s tím, že nás pozval.

Rozloučili jsme se a pokračovali do Údolí Královen. Cestou jsme se zastavili v Údolí umělců Dr el –Medne, kde žili všichni, kdo se podíleli na stavbě hrobek. Kameníci , malíři, zedníci a sochaři sem byli přestěhováni z Dolního Egypta a neměli vůbec tušení, kde jsou. Bylo to proto, aby nemohli prozradit, kde se hrobky nacházejí. V Údolí Královen bylo pochováno mnoho královských manželek a dětí.Trochu nás zklamalo, že nemůžeme navštívit hrobku Nefertari, která se právě zkoumá, ale i ty ostatní méně slavné stály za to. Další Basemova lekce z egyptologie byla o procesu mumifikace. Probrali jsme detaily jako : vytažení mozku nosními dírkami, vyjmutí vnitřností, vymývání a vysušování břicha, naložení těla do natronové lázně a nakonec omotávání obvazy od prstů přes paže a nakonec celého těla. Hlava přišla na řadu až nakonec, měla speciální péči.

To už jme byli historií trochu unaveni a vrátili jsme se na loď. Protože byl překrásný slunečný Silvestr, rozhodli jsme se trochu si zalenošit na horní palubě. Vyzkoušeli jsme studený bazén a pak se raději věnovali vyhřívání na sluníčku. Po výborném obědě a vydatném odpočinku jsme vyrazili na trh. Nešli jsme ale na turistický bazar, nýbrž na tradiční súk. Tady nás doslova okouzlila atmosféra dokonalé pohody. Strávili jsme tam jen pár hodin, ale připadalo nám to jako celá věčnost. V uličkách mezi obchůdky se můžete posadit a objednat si mátový čaj nebo karkade, případně si zakouřit šíšu a pak už jen sedět, popíjet a nasávat tu nádhernou atmosféru. Pořád mi vrtalo hlavou, co je na tom místě tak zvláštního, a pak jsem konečně našla ta správná slova – tady se zastavil čas. Když jsme byli správně naladění, přišlo na řadu nakupování. V tom byla hlavně Lucka opravdový mistr :-) Majitelé obchůdků si nás hýčkali a přinesli nám až k našemu stolku na co jsme jen pomysleli. Stačilo jen si vybrat třeba ten nejhežčí šátek a cenu vždycky dohodl Basem. Po celou dobu se staral, abychom byli v absolutní pohodě a často nám opakoval: „Řekněte, co byste chtěli dělat a já to zařídím. Because Fun is my name!! “

Když jsme se nabažili procházení po súku, vrátili jsme se kouzelným večerním Luxorem zpátky na loď. V pokoji už na nás čekala pozvánka na silvestrovskou večeři napsaná na papyrusu. Bylo to moc milé překvapení. Večeře se skládala ze sedmi chodů! Ochutnali jsme kraba, mořské plody, vynikající byl studený losos jako předkrm. Pak přišla na řadu polévka, krůtí rolka, holubí stehýnka a nakonec dort a zmrzlina. Jeden steward převlečený za Santa Klause nás obdaroval žertovnými předměty a čepičkami, ale na to nás moc neužilo. Párty pokračovala v baru, nubijská kapela nám zahrála a zazpívala a dočkali jsme se i tomboly. Mě to táhlo na horní palubu, chtěla jsem si vychutnat půlnoc venku nad hladinou Nilu, uprostřed překrásného starého Luxoru. S první vteřinou nového roku začaly houkat klaksony všech lodí, kotvících kolem nás, a vytvořily nádherný půlnoční koncert. Bylo to tak krásné, až se mi hrnuly slzy do očí. Lepší oslavu Nového roku jsem ještě nezažila.

Sobota 1.1.2011 Asi hodinu po půlnoci jsme vypluli z Luxoru, my jsme to ovšem prospali. Měla jsem nařízený budík, protože jsem si nechtěla nechat ujít první východ slunce v novém roce na Nilu. I když byla pořádná zima, stálo to za to. Sama na celé horní palubě, kolem mě ubíhala překrásná krajina údolí Nilu a pak se mezi palmami a políčky papyrusu objevili první paprsky…Prostě pohádka. Dopoledne jsme si užívali nádhernou plavbu. Zajímavý zážitek bylo proplutí zdymadlem v Esně, kdy jsme zajeli do komory, která se během několika málo minut naplnila, zvedlo nás to o 4 metry.

Po obědě měla loď zakotvit v Edfu, který leží na půl cesty mezi Luxorem a Asuánem.Tady nás čekala dobrodružná cesta bryčkou. Měla jsem docela strach, jízda rušným provozem mezi dodávkami a autobusy po rozbitých silnicích není moje gusto. Crám v Edfu je zasvěcen bohu Horovi a je to největší a nejzachovalejší ptolemaiovský chrám v Egyptě. Po obou stranách vchodu stojí nádrerné sochy z černé žuly, které představují boha Hora v sokolí podobě. Tady nám náš egyptolog vyprávěl o hieroglyfech a novoročních slavnostech, které se pořádali ve všech egyptských chámech.
Hned po našem návratu loď opět odrazila od břehu a my jsme dostali karkade nebo kávu a užívali si západ slunce. Byl to fantastický den. Trochu zvláštní byla pro nás konfrontace s arabskou mentalitou. Zeptali jsme se Basema, co se stalo o silvestrovské půlnoci v Alexandrii, protože jsme měli jen útržky informaci z domova. Jednalo se o výbuch auta před kostelem, kde zemřelo mnoho lidí. Tvrdil nám že to byl jen náhodný výbuch plynové nádrže a nebyli tam žádní mrtví a když jsme otevřeli zprávy BBC tak se rozčílil, že je to jen západní propaganda. Viděli jsme, že je o tom opravdu vážně přesvědčen a z očí mu téměř šlehali plameny, tak jsme ho raději přestali trápit a vrátili se k egyptské mytologii.Večeře byla opět výborná jako všechno na lodi a my už se těšili na další krásný den.

Neděle 2.1. Brzy ráno připlouváme do Kom Ombo. Máme naspěch, protože tu nebudeme kotvit dlouho a Basem potřebuje hodně času na výklad :-) Crám Kom Ombo je zasvěcen dvěma bohům – Horovi a krokodýlímu bohu Sobkovi. Proto je chrámová budova naprosto symetrická se dvěma vchody, dvěma síněmi a dvěma kaplemi aby měl každý z nich tu svoji. Zajímavý byl starý kalendář a reliéfy z lékařského prostředí, hlavně chirurgické nástroje. Tento chrám doplatil na to, že v okolí se pěstuje cukrová třtina. Mnoho nádherných zdobených sloupů bylo uřezáno a Turci si z nich postavili cukrovar.V přístavu nás čekalo překvapení. Než jsme si prošli chrám, zakotvila vedle naší lodi stará loď Súdán, která si zahrála ve filmu Smrt na Nilu a dodneška brázdí jeho hladinu.

Pokračujeme v cestě a po obědě připlouváme do Asuánu.Lodičkou se necháme převézt na ostrov Philae, abychom si prohlédli chrám bohyně Isis. Tento nádrerný chrám byl po stavbě Asuánské přehrady zatopen a musel být rozebrán a přestěhován o 150 metrů severněji na ostrov Agilkia. Najdeme zde mnoho stop z období křesťanství, v roce 53 byl chrám změněn na kostel sv, Štěpána. Odpoledne byla na programu návštěva továrny na výrobu esencí. Tam nám šikovný mladík vysvětlil, jak se vyrábí voňavky a léčivé oleje, a také nás silně přesvědčoval, abychom si u něho nakoupili. Bohužel jedna nejmenovaná osůbka :-) z naší skupinky, která má pro nakupování slabost, podlehla jeho nátlaku a tak jsme v parfumerii strávili značnou část odpoledne. Když se nám konečně podařilo vyprostit se ze spárů výrobců voňavek, už na nás čekala motorová loď, kterou Basem najal na projížku Asuánem. Vylezli jsme si na střechu, s díky přijali nabízený čaj nebo kávu a pak už se jen kochali nádrerou asuánských ostrůvků, skalisek i panoramatem města v zapadajícím slunci. Prostě fantazie! Škoda jen, že nám už nezbyl čas na návštěvu Kitchenerova ostrova, kde je nádherná botanická zahrada. Určitě příště….:-)

Ale to už naše loďka přiřáží ke břehu pod písečnou strání na druhé straně řeky. Pár metrů nad kamenitým břehem Nilu sedí v řadě několik velbloudů a mě přechází smích. Už je mi jasné, že přišla ta chvíle ukázat svoji statečnost, ale ta je ta tam! Pomooc, nemohla bych do té nubijské vesnice dojít raději pěšky? Ale ostatní už jsou v sedle, tak mi nezbývá než se podřídit většině.Poslušně se chytám kolíku nad sedlem a začínám se modlit. S hrůzou v očích čekám jak se asi ten hrozný camel postaví na nohy a za pár vteřin musím konstatovat, že to je nejděsivější zážitek mého života. Ta potvora, sedící hlavou dolů těsně nad příkrým srázem, bez varování zvedla nejdříve zadek a já, křečovitě svírající kolík, už jsem se viděla hluboko dole roztříštěná o kamenný břeh! Sbohem děti!!! Nevím, který hodný egyptský bůh mě udržel v sedle, ale nakonec se to stašlivé monstrum postavilo na všechny čtyři i se mnou. Potom ještě zbývalo udržet se asi 15 minut v sedle, ale ten prevít mi to nijak neulehčoval, protože se stále provokativně kýval ze strany na stranu a navíc se ani na chvilku neodchýlil ze svého kurzu přesně po hraně srázu.

Jistě si dovedete představit, jakým vysvobozením pro mě bylo, když se ten chlupatý provokatér složil do písku v nubijské vesnici a já mohla polomrtvá strachy konečně sestoupit na pevnou zem. Na tenhle zážitek tedy jistě nikdy nezapomenu. Oproti tomu krokodýl nebo škorpion, které nám ukázali v nubijském domě, byli úplný čajíček. Dům byl poměrně rozlehlý a připravený na návštěvu turistů. Pohostili nás čajem a chlebem, kterým jsme si z misek nabírali sýrovou pomazánku nebo melasu nebo halvu. Bylo to rozhodně exotické a docela dobré. Potom jsme si nechali namalovat na ruce tetování henou a pak zase přišel na řadu obchod. Nabízeli koření, korále z velbloudích kostí, dřevěné masky, meče a další suvenýry.Já jsem neodolala sáčku ibičkových květů, abych si mohla doma uvařit karkade. Nakonec jsme si ještě mohli pochovat malého, asi 50 cm dlouhého krokodýlka. Podle pokynů jsme ho měli pevně sevřít těsně za hlavou, což mu asi způsobilo mírné dýchací potíže, ale přežil. Byl to zvláštní zážitek, krokodýl byl velmi studený a úplně suchý.

Zpátky na loď už jsme naštěstí nemuseli jet na velbloudech, ale opět naší loďkou.Protože byla černočerná tma, mohli jsme pro změnu obdivovat Asuán v nočním osvětlení. Nádhera. Po večeři se v baru konal nubijský večer, na kterém vystoupila kapela a několik tanečníků. Zaujal nás hlavně tančící derviš, který se vydržel točit dokola mnoho dlouhých minut a přitom roztáčel několik vrstev pestře zdobených suknic. Muzikanti k tomu zahráli na bubínky TABLA a na zvláštní strunný nástroj, jehož jméno jsem bohužel nezjistila. Na oslavu skvělého pobytu na lodi jsme si dali lahvičku egyptského červeného a šli na kutě, protože ve 3 hodiny už jsme měli vyrazit na další výlet.

Pondělí 3.1. Pár minut po třetí už sedíme v mikrobusu a strašně se těšíme na naše dnešní dobrodružství. Čeká ná 320 km dlouhá cesta do Abú Simbel. Tento úsek cesty pouští se nedá projet jinak než v konvoji a tak i my se stavíme do fronty mezi ostatní auta. Řidiči i průvodce několikrát vystupují a něco venku řeší, ale nakonec je vše v pořádku a čtyřhodinová cesta pouští může začít. Část cesty jsme prospali, ale východ slunce na poušti mi naštěstí neutekl. Před osmou už jsme seděli v kavárně v Abú Simbelu, dávali si ranní šálek a poslouchali Basemův výklad. Velký chrám a menší Hathořin chrám nechal postavit faraon Ramesse II. Oba byly vytesány do skalního masivu a jejich velikost bere dech. Průčelí Velkého chrámu je vysoké 31 metrů a jsou v něm vytesané čtyři dvacetimetrové sochy Ramesse. Celý komplex musel být kvůli stavbě Velké přehrady rozřezán a přestěhován na bezpečnější místo.Vcházíme do chrámu a jsme nadšení z obrovských soch i úžasných maleb na stěnách. Nakonec si ještě prohlédneme svatyni, kde sedí spolu s Ramessem II. bohové Amon, Ptah a Re-Harachtej, kterým je chrám zasvěcen. Dvakrát do roka 21.března a 21.září sem 65 metrů dlouhou chodbou od vchodu pronikne paprsek slunce a ozáří postupně všechny sochy, kromě boha temnoty Ptaha.

Menší Hathořin chrám věnoval Ramesse II. své manželce Nefertari. Tam už jsme si s prohlídkou bohužel museli pospíšit, protože odjezd našeho konvoje se blížil. Loučíme se s Abú Simbelem pohledem na Násirovo jezero a vydáváme se zpět do Asuánu. Na lodi už nám zbývá jen zabalit kufry, protože náš čas v Horním Egyptě vypršel a musíme se přesunout k Rudému moři, zpět do Marsa Alam. Loučíme se s Basemem a slibujeme si, že při naší příští výpravě do Egypta si ho určitě najmeme jako průvodce.

Závěr naší dovolené už nebyl tak idylický, zase se objevily problémy s Eximem. Cestou autem přes poušť jsme se od doprovodu dozvěděli, že nám nezařídili jiný hotel, ale vezou nás do toho, na který jsme si stěžovali. Takže zase došlo na telefonické dohadování s delegátkou v Hurghadě. Způsob, jakým Exim naši stížnost vyřešil, považuji za schválnost a otevřenou provokaci. Když jsme v Marsa Alam vyložili Martina a Lucku v jejich krásném hotelu, dozvěděli jsme se, že pojedeme ještě téměř 100 km na sever. Prý je to nebližší volný hotel a tak jsme nakonec po pěti hodinách cesty pouští bez jídla museli jet ještě další dvě hodiny. Hotel byl sice krásný, ale pláž byla natočená k severu a strašně tam foukalo. Když jsme se na letišti od našich kamarádů dozvěděli, jak bylo v Marsa Alam krásně, dost nám to zkazilo náladu. 100 km je v lednu asi velký rozdíl, co se týče počasí.Proto jsme si nevybrali zájezd do Hurghady, ale o 300 km jižněji.

Naštěstí máme z naší cesty spoustu úžasných vzpomínek a tak si tou poslední nebudeme kazit celkový dojem. Do Egypta jsem jela se zvědavostí, co je na něm tak mimořádného, že mu někteří úplně propadli. Teď už je jisté, že i já se tam chci co nejdříve vrátit a poznávat další nádherná místa a znovu prožít tu fantastickou atmosféru plavby po Nilu. Jedna věc je však jistá, na velbloudovi už mě nikdo neuvidí! :-)

další cestopisy
Komentáře
8
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
MartinSa 15.04.2013 22:15
Hezky se to čte. Díky  

Jo jo, s cestovkami už dávno nejezdím. Egypt si zařizuju sám. Egypťani jsou super. Hlavně, že jste si cestu užili.

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Neregistrovaný uživatel
21.05.2012 22:20 78.110.214.***
Re:  

Děkuju :-)

  • Anonym (1)
Adi
10.05.2012 14:29 88.101.222.***
 

moc krásně napsáno - děkuji

  • Anonym (1)
Helenmuma 10.11.2011 16:54
 

Moc krásně napsané. Já byla v Egyptě 2x a příští rok se chystáme na Nil. Jak tě Egypt jednou chytí, už tě nepustí :))))))))))))))))) 8-)

Jíťa 01.08.2011 17:35
 

nádherně napsané :-)

  • Anonym (1)
Miri1 13.03.2011 19:39
 

Moc pěkně a zajímavě napsáno,přečetla jsem to jedním dechem-díky. 8-)

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Korálek 13.03.2011 18:39
 

krásně jsem si početla...Paráda :-)

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
manura 13.03.2011 18:32
 

moc krásně napsané

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Zpět na všechny diskuze