A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Svatební cesta po 25-ti letech,aneb od Asuánu po Luxor

Poznávačka po Egyptu

Svatební cesta po 25-ti letech, aneb od Asuánu po Luxor

Jako obvykle v březnu už mám zimy plné zuby. A letos byla opravdu nekonečná, alespoň pro mě. Takže, jak to vyřešit? Protože jsme v lednu oslavili s mým chotěm tzv. stříbrnou svatbu (na vyznamenání za statečnost od prezidenta, že jsem to vydržela pořád čekám), rozhodli jsme se (teda spíš já, musím přiznat), že jako dárek si dáme poznávačku po mém milovaném Egyptě. Můj drahoušek souhlasil, takže jsem vybrala a objednala zájezd a 31.3.2009 můžeme vyrazit. Vybrala jsem týdenní okruh s krásným jménem Hatšepsut, který zahrnuje památky od Asuánu po Luxor. Káhira v tomto okruhu není, ale tu už jsme viděli oba, já dokonce dvakrát. Tentokrát poletíme z Brna, protože přesto, že nás cestovka obere o 2 dny, je to pohodlnější, než se hrcat do Prahy a zase zpět. Po loňské zkušenosti, kdy jsme po nočním příletu z Turecka museli čekat na hlavním nádraží v Praze jsem se zařekla, že pokud to půjde z Prahy už neletím.
Takže, je 31.3.2009 a naše cesta začíná. Je chladno, sice svítí sluníčko, ale teplo nikde a my vyrážíme na brněnské letiště. Neletěla jsem odtud 4 roky a musím říct, že se docela změnilo a to k lepšímu. Zaplatili jsme taxikáři, mimochodem taxík stál tolik, co cesta do Prahy pro oba a vstupujeme do letištní haly. Našli jsme stánek Eximu, se kterým tentokrát cestujeme, vyzvedli jsme si vouchery a letenky a jdeme se zbavit kufrů. Letiště je poloprázdné, přece jen je teprve březen a tolik lidí na dovolenou nelétá, takže jsme docela brzo odbaveni a po chvíli už nastupujeme do letadla. Dovolená může začít. Tedy, ještě s hodinovou zastávkou v Ostravě, kde nabereme další cestující a teď už vzhůru do Hurghady. Let proběhl bez problému a po čtyřech hodinách přistáváme v mém milovaném Egyptě. Nebyla jsem zde skoro dva roky, takže jsem se na typický egyptský ruch, pasové formality a kontroly, byť to může znít podivně, docela těšila. Vždycky, když přiletím do Egypta popadne mě taková zvláštní euforie, můj muž tvrdí, že se mi na tváři usadí připitomnělý úsměv (sprosťák jeden), prostě jsem doma. Asi jsem tu v nějakém minulém životě žila, předpokládám, že minimálně jako královna Hatšepsut. Všechny formality jsme přestáli bez úhony, dokonce i kufry dorazily v pořádku, takže teď hurá k autobusům a na hotel. Delegát cestovky nás nasměroval, takže za chvilku vyrážíme. Dozvěděli jsme se, že budeme ubytováni v hotelu Panorama el Gouna, no fajn, alespoň poznáme další oblast. Samozřejmě, že náš hotel je úplně poslední, takže cestou jsme si prohlédli ještě hotel Festival Le Jardin a Panorama Hurghada, oba se nám moc líbily. No, nakonec jsme se i my dočkali a konečně vystupujeme ještě s jedním párem a jdeme se ubytovat a na večeři. Nám na ubytování moc nezáleželo, protože ráno ve čtyři hodiny hotel opouštíme, ale druhý pár to dost řešil, byli tady na týden. Delegát, sympatický egypťan jim vyhověl a pokoj měli pěkný, jak nám sdělili po večeři, když jsme s nimi poseděli na terase u restaurace hotelu. Pak jsme se šli ještě projít po hotelu a podívat se na pláž. Tedy nám se hotel moc nelíbil, dovolenou bych tu trávit nechtěla, ale to je věc názoru. Pokoj byl velký, ale nábytek nic moc, chyběl balkon a koupelna byla taková vybydlená. Ale na jednu noc to stačí.
Jsou čtyři hodiny ráno 1.4. a my čekáme na autobus, který nás zaveze do Asuánu. Přijel přesně a s ním naše, jak jsme docela brzy zjistili úžasná delegátka Jitka Beranová, která nás bude celou dobu doprovázet. Jsme v autobuse úplně první, takže si můžeme vybrat místa, která nám budou vyhovovat a už hrneme do hotelu Panorama pro další dva účastníky zájezdu. Byli to hrozně fajn manželé z Ostravska, se kterými jsme si hned padli do oka. Ona taky Dana jako já, on Radek, hrozně fajn lidi. V Egyptě jsou oba poprvé, takže jsem mohla oběma podat prvotní informace o této zemi, ve které jsem už po šesté. A jedem dál, tentokrát do hotelu Prima Life Makadi, kde jsme o půl hodiny dřív, takže si ho můžeme prohlédnout a musím říct, že tento hotel nás nadchnul. Čisťoučko, krásná hotelová hala, pár obchůdků, nyní ještě zavřených všude krásné sedačky a skleněné stolky, které se jen třpytily jak byly naleštěné, bar, kde číšníci připravují krásně napěněné expresso, záchody super moderní s překrásnými skleněnými umývadly, krásný bazén. Škoda, že nevíme, kde budeme ubytovaní po poznávačce, tady by se nám teda moc líbilo. Nu, pokoukali jsme se a už je šest hodin ráno, autobus naložený a můžeme vyrazit vpřed, směr Asuán.
První zastávka nás čeká v Safáze , tady se ještě nedávno řadily autobusy do kolon a dále se s ozbrojeným doprovodem pokračovalo v cestě. Kolony jsou už naštěstí minulostí, cesta je tak plynulejší a o bezpečnosti v kolonách mám silné pochybnosti, takže toho jsme ušetřeni. Zde jsou toalety a nějaké stánky s typicky egyptským zbožím, šátky, sošky egyptských bohů a spousta dalších suvenýrů. Prodejci ještě tak brzy po ránu nejsou zcela ve formě, i velbloudi polehávají v prachu a je tu celkem klid. Kupujeme nějaké šátky, podaří se mi usmlouvat slušnou cenu, navštívíme záchody, které se taky v tuhle dobu dají přežít bez vážnější újmy na zdraví a pokračujeme v cestě. Do Asuánu jsme dorazili okolo druhé hodiny odpolední a po zastávce v bance, kde došlo díky mému muži k velkému zdržení, protože si vymyslel, jak a v jakých bankovkách chce peníze vyměnit, čímž místního bankéře totálně vykolejil, jedeme ještě chvíli ke břehům Nilu, kde vystupujeme z autobusu a připravujeme se nastoupit na feluku, která nás přepraví na ostrov Philae, kde nás čeká prohlídka chrámu.
Plujeme po Nilu, je nádherné teplo a před námi se skví v celé své nádheře chrám zasvěcený bohyni Eset. Vystupujeme na ostrově a začíná prohlídka opravdu nádherného chrámu. Přitom nám naše průvodkyně podává výklad takovým způsobem, že musí zaujmout i toho, koho dějiny vůbec nezajímají. Tento chrám, který je zasvěcen bohyni Eset je vůbec jejím největším chrámem v Egyptě a jeho stavba se datuje do 3.století před naším letopočtem. Zajímavostí tohoto chrámu je, že je vlastně přesunut z původního ostrova Philae na ostrov Agílkia. K tomuto přesunu došlo při stavbě Asuánské přehrady a stejně jako další egyptské památky by byl jinak zcela zaplaven. Po prohlídce chrámu se vracíme přes Nil opět k autobusu a přesouváme se ke kotvišti lodí. Zde vystupujeme a ubytováváme se na lodi jménem Krokodile, která bude po další 3 dny naším domovem.
Loď je opravdu moc hezká, ubytovaní jsme ve třetím poschodí, pokojík není veliký, ale na přespání úplně stačí. Na horní palubě, na kterou se dostaneme chodbou v našem patře je krásný bazén a taky vířivka a bar. Po večeři v lodní restauraci jsme poseděli chvilku s Danou a Radkem a ještě dalším bezva párem též z Ostravska a pak už zaléháme, protože ráno se vstává brzo.
Na lodi je krásné probuzení, večer uléháte v Asuánu a ráno se probudíte v Kom Ombo. Po snídani v restauraci na lodi vyrážíme na prohlídku chrámu Kom Ombo. Tento, vlastně dvojitý chrám, mimochodem dost poničený je zasvěcen dvěma bohům, Hórovi a Sobekovi, což je krokodýlí bůh. Chrám přibližně z 2.století před n.l. je známý hlavně svým lékařským reliéfem (císař Traján obětuje bohům lékařské nástroje). Byly zde i krokodýlí mumie, ale ty už zde bohužel nejsou. Zajímavý je také tzv. Nilometr, pomocí kterého se zjišťoval stav záplav a tím se určovala výše daní. Po prohlídce tohoto chrámu se vracíme na loď, cestou míjíme pár stánků a s Danou úspěšně smlouváme při nákupu nějakých těch suvenýrů. Pak se znovu nastupuje na loď a to je velmi zajímavé. Lodě stojí v řadě za sebou a procházíte z jedné do druhé, takže člověk musí dávat pozor, aby se dostal na tu svou. Po příchodu nás čeká teplé karkadé a vlhké ručníčky na osvěžení, protože venku, přesto, že je poměrně brzy, je už pěkně horko. Někteří se diví, proč je nám nabízen teplý nápoj, ale místní dobře vědí, že do rozpálených vnitřností studené nepatří. Loď se rozjíždí a my se přesunujeme do lodního baru, kde na nás čeká naše průvodkyně Jitka s nabídkou doplňkových výletů a taky ochotou odpovědět na všechny naše dotazy. Vybrali jsme si ještě projížďku kočárem večerním Luxorem, kam dorazíme zítra a let balónem. Tento výlet je poměrně drahý, ale řekli jsme si, že to může být krásný zážitek. Teda hlavně pro mého drahého chotě, já mám fóbii z výšek a vlastně vůbec nevím, co mě to napadlo. No, alespoň, pokud se zřítíme umřu stylově a doufám, že budu pochována v Údolí královen. Loď se mezitím přesunula po Nilu k našemu dalšímu cíli, kterým je chrám v Edfu. Tento chrám zasvěcen bohu Hórovi je největším jeho chrámem v Egyptě a jelikož ležel dlouho zasypán v písku je velmi zachovalý a dokonce i zastřešený, protože byl objeven až v roce 1798 a s výkopy se začalo až v roce 1860. Po prohlídce tohoto chrámu se vracíme na loď, kde nás čeká oběd a odpoledne program, který nám připravili na lodi. Je nádherné sedět na palubě lodi, pozorovat krajinu a nechat se zahřívat sluníčkem ve společnosti prima lidí. Odpoledne se přehouplo do večera a po večeři se jdeme na horní palubu dívat, jak budeme projíždět přes zdymadla, což je úchvatný zážitek. Okolo 23.hodiny přijíždíme do Luxoru a loď zastavuje. Ještě posedíme na palubě s Danou, Radkem, Věrkou a Jardou, se kterým si hlavně já padám úžasně do noty, protože tak ukecaného chlapa jsem snad ještě neviděla. Vlastně jsme my dva nikoho dalšího ke slovu moc nepustili, ale zdá se, že to nikomu moc nevadí. Taky by jim to bylo stejně houby platné. Moravskou slivovicí jsme zpečetili naše přátelství a okolo půlnoci jdeme do hajan, protože ráno se vstává opět brzy. To brzké vstávání je nutné, abychom památky stihli dřív, než začne vedro. Takže ráno po snídani se přesunujeme na feluky a přeplavujeme se přes Nil do tzv. Údolí mrtvých, kde na nás čeká prohlídka Údolí králů, kde se nacházejí hrobky panovníků. Jede se tam vláčkem a pak už začíná prohlídka. Největší zde je hrobka Tutmose I., nejznámnější je hrobka Tutanchámonova, která jediná nebyla vykradená, ale nachází se v ní pouze jeho mumie, protože vše, co se v hrobce našlo je uloženo v muzeu v Káhiře. Nad Údolím králů ční vrcholek v podobě pyramidy, který se nachází ve výšce 500 m. Po prohlídce přejíždíme k chrámu královny Hatšepsut, jedná se o nádherný chrám skládající se ze tří teras ve skále, který se dosti neblaze proslavil atentátem na převážně německé turisty z roku 1997. Před chrámem , který ve své době byl obklopen nádhernou rajskou zahradou, jak nám vykládá naše milá průvodkyně Jitka jsou ještě pařezy stromů, které zde byly vysázeny a jsou staré skoro tři a půl tisíce let. Potom se přesouváme k Memnonovým kolosům, což jsou 18 m vysoké sedící sochy Amenhotepa III. před chrámem, který se nedochoval. Původně byly o několik metrů vyšší, ale byly poničeny zemětřesením, ke kterému došlo v roce 27 př.n.l. a od té doby ta severní socha při větru zvláštně sténala a to až do doby, než byla opravena. Po návratu na loď se uklízíme na terasu a do vířivky, večer nás čeká prohlídka Luxorského chrámu a projížďka kočárem večerním městem.
Prohlídka chrámu v Luxoru, který byl zasvěcen třem bohům, Amonovi (což je sluneční bůh), jeho manželce Mut a synovi Chonsovi (což je bůh měsíční) začíná chvíli před setměním, abychom si užili podívané, ke které dojde, když se chrám nasvítí. Stavbu chrámu započal v letech 1412 – 1375 př.n.l. Amenhotep III., ale dobudovali ho další panovníci jako např. Achnaton, Tutanchamon a Ramses II. Nejznámější zde je alej sfing, která vedla až do Karnaku největšího chrámového komplexu v Egyptě. Před luxorským chrámem stály dva obelisky, dnes tam stojí jen jeden, ten druhý byl v roce 1836 darován Paříži. Zvláštností, která mě u tohoto chrámu upoutala je mešita, která zde vypadá dost podivně a docela mě to pobouřilo. Byla postavena ovšem v době, kdy byl celý chrám schován pod vrstvou písku, takže tímto se dodatečně muslimům omlouvám, protože v první chvíli jsem si říkala, že toto je opravdu docela přehnané a k památce takového významu nepatřičné. Po prohlídce chrámu se vracíme na loď a mezitím ještě stihneme pár nákupů v obchůdcích, které jsou přímo na nábřeží. Musíme nakoupit hlavně tabák do vodní dýmky, bez kterého prý nesmíme domů, jak nám nakázal náš starší synáček. Nákup jsme zvládli a teď nás čeká projížďka kočárem večerním Luxorem. To byl neskutečný zážitek, jedeme v koloně kočárů, taky přes tržiště místních, což nebylo moc příjemné, protože kočáry jsou otevřené a místní Vám do kočáru málem vlezou a žebrají. Je to docela děsivé vidět v jaké špíně a hrozných podmínkách tu lidi žijí. Řekla bych, že jim to ale vyhovuje a jsou na tento způsob života zvyklí. Chlapi sedí a kouří šíšu, děcka se válí v prachu a ženy zahalené jak vrány nás nevraživě pozorují. Náš kočí měl sebou malého synka a celou dobu nám vykládal jaký je chudák a jak se má špatně. Byli jsme instruováni, že jízda je zaplacena, ale samozřejmě bakšiš dát můžeme a taky ho po nás budou vyžadovat. Říkala jsem si, že něco mu dám, ale čím déle jsme jeli, tím větší počet hladových dětí náš pan kočí měl, pochoval manželku a než jsme vystoupili, živil už 8 hladových krků. Dala jsem mu pár dolarů, ale to se mu moc nelíbilo, chtěl větší obnos, můj drahoušek mu chtěl dát víc (zajímavé, doma se chová jako strýček Skrblík), ale já byla neoblomná. Nemám žebrání ráda a přesto, že ráda pomůžu, když je třeba, těmto vykukům nevěřím. Je to divadýlko, jak rychle přijít k penězům a na to já neslyším. Jejich bída mě nedojímá, je v jejich silách něco s tím udělat. Ale řekla bych, že jim se snad ani nechce. Inu, to je jejich volba, já to řešit nemíním. Projížďku jsme zakončili v restauraci, kde bylo nějaké pohoštění a vracíme se na naši loď. Poseděli jsme opět na horní palubě a okolo půlnoci šli spát. Ráno nás čeká vstávání ještě za tmy, protože nás čeká let balónem. Loučím se s našimi kamarády s tím, že jsem úplně blbá na co jsem se to zase nechala zlákat a jdeme spát.
Další den ráno vstáváme ještě za tmy a přesunujeme se na feluku, která nás dopraví opět na druhou stranu do Údolí mrtvých. Na lodi je pro nás připravena lehká snídaně a potom už vyrážíme. Na druhém břehu se přesouváme autobusem ke stanovišti balónů. Ty se teprve připravují a nafukují, je to zajímavá podívaná a ve mně je malá dušička. Bojím se výšek a navíc ten koš balónu je veliký, vejde se nás tam 16 kousků. Dostáváme instrukce, jak se v balónu chovat a za malou chvilku startujeme. Musím Vám říct, je to úchvatný zážitek a jsem velmi ráda, že jsem se k tomu odhodlala. Ve vycházejícím slunci je pod námi Údolí králů, plujeme nad chrámem královny Hatšepsut a Údolím královen. Okolo nás plují majestátně a tiše další balóny, je zvláštní ticho, den se teprve probouzí a ta krása pod námi je až strašidelná. Takto jsme pluli asi půl hodiny a pak už se chystali na přistání. Docela jsem se toho bála, ale náš pilot to zvládl na jedničku s hvězdičkou. Je úžasné pozorovat, jak z balónu spustí provazy a na zemi je přitahují. Vidíte pouze ty provazy, ty chlapy v porostu cukrové třtiny vidět vůbec není. Jakmile jsme přistáli, obklopili nás žebravé děti, byli jsme instruováni nic jim nedávat, protože pak by se jich tam motalo plno a mohlo by to ohrožovat bezpečnost přistání. No, stejně jsem neodolala a takové pěkné malé dívence dala alespoň nějaké sladkosti, které jsme měli u sebe. Zrovna nadšená nebyla, oni by chtěli jen peníze. Inu měla smůlu děvenka. Po návratu na loď jsme šli na snídani a plni zážitků vše vyprávěli našim novým přátelům. Potom už jsme se chystali na cestu do Karnaku a jeho prohlídku. Jedná se o největší chrámový komplex v Egyptě, jehož stavba se datuje do doby 2000 až 30 př.n.l. a opravdu stojí za prohlídku. Do tohoto chrámového komplexu se vstupuje nádhernou alejí beraních sfing, která Vám připomene, jak to muselo být nádherné v době, kdy tu procházel při náboženských slavnostech průvod kněží, zaujme i krásný Velký sloupový sál (těch sloupů je 134), jako zajímavost nám naše průvodkyně vyprávěla, jak je chtěli mám dojem, že francouzští architekti očistit od nánosů písku tím, že do sloupové síně pustili vodu z Nilu. Všechny sloupy prý popadaly. Velmi známá je socha posvátného Skarabea a také posvátně jezírko. Sochu Skarabea, která je umístěna na podstavci je nutné několikrát obejít, přináší to prý štěstí. Pokud se chce žena vdát, má ho obejít 7x, pro štěstí se má obejít 3x, jiný počet obejití je, pokud se sem člověk chce vrátit anebo rozvést, ty počty už si ale nepamatuji. Ale pochodovali jsme poctivě, počítali si okruhy a přidávali se další a další turisté, takže nakonec z toho byl docela zmatek a nevěděli jsme, kolikrát jsme sochu vlastně obešli. Možná i víckrát než 7x, snad to znamená, že se sem zase vrátíme a božstva Egypta nám zůstanou nakloněna. Prohlídku nám trochu zkomplikovaly zdravotní potíže Dany, zdálo se, že dostala střevní potíže známé jako Faroonova pomsta. Já si to nemyslela, myslím, že měla pouze nachlazená střeva, což je častý problém turistů vznikající kombinací tepla, studených nápojů a dobrého jídla. Ale přežila prohlídku a vrátili jsme se na loď. My se šli balit a nachystat kufry na recepci, protože po obědě jsme loď opouštěli a odjížděli do Hurghady. Ostatní počkali na lodi do večera a pak se přesunuli na nádraží a nočním vlakem do Káhiry. Sejdeme se zase buď v hotelu, nebo až na letišti. Po obědě jsme se rozloučili s Danou, které už bylo lépe a Radkem, také Jarek se s námi přišel rozloučit (pro změnu bylo špatně zase Věrce) a opustili loď, která nám byla po tři nádherné dny domovem. U autobusu jsme se dozvěděli, že budeme ubytovaní v tom krásném hotelu Prima Life Makadi, což nás velmi potěšilo. Věděla jsem totiž, že tam se dá krásně šnorchlovat, což se mému manželovi moc líbí. Rozloučili jsme se s naší úžasnou průvodkyní Jitkou, poděkovali ji za péči, kterou nám věnovala, nasedli do autobusu a vyrazili směrem do Hurghady. Cesta byla pohodlná, protože v autobuse nás jelo málo a každý měl pro sebe celou sedačku, takže jsme se mohli trochu prospat. Po příjezdu do hotelu jsme byli vcelku rychle ubytovaní a mohla tedy začít odpočinková část naší dovolené. Pokoj jsme dostali velmi krásný, s výhledem na bazén, nejvíc mě tady nadchla krásná koupelna. Šli jsme se projít hotelovým areálem, podívat se na pláž, která je sice menší, ale velice pěkná. Pak už nás čekala večeře a k té byly kromě mnoha jiných dobrot výborné stejky. Na lodi je ten výběr jídel přece jen menší a tak jsme si tady pěkně užívali dobrůtek. Po večeři jsme poseděli v recepci, která je moc pěkná, dali si pár drinků a šli spát. Přece jen na lodi se vstává hodně brzy a byli jsme docela unaveni. Další dva dny jsme strávili koupáním a relaxováním v tomto pěkném hotelu, kde je tak nádherné moře, že korály zde může vidět i neplavec nebo malé dítě, jsou úplně u břehu. Výhodou tohoto hotelu je, že pláž je položena tak, že zde vůbec nefouká. Na pláži dělají výbornou pizzu a také velmi dobrou ledovou kávu. Já si pobyt zpestřila masáží, které zde nabízejí a můj drahoušek výletem na čtyřkolky, který nám zprostředkovala úžasná Lenka, kterou znám z Orbionu. Je to češka, která v Egyptě žije a se svým manželem zde má cestovní kancelář. Výlet jsem domlouvala ještě doma a přesto, že jsem nevěděla, ve kterém budeme hotelu, stačilo Leničce napsat sms, kde se nacházíme, poslala pro muže auto a výlet prý byl úžasný. To už byl náš poslední večer, můj drahoušek ještě na čtyřkolkách a já na něho čekala v baru na recepci. Všimla jsem si, že už tam jsou cestovatelé z naší lodi a k mé velké radosti taky Dana a Radek. Věruška s Jardou byli ubytováni v jiném hotelu, takže ty uvidíme až zítra ráno na letišti. Střevní problémy nakonec zvládly obě holky dobře, takže nic nenarušilo jejich pobyt v Káhiře. Dana s Radkem mně zkrátili čekání na mého chotě, vyprávěli o svých zážitcích z Káhiry a já byla velice ráda, že i jim se Egypt velice zalíbil, protože já to tu miluju a jsem nadšená, pokud se najdou další blázni, kteří moji lásku k této zemi sdílí. Pak se konečně objevil můj drahý, pokrytý prachem od hlavy až k patě, ale nadšený z úžasného zážitku. Počkali jsme na něj, šel se osprchovat a převléci a pak jsme společně vyrazili na naši poslední večeři v Egyptě. Zítra už budeme večeřet doma, tedy pokud náš mladší chlapeček, který je doma, koupil alespoň chleba, jak jsem mu nakázala. Po večeři jsme zasedli v baru a rozjeli to (teda hlavně pánové) po moravsku. Číšníci se nestačili divit, že naše drahé polovičky preferují pouze panáky, žádná kola, žádná voda, na to oni tady nejsou moc zvyklí. No, na to, že se jedná o alkohol místní výroby, který obsahuje méně alkoholu se nám chlapci upravili pěkně. Protože jsme odjížděli od hotelu v 5 hodin ráno, měly jsme s Danou co dělat, abychom naše polovičky dostali na pokoj. Spali jsme pár hodin, dalo mi hrozně práce svého chotě vzbudit (ještě, že jsem ho donutila zabalit včera večer), pak už přesun na recepci, kde jsme si dali čaj a donesli nám na rozloučenou poslední presíčko, pak už zbývalo jen se rozloučit, šup do autobusu a na letiště.
Cesta na letiště byla rychlá a po odbavení a odevzdání kufrů jsme se setkali znovu s Věrkou a Jardou, které jsme opustili na lodi. My s holkama jsme šli nakupovat, pánové odpočívali po prohýřené noci. Na letišti v Hurghadě je fajn, že se zde dá nakoupit vše a taky smlouvat. Při poznávačce totiž moc času na nákupy není, tak jsem si to tady vynahradila. Mě nakupování a smlouvání baví, takže když děvčata nakoupila co potřebovala a vrátila se k chlapům, já šla ještě jednou a to ke zlatu. Tady jsem si vyhlídla krásný prstýnek z bílého zlata a začala smlouvat. Prstýnek prodavač nabízel za 250 euro. Já na to, že tolik nemám, on, že bohužel dolů s cenou jít nemůže a kolik, že mám. Řekla jsem, že už jen stovku, on, že to je málo a nabídl mi jiný. Ten byl hodně tenký a malý, takže jsem mu poděkovala, že ten se mi prostě nelíbí a že se teda nedá nic dělat. Mně se líbí prostě pouze jen ten jeden, ale bohužel už nemám tolik peněz. Prodavač začal slevovat, postupně se dostal na 150 euro, už jsem přemýšlela, že si ho vezmu, ale když jsem mu navykládala, že mám pouze stovku bylo by to divný. Ptal se, kolik teda mám, snažil se nakouknout mi do peněženky a viděl, že tam mám víc, já však vytáhla tu stovku a pár jednodolarovek, ostatní peníze jsem měla naštěstí jinde. Zatvářil se otráveně, když viděl, že tam fakt víc nemám a já se mile usmála, rozloučila a řekla, že bohužel se tedy nedá nic dělat. Chystala jsem se odejít, když on najednou povídá, OK a byl můj. Možná jsem se mu líbila, možná se nudil, kdoví, ale já byla velmi spokojená se svým úlovkem. Celá rozradostněná z výhodné koupě (trvalo to asi půl hodiny, ale alespoň mi čas na letišti utekl) jsem se vracela k naší skupině. Prstýnek se všem moc líbil a za tu cenu to byla opravdu dobrá koupě. Nechala jsem si ho doma prohlédnout svým známým zlatníkem a ten mi ho pochválil také. Tenhle můj nákup probral mou drahou polovičku z letargie (vždyť jsem Vám říkala, že je to strejda Skrblík), ale já mu řekla, že je to přece dárek k našemu 25.výročí a já mu vlastně ušetřila práci s vybíráním.. Ptal se, kde má teda dárek on, ukázala jsem mu cestu směrem k obchůdkům a on to rychle vzdal. Byl rád, že může sedět.

Za chvíli už jsme nastupovali do letadla a vyrazili směr Brno. Let proběhl bez problémů, v Brně jsme se rozloučili s našimi ostravskými kamarády, kteří pokračovali dále a vystoupili. Po odbavení jsme si vzali taxíka a za chvíli byli doma. Tam samozřejmě nebyl ani ten chleba, takže žádné all inclusive už nás nečeká, nastává opět tvrdá realita. Ale nevadí, vím určitě, že se do Egypta zase vrátím.

další cestopisy
Komentáře
8
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
L.Fox 19.10.2010 12:25
 

tak to bol parádny cestopis ;-) :-D
Tiež som blázon do Egypta, ale nie som si istá či dokážem prekonať strach z výšok a ísť na balóny, ale ako tak čítam, asi ju prekonám ;-)

  • Anonym (2)
  • Anonym (3)
amasya 16.09.2010 17:59
 

Poutavě a vtipně napsané,má první cesta do Egypta byla také na poznávačku s Eximem a byla jsem spokojená,ale tak krásně bych to nenapsala. ;-) Do Egypta jsem se také tak trochu zbláznila a ráda se tam vracím ;-)

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Dana11 25.08.2010 23:50
 

super,moc jsem se pobavila a myslím,že takhle by to proběhlo i u nás/skrblíci jsou asi všichni/ :-D

mmarc 16.08.2010 21:47
 

Pěkné,zábavné,zajímavé a poučné čtení.Bojím se výšek,ale na ten let balonem bych se snad nechala přemluvit.Muselo to bý krásné. :-)

  • Anonym (1)
drakous03 14.08.2010 13:31
 

poutavé čtení ;-)

  • Anonym (1)
zdenka bos 12.08.2010 18:38
 

Moc hezky napsané,hned bych tam jela taky. :-P

Evelína 07.08.2010 17:42
 

Super počteníčko, zavzpomínala jsem na svoje plavby po Nilu, poznávačka je dle mého to nejlepší, co Egypt nabízí a kdo jede prvně do Egypta, měl by na poznávačku a tu zemi si určitě zamiluje :-) :-).Čtyřkolky s Luckou byly taky fajn a na nich jsme se od manžela dověděli,jak probíhal váš let balónem, ten teda závidím, doufám, že snad příště :-) :-)

  • Anonym (1)
manura 05.08.2010 07:47
 

moc pěkně napsané

  • Anonym (1)
  • Anonym (2)
Zpět na všechny diskuze