A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Třetí návštěva hotelu El Malikia a zátoky Abu Dabbab

Jedná se vlastně o obsáhlejší recenzi s popisem vlastních pocitů a některých zážitků. Třeba pomůže těm, kteří se do hotelu teprve chystají a nebo těm, kteří se o návštěvě hotelu El Malikia teprve rozhodují.

Pro náš letošní zimní pobyt v Egyptě jsme zvolili po roční pauze do třetice hotel El Malikia. Důvodů bylo víc. Já jsem zde ještě nepotkal dugonga, rodičům se zde zase nejvíce líbil přístup do vody a ze všech hotelů, které jsme navštívili, zde byli nejlepší animátoři….
Proto jsme si již v srpnu objednali na first minute u Eximu pobyt v tomto hotelu na leden 2017. Po zaplacení zálohy mohlo následovat těšení se na pobyt. Jenže během podzimu se začaly objevovat negativní recenze na hotel, personál, stravu, nového ředitele. Zkrátka to chvíli vypadalo dost mizerně, což mi potvrdila moje přítelkyně, která během září hotel navštívila. Ale my jsme byli pořád relativně v klidu, protože jsme měli ve smlouvě možnost bezplatně změnit hotel týden před odletem a tak jsme se rozhodli vyčkat, což se nakonec ukázalo jako správné rozhodnutí. Během dalších dnů a měsíců přicházely další zprávy z hotelu. Tentokrát o změně ředitele a posunu služeb k lepšímu. Doplatili jsme tedy dovolenou dle smlouvy a začali se už těšit na brzký odjezd na letiště Praha. Den D nadešel 21.1.2017, kdy jsme ve 22:30 dorazili na letiště, vyzvedli jsme si letenky se zabukovanými sedadly u sebe, odevzdali zapsaná zavazadla a šli jsme přes klasickou bezpečnostní kontrolu k letadlu. Už před odletem jsem zjistil, že se v tomto období létá do Egypta společně do Marsy a Hurghady a že nás tedy při zpáteční cestě pravděpodobně bude čekat mezipřistání v Hurghadě. Letěli jsme boeingem 737-900, který je pro mne jednoznačně nejhorším letadlem, kterým jsem letěl. Tak nacpaná sedadla jsem opravdu ještě asi nezažil. Ale co, člověk letí na dovolenou a tak je to utrpení vždy menší. Tento typ letadla měla také za následek to, že jsme nedostali teplé jídlo(v tomto typu letadla je prý málo místa na skladování zásob a na přípravu teplých jídel) a k jídlu tak byly bagety. Původně jsem si tedy myslel, že Travel občerstvení úplně osekal a žádné již nepodává. Podává a musím říct, že bagety nebyly špatné, ale v noci nebyl hlad a tak nám přišly k chuti až na hotelu při čekání na náramky.Po příletu do Marsy jsme koupili víza u okénka, kde byla fronta cca 5ti lidí, protože ostatní stáli ve frontě u delegátů. Prošli jsme přes pasovou kontrolu, u stánku Vodafone koupili datovou simku, která fungovala celý pobyt skvěle a byly na ni přes hotspot standartně připojeny 2-3 telefony. Vyzvedli jsme si zavazadla a mířili jsme k východu z letiště. Zde nás překvapila nečekaná bezpečnostní kontrola, kde jsme museli všechny zavazadla včetně příručních dát do rentgenu. Obsluhu zaujal můj příruční kufřík s foto vybavením, ale po zběžné kontrole jsem byl rychle propuštěn. Následoval odjezd na hotel, kam nám trvala cesta cca 30minut.Po příjezdu na hotel jsme vyplnili formuláře a v podstatě obratem jsme dostali klíče od pokojů, které byly v bloku 3000, který byl společně s blokem 1000 jediný obsazený. Pokoje jsme měli opět vedle sebe, za což bych chtěl vedení hotelu poděkovat, protože jsem je o to předem požádal a bylo mi vyhověno. Byla nám nabídnuta možnost si za 5USD/osoba zakoupit snídani s tím, že by nám rovnou dali náramek a nebo si máme náramek na čerpání all incl vyzvednout až po 10té hodině. Vzhledem k bagetám v báglu jsme zvolili druhou možnost a šli se ubytovat. Cestou jsem na baru koupil 5 velkých lahví vody za cenu 1USD/lahev, do kterých jsme si následně bez problémů všude mohli čepovat vodu, přestože někteří hosté tvrdili, že se to nesmí a musí se používat pouze kelímky. Nás nikdo za celou dobu pobytu ani jednou nenapomenul, když jsme si lahve plnili.
Po příchodu na pokoj jsem zjistil, že nám nefunguje karta od pokoje a tak nám otevřel uklízeč. Šel jsem tedy znovu na recepci, kde jsem vysvětlil problém, karta byla vyměněna, já šel zpět a znovu nic. Proto jsem už pouze zavolal, že karta opět nefunguje a byla donesena 3. karta v pořadí, která už naštěstí fungovala. Při prohlídce trezoru jsem zjistil, že je utržené to tlačítko, kterým si měníte heslo a tak jsem znovu volal na recepci a během chvíle přišli 2 chlapíci, kteří po chvíli trezor odmontovali a přinesli jiný a funkční. Proběhla prohlídka a zkouška všeho zařízení pokoje. Musím konstatovat, že pokoje v bloku 3000 jsou podle mne v horším stavu než byly pokoje v bloku 5000, kde jsme byli ubytováni při minulých pobytech. V našem pokoji nešly otevírat jedny posuvné dveře od skříně a hodně ztěžka šly zavírat a otevírat vstupní dveře do pokoje. Jinak vše v pořádku a postele jako pro mne vždy v Egyptě velmi pohodlné. V bloku 2000 probíhala nějaká rekonstrukce a netroufám si odhadnout, jak dlouho jim to může trvat. Práce probíhaly i v pokojích v přízemí, kde před 3 lety již nějaké opravy při naší návštěvě probíhaly. No nevím, myslím, že by se vedení mělo věnovat spíše vydroleným chodníkům a drobným opravám na pokojích. Úklid pokoje byl v naprostém pořádku. Jeden den jsme přišli z pláže a na stole byl rozbitý krém. Jakmile jsme se objevili v pokoji, ťukal na nás uklízeč a omlouval se za rozbití krému, které vlastně ani nezpůsobil on, ale naše dcera. Ta nechala totiž při odchodu na pláž otevřené dveře na balkon a uklízeč jak otevřel dveře do pokoje, tak vznikl průvan a vlající závěs krém shodil. Přesto jsem ocenil ten slušný přístup. Když uklízeč viděl, že se na něj opravdu nezlobíme, využil toho a zeptal se zda mu nemůžeme vyměnit 20 jednodolarovek za 20ti dolarovku. Rád jsem mu vyhověl a měl jsem tak další drobné na bar, na pláž atd.
I všichni další zaměstnanci, ať v lobby baru nebo v plážovém baru, plavčíci na pláži či obsluha v jídelně byli velmi milí, vstřícní a usměvaví. Jsem přesvědčený, že je to zásluhou nového ředitele, který je hodně vidět mezi lidmi. Třetí den pobytu nás na pokoji čekal vzkaz, že si nás pan ředitel dovoluje pozvat v 18:00 na krátké setkání, které se konalo v prostoru před vchodem do relaxační zóny SPA. Zde nás čekalo milé překvapení v podobě připraveného občerstvení(výborné jednohubky, zákusky, koktejly). Přítomni byli i animátoři, nějací lidé z managementu a pan ředitel. Ten si vzal slovo a vždy chvíli mluvil a přítomní animátoři pak překládali do češtiny a němčiny. Pan ředitel nám poděkoval za to, že jsme již po několikáté navštívili hotel El Malikia a že mu bude velkou ctí nás přivítat i v dalších měsících a letech. Pak nám představil šéfa úklidu, šéfa barů, šéfa kuchyně a manažera spokojenosti s tím, že pokud bychom cokoli potřebovali nebo měli nějaká speciální přání, abychom se na ně s důvěrou obrátili. Celé setkání se neslo ve velmi přátelském duchu a bylo zakončeno společným přípitkem a fotkou. Manažer spokojenosti byl chlapík, který byl vidět po celý den v jídelně, v barech, na pláži a celou dobu se ptal hostů zda jsou spokojeni a dělal si poznámky o jejich odpovědích. Kdo mi trochu vadil byli prodejci, co chodí po pláži. Zvláště hned první den po příletu se na nové hosty sesypou a chtějí z nich urvat maximum, dokud mají nějaké peníze. Nepomáhalo mi dokonce ani to, že jsem ležel s ručníkem přes hlavu a chtěl spát. V dalších dnech už tento „tlak“ rapidně poklesl. My jsme si objednali masáž pro dámy a pro pány výlet na čtyřkolkách, tentokrát jen na hodinu na západ slunce. Dcera zase vyrazila s kamarádkou na velbloudy.

Na seznamovací schůzce s delegátem nám bylo řečeno, že je v Egyptě veliká bída a že bakšiš nyní, více než kdy jindy, tvoří důležitou část příjmů zaměstnanců a abychom tedy dle uvážení bakšiš občas dali, což já jsem činil velmi rád, protože všichni fakt byli skvělí a snaživí.

Zatím jsem ještě nezmínil animátory. V době našeho pobytu byli v animátorském týmu 2 češi Martin a Jesicca. Celý tým byl skvělý a snažil se hosty bavit, ale nikoho nenutili a dcera se s nimi velmi rychle skamarádila. Hrál se především volejbal, bocca, cvičil strečing, tančilo se.Když za mnou přišla po několika dnech dcera s tím, že potřebuje moji registraci na tripadvisoru, zjistil jsem, že jsou nuceni svým šéfem Marcelem získat za den několik kladných komentů na animační program. Asi si tím upevňuje svou pozici u ředitele, ale u mně si to tím tedy podělal. Všichni členové animačního týmu byli fakt příjemní a milí, ale když jsem je pak viděl, jak každý den škemrají po pláži a píší lidem z jejich telefonů kladné komenty, aby jejich šéf byl spokojený, místo toho, aby se věnovali animačnímu programu….No napíšu tedy taky koment na tripadvisor, ale ten pro něj nebude vůbec příjemný. Teplota moře se pohybovala mezi 22-23°C. Teploty vzduchu od 20°C do 25°C a na sluníčku jsme naměřili standartně přes 40°C a několikrát teplota na slunci vylezla i přes 50°C. Zkrátka jsme si sluníčka i tepla užili dostatek, i když několik dnů foukal celkem silný vítr. Večer teploty pro mě v pohodě jen na košili, pro manželku na pléd a pro tchýni na zimní bundu. Takové jsou mezi námi rozdíly v pocitu tepla/zimy. Ke stravě mohu napsat jen to, že z mého pohledu byla skvělá a byl jsem moc spokojený. Rodiče byli také velmi spokojeni, jen jednou byl pro ně u večeře prý malý výběr a při tom mně ten večer chutnalo skoro nejvíc. Z toho je vidět, že u jídla je to zase o jednotlivých chutích. K snídani byly tradičně vajíčka, párky, pečivo, toustový chléb, salámy, sýry, jogurty, palačinky, vafle, zákusky, zelenina, mléčná rýže….. Na obědy jsem chodil pouze občas a to jen do plážové restaurace a zde byla pizza, těstovina a vždy nějaké maso, zelenina a pár zákusků a to pořád dokola. Co mi zde chybělo bylo nějaké pečivo k masu a tak jsem požádal manažera spokojenosti, zda by se tam pár kousků pečiva mohlo na obědy dávat a většinu dnů to pak už tak bylo. U večeře vždy těstoviny, rýže, maso(občas některý druh tuhý), ryba, zeleninové saláty, polévky, kebab, kuře, vždy něco na grilu. Pro mne vše chutné a výběr naprosto dostatečný. Několikrát za pobyt tématické večery. Po snídani a po obědě bylo vždy pár zákusků v plážové jídelně. Oproti minulým pobytům jsme se setkali s novinkou, když animátoři a barmani procházeli po pláži a roznášeli jednohubky nebo malé pohoštění a také drinky. Co mě zaráželo především u večeře bylo oblečení některých hostů. Nebylo výjimkou, že člověk potkal pány v trenkách, triku a žabkách, ve kterých byli celý den na pláži. Já to považuji za pohrdání hotelem. Přestože je u vchodu do jídelny jasně definovaný dress code, žádný zaměstnanec si bohužel nedovolí takto oblečeným hostům nic říct. Klientela hotelu byla různorodá. Nejvíc bylo Poláků, které já moc nemusím, protože se většina z nich chová dost hlučně a neomaleně vůči ostatním. Dále pak Němci, Holanďani a samozřejmě Češi.
K pláži a zátoce asi není moc co psát. Pouze to, že přibyly 2 motorové čluny a na moři zakotvená nějaká velká loď. Ta vypadá jako totální vrak. Prý je to ale loď vojenská a hlídá moře. No nevím, na vojenskou moc nevypadala. Koráli v zátoce stále moc pěkné a zachovalé, výskyt želv uprostřed zátoky také naštěstí pořád celkem hojný. Pro mě byl ale prioritou dugong, kterého jsem zde při dvou předešlých pobytech nepotkal ani jednou. Hned první den ale přišlo zklamání, když jsem se vydal do moře. Setkal jsem se s neskutečným a doposud neviděným množstvím medůz, které místy tvořily v moři neprostupnou masu. Sice nežahaly, ale bylo to velmi nepříjemné a viditelnost byla téměř nulová. To se náhodně opakovalo celý pobyt a občas se k tomu přidala úplně mléčná voda, ve které byla viditelnost také téměř nulová. Podle mne to nějak muselo souviset s výskytem medůz. Přesto některé dny, či částí dne byla voda čistá a šnorchl jsem si užil dosyta. Dugonga se mi tento pobyt podařilo spatřit dvakrát. Poprvé to bylo, když foukal celkem silný vítr a já při pohledu na moře zahlédl nedaleko břehu jeho hřbet, který vypadá jako když je ve vodě šnorchlař. To se mi vzhledem k vlnám moc nezdálo a tak jsem vzal dalekohled a potvrdilo se mi to, že se jedná o dugonga. Proto jsem si ani neoblékal neopren, pouze jsem čapnul foťák a vyrazil společně s manželkou za ním. Jenže díky větru a vlnám byla zátoka poměrně zakalená a tak jsme ho nenašli a vraceli jsme se zpět na břeh, když na mě volá manželka, že ho vidí. To už ale plaval zpět na volné moře. Ony ho totiž vlny zanesly až téměř ke břehu u Malikie a my ho potkali kousek od první bójky, když už se vracel na moře. Navíc ho naháněl člun s výletníky a tak jsem pořídil 2 fotky a plaval ke břehu. Sice to bylo letmé setkání, ale potvrdilo mi to, že zde dugong opravdu je. Manželka si nevšimla, že se vracím na břeh a nechala se vytáhnout do člunu mířícím za dugongem v domnění, že za ním plavu, takže nakonec skončila na pláži uprostřed zátoky a vracela se zpět pěšky. Jednoho krásného dne a klidného moře jsem využil ke šnorchlu do Equinoxu a musím říct, že to je parádní podívaná. Jen mě mrzí, že jsem toho při tom moc nenafotil. Plavala se mnou totiž manželka a tak jsem ji nechtěl „držet“ ve vodě 3 hodiny. Cesta nám zabrala cca 80minut a zpět pěšky cca 25 minut. Chtěl jsem si to ještě jednou zopáknout sám, ale to už se mi nepodařilo, protože pak už nebylo tak klidné moře. Druhé setkání s dugongem proběhlo až poslední den mého pobytu. Hned s východem slunce jsem byl v moři a šnorchloval jsem k útesu u Hiltonu. Když jsem se pak vracel, uviděl jsem ve vodě známý obrys. Dugong byl kousek od břehu zhruba ve 3 metrech hloubky. Jakmile mě ale při nádechu zaregistroval, začal se pomalu přesouvat na větší hloubku. To asi kvůli zkušenosti s lidmi. Já jsem si ale jeho přítomnost užíval vždy při nádechu na hladině a při tom jsem ho i fotil a samozřejmě jsem se ho vůbec nedotýkal a udržoval jsem si od něj odstup. Několikrát jsem se za ním vydal i do cca 9ti metrové hloubky, abych ho zachytil při pastvě. Když viděl, že neznamenám nebezpečí a neobtěžuji ho, tak už se do větších hloubek neposouval. Takhle jsem s ním vydržel zhruba 40 minut, než si nás všimli z člunu s výletníkama a hned se k nám hrnuli. To bylo pro dugonga už asi moc a jakmile naskákali výletníci do vody a plavali k němu, tak dugong zamířil směr moře a byl pryč. No a já se vydal ke břehu.
Při letošním pobytu jsem byl svědkem mnohem méně případů sahání na želvy než při minulých pobytech. Tak snad to znamená posun k lepšímu, což by bylo fajn. Možná je to také díky tomu, že na nástěnce cestovních kanceláří je u informacích o hotelu napsáno upozornění, že za sahání na živočichy, jejich krmení a ulamování korálů hrozí pokuta. Hodně mě také potěšilo zjištění, že kluci hlídající korál u Malikie dělají svou práci celkem zodpovědně a byl jsem i svědkem toho, jak šli za jedním Rusem do vody, který krmil ryby a celkem razantně mu to zatrhli a vedli ho k tabuli, kde jsou všechny zákazy uvedeny. Snažili se i sledovat zátoku svým dalekohledem a každou chvíli si půjčovali dalekohled ode mne, protože ten jejich, to byla pouze parodie na dalekohled. Můj dalekohled je určený pro yachting a má přiblížení 10×50 a fakt výbornou optiku, i když je už 8 let starý. Sledovali mě s ním i tehdy, když jsem poprvé vyrazil za dugongem, protože byly celkem vlny a když jsem vylezl, tak se ptali na manželku, protože si nevšimli, že ji vytáhli do projíždějícího člunu. Když jsem po celou dobu pobytu viděl jejich snahu, rozhodl jsem se na konci pobytu jim můj dalekohled darovat. Byla z toho celkem emotivní záležitost na obou stranách, protože kluci byli opravdu vděční a nechtěli tomu věřit, že bych jim takový dalekohled dal. No a moje dcera, která překládala, aby fakt chránili i nadále koráli, rybičky i želvy, tak ta u toho začala téměř brečet. Tím jsme se rozloučili s zátokou Abu Dabbab, šli na pokoj, na večeři, sbalili kufry, na chvíli si ještě lehli do pohodlných postelí a ve 4:15 vyrazili na letiště s zamířili směr Praha. Naštěstí jsme při odletu trefili termín, kdy do Egypta letělo víc lidí a tak z Prahy letělo samostatné letadlo do Marsy a samostatné do Hurghady a my tak letěli domů bez mezipřistání a i ve stísněném letadle boeing 737-900 bylo najednou dost místa, protože nás letělo cca 130 a míst v letadle je 212, takže vlastně nikdo neseděl po 3. Na letišti v Praze proběhlo setkání s nepříjemnými policisty, kteří nás prudili kvůli cigaretám, aby nakonec zjistili, že 7 lidí může převážet 6 kartónů cigaret a tak jsme mohli opustit letiště a zamířit domů.
I přes nepříjemný výskyt medůz, místy špatnou viditelnost v moři a několik větrných dnů byla dovolená skvělá a já i ostatní jsme si ji skvěle užili. Hotel mohu rozhodně doporučit a pokud služby a přístup zůstanou na této úrovni, tak já se sem rozhodně moc rád vrátím a to možná hned příští rok.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
2
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
guty 06.03.2017 20:34
Re: Datová karta  

Datovku Vám nainstalují pracovníci vodafonu přímo do telefonu a můžete se normálně připojovat. Nemůžete ovšem z toho telefonu volat(Vaši simku vyndají). Připojení po celou dobu běželo opravdu rychle a spolehlivě.

Neregistrovaný uživatel
05.03.2017 21:48 185.51.248.***
Datová karta  

Dobrý den, mohu se zeptat, jakým způsobem funguje datová karta a na kolik vyjde? Díky Petr

Zpět na všechny diskuze