A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Týden v Káhiře II.

Zážitky z pobytu v Káhiře.

Týden v Káhiře II.

Po několikaměsíční pauze jsem se znovu vypravila na týdenní pobyt do mé oblíbené Káhiry.Jak jsem již psala dříve, létání není zrovna mé hobby, navíc když mě krátce před cestou informoval synovec, studující VUT, obor pilot, že na poslední přednášce jim jejich vyučující nezapomněl zdůraznit, že řízení leteckého provozu a vůbec lety nad Egyptem patří k tomu nejhoršímu, co existuje… Po detailech jsem už raději nepátrala.Opět jsem si dala pro dodání odvahy v letištním baru Martini ( které je ještě o něco „lacinější“ než kafe za 120,- Kč - fakt jsem zvědavá, jestli s těmi cenami někdo něco udělá ) a dobře jsem udělala, protože turbulence začaly hned nad Maďarskem.Ale abych to zbytečně nedramatizovala, další let už probíhal klidně a i posádka byla ( na rozdíl od cesty zpět ) velmi příjemná. Pohled na noční Káhiru mě nezklamal.Je to obrovské město, které vypadá zeshora jako osvětlený vánoční stromek se zelenými světly minaretů. A protože let nad městem trvá až do přistání poměrně dlouho, tento pohled si vždycky ráda užiju a pokud je to možné, sedím už jen kvůli tomuto zážitku u okna.Odbavení na káhirském letišti proběhlo bez problémů a asi za 30 minut poté jsem už byla „doma“. Počasí bylo za celou dobu pobytu příjemné, přes den žádná velká vedra ale večer již byl znát rozdíl teplot. Proto bylo dobré mít u sebe i svetr nebo něco s dlouhým rukávem. Jednou z mých prvních zastávek v Káhiře byl bazar Chán el Chalili.Opět jsem chtěla cestovat jinak než prostřednictvím taxi,takže mě známý vybavil v arabštině psaným textem jednak všech míst, kam jsem se chtěla dostat ale hlavně adresou, na které jsem bydlela. To pak stačilo jen ukázat a už mě místní směřovali do míst, kam jsem potřebovala. Pravdou ale je, že není jednoduché narazit na správný autobus. Jezdí jich hodně a na zcela odlišná místa, některé ani nestaví, musí se na ně zamávat ale hlavně jsou jejich čísla psaná jen v arabštině. Náš mladý domovník se ale nade mnou slitoval a šel mě doprovodit až na zastávku,kde mě asi po 15 minutách čekání posadil do správného busu a ještě domluvil s řidičem, kde mám vystupovat.Cesta stojí asi 1 libru, takže se jede téměř zadarmo. Autobus byl jako obvykle plný domorodců ale chovali se hezky a hned mě pustili sednout. Jinak ale, jak jsem si všimla, běžná arabská galantnost spočívá v tom, že když spolu sedí dva muži a jeden z nich vystoupí, pak ten sedící teprve milostivě kývne na stojící ženu, ať si jde sednout. Aby sám vstal, když ještě není uvolněné místo, to tedy zrovna nehrozilo. Za krátkou domu jsem v pohodě dorazila až před známou mešitu, nacházející se v blízkosti bazaru, kde jsem si po zahalení vlasů šátkem, sundání bot a jejich ponecháním před mešitou prohlédla její vnitřní prostory, určené ženám. Samozřejmě že ta nejkrásnější, nejhonosnější a nejosvětlenější část mešity je určená pouze mužům a ženy sem mají vstup zakázán. Mně to ale nijak nijak nemrzelo a za chvíli jsem se už procházela úzkými uličkami přilehlého bazaru, které jsou přeplněny turisty, kavárničkami a hlavně krámky se zbožím všeho druhu a kvality.Samozřejmě že jsem si sedla i do jedné z kaváren na výborný mátový čaj s čerstvými zelenými listy máty a když doba trochu pokročila, šla jsem si sednout do jedné z postranních uliček mimo dosah turistů na místní specialitu, která mi moc chutná, a tou je košeri. V dobrém rozmaru jsem se pak odpoledne vracela domů s tím, že opět pojedu autobusem. A protože mám v cizině zcela nemístně pocit bezpečí, tak jsem udělala jednu velkou hloupost, pro kterou nemám racionální vysvětlení - při cestě zpět jsem opět poprosila na zastávce jednoho mladíka,aby mi pomohl nastoupit do mého autobusu, kývl hlavou že ano, tak jsem od něj trochu odstoupila a čekala, až autobus přijede.On mezitím někam telefonoval a za chvíli se mě zeptal, jestli nechci svézt domů autem a tak jsem v ten moment odpověděla, že ano. Asi za 5 minut přijelo k zastávce auto s jeho kamarády a už když jsem si sedala dovnitř, tak jsem si říkala, že jak jsem stará, tak jsem … .. a toto jednání je z mé strany pěkná hloupost. Nakonec ale byli všichni velmi příjemní. Tamer, tak se ten dotyčný jmenoval vykládal, že je právníkem a za pár týdnů jede pracovat do Dubaje ( asi si na té profesi dost zakládal - ukazoval mi i pas, kde je psané skoro vše arabsky, jen profese je psaná v angličtině ) a nakonec mi dal číslo svého mobilu - kdybych prý měla jakýkoliv problém při pobytu v Káhiře, tak se mu mám ozvat. Ale co mě při arabské „nezištnosti“ nejvíc překvapilo bylo to, že si za tuto cestu nechtěl vzít žádné peníze. Šťastně jsem tedy dorazila domů avšak s tímto „zážitkem“ jsem se raději ani nepochlubila a rozhodně nedoporučuji takto riskovat.

Další den jsem vyrazila na prohlídku Citadely.Protože už bylo později odpoledne, nebylo toto místo tak zahlceno turisty a bylo příjemné se zde procházet, vejít do obrovských prostor mešity a mít možnost vidět Káhiru jako na dlani. V tu dobu zde už bylo pouze hodně školních výletů. V jeden momentě mě zastavili dva asi 13-ti letí kluci. Ptali se odkud jsem a jestli bych se s nimi nevyfotila. Nakonec, proč ne, vždyť je to legrace a naoplátku jsem jim řekla, že si je vyfotím taky. Ale to už se k nám nahrnula skoro celá klučičí třída a fotit se chtěli najednou všichni. Tak jsem jim tu radost udělala ale v ten moment se k nám přiřítil jejich učitel, zřejmě silně věřící muslim s boulí od modlení na čele a něco arabsky drmolil - vzhledem k jeho zarputilému výrazu to asi nebylo nic pozitivního…….Ale fotku kluků mám, tak ji pak dám možná do fotogalerie.Další den byla na programu dlouho plánovaná návštěva dětského domova.Poprvé jsem se tam byla podívat v květnu, holčičky byly moc milé a už jsem se na ně těšila.Cestou tam, do části Káhiry zvané Roxy, jsme se rozhodli vzít taxi. Tak staré a rozhrkané auto, to byla síla i na káhirské poměry. Taxikář si asi byl vědom tohoto nepříznivého stavu, a když jsme mu řekli, kam chceme jet, tak odpověděl - „Roxy?Inshallaáh“. Tento jeho dovětek byl v daném případě opravdu namístě, protože sama jsem si myslela, že tam toto vozidlo nikdy nedojede ale nakonec Alláh skutečně dal a za chvíli jsme dorazili do Roxy. Cestou do domova jsem ještě pro všechna děvčata nakoupila nové oblečení, čelenky a sponky do vlasů ( to se jim moc líbilo ) a hromadu ovoce všeho druhu.Mimochodem, ten obchod s oblečením byl taky zajímavý - prý v něm neberou bakšiš, protože je čistě islámský - s tím jsem se ještě nesetkala. Ale v každém případě naše návštěva splnila účel a měla jsem velkou radost, že si mě děti pamatovaly od minule a od začátku si s náma hrály a vůbec se nestyděly. Toto místo určitě při žádné další návštěvě Káhiry nevynechám.A protože čas ubíhal velmi rychle, najednou byl pátek a nezbylo, než balit a chystat se na cesta domů. V průběhu posledního dne jsme ještě stihli asi hodinovou plavbu lodí po Nilu, příjemnou procházku živými uličkami blízko Tahriru a posezení v kavárně, kde jsem si dala jednak vynikající čerstvý jahodový džus ale taky skvělou broskvovou šíšu. Po půlnoci jsme dorazili na letiště ale protože v tomto období zrovna putují muslimové do Mekky, je káhirské letiště pro doprovod uzavřené a do vnitřních prostor se můžete dostat jen po předložení pasu. Jinak tak velkou koncentraci postav v bílých dlouhých hábitech - poutníků, jsem ještě nezažila. Letadlo ČSA mělo ten večer bohužel asi 1 hodinu zpoždění, což je při tomto nočním odletu obzvlášť nepříjemné, takže teprve asi ve 4.15 místního času jsme vzlétli a nabrali směr Praha. Dobu před odletem jsem trávila ve 3. podlaží letištní haly, kde je velká nabídka občerstvení typu McDonald apod. Je to tam vše čisté a upravené, takže můžu doporučit.Naštěstí zpáteční let trval kratší dobu než obvykle a cca v 7 hodin ráno našeho času jsme již vystupovali z letadla do chladného a studeného rána.Zato se ale dalo poprvé konečně zhluboka nadechnout čerstvého vzduchu a zapomenout tak na téměř všudypřítomný káhirský smog.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
9
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
samaka 22.01.2011 07:38
 

Krásné čtení, a ještě krásnější zážitky,

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
eddy258 14.12.2009 08:02
 

Moc hezké, jsi šikula takhle sama cestovat... ;-)

  • Anonym (1)
TABA 29.07.2009 05:51
 

ty jsi to napsala super

  • Anonym (2)
Jana VW. 26.12.2008 21:36
 

hany,manura už tam asi jste,že? Těším se,co po návratu napíšete a věřím, že budete mít jen samé hezké zážitky ;-)

  • Anonym (1)
hany 03.12.2008 23:36
 

Při čtení jsem se "tam doma" zase už viděla:-)Moc hezké! Už ani ne za měsíc a budem tam též...už se těším :-)

Nefertiti-Sysi 03.12.2008 09:14
 

Veľmi krásne napísané... :-D bolo z úplne toho cítiť atmosféru Káhiry !!! :-)

  • Anonym (1)
norina 30.11.2008 12:05
 

krásné napísané,Káhira očarila aj mna ;-)

  • Anonym (1)
Samy 29.11.2008 21:45
 

Díky, ozivila jsi moje vzpomínky a už dnes vím, že letím v září,je to za dlouho, ale letenku už mám,mezi tím budou ještě cesty do jiných lokalit...Moc se těším :-D :-D :-D

  • Anonym (1)
  • Anonym (2)
manura 28.11.2008 19:46
 

moc hezký už se taky těším

Zpět na všechny diskuze