A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Výlet do Asuánu a Abú Simbelu

Pro všechny přátele, kteří se těší na další cestovatelské povídání. A samozřejmě nejen pro ně! A velký dík opět Lence D.G.I. s Mahmoudem za jejich neutuchající nadšení pro moje bláznivé nápady. :-)

Výlet do Asuánu a Abú Simbelu

Hurghada - El Dahar - hotel Triton Empire (září 2009)

Tentokrát jsem si vymyslela výpravu do Asuánu a Abú Simbelu. A ačkoli touto dobou panují v Egyptě stále letní teploty a Asuán a Abú Simbel jsou svojí polohou blízko Súdánu na tom, co se horka týče, ještě podstatně hůř, vyšli mi opět Lenka s Mahmoudem vstříc. Tímto bych vám chtěla ještě jednou poděkovat a vyseknout obdiv nad tím, že jste do toho ztřeštěného nápadu šli opět se mnou. :-)

A můžeme začít. A samozřejmě jak jinak, když jsem tomu přítomna já, než prvními komplikacemi… Hned na počátku jsme byli nuceni řešit problém s dopravou. Lenčino auto jsme tentokrát k dispozici neměli, tak nám nezbývalo, než si na ty dva dny nějaké pronajmout. A vzhledem k té ohromné vzdálenosti rovnou i s řidičem.

Je neděle 27.září přesně dvě hodiny ráno, když já a moje letošní nová parťačka Lenka přešlapujeme zase před mým oblíbeným hotýlkem Triton Empire a čekáme na našeho privátního řidiče. Že bychom se mohli případně minout, si ani nepřipouštíme, protože v tuto noční hodinu jsme před hotelem spolu s ochrankou jedinými postávajícími blázny. :-)
O pět minut později se k nám už řítí černý Hyunday Verna. Po zastavení vystupuje usměvavý mladý řidič, aby nám pomohl s bágly do kufru. A tak se seznamujeme s Imadem.
Lenka se hned natahuje na zadní sedačce, zatímco já se uvelebuji vpředu. Ještě se nejdříve s řidičem domluvím na zákazu kouření ve voze (chudák, asi tím musel pořádně trpět, protože, jak jsem následně zjistila, kuřák to byl opravdu silný) a můžeme vyrazit směr Safaga. Óóó, jak rády ještě budeme následující dva dny na tuto půlhodinovou jízdu vzpomínat… :-)

Takto pohodlně zabořené v sedačkách jsme dojely až před dům Lenky a Mahmouda. A ačkoli byla stále hluboká noc, ti dva nás již vítali s úsměvy na rtech. Poprvé nám koutky padly, když se nás pět začalo namačkávat do vozu. Což o to, chlapi to měli pohodlné, ovšem pro nás vzadu měl tento pocit zůstat po zbytek cesty naprostým tabu. Kdo zná Hyunday Verna ví, že zadní sedačky jsou skvěle vytvarovány pro dvě osoby. My však byly tři, uííí!

A naše výprava začíná… Z Hurghady do Asuánu to trvá asi osm hodin. Cestou projíždíme několika policejními kontrolami. Nejhorší byla první část cesty, kdy nás na každém stanovišti odklonili stranou a jali se prověřovat. Vždy se kolem našeho vozu shluklo takové množství policistů, že jsme se nestačili divit, odkud se berou. Každý se na ty exoty evropský, co cestují na vlastní pěst, musel přijít podívat. :-)
Většinou ještě někam telefonovali a ověřovali si naše doklady, takže náš čas určený pro cestu nepříjemně narůstal. Jóóó, kdyby ale byli aspoň natolik chytří a zavolali na další stanoviště, aby tam o nás věděli. To ne. Stejnou anabázi jsme si museli prožít znovu a znovu. No comment… Ovšem po mých předchozích zkušenostech mě to již nepřekvapuje, natož aby mě to vyvedlo z míry. A ostatní také ne. :-)
Druhá část cesty již byla klidná. Sem tam jsme zastavili, abychom se, my vzadu, mohly přehodit a naše těla tak mohla vyrovnat ten paragraf, do kterého se během předchozí jízdy zkroutila. :-)

Po pár hodinách jsme zastavili zhruba deset kilometrů před Luxorem na ranní snídani. Byla to omšelá benzínka s ještě omšelejší venkovní caffeterií. Mohlo být asi šest hodin ráno a zde se vše teprve začalo probouzet k životu. Ovšem před naším odjezdem už to tady bzučelo jak ve včelím úlu. Opět jsme dostali tradiční snídani (jééé, jak já se na ni těšila) - spoustu misek s fazolovou omáčkou, zeleninou, různými pastami, sýry a salámy, nějaké smažené kuličky (podobné brokolici) a samozřejmě nezbytný arabský chléb, jímž jsme si vše nabírali. Mňam!!! Moje kamarádka Lenka nic takového zatím ještě nezažila, takže byla z prostředí i snídaně značně vykulená. Ale po zjištění, že na evropské jídlo, natož pak prostředí, může na nejbližší dny zapomenout, se podvolila a opatrně se do snídaně pustila spolu s námi. :-)

Do Asuánu jsme dorazili asi kolem desáté hodiny. Imad nás vysadil přímo na hlavní třídě Korníše, nejatraktivnějším pobřežním bulváru v Egyptě, kde je zřízeno kotviště parníků, a sám jel přeparkovat. My jsme mezitím sešli na loď, která sloužila jako caffeterie a zde si v příjemném prostředí objednali občerstvení. Já samozřejmě už tradičně mé milované karkade.
Výhled na Nil byl úžasný! Všude samá loďka a felúka. A té zeleně! Samé pestrobarevné keře a stromy. V kontrastu s tou tmavě modrou vodou a světlou oblohou bez mráčků, se šplouchající vodou, pleskajícími plachtami felúk a sem tam křičícími ptáky, to byla nádhera, až se tajil dech. Samozřejmě že jsem si podívanou nemohla nechat ujít a fotila jak divá. V tu chvíli jsem zapomněla i na své jízdou pokřivené a rozbolavělé tělo. Kdyby nic jiného, tak tohle mi to stoprocentně vynahradilo! :-)

Poté jsem si ještě zaběhla na Korníš vyfotit nádherný obrovský koptský kostel, který jsem zahlédla při cestě z auta a už pelášila za ostatními, kteří mezitím odešli do přístaviště.
Zde jsme byli jedinými cizinci mezi domorodci. Ti také čekali na převoz na druhou stranu. A tak mi to nedalo a jala jsem se nenápadně fotit. Na paparazzie sice nemám, ale nějaký ten „úlovek“ se mi také podařil. :-)
Hlavně mě překvapila vizáž zdejšího obyvatelstva. Představovala jsem si, že čím blíž do středu Afriky, tím budou obyvatelé tmavší a drobnější. S tou barvou pleti jsem se nemýlila, ovšem co se stavby těla týče, jsem byla velice překvapena. Většina lidí je zde statných a urostlých, a to jak mužů tak i žen. Ženy rády chodí v po kotníky dlouhých černých stříbrně zdobených šatech, doplněných jemnými černými šátky (nikoli zakrývající obličej) a to vše ještě podtrhují krásné zlaté náramky a prsteny. Muži pak v bílých nebo tmavě šedých galabijích a někteří i s na hlavě uvázanými šátky ve tvaru turbanu.

Najali jsme si svoji soukromou loďku, která nás měla přepravit na druhý břeh do Asuánského muzea. Budova muzea kdysi bývala rezidencí anglického architekta starší asuánské přehrady sira W.Willcockse. V průběhu plavby jsem si zatím fotila známý hotel Old Cataract. Je to nádherná růžová budova v maurském stylu, v níž často přebývali známé osobnosti, jako např. F.Mitterand, W.Churchill, princ Charles s princeznou Dianou a možná nejslavnější ze všech byla Agatha Christie, která zde během pobytu napsala část svého románu Smrt na Nilu.

Po prohlídce muzea jsme si ještě prošli zahradu a po schodech vytesaných ve skále sešli do obdélníkové místnosti na úrovni hladiny vody. Zde je jasně vidět, kam až dosahuje hladina Nilu v případě jejího zvednutí. Odsud jsme se pak přesunuli do blízkého domku, kde nám bylo nabídnuto občerstvení. Terasa, kde jsme seděli, byla plná drobných uměleckých předmětů a výrobků z krokodýlů. V tu chvíli mi bylo jasné, co se děje s těmi zatím ještě malými tvory, které měli v přízemí v akváriu, a se kterými jsem se před pár minutami „mazlila“. :-(
Musím však říct, že krokodýl, stejně jako had, není vůbec slizký.

Po téměř dvou hodinách se vracíme loďkou zpět na Korníš, kde sháníme našeho řidiče, abychom mohli vyrazit na obhlídku Asuánské přehrady.
Je krátce po poledni, teplota vysoko nad 40°C, a tak nám to zhruba čtvrthodinové čekání na rozpáleném Korníši připadá nekonečně dlouhé. Navíc jsme všichni oblečeni do dlouhých plátěných kalhot a triček s rukávy, abychom nepohoršovali, takže si asi dovedete představit, jak z nás lilo… :-)
V báglu v autě jsem měla ještě z poslední výpravy připravenu galabiji. Teď bych ji stoprocentně uvítala. To by byla úleva! :-)

Cestou k Asuánské přehradě míjíme Fátimovské muslimské pohřebiště, a když přibrzdíme, vidíme i jednu z největších asuánských pozoruhodností, nedokončený obelisk. Ten kdyby byl býval dokončen, stal by se největším a nejtěžším obeliskem v Egyptě. Původně jsme měli v plánu návštěvu tohoto pohřebiště, ale vzhledem k tomu, že se cítíme jak ťavy bez vody uprostřed pouště, shodujeme se v názoru, že z okýnka příjemně klimatizovaného vozu jsme viděli vše důležité a můžeme tedy pokračovat směr přehrada. :-)

Po cestě si ještě skrz okénko prohlédneme památník připomínající sovětskou pomoc při budování přehrady. Je to (jak jinak v sovětském podání…) obrovská stavba ve tvaru lotosu.

Asuánská přehrada je pro návštěvníky přístupna pouze na hrázi. Nemá tedy smysl, abychom zde za drahé peníze parkovali, když za pomalé jízdy vidíme naprosto vše. A protože je to jen ohromná strohá stavba, kde není co fotit, využíváme náš drahocenný čas k prohlídce chrámu Fílé.

Na tento malý chrámový komplex na nilském ostrovu zasvěcený bohyni Eset se lze dopravit pouze loďkou. Mahmoud nám usmlouvává cenu a my s Lenkou se můžeme nalodit. S převozníkem jsme domluveny, že nás za hodinu u chrámu zase vyzvedne a odveze zpět na pevninu.
Ač malý, přesto je tento chrám velice pěkný. A především oceňuji, že je zde všude čisto. Ostatně toto zjištění platí pro celý Asuán (nebo alespoň tu část, kterou jsem měla možnost vidět) a následně i Abú Simbel. Ještě jsem se s tím setkala i v El Gouně ležící zhruba 40 km od Hurghady. Nádherném čistém letovisku, kde žijí egyptští milionáři a bohatí turisté, a který je trefně přezdíván „Egyptské Benátky“. Anebo také v Nové Marině v Hurghadě. A pak že v Egyptě nelze udržovat pořádek… Ale abych se vrátila k našemu chrámu. Přesně po hodinové prohlídce již na nás čekala naše loďka, a protože už pomalu zapadalo slunce, byla tato plavba vskutku nádherná.

Poté jsme se všichni společně vypravili na večeři do jedné typické arabské restaurace poblíž Korníše. A jelikož jsme seděli venku, měla jsem tak možnost pozorovat a fotit čilý okolní ruch. Vzhledem k tomu, že jsme byli v blízkosti z jedné strany vlakového nádraží a z druhé Súku (trhu), bylo zde opravdu živo. Po večeři jsme se ještě vypravili na obhlídku právě tohoto Súku. Panovala zde příjemná atmosféra a nádherně to tu vonělo kořením.

Až pozdě večer jsme dorazili do núbijské vesnice Cubania, kde jsme v jednom z domků měli tu čest přenocovat. Po předchozí zkušenosti z minulé výpravy (viz. předchozí cestopis) to pro mě byl naprostý luxus. :-)
Takže vyspršit a hurá do hajan! Budík se už těší, až se ve tři ráno zase rozdrnčí. :-)

Opravdu jsem se snažila, abych zabrala. Obzvláště proto, že předchozí noc jsem nespala vůbec. Ale nešlo to. :-( Místo klimatizace (co bych taky chtěla, že :-) ) byl na stropě pouze větrák a venku přes 30°C! Ufff, to se vážně nedalo! Takže jsem až do zazvonění budíku ležela na posteli jak leklá ryba a počítala ovečky (vlastně velbloudy). :-)

Ve tři ráno vstáváme a navzdory ještě stále nočnímu času si dáváme snídani. Spěcháme, protože před čtvrtou hodinou už musíme být před policejním stanovištěm, kde budeme vyčkávat konvoj, abychom se nenápadně vklínili mezi něj a díky tomu tak nepozorovaně projeli kontrolou. Ovšem chyba lávky! V Egyptě, jak již dávno vím, nelze nic naplánovat dopředu. A právě pro tohle ty naše výpravy tak miluji! :-)

Po půlhodinovém marném čekání ztrácíme trpělivost a rozjíždíme se směrem k policistům. No a už to začíná, jupííí! :-)

Nejdříve nám tvrdí, že konvoj již projel a my tím pádem máme smůlu a nemůžeme pokračovat dál (trasa přes poušť z Asuánu do Abú Simbelu je ještě posledním úsekem celého Egypta, který se musí projíždět v konvoji). Poté si vyžádají všechny naše doklady a přítomnost Mahmouda u nich v přístavku (něco jako naše autobusová zastávka :-) ). My zatím vše pozorujeme z vozu. Dobrých dvacet minut tam stále něco řeší. :-(
Ale to už mezitím, světe div se, kolem nás projíždí ten údajně odjetý konvoj autobusů a my, jak ty trubky, na něj můžeme jen s otevřenou pusou zírat. :-( Nakonec přeci jen ještě zastaví poslední bus a z něj vylézá policista (v prvním a posledním voze vždycky minimálně jeden sedí) a zjišťuje situaci kolem nás. Ovšem ti mamlasové na stanici si stojí na vedení, a protože už se jednou rozhodli, že nás nepustí, tak nás také nepustí, i kdyby čert na koze jezdil. Takže mu nezbývá než pokrčit rameny, nastoupit zpět do vozu a po chvíli už vidíme jen do noci zářící koncová světla.

Ale to už na scénu vstupuje naše „hysterická manželka“ Lenka. :-) Což o to, já si dovedu představit, co asi bude následovat (však tuto scénku hrají Mahmoud s Lenkou úspěšně při každém podobném problému), ale moje kamarádka Lenka na to připravena není. A tak stále dokola říká „Stojí to té Lence za to, aby se takhle rozčilovala? Vždyť nakonec ještě od Mahmouda jednu schytá!“ :-) Nezasvěcený by to tak opravdu vnímal. Uječená Lenka řve na vše, co se pohne. Mahmoudem nevyjímaje. A ten samozřejmě jako tvrdá ruka egyptské rodiny křičí na Lenku a máchá rukama, až z něj jde strach. Kam se na ně v tu chvíli hrabe italská domácnost… :-)
Policisté (a že už se jich na tu podívanou shromáždilo požehnaně) koukají jak tydýti, ale k činu se stále nemají. A tak Lenka přitvrdila a svižným krokem se vydala přes jejich zátarasy do stále ještě tmavé noční pouště. Policisté zpočátku zůstali jako opaření (tohle asi zřejmě ještě nezažili :-) ), ale pak se jeden z nich včetně Mahmouda vypravil za ní. Naše auto se spolu s dalším dalo také do pohybu. Naštěstí se Lence podařilo dostat poměrně daleko. Zde si sedla na kraj silnice a odmítala vstát, dokud nás nepustí za konvojem do pouště. Pokračující slovní hysterická přestřelka trvala ještě asi dalších deset minut. A protože mé nadávání v angličtině by působilo spíš směšně, spustila jsem spolu s druhou Lenkou proud nadávek a lamentování v češtině. Bylo mi jasné, že nám prdlajs rozumí a chtěla jsem dosáhnout toho, že nakonec budou rádi, když se těch tří hysterek zbaví. A taky že jo. Za chvíli jsme již opět seděli ve voze a řítili se směr Abú Simbel. :-) Chudáci ti dva policisté. Museli se na stanici vrátit hezky po svých. Ale dobře jim tak! :-)
No a jak to vypadalo u nás v autě? Během vteřiny jsme všichni propukli v bouřlivý vítězný smích, poplácávali se po ramenech a měli radost, jak jsme je doběhli. Jen kamarádka Lenka se z toho ještě nějakou dobu nemohla vzpamatovat. Takovéhle šoky opravdu nečekala. A to v tu chvíli netušila, co nás ještě čeká… :-)

Přesně ve třičtvrtě na šest začíná v tomto období na poušti poblíž Abú Simbelu svítat. Vím to jistě, protože jsme zrovna v tento čas zastavili na kraji silnice a fotili. Svítání v poušti je nádherné! :-)

Do cíle přijíždíme před osmou hodinou. Na policejní kontrole už o nás vědí (haha…), a tak si jen ověřují, že jsme to skutečně my, a že jsme v pořádku.
Tak a teď máme pouhé dvě hodinky na prohlídku chrámů a okolí. V deset hodin totiž odjíždí konvoj zpět a pokud nechceme čekat na další až do čtyř odpoledne, tak na výběr nemáme.

Do komplexu vcházíme jen my dvě s Lenkou. Zbytek naší výpravy si zatím odpočine někde v příjemné caffeterii. A dostihy začínají!… :-)
Vedro, i přesto že je teprve časně ráno, je už v tomto jižním cípu Egypta úděsné a dvě hodiny na obhlídku také nejsou moc. Spíš dost málo! :-(
První, co člověka při vstupu do tohoto komplexu ohromí, je Násirovo jezero. Jak uvádí statistické údaje, je to největší uměle vytvořené jezero na světě. Jižní část Egypta pokrývá jen malou částí. Tou větší dosahuje až do nitra Súdánu. A už ta představa, že leží uprostřed pouště, je fascinující!
Další šok člověk zažívá, už když se mu naskytne boční pohled na chrám Abú Simbel. A to nemluvím o tom, jaký dojem na něj udělá, když stojí přímo před ním. Ze skály na něj koukají čtyři obrovské sedící sochy faraona Ramesse II. Je to úžasné dílo a jistě právem je označováno za nejslavnější z egyptských monumentů po pyramidách a sfinze. Jsem opravdu moc ráda, že se mi podařilo ho spatřit. :-)
Uvnitř chrámu je spousta zachovalých soch, kreseb a reliéfů. Škoda, že se zde nemůže fotit. :-(
Na něj pak navazuje o něco menší, přesto však také nádherný, Hathořin chrám. Tento chrám nechal faraon Ramesse II. postavit na počest své hlavní manželky Nefertari.

Necelé dvě hodinky uběhly jak voda a nám nezbývá, než se s tímto komplexem rozloučit. U východu si ještě kupujeme plechovkové pivo, abychom trošku spláchly ten pocit vyprahlosti. Sice je pouze nealkoholické, ale co na tom sejde. Hlavně že to není zase ta voda, uííí. :-)
Na parkoviště jsme dorazily právě včas. Policista už reguluje autobusy a náš vůz si vzal na mušku též. A tak se musíme honem napěchovat do našeho „pohodlného“ autíčka a čekat, až nám ruka zákona pokyne, že máme vyrazit. Z projíždějících busů na nás zatím shlížejí překvapení turisté. Možná že někteří z nich si nás už pamatují z ranní kontroly v Asuánu. Kdo ví… :-)

Cesta zpět nás již neměla ničím překvapit. Kontrola je pouze na vjezdu a výjezdu a mezitím je jen pustá poušť, podél silnice elektrické vedení, možná tak jedna až dvě budovy s caffeterií a zhruba v polovině cesty nádherná velká oáza. Jinak celých 300 km nic víc kromě písku a horkého žhnoucího slunce. Nemělo, ale překvapilo… :-)
Ale abych nepředbíhala…

Je pravé poledne a to je ten správný čas, abychom se pokochali fata morganou. A tak zastavujeme, opět neposlušně (oni ti policisté věděli, proč nás nechtěli pustit; rebelství nám koukalo z očí určitě už to ráno…), při kraji silnice. Necháváme postupně projet autobusy a pak se vrháme na focení. Je to paráda! Stoupající žár z písku se na obzoru tetelí a působí dojmem, že voda je nadosah. Jak jsem v tu chvíli šťastná, že mám za zády funkční auto a nemusím, jakožto ztracený žíznivý človíček, přemýšlet, kterým směrem se z té, v tu chvíli již ne až tak úžasné, pouště dostat. Právě tuto situaci jsem hrdinům filmů nikdy nezáviděla.
Tak ještě poslední foto a ujíždíme dál.

K policejnímu stanovišti nám zbývá zhruba 100 km, když se naše autíčko rozhodne stávkovat. :-( Není také divu! Je krátce po poledni, teplota nad 60°C, rychlost, s níž uháníme, kolem 120 km/hod. a klimatizace běží na plné obrátky. To se pak nikdo nemůže divit, že ručička chladicí kapaliny vyskočí až do červených ukazatelů. Jo jo, a je to tady. Konečně se zase něco děje!… :-)

Okamžitě stavíme a chlapi zjišťují situaci pod kapotou. Mezitím pacička na panelu trošku poklesne, a tak ještě dolijeme vodu do nádržky, vypneme klimošku a můžeme se opatrně rozjet. Po pár metrech je však zase ve varovných ukazatelích. Takže následuje opět kratší přestávka, doplnění vody (ještě štěstí, že máme s sebou tolik vody na pití) a pokus o další přiblížení se k Asuánu. Po této zkušenosti mohu rozšířit příručku základních potřeb přežití v Egyptě z minulého cestopisu. A to o dostatečné množství vody! :-) Popojíždíme velice pomalu , abychom auto nepřetěžovali. Uvnitř vozu už máme teplotu téměř shodnou s okolním vzduchem a bude, dle fyzikálních zákonů, ještě hůř. V tuto chvíli se totiž můžeme přirovnat ke skleníku… :-)
Zhruba po půlhodině nás dojíždí poslední bus z konvoje. Bliká a nutí nás k rychlejší jízdě. Připadám si jak ve filmu Duel od St.Spielberga. :-) Nedá se, a tak po pár metrech stavíme při kraji silnice a myslíme si něco v tom smyslu, že nám mohou políbit šos.

Nedomnívám se, že by ten egyptský policista v buse měl až takové sociální cítění. Spíš měl obavu, co by mu asi na stanici řekli, když by přijel zase bez těch bláznivých Evropanů. A potíže s turisty, to je jistě to poslední, co by si egyptští policisté přáli.
Jsme přinuceni přestoupit do autobusu a zanechat Imada, aby si s převozem auta z pouště poradil sám. Nám s Lenkou D.G.I. se to vůbec nelíbí, a tak protestujeme. Ale bohužel, tentokrát se již nechytáme. Alespoň se uklidňujeme myšlenkou, že když nebude auto tolik přetížené, bude možná schůdnější dopravit ho těch zbývajících 80 km za námi.

Kupodivu nás řidič busu nevysazuje na kontrolním stanovišti (nedivila bych se, kdyby měl po tom ranním vzrůšu od policistů zákaz :-) ), ale odváží nás ještě o pěkný kus dál. A tak se ocitáme na nějaké opuštěné zastávce. Představa, že bychom zde měli trávit čas čekáním na Imada, je naprosto nemyslitelná. A tak se vrháme na stopování. Jupííí, další, pro mě zatím v Egyptě nepoznaný, zážitek! :-)

Téměř okamžitě nám zastavuje mikrobus a spolu s ním se vracíme zpět směrem ke kontrolnímu stanovišti. Kousek před ním je totiž nová benzinová pumpa, a tak doufáme, že bude i včetně caffeterie. Máme už obrovskou žízeň a navíc chceme strávit čas čekáním v chladnějším prostředí.
Je tu opravdu blaze! Škoda, že Imad si to nemůže užívat spolu s námi… :-) Dokonce dostávám i kafe. Jupííí, však už jsem taky měla absťák! :-)
Mahmoud se nehne od televize a my tři ženský zatím probíráme předchozí události. No a já všechny „dráždím“ tím, že by to chtělo ještě napomoci nějaké další vzrušující akci a již spřádám plány, co podniknout. Všichni se tím baví a už vymýšlejí, že mě tady zanechají a budou se kochat, jak se budu snažit sama dopravit zpátky do Hurghady. Jo jo, tak třeba zase při příští výpravě… Teď bohužel už není dost času, protože na druhý den odlítáme zpět do Čech, uííí. :-(

Zhruba po půldruhé hodině přijíždí Imad, a když mě vidí zase s foťákem v ruce (musím to přece zdokumentovat, no ne), i přes své vysílení se musí smát. Tak kdyby nic jiného, tak jsem ho alespoň pobavila. :-)

Následuje chvilka odpočinku a můžeme vyrazit k Mahmoudovo příbuzným do Cubanie.
Stavíme opět před stejným domkem, ve kterém jsme minulou noc přenocovali. Vítá nás příjemný starší muž v galabiji. Jen co se opláchneme, už se na nás na dvorku usmívá pozdní oběd. Sice ty ryby se moc neculily, měly to už spočítané, zato výtečně chutnaly. A nejenom ony. Celý oběd byl vynikající!
Poté jsme se s plnými bříšky odkouleli do vedlejšího domku, kde jsem měla opět možnost „pomazlit se“ s krokodýlími predátory. A k tomu jsem si „pochovala“ i želvu, heč… :-)

A už je tu poslední zážitek tohoto dne. Ale zato bombastický!
Přemisťujeme se na břeh Nilu do malého přístaviště, kde si najímáme loďku. Těšila jsem se sice na felúku, ale nevadí. Jde o to pokoukání, a to mi loďka poskytne také.
Je to nádhera! Téměř hodinu se necháváme unášet podél břehu a já se snažím co nejvíce do sebe nasát tu okolní atmosféru. Nevím, jak nejvýstižněji vyjádřit pocity, které ve mně tato projížďka zanechala. Byla jsem opravdu okouzlena! Možná fotky ve fotogalerii, které jsem pořídila, vypoví víc, než kdybych to zde sáhodlouze popisovala… :-)

A je tu loučení a neodkladný návrat do Hurghady. Vůbec se nám nechce, ale co se dá dělat. Čas nezastavíme. :-(
Opět nasedáme do, teď již odpočinutého, vozu a vydáváme se směr Luxor. Je pozdě večer, takže po chvíli jedeme už po tmě. Cesta do Luxoru je naprosto bezproblémová a i poměrně rychlá. Zato přes město nám to trvá nekonečně dlouho. A stejně jako na jaře, i nyní bloudíme při průjezdu jeho periferií. Není také divu v té tmě… Je to ale skvělý pocit, když si vybavuji známá místa a mohu se tak také zapojit do navigování našeho řidiče. A tak po chvíli spolu s Lenkou D.G.I. vyvádíme auto z temných míst na správnou cestu. :-)
A už si to můžeme svištět zpět do Hurghady.

Cestou se ještě občerstvujeme v naší známé caffeterii a zhruba v jednu hodinu ráno zastavujeme v Safaze, kde se loučíme s Lenkou a Mahmoudem. Já s kamarádkou a řidičem pokračujeme dál do Hurghady. A tak stejně jako před dvěmi dny, i teď stojíme v naprosto shodný čas, samy pouze s ochrankou, před recepcí našeho hotelu. :-)

A závěr? Již teď se těším, jak za pár měsíců budu zase s báglem a plna elánu, nadšení a očekávání, přešlapovat před hotelem a vyhlížet do tmy auto, které mi opět umožní poznat kousek toho úžasného Egypta.
A ještě pro Lenku s Mahmoudem… Věřím, že nápad, který již zase začínáme plánovat, také i úspěšně zrealizujeme. Už se hrozně těším, jupííí! :-)

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
20
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Evelína 23.05.2010 19:28
 

Jaruš,ne za pár měsíců, ale za pár dnů budeme s báglem přešlapovat před hotelem a vyhlížet do tmy auto, které nám umožní poznat kousek toho úžasného Egypta. Tak rychle nám to čekání uteklo :-) :-) :-) :-)

argus 11.11.2009 12:03
 

To je čteníčko ;-) ..úplná Agatha Christie...jde vidět, že cestování a poznávání je tvoje hobby...a ještě sepsat vše do cestopisu...poklona ;-)

Jaruš mushkela 10.11.2009 08:43
 

Ahojky všem. Jsem ráda, že jsem se s Vámi mohla podělit o své zážitky. A o to víc mě těší, že se Vám navíc i mé vyprávění líbí.
Moc děkuji za všechny komentáře :-)

padža 09.11.2009 19:43
 

Jaruš opravdu super.Hezky se to čtea ještě se u toho yasmějem.Díky :-D

Mamut 06.11.2009 19:11
 

Foto vystihuje atmosféru, fakt zážitek! A čtivé čtení k tomu, jen tak dál. :-D :-D

  • Anonym (1)
para 05.11.2009 15:44
 

Úžasné fotky a cestopis ještě hezčí. Mám pár záběrů z útrob chrámu Abu Simbelu z dob, kdy se tam mohlo ještě fotit. To byly časy. :-D :-D Málo turistů a i do těch stříleli, silnice byla nově vybudována a o benzínkách se stojany na PHM se nám mohlo jenom zdát. Místo benzinek tam byly chatrče bez občerstvení a PHM v kanystrech či barelech. WC pouze za písečnou dunou.

manura 25.10.2009 21:26
 

moc krásné fakt :-D

Majo 19.10.2009 21:48
 

musel to byt super zazitok ;-)

hany 17.10.2009 13:53
 

úžasný,skvěle popsaný,moc jsem se nasmála!! :-D

bufina 15.10.2009 17:56
 

Neskutečný čtenářský zážitek.Prostě bombastický! Jaruško klobouk dolů!!!!!!!!!díky prostě super!!!!

  • Anonym (1)
kangasero 14.10.2009 20:22
 

Ahojky Jaru,konečně jsem se dostal ke tvému cestopisu 8-O Jsi mistr nad mistry ;-) Píšeš to ohromě čtivě,ty bys to měla jednou vše sebrat a vydat jako Jaruščiny cestovatelské sebrané spisy :-)

Jaruš mushkela 14.10.2009 07:55
 

Děkuji všem za milé komentáře. Moc si jich vážím! :-)

Ja56 13.10.2009 22:41
 

Moc hezky napsaný, musel to být prima zážitek :-D :-D :-D

  • Anonym (1)
MIRKA ST 13.10.2009 18:32
 

Tak to je bomba,fakt sem se pobavila.Zasmála,něco dozvěděla,prostě moc hezky napsané.Máš spisovatelské stře ;-) vo.

  • Anonym (1)
Janick 13.10.2009 11:33
 

Jarusko uplne na me Asuan pres tyto radky "dychnul", krasne jsi to popsala, opravdu jste se nenudili :-P Myslis ze Imad jeste nekdy takhle s nekym pojede? :-D :-D Moc se tesim na fotky a na priste ;-) :-P

  • Anonym (1)
Zpět na všechny diskuze