A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Výlet na Mojžíšovu horu

Jak se cestuje s místní CK z Sharm El Sheiku na posvátnou horu

Výlet na Mojžíšovu horu

Mojžíšova hora a Klášter Sv. Kateřiny

Nejdříve trochu historie a geografie.

Hora Sv. Kateřiny(2639m) a Mojžíšova hora (2286 m) jsou dva nejvyšší vrcholy na Sinajském poloostrově. V údolí mezi těmito horami ve výšce 1570 m najdeme klášter sv. Kateřiny mezi jehož opevněním se nachází posvátný hořící keř. V podobě tohoto keře se podle bible zjevil Mojžíšovi Bůh, aby mu oznámil svůj úmysl vyvést s Mojžíšovou pomocí izraelský lid z egyptského otroctví.

Již okolo roku 300 n.l. se zde usadili poustevníci a kolem roku 330 zde nechala císařovna Helena postavit kostel, který byl císařem Justiniánem v 6. století začleněn do opevněného kláštera. Od těch dob tam žijí ortodoxní mniši mezi 15 m vysokým obranným valem dodnes. Jméno po alexandrijské mučednici Sv. Kateřině, jejíž ostatky byly nalezeny na vrcholu hory Džabal Katerina, klášter dostal až ve středověku.

A dále k biblické legendě..při cestě z eg. otroctví dostal Mojžíš od Boha příkaz, aby vystoupil na horu, tam setrval 40 dní a nocí bez jídla a pití a obdržel 10 přikázání, kterými se lid má řídit. Kající mniši vysekali po čase do skály 3000 schodů, časem byla na vrcholu hory postavena kaple a malá mešita.

A teď trochu osobních zážitků...

O výstupu na Mojžíšovu jsme snily s dcerou už delší dobu, ale vždy nám do toho něco vlezlo, i teď to ještě dva dny před vypadalo všelijak..dceru postihly známé střevní problémy, ale antinal zabral dokonale, tak byla docela připravena. Jak se tam dostat..možné pro nás byly tři způsoby, nákup výletu od české CK, což zdálo trochu drahé, nákup od místní CK nebo domluvit taxík a jet samy. Jenže jsme si zapomněly doma sbalit baterky, tak jsme nakonec zvolily tu druhou možnost a koupily si výlet od místní CK. Dostaly jsem jejich „voucher“ a s tím jsem čekaly ve 22.00 před naším hotelem.

V batozích mikiny a náhradní trička (zaplať pan bůh za ten nápad) venku asi 35 stupňů. Akademická čtvrthodinka..busík nikde. Znalé egyptského pojímání času dáváme ještě pět minut do telefonátu. A stihli to…J. Přijíždí klimatizovaný mikrobus s místním usměvavým průvodcem. Nasedáme jako první. Další hodinu jezdíme po Sharm el Sheikhu hotel od hotelu a nabíráme další turisty. Když nastoupí ruský pár..ona v bílých kalhotách, bílé krajkové halence s bílou kabelkou a v „žabkách“, jen s dcerou povytáhneme obočí. Že by jim neřekli, kam jedou? Průvodce kontroluje naše pasy a hlavně víza, což se po cestě bude opakovat ještě mnohokrát na každém check pointu, dává každému láhev s vodou a baterku, dostáváme stručnou přednášku o tom, že půjdeme tou snadnější cestou, protože ta po těch 3000 schodech je v noci nebezpečná a my upadáme do kontrolami přerušovaného spánku.

Kolem půl třetí ráno jsme na místě. Zaráží nás, že tu není žádný autobus..že bychom šli sami..omyl. Na místě, kde vystupujeme nás jen vysadili a autobus odjíždí, protože zde nesmí parkovat. Přichází beduínský průvodce, naši skupinu 20 lidí si pojmenuje SIM SIM a vede nás k další kontrole. Tady nám policajt pečlivě pohledává batůžky, jen tak z legrace říkám, že tam mám dvě bomby…zděšeně se na mě podívá, než mu to zapálí a pak se ptá dcery, jestli i ona má bombu ..dcera říká že ne, že stačí ty moje dvě. Následuje bezpečnostní rám a vyrážíme.

U kláštera zanecháváme eg. průvodce, jde si zdřímnout, s námi pokračuje jen kameraman a beduín. Začíná cesta nahoru..náš beduín pořád pokřikuje SIM SIM, vyhýbáme se desítkám velbloudů, odmítáme nabídky ride camel?, nádo velbjuda?..tempo je docela vysoké,ale pořád se jde jen mírně do kopce po široké kamenité cestě a zatím nevíme pořádně kam. Je horko, asi 30 stupňů, všude cítím velbloudy..ne vždy je vidím, občas se maskují jako obrovské kameny, občas málem do některého vrážíme a výkřikem ulekaně uskakujeme..hlavně ženy. Beduín se směje, bere mě za ruku a povídá, že tuto cestu absolvuje každý den, ukazuje mi svoji vesnici dole pod cestou, nestačím nic, jen potvrzovat kýváním hlavou, že je to pěkné.

Začíná se projevovat moje alergie na zvířecí srst, těch velbloudů je opravdu hodně, ale pořád to ještě jde. Dohadujeme se s dcerou, který to asi je ten „krpál“ na který polezeme. Vycházíme pomalu z údolí a beduín nám ho ukazuje..před námi blikající světla baterek označují klikatící se cestu na vrcholek hory. U každé obrátky je malé odpočívadlo a „kavárna“, prodej coly a suvenýrů a všude přítomní velbloudi.Cesta začíná být namáhavější, je plná kamenů a velbloudích bobků, někteří už osedlaní nás míjejí na cestě nahoru. Přemýšlíme s dcerou, jestli jsme neudělaly chybu , ale představa pohledu z velbloudího hřbetu do hlubokého údolí je hrozná.

Odpočívám čím dál častěji, těžce se mi dýchá, tep mám snad 300, triko úplně propocené. Péče beduína začíná být zajímavá..už mě nedrží jen za ruku, ale kolem pasu, při každém odpočinku si sedá těsně vedle mě a já při odsedávání málem padám z kamene. Dcera se rozčiluje, že si svoji matku nahoru vytáhne sama, ale po chvilce ji zase vytlačí..nemám sílu vzdorovat, jsem ráda že se držím na nohou. Při pohledu na skálu nad námi a vědomí, že až tam musím, se mi dělá špatně. Převlékám se do suchého trička..mezi skálami začíná být trochu průvan, příjemně chladí, ale na záda to není to nejlepší. Konečně jsme pod vrcholem.

Tady končí i velbloudi, nahoru musí každý po svých..odpočíváme delší dobu, čeká nás 700 schodů ve skále. Jedna skupinka ortodoxních křesťanů začíná zpívat svaté písně. Beduín říká, že máme asi 40 min na výstup do východu slunce..tak vyrážíme. Už se jde v husím pochodu, stoupání je drsné, míjíme nějakého Rusa, sedí na kameni, drží se za srdce a odmítá pokračovat. Nevím, jak by ho dostávali dolů, kdyby úplně zkolaboval. Odpočíváme každý už asi každý pátý schod..ale jdeme..už to nevzdám. Když to zvládl Mojžíš, já to zvládnu také.

Vrchol hory je už obsazený lidmi, zůstáváme kousíček pod ním..na mokré trička rychle oblékáme mikiny, usazujeme se na kraji skály, kousek od nás nabízí malý beduínek matrace a deky, ale není třeba, skála není studená, chvíli to vydržíme. Vytahujeme foťáky, vydýcháváme se..a davy lidí pořád proudí, proboha, kolik nás tu asi je? Začíná rozbřesk…zdá se, že nad horami je opar..kde je slunce? A nakonec máme štěstí..rudý kotouč se prodírá mraky, aby mám osvítil celou tu krásu sinajských hor. Musím říct, že ten pohled byl úchvatný.

Cesta dolů už byla rychlejší, sluníčko nás pohánělo, pálilo víc a víc. Ale i tak jsme neodolaly zastávkám a obdivným pohledům na skály. Dole u kláštera se rozloučil beduín a nás čekal v restauraci eg. průvodce a švédský stůl se snídaní a kávou.

Pohled na nás musel být ohromný, byly jsme zpocené, zaprášené, ale šťastné..když se totiž člověk podívá zdola, kde až byl.. kdyby mi to ukázali za světla,nevím, jestli bych se na to dala. Po snídani následovala prohlídka kláštera, na vlastní oči jsme viděli tisíciletý „hořící“ keř..stále na něm jsou zelené lístky a za pletivem kolem něj snad miliony papírků s přáními, které se snad splní..kdo ví? My neměly ani papír, ani tužku..ale zato štěstí hned za dva dny, že jsme se tu nečekaně ocitly zase. Naše skupina SIM SIM se schází u busíku, Ruska v žabkách to kupodivu zvládla také.Opouštíme údolí, řidič zapíná klimatizaci a všichni usínají..bylo to náročné, ale STÁLO TO ZA TO.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
25
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Lidka
12.11.2011 10:37 178.17.87.***
Mojžíšova hra  

Výlet na Mojžíšovou horu jsme absolvovali 10.11.2011. Byl tonádherný a nezapomenutelný zážitek. Prodávající Mahmed nám říkal, že tam bude možná sněžit. Oni tam mají totiž ted zimní období. Počasí bylo naštěstí v pohodě a pod vedením beduínského průvodce jsme se pod vrcholem oschli v čajovně.
Na co jsem ale nebyla připravená bylo kvantum prodávajících a žebrajících dětí. Chtěli dolary, jídlo a ještě i moje boty. Italové jim dali snídaňové balíčky a strhla se tam o ně neskutečná bitva. Brala jsem ovoce pro velbloudy, ale nenapadlo mne, že je tam tolik hladových dětí......

  • Anonym (2)
  • Anonym (2)
Pippa
16.05.2010 16:37 213.192.7.***
 

Také velmi doporučuji... absolvovali jsme výšlap v prosinci 2009. Byli jsme připravený... nahradní trička v batohach, na sobě 3 vrtsvy a do ruky zimní bundy... nejdříve jsme si je vzít nechtěli, ale i v nich nam nahoře byla pěkná zima...na východ jsme čekali asi 40 minut a dost jsme prochladli...stalo to za to. Cesta dolů byla nádherná... konečně jsme viděli kudy jsme v černočerné tmě vlastně šli...sluníčko začínalo hřat a my postupně rozmrzali... beduíni, velbloudi a lamy, které jsme potkávali po cestě jen završili nevšední zažitek :-)
Dodnes ale vzpomínam, že jsem měla nahoře tak zmrzlý ruce, že jsem měla co dělat udržet foťák... nechápu lidi, kteří si nahoru vyrazili v šortečkach a pantoflíčkach :-D

  • Anonym (1)
  • Anonym (3)
jnhlgs7
19.02.2010 21:59 188.112.93.***
 

Neni to až tak anročne,je to pekny romantický vylet v noci.Doporučujem na schudnutie....

  • Anonym (3)
  • Anonym (1)
Limak69
22.11.2009 16:18 77.48.160.***
 

Je to v tom vedru celkem namáhavé ,ale jo jde to vydržet,je třeba si vzít dostatek vody na pití neboť ji opravdu hodně vypotíte.No a spíše jde o ten pocit stanout na vrcholu,protože východ slunce neni tak suprový ,jak lákají v každém průvodci. Závěrem - jo doporučuji si ,,odpočinout" od válení se na pláži u moře :-D

  • Anonym (2)
  • Anonym (2)
TABA 26.07.2009 13:33
 

cestopis hezky JINDRA

  • Anonym (1)
Carlos66 16.07.2009 11:19
 

No nevím. Po přečtení tohoto článku budeme hodně přemýšlet, zda se tam vydáme. Přesto tuliko děkuji. Carlos66.

  • Anonym (1)
  • Anonym (7)
Canoppy 12.03.2009 01:04
 

Upřímně řečeno – výstup na Mojžíšovu horu doporučuju jen a pouze lidem zdatným, takovým, kteří absolvovali již alespoň nějaký výstup třeba v nízkých Tatrách a mají tedy přibližnou představu, co je zde čeká.
Nezbytnou výbavou pro tento náročný výstup je kvalitní a dostatečné – nejlépe trekingové – oblečení. Důležitá je kvalitní obuv; zapomeňte na lodičky, plážové trepky, kecky a podobné záležitosti a v případě, že při své cestě do Egypta s tímto náročným výstupem počítáte, si přibalte trekové boty.

Na vlastní oči jsem viděl stovky nepřipravených tristů, kterým v cestovní kanceláři nezodpovědně nesdělili, co je při výstupu očekává a oni vyrazili na tento vysokohorský výstup nedostatečně oblečeni a obuti – spatřil jsem třeba i ruské dámy v lodičkách s opuchlýma nohama, pána v kraťasech, kterému dole při návratu ošetřovali poměrně závažné omrzliny, lidi vyčerpané, kteří cestu vzdali v polovině a následně byly zpět do údolí odváženi velbloudy za přehnanou cenu až 50 dolarů Beduíny, kteří zde sprostě a bezohledně vydělávají na všem, hlavně však na tom, že nejste dostatečně připraveni, vybaveni, zdatní a nevíte, do čeho jdete. Na vrcholu byli promrzlým poutníkům půjčovány zavšivené špinavé deky pro zahřátí – pár minut za tři až čtyři dolary… Teplý nápoj v provizorních boudách z překližky, igelitů a prken stojí na vrcholu okolo 5 – 7 dolarů.

Jinak v době našeho výstupu – tedy v únoru – bylo ráno na vrcholu hory –5 stupňů Celsia a k tomu vál velmi ostrý ledový vítr. Teploty v letních měsících se zde prý pohybují okolo 0 až +10 stupňů Celsia.
Viděl jsem, jak ledový vítr silně mrštil s několika lidmi o skálu a přivodil jim bolestivé odřeniny.

Cesta je dlouhá asi 7 kilometrů, což se zdá být nic moc, nicméně je třeba počítat se skutečně dosti velkým převýšením. Hlavně závěřečná partie – samostný výstup na štít hory) je velmi náročná.

Při objednávání tohoto výletu zvažte, zda jste na něj připraveni, máte s sebou v Egyptě dostatečné a vhodné oblečení (ono opravdu se jeden den opalovat a vyvalovat při +30° u bazénu a druhý den ve dvě hodiny v noci při –5° podnikat fyzicky náročný výstup není jen tak), zda jste fyzikcy schopní a zdatní tento výlet absolvovat a hlavně zvažte to, zda vám výstup stojí za to, neboť při výstupu na jakoukoliv horu kupříkladu Nízkých Tater spatříte daleko hezčí scenérii, než po výstupu na horu Sinaj. Zážitkem tak potom spíše než výhled je jakási domnělá magičnost onoho místa a hlavně noční výstup, kdy jdete zcela po tmě pouze s baterkou a s vám přiděleným beduínským průvodcem.

Ještě jednou opakuji: Výstup na Mojžíšovu horu je fyzicky náročný, vhodný pouze pro zdravé a připravené jedince, kteří vědí, co je očekává. V opačném případě vážně hazardujete se svým zdravím.

  • Anonym (1)
  • Anonym (7)
Matinka 07.02.2009 18:33
 

Skvěle napsané, připomíná mi to náš prosincový výstup na skálu za zlatým Budhou v Thajsku - 1200 schodů. Myslela jsem, že to "neudejchám" :-D, ale ten báječný pocit, že to člověk zvládl je fakt úžasný.

  • Anonym (3)
  • Anonym (3)
Kory 29.09.2008 11:47
 

Báječné čtení, díky :-)

  • Anonym (4)
  • Anonym (3)
nadka 10.07.2008 07:24
 

tak takto by asi vypadal můj výstup na horu :-D :-) :-| :-x 8-O . Musí to být krásné,ale také po svých hodně náročné. No a ve tmě sedět na tom vysokém hrbáči s baterkou čelovkou na hlavě,tak to si umím živě představit, jak chudák veze svítícího blázna,aby se nahoře pokochal a udělal si fotky do alba. Ovšem je to zážitek,na který se nezapomíná,tak uvidím,protože chci do Petry.
Moc hezky napsané a popsané :-D :-D

  • Anonym (3)
  • Anonym (2)
norina 03.05.2008 17:08
 

velmi dobré čítanie,chystáme sa tam tento rok,vdaka tebe viem naco sa mám pripravit :-)

  • Anonym (4)
  • Anonym (3)
Lida2 28.04.2008 12:22
 

:-D Krásně napsané,moc hezky se to čte. :-D

  • Anonym (4)
  • Anonym (4)
nazqul
27.03.2008 21:40 78.102.33.***
 

také jsme loni v listopadu navštívili a bylo to exelentní. reportík se stovkou fotek na www.wayout.cz v travel :-P :-P

  • Anonym (3)
  • Anonym (2)
Terry 13.03.2008 22:14
 

Nádherný počteníčko 8-).

  • Anonym (3)
  • Anonym (3)
mohim 11.03.2008 09:54
 

Tuliko, i díky Tvému vyprávění jsme tuto cestu před několika dny absolvovali, nazpět pak po Mojžíšových schodech. Byl to úžasný zážitek, i když poslední desítky metrů výstupu nahoru po "schodech pokání" už byly opravdu zničující. Nahoře byla dost zima, ale naštěstí jsme byli vybaveni zimními věcmi.Stálo to za to!

  • Anonym (4)
  • Anonym (7)
Zpět na všechny diskuze