A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Egypt - Cestopisy

Vzhůru dolů

Potápěčské zážitky jsou lepší než sex. Je to dost lákavé na přečtení?

Vzhůru dolů

Sedím na lodi a pozoruji partu, se kterou jsem se včera přiletěla do Hurghady potápět. Všichni na mne působí dobrým dojmem. Věřím, že to bude hezký týden. Jen to počasí zatím nic moc. Je pod mrakem, fouká vítr a způsobuje vlny, na kterých se houpe loď.
Tak dnes si poprvé vyzkouším svůj úplně první ponor v otevřené vodě z lodi. Včera jsme byli z pláže. Trénovali jsme všechno, co jsme se naučili v bazénu. I když jsem to zvládla, musela jsem si přiznat, že to bylo v moři dost jiné.

Vzpomínám, jak mne loni Míša ( moje dcera) musela přemlouvat, abych si aspoň vyzkoušela šnorchlování. Vyrazily jsme na výlet na ostrov Giftun. Míšu lákalo šnorchlování a mě krásná písečná pláž na fotkách a výlet lodí. Nejdříve jsme zastavili na ostrově. Šly jsme si s Míšou zaplavat a pak se válely na pláži. Protože jsme zde byly poprvé a neznaly, jak to tady chodí, nechala si Míša šnorchlovací výbavu na lodi. Až tady jsme zjistily, že se dá šnorchlovat i z pláže. Míša byla trochu rozmrzelá, ale těšila se, až pro nás přijede loď a pojedeme na šnorchlování.

Po celou dobu cesty z ostrova a po dobu manévrování při kotvení lodi mne přemlouvala, ať jsi jdu také vybrat výbavu a zkusím to. Na konec se jí to podařilo a já souhlasila. Naši průvodci nám vysvětlili kudy a kam se máme pohybovat okolo korálů a my vyrazily.Měly jsme to ke korálovým stěnám asi 30 metrů. Doplavat k nim s ploutvemi bylo jednoduché a dýchání šnorchlem mi také, ku podivu, nedělalo problém.

Když jsme doplavaly ke korálové stěně a já ponořila hlavu, zůstala jsem jako opařená. To, co jsem viděla, mi vzalo dech a rozkmitalo myšlenky v hlavě tak, jak snad nikdy. Do dnes mám ten obrázek uložen jako fotku tam někde uvnitř hlavy a často si ho promítám. Tenkrát jsem z té přehršle nádherných rybek uměla pojmenovat pouze klauna. Bylo jich T O L I K, tak krásných a barevných. Korály také hrály všemi možnými barvami a tvary. Hlavou mi proběhla myšlenka - Nádherná podmořská zahrada. Asi minutu, dost možná to trvalo i déle, jsem se ani nepohnula. Ta krása mě úplně omráčila, a kdyby to pod vodou šlo, tak mne tam dojetím vytryskly slzy. Každému od té doby říkám, že to byl můj čtvrtý nejkrásnější zážitek v mém životě. ( Ty tři před tím byly porody mých dětí, to jen pro úplnost.)

Dcera pak se mnou během této dovolené musela jet ještě dvakrát na šnorchlovací výlet. Po návratu domů jsem každý den brouzdala po internetu na všech možných stránkách o potápění a všem možném s tím spojeném. Začala mne pokoušet myšlenka to také zkusit. Váhala jsem, jestli bych to zvládla. Nejsem žádná mladice, 42 let, a také nepatřím mezi standardní postavy. Mírně řečeno jsem řádně oplácaná ženská. Po mnoha telefonátech s potápěčskými kluby, jsem se rozhodla to zkusit. Buď to zvládnu, nebo ne. Výcvik v bazénu jsem zvládla a teorii zakončila úspěšně složenou zkouškou.

A teď jsem tady - v Egyptě, abych dokončila kurz ponory v otevřené vodě. Moc se těším, ale určitá nervozita ve mně uvnitř je. Jaké to bude tady na otevřeném moři pod vodou ? Přece jen včera z pláže, tam byla taková myšlenková opora. Při nejhorším dojdu po dně na břeh. Co ale tady? Žádné dno jako v bazénu. Jaká tam bude hloubka? Nepadnu někam do nenávratna? … NE NEPADNU!!! Vždyť se umím vyvážit a ovládat žaket. Takové a spousta dalších myšlenek mi běhaly hlavou. Před briefingem se s Pavlem ( Pavel Brož – instruktor z ČB, Mirage) domlouváme, že pod vodou vyzkoušíme sundání a nasazení masky, nalezení automatiky, sdílení automatiky a sundání a znovu nasazení opasku se závažím. Pod vodu jdeme hned po briefingu. Žádné zbytečné zdržování. Tak jdeme na to. To bude něco. To je to poslední, co mi proběhlo hlavou před vykročením do vody. Zanoření a vyvážení se mi daří. Pavel pro nás vybírá vhodné místo, abychom nepřekáželi potápěčům. Hned při prvním sundání masky mám malý problém. Asi jsem si trochu dýchla i nosem a voda se mi dostala, kam neměla. Rozkuckala jsem to. Kdo ví o čem píši, tak uzná, že to není pod vodou nic jednoduchého a příjemného. Nezpanikařila jsem a zvládla to. Další cviky mi jdou dobře a je vidět, že jsem se v kurzu hodně naučila. Přichází poslední věc – sundání a nandání opasku se závažím.( Pro nepotápěče – odhození opasku je moc důležitá věc při řešení krizové situace, kdy se člověk potřebuje dostat na hladinu, proto se toto hodně procvičuje. ) Mně se hlavou honí myšlenka, hlavně ho neupustit, nebo budu na hladině, dřív, než se naději. Sundat se mi ho daří, obtočit kolem mého objemného těla také, jen prostrčit volný konec opasku přezkou mi nějak nejde. Několikrát mi konec opasku vyklouzne z ruky a já začínám znova. Prostě mi to nejde. Zkouším to i jinak. Lehám si na dně na záda, otáčím se ze strany na stranu, no jednoduše se tam válím, u nás doma bychom řekli, jako prase v žitě, a je mi úplně jedno jak to vypadá. Pro mne je důležitý výsledek, ale ten nějak nepřichází. Pavel je v klidu. Klečí a čeká, připraven v případě nutnosti řešit situaci. Když ho zahlédnu koutkem okna, směji se jak blázen a myslím si, že i on se směje, jen to není pod automatikou vidět. Stále se mi nedaří ten opasek zapnout. Asi už to trvá dlouho, protože Pavel se rozhodl, že mi pomůže. Ukazuji mu, že to chci ještě zkusit. Musím to přece zvládnout! To už mi ale do smíchu není a jsem nervózní. Po nějaké době se mi to přece jen podaří a Pavel ukazuje, že s výcvikem končíme a plaveme se podlívat na korály a ryby. Teprve teď mám čas se trochu rozkoukat. Uvědomuji si, že je o dost horší viditelnost, než loni v srpnu. No ale moc času na koukání nemáme. Signalizuji Pavlovi, že mám padesátku v lahvi. Vydáváme se na zpáteční cestu a jdeme na hladinu. Dole byl krásný klid, ale na hladině jsou sice ne velké, ale nepříjemné vlny. Pavel dává pokyn doplavat k lodi, která je od nás asi 30 metrů, na zádech. Jsem rozmrzelá, že se mi dole nedařilo a při otočení na záda nemůžu dýchat automatikou a bez ní také ne, vlny mi vhání vodu do úst. Mám pocit, jako bych nemohla automatiku utáhnout a plavání na zádech mi také nějak nejde. Otočila jsem se tedy zpět , strčila hlavu pod vodu jako při šnorchlování a doplavala k lodi. Po vystoupení na loď jsem požádala Pavla, aby zkusil, jestli je moje automatika v pořádku. Vyzkoušel a konstatoval, že je, že se z ní dýchá v pohodě. Vyslechla jsem Pavlovo hodnocení ponoru. Pochválil mne, že bylo vše dobře provedeno a že jsem to i přes drobné problémy zvládla, že je super, že jsem nezpanikařila a snažila se vše zvládnout sama. Dovídám se, že nandávání opasku mi trvalo 15 minut. No to je tedy čas! Začíná mne také bolet hlava. Po čtvrt hodině už mne bolí hlava příšerně a vadí mi světlo, Při tom sluníčko je schované důkladně za mračny. Lehám si a zakrývám si oči ručníkem. Je mi špatně a začínají se mi honit hlavou myšlenky : Tak děvče, potápění pro tebe není. Tlak tam dole ti dělá problémy. No jo, ten věk a ty kila nadváhy jsou znát. Stručně řečeno, jsi stará a tlustá na potápění a ke všemu ještě pořádný kopáč. Chtěla jsi to zkusit, tak jsi to zkusila a prostě to nejde. Budeš trávit týden šnorchlováním, to je také hezké. Takovéhle a spousta dalších myšlenek mi lítaly hlavou a bylo mi čím dál tím hůř. Sama jsem se divila, co se to se mnou děje. Snažila jsem se hodně pít, ale i obyčejná voda mi chutnala divně. Rozhodla jsem se, že po obědě řeknu Pavlovi, že na druhý ponor nepůjdu. Když jsem přišla na oběd, už jen vůně byla pro mne problém, ale šlo to zvládnout. Co se nadalo však už zvládnout, bylo první sousto, které jsem polkla. Člověk se až diví, jak rychle mu dokáží běhat myšlenky v hlavě. Kam s obsahem žaludku? Na pravoboku loď, na levoboku také loď ( kdo to zná, ví že jsou lodě k sobě přivázané), za zádí potápěči ve vodě a na příď daleko. Takže jako doma, do záchodu. Co bylo na té nepříjemnosti pozitivní? Po vyprázdnění žaludku se mi udělalo o 50% lépe. Jen jsem musela znovu a řádně doplnit tekutiny. Pavlovi jsem řekla o svém stavu a rozhodnutí nejít na druhý ponor. Probrali jsme to a poslal mne si odpočinout, že se mne ještě přijde před briefingem na druhý ponor zeptat. Odpočinek mi hodně pomohl. Je mi o mnoho lépe, i když to ještě není ono. Přichází Pavel a domluvíme se, že to ještě jednou zkusím, kdyby něco, tak jdeme hned nahoru. V potápěčském deníku mám napsáno Jsem klidná i když mi není ještě úplně dobře. Pod vodou je vše OK a začínám si potápění užívat. Jsou tu spousty rybek – klipek, krásné velké hejno chňapalů. Nevěříme vlastním očím, asi 6 m od nás plave jeden napoleon asi 70 centimetrů dlouhý. Zjistila jsem, že pod vodou je mi lépe než na lodi.

Tak konečně jsem se dočkala. Vidím tu nádheru korálové stěny s rybami všech možných barev a tvarů. Tak tohle je to, co jsem chtěla vidět a zažít. To, proč jsem přijela do Egypta. Slyším rolničku, někde se něco děje. Někde je asi vidět něco zajímavého. Rozhlížím se a vidím Pavla, jak mi ukazuje ať se podívám na druhou stranu vpravo od korálové stěny. Otočím hlavu a vidím je. Tři metry ode mne proplouvají - tři nádherní, majestátní Delfíni. Je to určitě rodinka. Dva jsou větší a jeden je o dost menší. Jsou trochu jiní, než jaké znám z televize. Mají kratší čumák a jejich barva je středně šedá, ne moc tmavá, a bříško mají smetanové se skvrnami šedé barvy, není čistě bílé. Jen tak si okolo nás propluli. Koukám ještě chvíli do dáli, kde zmizeli. A je to tu zase, ten pocit uspokojení z krásného zážitku. Hlavou mi proběhne, kdyby už nikdy nic jiného, tak tohle stálo za to. Jsem úplně mimo a mám takovou radost, že bych pod vodou i tancovala.

Asi si říkáte, hlavně vy zkušenější, tři delfíni, no nic moc, ale pro mne to bylo N Ě C O. Potkat je ve volné vodě v moři, žádné cvičené v delfináriu, a při prvním ponoru, kdy jsem šla pod vodu ne na výcvik, byla pro mne bomba. Myslíte, že mi bylo ještě špatně? Jasně že ne. Dodnes vidím ten lehký úsměv na tváři Jany, když jsem vystoupila na loď a jako malé dítě ze sebe vypustila vodopád slov, který jí zahrnoval mým zážitkem. A věřte, že když vám to tady teď píši, mám slzu v oku. Kdo můžete, jděte do toho. Tam dole je to fakt nádhera, která se nedá úplně popsat, to se prostě musí zažít.

A k mé nevolnosti, asi mořská nemoc, která se již za celý týden neopakovala, i když počasí bylo ještě horší. Nejspíš pomohl emeral, který jsem polkla hned po vkročení na loď.

další cestopisy
Fotoalba
albumimgj0011908

Vzhůru dolů

03.06.2007
Komentáře
9
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Lida2 11.05.2008 21:01
 

Musí to být nádhera,budu na sebe hrdá,pokud se mi podaří šnorchlovat,potápět se ,to bych se neodvážila,moc hezky jsi to napsala,dodala jsi mi odvahu,děkuji. :-D

  • Anonym (1)
sealife 12.10.2007 20:54
 

prostě moc pěkný..co dodat..snad jen to,že kromě barvitě popsaných zážitků při ponorech nabývám dojmu,že to potápění fakt není legrace a nedá se to podceňovat-ale šla bych do toho-aspoń si to zkusit ;-)

  • Anonym (2)
  • Anonym (1)
Jaruš mushkela 06.08.2007 21:26
 

Gino, moc hezky napsané. Při čtení jsem si připadala, jako bych tam byla s tebou.
Před 2 týdny jsem se vrátila z Hurghady. Byla jsem jen šnorchlovat, ale i to pro mě bylo nezapomenutelným zážitkem, který si každopádně budu chtít příští rok opět zopakovat. :-D
Věřím však, že s potápěním se to srovnat nedá.
Přeji ti, mnoho dalších super zážitků a tiše závidím. ;-)

  • Anonym (3)
  • Anonym (2)
Milena 26.07.2007 20:28
 

Gino,omlouvám se figurou nejsme stejné,jsem si prohlídla Tvoje fotky,jsi proti mě hubeňour :-P přeháníš !!!! :-D ;-)

  • Anonym (2)
  • Anonym (1)
Milena 26.07.2007 20:23
 

Gino,jako bych byla u toho s tebou 8-O, pod vodou jsem byla 3x a to na Istrii,kam jsme jeli udělat si kurz na otevřené vodě před hodně dávnem,ale já jsem tenkrát usoudila,že by to byl pro mně strašně drahej koníček a že se mi to nevyplatí,ale to jsem tenkrát ještě netušila,že za pár let začnu jezdit do Egypta i když to byl můj dávný sen. Teď mě mrzí,že jsem si to neudělala,ale pořád ve mě hlodá červíček,že ještě můžu a po přečtení Tvého vyprávění,mě to zase bere :-D a kamarád conki mě s tím taky pořád škádlí ;-) Mimochodem,jsme obě Jihočešky ;-)a předpokládám,že i stejné figury :-D
Takže díky za pěkné vyprávění.

  • Anonym (1)
Rabbit01 10.06.2007 19:43
 

Gino, Vaše vyprávění je moc hezké. Taky trochu šnorchluji, ale nevím, zda bych si na hloubkové potápění troufla. Taky nejsem nejmladší. No uvidíme. Snad ještě letos na nějaký last minute nebo příští rok! :-D

zdenička 08.06.2007 11:44
 

Moc hezké,úplně jsem se do toho vžila.Začala jsem loni ve svých 45 letech šnorchlovat a lituji těch 2 let, co jsem to nezkusila.Přesně jako ty, jsem do toho zblázněná a těším se moc na dovolenou,která se již blíží.Obdivuji ,ale tvoji odvahu na hloubkové potápění,klobouk dolů.Delfíny jsem viděla při každém pobytu v Egyptě,přímo u mola i několikrát denně,asi jsme měli štěstí.Mnoho podobných a ještě lepších zážitků přeji ;-)

Gina 05.06.2007 18:06
 

Děkuji Jituš, od tebe si to považuji. No ale upravit mi ten cestopis nejde, ani přidat fota. Škoda :-( A ty delfíny určitě potkáš, a když ne při 19. tak určitě při 20. pobytu. :-D

tulika 04.06.2007 10:16
 

Hezky napsané..ale nejdu do toho, vůbec si nedokážu představit na sobě ten opasek..napoleona jsem potkala i při šnorchlování,obrovského a třeba při 19. pobytu potkám i delfíny :-P

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
Zpět na všechny diskuze